Sedmnáct soutěží loni absolvoval Jan Škaloud. Mladoboleslavský spolujezdec tradičně četl noty Antonínu Tlusťákovi. Společně startovali na domácích i evropských tratích a až na tři odstoupení pro technické závady vždy spatřili cílovou rampu.

Profil Jana Škalouda na eWRC-results.com

Ve vyhlášené mladoboleslavské restauraci Rožátov jsem během příjemného povídání kvitoval Honzovu otevřenost, kdy se nevyhýbal ani ošemetným tématům.

Loni jsi absolvoval sedmnáct soutěží. Je to tvůj sezónní rekord? Jak vůbec časově zvládáš takovou porci skloubit s podnikáním a soukromým životem?

„Loňských sedmnáct soutěží není rekordem. V minulosti jsem jich už v jednom roce zvládl osmnáct a jednou dokonce devatenáct. Za devět let mám odjeto sto devatenáct závodů. Určitě je dobré nevypadnout z rytmu. Zvládat se to dá. Pravdou ale je, že v plném proudu sezóny střídá jedna soutěž druhou a času mám velmi málo. Vzhledem k mému podnikání si to mohu dovolit, nerad však dělám věci polovičatě. Po návratu ze soutěží proto doháním pracovní manko. Práce mi neustále přibývá. Naše společnost je každým rokem na vzestupu. Je stále co řešit a dělat. Je to opravdu náročné a hektické. Navíc po večerech a o víkendech připravuji týmové plány a logistiku pro české soutěže. Do toho občas nějaký test. Letos máme v plánu nějakých dvacet až dvaadvacet závodů. Už nyní se psychicky připravuji. Velmi si ale cením možnosti kombinovat dvě věci, které mě naplňují. V sezóně nemám čas na nic než práci, závody a přítelkyni a bývám opravdu vyčerpaný.“

S Antonínem Tlusťákem trávíš hodně času. Nepanuje už mezi vámi ponorková nemoc?

„S Tondou pojedeme už pátou společnou sezónu. Ani jeden z nás tak dlouho s nikým nejel. Vlastně se tomu až sami divíme. Je to náročné a občas se pořádně vyřveme, protože každý máme jiný názor. Určitá ponorka tam určitě je. Každý máme kolem sebe jiný svět, rallye nás ale spojuje. Loni jsme v druhé půlce sezóny začali spát každý na samostatném pokoji. Myslím, že je to k dobru nás obou. Pro letošní sezónu jsem měl zajímavou nabídku, o které jsem dlouho a intenzivně přemýšlel. Rozhodl jsem se ale nic neměnit.“

Loni jste jen třikrát odstoupili pro technické problémy, jinak jste pokaždé spatřili cíl. Čím si vysvětluješ vaši obrovskou spolehlivost? Jak velké máte rezervy?

„Úspěchem spolehlivosti je hlava řidiče, skvělá příprava vozu a zázemí týmu, bezchybnost spolujezdce, pozornost posádky při seznamovacích jízdách a samozřejmě velká dávka štěstí. Rezervy určitě jsou a to přímo úměrné spolehlivosti. Tonyho ohromná spolehlivost je určitě jeho největším plusem. Velmi si cením jeho koncentrovanosti a schopnosti přemýšlet. V podstatě vše plyne z jeho hlavy. Sám si řekne a vykalkuluje pro danou chvíli potřebné tempo, kde zvolnit a kde pošetřit auto. Soutěž se hodnotí až na rampě.“

Na RallyShow Uherský Brod jsi zažil svoji premiérovou soutěž ve voze specifikace WRC. Jak se ti svezení líbilo a můžeš porovnat současné elitní kategorie?

„Vůz WRC je ohromující náčiní. Svezení v něm je fascinující. Samozřejmě doba jde kupředu a dnešní moderní S2000 jsou dále podvozkově a v jiných směrech. Klasické WRC s dvoulitrovým motorem, aktivními diferenciály, hydraulickým řazením a podobnými technickými skvosty je skutečným WRC. Srovnání mezi Mitsubishi Lancer WRC 05 a fabií S2000 je jako přesednout z mercedesu do dácie. Nic proti oběma značkám. WRC klame klidem. Máte pocit, že nejedete, i když už letíte přes 200 km/h. S2000 je projevem – hlukem – někde jinde. Ve sto padesáti auto křičí jako bestie a domníváte se, že jedete tři sta. Fabia S2000 je moji srdeční záležitostí. Nedám na ni dopustit.“

Závěrečný sprint ve Vsetíně jel Tonda s Martinem Tomečkem, Mikulášskou Rally pak s manželkou Lucii. Co vlastně dělá spolujezdec během soutěží, kdy nezávodí?

„Vsetín jel Tonda s kamarádem a reklamním partnerem v jedné osobě, Mikulášskou s ženou. Pro všechny to byly dárky za celou sezónu v podobě svezení s WRC. V době Vsetína jsem byl v práci, ve Slušovicích jsem navigoval kamaráda a zároveň našeho „ledového špióna“ Lukáše Novotného. Jeli jsme předjezdce s „devítkovým“ lancerem a pro Lukáše to byla také taková odměna.“

Váš tým plnil nejen rallyová média po Rally Croatia, kde byl cestou do centra soutěže zadržen jeden z vašich mechaniků. Oč vlastně šlo a v jaké fázi je kauza dnes?

„Zatčený mechanik Honza Tydlačka byl několik dní po skončení soutěže propuštěn. Dle svých slov už do Chorvatska rozhodně nikdy nepojede. Podle jeho vyprávění si ve vazbě užil svoje. Vzhledem k situaci, že celá věc ještě není uzavřená, bych příběh nerozebíral. Určitě jde o zajímavou historku a v příštím rozhovoru se k ní třeba vrátíme. Nyní by to mohlo ublížit.“

Jak hodnotíš současnou úroveň českého šampionátu?

„MMČR bude mít letos určitě dobrou konkurenci a úroveň. Celkově se motorsport zvedl a v České republice obzvlášť. Úroveň předních domácích týmů je dobrá. Český fanoušek musí být spokojen a neměl by brblat. Letos nás čeká plejáda krásných aut a kvalitních pilotů.“

Evropský šampionát měl v uplynulých letech daleko ke své slávě z osmdesátých let minulého století. Co soudíš o jeho kvalitě, atmosféře a perspektivě?

„Evropský šampionát léta trpěl slabou konkurencí. Poslední dva roky se úroveň zvedá. Jde o krásný a relativně dostupný seriál, který mám rád. Panují v něm rodinná atmosféra a vztahy. Luca Rossetti, Luca Betti, Maciej Oleksowicz, Dimitar Iliev a jejich spolujezdci jsou pohodoví a přátelští lidé. Navzájem si pomáháme, půjčujeme věci na auta či prodáváme pneumatiky, když už ten druhý nemá danou směs. Myslím, že tohle u nás nefunguje. Vlastně ani nemůže. Nikdo se pomalu neodváží za tím druhým ani zeptat. A kdyby šel, druhý by stejně nepůjčil a ten první by vymýšlel určité konspirace. V českém mistráku je spousta předsudků a přetvářek. Bohužel se nám již ale objevují zprávy o sloučení mistrovství Evropy s IRC. To mě mrzí. IRC je trošku něco jiného. Jednak se ho účastní špičkové tovární či polotovární týmy, jednak je finančně náročnější a nedostupnější. Sloučení není dobré. Všichni „Evropané“ určitě sloučený seriál nepojedou.“

Kterou soutěž jsi ve své kariéře absolvoval nejčastěji?

„Stoprocentně vím, že je to Barum Rally. To jsi mi připomněl, jak jsem to nedávno hledal. Nějak mě napadlo se podívat, co všechno jsem jel a trošku zavzpomínat. Hledám co a kdy a pak narazím na čísla a zjistím, že paradoxně jsem nejvíce krát jel Barumku. Paradoxně říkám proto, že nepatří k mým oblíbeným. Tak a teď mě celá Morava zaškrtí, až se tam objevím.“

Která soutěž je pro změnu tvá oblíbená?

„Nejoblíbenější je určitě Ypres a tamní kraj. Ještě dvakrát jsme jeli Rally du Nord v podstatě na stejných tratích. Takže tu mám rád také.“

Můžeš vzpomenout na nějakou vtipnou rallyovou historku?

„Vtipná historka? To vlastně můžeme plynule navázat na zmíněnou Moravu a celý tým. V době mých začátků u Tonyho jsme se bavili, že někdo pojede do Čech. Říkám si do Čech? To je jako někam do ciziny. Překvapilo mě to a řekl jsem to nahlas. Oni se do mě hned pustili, že jsem Čecháček. Kontroval jsem, že oni jsou Slováci, kteří do Čech nedošli. Tím se zrodilo naše neustálé špičkování, kdo vlastně odkud je, trvající dodnes. Vrcholem byla má hláška jednou ve Francii, jestli vlastně vědí, jak vznikli? Hned se ozvalo: „A jééé, tak povídej.“ A já říkal: „To jednou Maďar oplodnil opici, hodil ji přes Dunaj a ta pak zmateně došla přes kopec až k vám.“ Takže alespoň máme srandu a vzájemné sympatie.“

Stejně jako v minulosti se tě jako bývalého mladoboleslavského hokejisty zeptám – který extraligový tým bude letos hrát baráž?

„Jako bývalá hokejka jsem se tenkrát trefil. Také letos tvrdím, že do baráže opět spadne Boleslav. Opět však věřím, že jí zvládne a vyválčí si nejvyšší soutěž i do budoucna.“

Jak jsi vlastně v mládí kombinoval hokej a lásku k rychlým automobilům?

„Jako malý kluk jsem trávil čas spíše na zimáku než někde po soutěžích. Nikdy jsem ale nevynechal domácí Bohemku. Vždy jsem se těšil, že se půjdu podívat na taťku v roli mechanika, později navigátora. Jako alergik, což se dříve ještě moc nevědělo, jsem vždy v době Bohemky míval neskutečné záchvaty kašle a dýchací problémy. Jenže Bohemku jsem chtěl vidět za každou cenu. Táta s mamkou u mě vždy proseděli celou noc, dělali mi zábaly a každou chvíli mě chtěli odvézt do nemocnice. Já je ale prosil, že se chci jít druhý den kouknout. Někde tam možná vznikla má láska k rallye. Později mě táta vzal dvakrát ročně někomu pomáhat. Pamatuji na Milana Vítka, kterému jsem dělal čističe oken a umýval kola. Pak jsem se úplně pomátl a začal sám. Neustálé vzpomínám na slova Miloše Hůlky. Když jsem za ním byl pro rady, říkal mi: „Vybodni se na závody a raději hraj hokej. Bude ti lépe.“

Je ti teprve šestadvacet let, takže úvahy o konci kariéry jsou předčasné. Přesto – máš už nějakou představu, jak dlouho ještě hodláš závodit?

„Občas o tom také přemýšlím. Odpověď ale neznám. Pojedu asi do té doby, dokud mě to bude bavit. Až se nějak naštvu, na další závod už nepojedu a půjdu třeba na kuličky.“

Více informací o Honzovi najdou čtenáři na jeho webových stránkách www.janskaloud.estranky.cz