Tým Racing Activities Mládek patřil v nedávné minulosti v našich krajích k těm vůbec nejúspěšnějším. V posledních dvou sezónách sice není tolik na očích, jeho možnosti však nadále zůstaly vysoké, a proto nejspíš zdaleka neřekl své poslední slovo. S majitelem týmu Michalem Mládkem jsme si tedy popovídali nejen o úspěšné minulosti, ale i o jeho pohledu na soutěžáckou rallyovou scénu a plánech do budoucna.

Michale, v uplynulé sezóně se tvůj tým RAM vrátil na tratě domácích rychlostních zkoušek. S vámi připravovaným lancerem absolvovala sprinterský šampionát posádka Petr Leher – Jiří Skořepa. Jak vzájemnou spolupráci a sezónu hodnotíš?

„Jsem velmi rád, že jsme se s Petrem a Jirkou domluvili na loňské rallysprintové sezóně. Vždy mě těší spolupráce s absolutně spolehlivými lidmi, přesně dodržujícími předchozí dohody. A to byl právě tento případ. Posádka si závody užívala a neměla zájem přidělat si starosti případnou havárií nebo jinou nepředložeností. Těšilo mě i průběžné porovnání jejich výsledků. Oproti úvodním podnikům byl v závěru znát kvalitativní posun. Určitě mu výrazně napomohla vstřícnost Pavla Valouška. Nikdy se nestalo, že by Pavel nebyl ochotný poradit, pomoci hledat rezervy a posunout posádku vpřed. Kdybych měl spolupráci s Petrem Leherem a Jirkou Skořepou zhodnotit jedním slovem, řekl bych: pohoda.“

Pavel Valoušek je právě majitelem onoho lanceru a jeho bývalým pilotem. V čem vidíš Valdův největší přínos pro práci tvého týmu?

„Na tuto otázku jsem už vlastně odpověděl, ale rád to rozvedu. Pavel je stoprocentní profesionál. Proto samozřejmě plně chápu jeho obrovskou časovou vytíženost a nedostatek volného místa v jeho harmonogramu. Skutečnost, že si přesto udělá čas na rady, vysvětlování a konzultování situací na tratích rychlostních zkoušek přímo s posádkami, závodícími v našem týmu Racing Activities Mládek, považuji za naši vysokou přidanou hodnotu. Dostat takové informace od jezdce Pavlova formátu určitě ušetří nejen několik let závodnického vývoje, ale též nemalých finančních prostředků. Ty by jistě vyplynuly z mnoha krizových situací, do kterých se jezdec dostane a nedokáže je svými dosavadními zkušenostmi řešit.

Na oplátku se i my snažíme Pavlovi vyjít vstříc v jeho aktivitách. Letos jsme zprostředkovali reklamní ježdění pro klienty České spořitelny. Dále servisujeme Pavlovo tréninkové mitsubishi a momentálně pro něj připravujeme další „devítku“. Podle mě velmi pozitivní vliv pro Pavla má také zapůjčení našeho šéfmechanika Aleše Homolky týmu Kronos.“

Předloni připravoval tvůj tým také vrchařský speciál slovenskému závodníkovi Martinu Rondíkovi. Jak a proč vzájemná spolupráce skončila?

„Předloni jsme postavili vrchařské Mitsubishi Lancer pro skupinu E1. Důkazem kvality auta byla Maťova pravidelná umístění v absolutní špičce. Bohužel v posledním závodě sezóny v polské Zaluži těžce havaroval. Vozidlo bylo na odpis. Nezbylo z něj opravdu nic. Maťo měl velké štěstí. Sice strávil nějaký čas v nemocnici, ale vyvázl bez následků. Po takové události začne každý člověk přemýšlet tak nějak jinak. Navíc se mu předloni narodil syn. Myslím, že momentálně nemá tu správnou motivaci k dalšímu závodění.“

Přesto, neplánuješ v budoucnu opět rozšířit obzor mimo soutěže i na další motoristické disciplíny?

„V případě zájmu máme určitě zkušenosti i možnosti speciál připravit. Je to otázka zájmu.“

V letech nedávno minulých patřil tvůj tým na domácích tratích k vůbec nejúspěšnějším a jezdci jako Valoušek, Sýkora, Szabó a Fiala okupovali přední příčky výsledkových listin. Jak na tyto časy vzpomínáš? Proč nastal, řeknu-li to tak, ústup z pozic?

„Samozřejmě mě těší, že je za námi vidět kus práce. Hodně mě potěšil nedávný pohled do Alexovy (šéfmechanik Aleš Homolka, pozn.autora) evidence odjetých závodů. Nevím teď už přesné číslo, ale pohybujeme se někde okolo osmdesáti až devadesáti procent dokončených soutěží. Počet odstoupení vinou technických závad je minimální. Techniku připravujeme pořád stejně kvalitně. Když se ale podíváš na seznam jezdců, s nimiž jsme spolupracovali, je to dané. Viktor Szabó a Michal Fiala už nejezdí, Honza Sýkora si od nás koupil auto a pokračuje ve vlastní režii. O Pavlovi není třeba psát. A navíc – v nedávné minulosti patřilo Mitsubishi Lancer k absolutní špičce. Kdo chtěl zajet výsledek, jel s ním. Dnes udává tempo kategorie S2000 a nejambicióznější jezdci jsou logicky v jiných týmech.

Jak vzpomínám na naše nejslavnější časy? To když byl Viktor sprinterským vicemistrem a Valda jel poprvé s naším autem na Jänneru. Skvělé byly sezóny 2008 a 2009, kdy jsme patřili k absolutní špičce a závodili jen s Vaškem a Romanem. Ta doba však již dávno minula. Před nějakým časem jsem také uvažoval o pořízení nové techniky. Dnes jsem ale rád, že jsem to neudělal. Za prvé výrazně ubývá jezdců, ochotných tuto techniku užívat a zaplatit. Druhým problémem jsou nejasné technické předpisy s výhledem do budoucna. Pořizovat auto, vybavit servisní zázemí a po roce zjistit neperspektivu je demotivující.“

V automobilových soutěžích se pohybuješ již řadu let. V čem vidíš největší rozdíl současného stavu oproti časům tvého aktivního závodění?

„Mé závodní začátky se datují do roku 1982. To je tak dávno, že se žádné porovnání nedá udělat. Ale dá se to vyjádřit takto – technika byla připravena vesměs podomácku, v lepším případě svazarmovsky. Pominu techniku, připravovanou v různých JZD. Doprovodné auto bylo takřka vždy rodinné a na střechu se mu přidala zahrádka. Na ní se do komínů naskládaly pneumatiky, kanystry, rychlohever. V autě pak posádku doprovázeli nanejvýše dva mechanici z řad kamarádů. Servis byl řešen společnou jízdou závodního i servisního auta na přejezdech takřka až ke startu erzet. Závoďák pokračoval dále na rychlostku, zatímco posádka servisního vozu musela najít jakoukoliv cestu, aby v cíli vložky počkala na posádku. Jak moc nebezpečné to bylo, snad ani nemusím říkat.

To jsem se ale vrátil až moc hluboko do minulosti. Celkově mohu říci, že se ze soutěžního prostředí už se dávno vytratilo přátelstvím a radost ze sportu. Není to ale jen kvůli penězům. Větším problémem je čas. Soutěže se odehrávají v nejkratším možném čase a tak na nějaká setkávání a přátelství ani není prostor.“

Jaký očekáváš vývoj domácí a mezinárodní scény v nadcházejících letech?

„Letos nějakou změnu nepředpokládám. Pokud pojede kompletní domácí šampionát Honza Kopecký s tovární fabií, jednoznačným favoritem na titul je on. Tempo bude znovu udávat také trio Kresta, Valoušek a Pech. Vašek asi bude hendikepován menším výkonem motoru a bude trochu zaostávat. Jinak asi zůstane vše při starém.

Stejně tak ve světě se nic výrazného nezmění. Hlavní roli budou hrát nadále Citroën, Ford a snad i Mini. Bez ohledu na obsazení pilotů si tyto tovární týmy rozeberou pódiové pozice v konečné klasifikaci i v jednotlivých soutěžích.“

Vím o tobě, že ses v minulosti vždy snažil podporovat mladé talenty. Kdo ze současné nastupující generace tě zaujal?

„Můj zájem podporovat mladé jezdce stále trvá. Ale v uplynulé sezóně na sebe žádný talent z mého pohledu výrazně neupozornil. Je to škoda. V minulosti totiž vždy někdo ostatní převyšoval.“

Na Jänner Rallye je v kokpitu týmového lanceru představí německá posádka Raffael Sulzinger – Tina Annemüller. Jedná se o jednorázový start nebo plánuješ dlouhodobější spolupráci?

„Na Jänner jsme se domluvili s Raffaelem. Je to přesně typ jezdce, o kterém bych si představoval, že si zaslouží podporu. Jde však o jednorázový start. Raffael má totiž svoji fiestu, s níž se mu daří. Chce si ale vyzkoušet mitsubishi. Loni dojel s dvoukolkou celkově čtrnáctý, tak chce zkusit změnu. Při jeho návštěvě v naší dílně prohlásil, že se moc těší na sníh. Očekávám extrémně náročnou soutěž a doufám v úspěch naší posádky. Osobně se moc těším také na setkání s legendárním Walterem Röhrlem. Dvojnásobný světový šampión je totiž Raffaelovým poradcem. Po celou dobu soutěže by tudíž měl pobývat v servisním zázemí našeho týmu.“

Jaké plány má vůbec tým RAM pro sezónu 2012?

„Po Jänneru následuje ještě trocha času a tudíž prostoru. Jednal jsem s Petrem Leherem o nadcházející sezóně. Zatím se však definitivně nevyjádřil. Dalším zájemcem o sprinty jsou Pavel Ševčík a Luděk Vajdák. Auto už si vyzkoušeli v Uherském Brodě. Startovali po delší pauze a vedli si velmi dobře. Oba znám hezkou řádku let, ještě z dob mého účinkování v týmu ROTO. Pavel je rychlý se všemi auty. Škoda, že nejezdí pravidelně. Samozřejmě bychom rádi auto půjčili i na MMČR nebo jiné podniky. Techniku máme určitě velmi dobrou a je škoda, aby stála na dílně.

Moc mě těší, že jsme konečně dosáhli dohody ohledně zastupování společnosti Vividracing. Jde o americkou firmu, obchodující s díly pro závodní auta a tuningovými věcmi. Plánujeme také stavbu servisního automobilu na podvozku Mercedes-Benz Actros. Vejít by se do něj měly servis i odpočinková část. Dále uvažuji z několika důvodů o přesunutí firmy do Železné Rudy.“