Martina Škardová se loni po roce vrátila na horké sedadlo vedle Jana Sýkory. Společně bojovali o nejvyšší příčky sprinterského šampionátu, dvakrát se představili i v MMČR, na Rallyshow Uherský Brod osedlali octavii WRC. Martina navíc v Českém Krumlově četla noty mladému Martinu Bujáčkovi, který se tak stal třetím pilotem její kariéry. Na Pražském Rallysprintu se pak ujala role prodavačky kalendářů. S některými ze svých mnoha zážitků a dojmů se ochotně podělila v následujícím rozhovoru se čtenáři serveru eWRC.cz.

Prioritou loňské sezóny byla pro tebe a Honzu Sýkoru účast ve sprinterském šampionátu. Až do posledního podniku jste bojovali o absolutní pódium, nakonec z toho byla nepopulární čtvrtá příčka. Takže spokojenost nebo zklamání?

„Přestože jsme věděli, že dojde ke škrtání bodů, nějakou dobu jsme si slávu z průběžné první příčky užívali. Chtěli jsme si udržet alespoň jakékoliv pódiové umístění. Nakonec však zvítězily opatrnost a chladná hlava a tudíž čtvrtá příčka. Na druhou stranu nám zůstala určitá rezerva pro možnost dosažení ještě lepšího výsledku. To nás motivuje na sobě stále pracovat a neusnout na vavřínech. Letos už bych ale titul uvítala, ať už můžeme pomalu začít obhajovat. Přestáváme být mezi nejmladšími…:-).“

Ve sprintech jste dosáhli tří pódiových míst, velmi dobře jste si až do odstoupení vedli na prestižní Bohemii. Jaká soutěž tě potěšila nejvíce a na kterou bys nejraději zapomněla?

„Bohemka byla velice náročná. Za tak hustého deště jsme ještě nikdy nejeli. Honza moc dobře nevidí ani za krásného jarního počasí a tak nás dosahované časy překvapily. Skvěle jsem si užila Sosnovou, kde jsme zajeli druhý čas hned za Loixem. Krásnou, čistou a rychlou jízdu trochu zkazil most. Po jeho přejetí jsem se divila, že jsem si po nekonečném dopadu nevyrazila dech. Pánové z Mediasportu mohou být rádi, že nám došla v interkomu baterie a neměli možnost slyšet, jak jsou některé slečny schopny mluvit:-) Pro mě šlo rozhodně o jednu z nejlepších loňských soutěží. Zapomínat ale nechci na žádnou. Každá má něco do sebe, i kdybychom měli absolvovat třeba jen seznamovací jízdy.“

Na několika onboardech jsem zaregistroval, že jsi Honzu mírnila. Jel opravdu až takovou hranu? Jak vlastně pracujete na zdokonalování rozpisu?

„To nastalo v situacích, kdy mi připadalo, že zapomněl na existenci brzd. Následná ztráta poté, co jsme některou zatáčku přepískli, byli moc „dlouzí“ nebo museli couvat, mě pak mrzela. V tak dobře rozjeté sezóně jsem také měla větší strach z odstoupení nebo poškození auta. Rozpis se snažíme zdokonalovat během sezóny. Soustředíme se především na jeho zjednodušení. Jede se hodně rychle a příliš informací je někdy spíše na škodu. Jsou totiž situace, kdy se vše stíhá číst už jen těžko a bez šance dýchat.“

V posledních dvou sezónách jsi zažila jízdu ve čtyřech špičkových speciálech – S1600, N4, R4 a WRC. Můžeš jednotlivé vozy porovnat? Který se ti líbil nejvíce?

„Vzhledem k tomu, že jsem ani jeden z těchto vozů neřídila, mohu je porovnávat v rámci mých možností. Octávie pro mě byla nejhlučnější a nejméně pohodlná. Na cestu nejlépe vidím z naší „er čtyřky“, jejímž velkým pozitivem je i držátko na propisku. Klasické enko je oproti mrštné S1600 klidné. Pocit ze svezení ve všech těchto autech je stejně pěkný.“

Loni jsi navigovala Honzu Dohnala, letos ses vrátila k Honzovi Sýkorovi. Ve sprintech jste byli přímými soupeři v absolutním pořadí a po přestavbě vašeho lanceru do R4 i ve třídě 2. Panovala mezi oběma piloty nějaká zvýšená rivalita?

„Honza Sýkora není vůbec typ ješitného chlapa, takže z jeho strany jsem nic takového nepociťovala. V případě Honzy Dohnala nějaké náznaky byly a bylo to legrační:-).“

Na Českém Krumlově jsi absolvovala premiéru vedle dalšího pilota. Za Marka Omelku, který byl na dovolené, jsi zaskočila na horkém sedadle vedle talentovaného Martina Bujáčka. Jak na spolupráci s pozdějším juniorským šampiónem vzpomínáš?

„S Martinem a celým jeho týmem se mi spolupracovalo skvěle. On je naprostý pohodář a opravdu fajn člověk. I přes pár drobných technických potíží byla soutěž s ním skvělým zážitkem. Zpočátku jsem měla strach jet s tak mladým pilotem. Z omylu mě však vyvedl už při seznamovacích jízdách. Trénink probíhal naprosto dle předpisů a i během soutěže naprosto přesně věděl, co dělá. Také o mě bylo perfektně postaráno, co se týče cateringu. Akorát nebylo úplně lehké vysvětlovat, že během servisní pauzy opravdu nezvládnu sníst šest knedlíků, polévku a dezert a důvodem není má nervozita:-).“

A jak ty se tedy stravuješ během soutěže?

„Co se stravování během závodů týče, vystačím si s kousancem do banánu a lokem nějakého energetického nápoje. To samé se snažím dostat i do Honzy.“

U Martina Bujáčka jsi také zažila přítomnost hostesek. Co si o hosteskách na soutěžích myslíš?

„Myslím si, že vkusně a slušivě oblečené hostesky jsou dobrou propagací týmu a hlavně zpestřením rallyového prostředí. Žena v kombinaci s autem působí vždy dobře. Hlavně proto jsem se také dala na rallye a ne třeba na vzpírání:-) Přítomnosti hostesek v našem týmu se ale už dlouho a úspěšně bráním. Rozptýlily by totiž přítomnost všech členů týmů a já už bych se neměla zdaleka tak dobře:-).“

Jedním z vašich hlavních sponzorů je pivovar Svijany. Jaký je tvůj vztah k pivu? A můžeš přiblížit exkurzi týmu do svijanského pivovaru, která se uskutečnila v polovině listopadu?

„Můj vztah k pivíčku je velmi pozitivní. Takový sponzor je v mém případě jako z říše snů! Exkurze byla úžasná. Sešla se skvělá parta a mohli jsme ochutnávat, dokud jsme měli sílu. Myslím, že jsme sezónu ukončili řádně a vůbec bych se nebránila stejnému zahájení té nové.“

Na Pražském Rallysprintu tě na místě Honzova spolujezdce tradičně vystřídal Jarda Houba. Jak se ti sprint líbil z pohledu diváka a jak se ti vydařila práce prodavačky kalendářů?

„Velice mě mrzelo, že Honza s Jardou tak pěkně rozjetý sprint nedojeli. Alespoň ale pobavili sebe a diváky. Prodávání kalendářů mi šlo od ruky a vzhledem k tomu, že několik kusů bylo i ukradeno, tak se asi hodně líbily:-).“

Sezóna 2011 je minulostí. Jak trávíš zimní přestávku? Máš už nějaké konkrétní plány na sezónu nadcházející?

„V zimní přestávce jsem začala návratem k osvědčenému spinningu pracovat na své fyzičce. Začala jsem se také zdokonalovat v angličtině, abych nebyla zaskočená, až nám vyjde nějaký ten start v mistrovství světa:-) Závodnickou pauzu jsem si také zkrátila návštěvou dvou rallyových plesů. Hlavními hosty toho lednového – klatovského – byl tehdy ještě nastávající otec Václav Pech spolu s Petrem Uhlem. Tímto Vaškovi k malému Kájovi moc gratuluji! Druhý ples pořádali v Blovicích Václavové senior a junior Kopáčkovic. Plesy byly velmi vydařené. Jediným nedostatkem bylo, že jsem NIC nevyhrála v bohaté tombole. Možná proto, že jsem si zapomněla koupit lístky:-). Často se pak uklidňuji příslovím – „neštěstí ve hře…“ Mé plány se odvíjejí od těch Honzových. Dle posledních informací se program nebude příliš lišit od toho loňského.“

Věnuješ se finančně náročnému sportu, máš zkušenosti s podnikáním. Jaký je vlastně tvůj vztah k financím?

„Peníze nejsou všechno, ale je lepší brečet v limuzíně, než v autobuse:-).“