Znáte to jistě všichni. Snažíte se s někým udělat seriózní rozhovor pro seriózní server, a on se vám to stejnou měrou snaží překazit… Živým příkladem osoby, která „spolehlivě zabije“ každou vážnou situaci, je liberecký Pepa Král.

Profil Josefa Krále na eWRC-results.com

Silvestr za námi, do Apríla daleko, tak snad alespoň v době krize dá s těmi jeho srandičkami pokoj… Tentokrát se s ním ale fakt „mazat“ nebudeme. Od připravených otázek neuhneme ani o kousek… A protože waterboarding na něj minule už skoro nezabíral, pro jistotu jsme na něj nasadili (taktéž velmi účinný) „valašský detektor lži““…

Kdy už budeš konečně vážný?

„Ale já jsem vážnej… Skoro pořád… Já vůbec nejsem takovej srandista, za kterýho mě tady vydáváte… Ve skutečnosti jsem spíš taková chodící reklama na průsery… Jen mi na čelo vytetovat, že život je jejich nepřetržitá řada občas přerušovaná úlevnými momenty… Hm, tak že by mi ty úlevné momenty vycházely vždycky na závody? Asi jo, vždycky se mi hrozně uleví, když se s těmi rallyovými blázny zase setkám… Doma to totiž vypadá, že ten „divnej“ jsem spíš já… Mimochodem, copak to má ten chlapec za mnou v ruce za dráty? A co že mu to v ruce tak jiskří? Nemůže si s tím ublížit?“

No, to je jen takový malý usměrňovač rozhovoru (pozn. red.: valašská – čti silnější – verze hry „Vyděržaj, pijoněr“…)

„Mimochodem, znáš ten vtip, jak se ti tři chlapi dohadují, kdo má doma blbější ženu? To se takhle v hospodě… Aaaaaau! Ty vole, von snad má v těch drátech elektriku nebo co…“

Přestaň se třepat, vždyť je to jen střídavý proud, a prozraď nám konečně ten svůj recept na to tvoje „věčné mládí“…

„Vždyť to jsou blesky jak od Křížka…“ (pozn. red.: to asi ten rallyový nedouk myslel Křižíka, ne „našeho“ soutěžáka Petra…). „Karel Čapek kdysi napsal: „Chceš-li být šťasten celý večer, tak se opij… Chceš-li být šťasten celý rok, tak se ožeň… Chceš-li být šťasten celý život, pořiď si zahrádku…“ Vzal jsem si jeho slova k srdci… a na Aukru jsem si „vydražil“ kočku…. Mimochodem, nechtěl bys nějaké britské modré koťátko, nějak se nám „zakecala“ s jedním velmi výmluvným kocourem… Aaaauuu! Co má ten tvůj asistent proti kočkám?“

Proti kočkám nic, ale víš vůbec, že to má být o rallye? No, jak myslíš… Dostal´s šanci přiznat se dobrovolně, takhle to tady proflákneme my… My dobře víme, že jsi před mnoha kilogramy hrál ochotnické divadlo (pozn. red.: a fotbal…), a že tu svou věčně dobrou náladu umíš perfektně předstírat…

„Z toho divadla mám tak akorát vrásky… (pozn. red.: pořád se totiž i u vážných rolí strašně „pitvořil“). Mou hereckou ctižádostí bylo vždycky hrát ty významné (královské) role… Něco jako když kluci chtějí být při hře na indiány jedině Vinnetou, v rallye jedině pilotem nebo v parlamentu jedině premiérem…. Kvůli tomu jsem také jako malý chlapec na Plzeňské právnické fakultě absolvoval dvouhodinový kurs herectví (pozn. red.: jeho rodiče zřejmě nehodlali netalentovanému tlouštíkovi žádnou významnou roli „uplatit“…). No, a tam jsme s jejím zakladatelem Járou Cimrmanem zjistili, že máme společný životní úděl… I když to myslíme vážně, vždycky nakonec skončíme… v „nějakém šaškovi“… On ve vědě, a já v rallye… A to i přesto, že „přednes“ v závodním autě mám nanejvýš dramatický, a že mě tam dost často oslovují Výsosti…

(No jo, jenže naposledy to bylo myslím: „Výsosti, dneska jste to počítání okruhů zase pěkně pos..al, jdete spát bez večeře…“).

Je pravda, že si tě Marcel Tuček bere jako spolujezdce jen proto, aby se na vašich fotkách aspoň někdo usmíval?

„Až si v příštím životě založím divadlo, Marcel v něm bez konkursu dostane okamžitě všechny dramatické role… Jeho donutit k úsměvu (a nebýt mladá pohledná ženská) je fakt dřina, to by se Troška, Ringo i Kopecký (pozn. red.: samozřejmě Matěj) se svými „ánsámbly“ pořádně zapotili… Nevím, proč nám tu říkají Tuček – Šlajs, když já se pořád usmívám jako Laurel a on se pořád mračí jako Hardy…“

„Ale jak mi pak teda vysvětlíš, proč si mě do závodního auta berou ti ostatní? S Jirkou Petráškem je závodění tak „intenzivní“, že to vždycky ještě měsíc „rozcházím“… A Jirka Tošovský? Někdy mi připadá, že naše společné „ježdění“ je spíš nevyhlášená soutěž o to, kdo bude „na stará kolena“ větší „uličník“… Auuuuu! Řekl jsem snad něco špatně?“

Ne… Ale otázky tady klademe my! Je snad něco, co se ti v sezóně 2011 povedlo?

„Nó, snad že… Týjo, já jsem za celou sezónu ani jednou neboural… No jo… Tak to je ale asi fakt v pytli… Stáří je tady….“

Nekecej, že to je všechno! A co vaše vítězství v Pirelli Cupu?

„Pirelli Cup vyhrál jen Marcel, protože pohár tam dostává jen jezdec…. A kromě toho jsem ho vloni poněkud „zanedbával“… Dost závodů Mitropa Cupu kolidovalo s českým mistrákem, takže za mě musel párkrát hledat záskok. Díky tomu mě pak mohl např. po Krumlovu vyplísnit: „Vidíš, kdybys jel se mnou ty, mohli jsme mít další poháry (pozn. red.: v „Senior Cupu“ – recesním výmyslu Rudy Kouřila a dalších šprýmařů za účelem mírného zvýšení sebevědomí přesluhujících závodníků…). S tím „svazákem“ Filipem Langerem jsme nesplnili kritérium minimálního vstupního věku…“ (Filipe, díky!). Tady je jasně vidět, jak nepředvídatelné prostředí rallye je (kam se hrabe počasí na osmitisícovkách!). Já, před rokem ještě jeden z nejrychlejších juniorů, se o sezónu později umisťuji v soutěži o nejlepší z „dříve narozených“…“

Ápropos, mladíci, co tvoje kariéra „pneumatikového krupiéra“ u Jirky Petráška?

„O Jirkovi mi ani nemluv… Moje účinkování v jeho týmu skončilo ještě dřív, než začalo… Nejdřív si s Jirkou Káňou pořídili novou sadu letních gum, takže se najednou skoro nemuselo losovat, který kolo kam přijde… To byla fakt podpásovka (to už je jak u „velkejch kluků“…). Ale abych se necítil odstrčený, instalovali mě na místo PR managera (kluci se zřejmě někde domákli, že jsem měl z češtiny vždycky jedničku)… Když jsem je „zpovídal“ pro článek na začátku sezóny, hned v první větě jsem jim „vložil do úst“, že jejich cílem v historicích může být jedině první místo… Jihočech když to slyšel, nenechal mě tu větu ani dopsat, notebook i s článkem mi sebral, přetrhnul a hodil do skartovačky… A na místě mě odvolal… Pravda, k baru, ale stejně, ten nevděk… A taky ta bolest hlavy ráno…. Nedivím se, že s ním nikdo nechce jezdit… A vidíš? Kdo měl pravdu? S tou svou zbytečnou skromností to dotáhne leda tak zase v Praze k vyloučení… Hele, jdi s těma drátama ode mne dál!!!“

Ten chlapec za nic nemůže, to je automat, když se vykecáváš déle jak dvacet vteřin, pustí se do toho proud… A co závodění „venku“?

„V cizině nám tentokrát s Jirkou Tošovským pšenka moc nekvetla. Evo desítka je krásná, ale dost nás zlobila, takže jsme v Mitropa Cupu moc kilometrů nenajezdili. Když bylo auto „nakoňovaný“ jak mělo, odešlo po pár kilometrech turbo… (pozn. red.: takže díky tomu poprvé v životě nedokončil Bohemku kvůli technické závadě, do té doby pořád „jen“ boural…). A když jsme přece jen dojeli do cíle, měl jsem vždycky z našeho umístění poněkud „protažený obličej“… (pozn. red.: Tóša tomu „technickému prosťáčkovi“ nikdy nepřiznal, že měli zapnutý jen „malý ALS“, aby se vůbec kousek svezli…).“

„Ale všechno zlé je snad i k něčemu dobré. Abychom si spravili chuť, Jirka „oprášil“ osvědčenou EVO IX a „sklouzli“ jsme se s ní párkrát po nezpevněném povrchu… Díky tomu jsme například „objevili“ (vedle Lausitzu) i další krásnou šotolinovou soutěž kousek od našich hranic… Šotolina je fakt boží, tam by i věčně nespokojený český divák zaplesal, co všechno se s myšákem dá dělat… Jen se zeptej mladýho Semiše, jak se mu chce zpátky do českýho mistráku… Jsme sice „odkojení“ domácími asfalty, ale jen proto, že jsme si tu nemohli moc vybírat… Jirka to na klouzavým umí, a tak se letos možná podíváme i do nějakého šotolinovém seriálu…“

A co že jste tentokrát byli v Lausitz Cupu „až“ druzí?

„Mě závodění s Tóšou hrozně baví. To, že je s ním legrace, ví (snad kromě jeho zaměstnanců) každej… Ale mně je hlavně sympatický jeho přístup k závodění… „Jezdí si“ totiž jenom tam, kde se mu líbí… Neřeší mistráky, neřeší body, nebude se v Čechách s nikým dohadovat… Když už se „urve“ z firmy, jede si ty závody fakt užít… Tóšu do Polska nikdo nedostane, a tak když Matthiasi Kahlemu auto dvakrát „vydrželo“ až do cíle, byl jasným vítězem Lužického poháru on…“

A není ten Jirkův přístup náhodou i tvůj recept na „šťastné dožití“? Viz ta tvoje poměrně často pronášená hláška… (pozn. red.: „Smrt se blíží rychle, a mě se fakt nechce v druhé půlce života trávit čas „s blbcema“…“)

„Možná… I když, vzhledem k tomu, odkdy se v rallye známe, nám trvalo poměrně dlouho, než jsme spolu skončili v jednom autě… A taky je mi na Tóšovi sympatický to, že když auto nefunguje, bere to „jen“ jako další zkoušku své odolnosti… (jsem fakt rád, že jsem jeho přilbu nikde dole pod srázem hledat nemusel…). Dokonce i když jsme stáli na 3Städte na louce a bezmocně (i s místními „po zuby ozbrojenými“ hasiči – tzn. v rukavicích, přilbách, a bez hasících přístrojů…) sledovali, jak tu naši nádhernou „desítečku“ požírají plameny, jeho největší starostí bylo, že k žádné úhoně nepřišel „lidský materiál“, a aby koně paní statkářky po nás neměli „zasviněnou“ louku… Ale ti Němci nás tenkrát fakt nas..ali…“

Vidíš, to mi připomíná, že mám připravené otázky… Kdo tě za loňskou sezónu nejvíc naštval?

„Jednoznačně Venca Arazim… Tím, že s rallye skončil… S „Prckama“ byla vždycky legrace… Což o to, to s Jirkou „Nawrcem“ (Navrátilem) bude taky, ale hlavně, kvůli Vaškovi teď máme s Marcelem pořád na talíři, že letošní „Senior Cup“ máme jistý i bez boje…(hm, to zní jako závist, tak že by se od letoška mistři vyhlašovali i v seniorské třídě? Fakt bych měl občas otevřít tu ročenku…). No, snad taky my „budeme chybět“ jemu, a ještě si to rozmyslí… A kromě toho, kdo má pořád poslouchat ty kecy našich bývalých soupeřů… (pozn. red.: na závodech je občas zdraví zásadně slovy: „vy dva už se na to taky vys..rte…“)“

Inženýr Arazim teď bude velký manager velkého týmu, ty v „civilním životě“ nosíš sako a vypadáš, že by ti jeden uvěřil, co bude za pár let v rallye z tebe?

„Hele, už jsem ti říkal, jaká je oficiální definice poradce? Konzultant je člověk, který ve své kariéře dospěl do bodu, kdy má tolik známých, že… Auuuuuu!!! Ale teď už toho mám fakt dost! Ještě jednou se mě ten tvůj pomocník dotkne tím jiskřícím drátem, tak mu ho fakt nacpu do té jeho pr….le! A zapnutej!“

„Kde jsem to skončil? Jo, že jsem zdvořilý a za všech okolností uhlazený poradce… Ale v rallye ze mě asi už nic jiného než spolujezdec nebude… Vždycky jsem totiž ke všemu v životě přišel pozdě (jak ten Cimrman se svými vynálezy…), poslední v partě jsem mutoval, poslední ve třídě jsem maturoval, ze Spartakiády jsem se „vrátil“ o týden později, z vojny o dva…. Tak přece teď, když jsem po létech konečně objevil, co mi v životě aspoň trochu jde, toho dobrovolně nenechám jen kvůli penězům… Asi tam někde nahoře je napsáno, že mám navždy „zamrznout“ na spolujezdcovském sedadle… Jediný důvod, proč bych ho opustil, nebude volant, ani prachy, ale hory… Smrt se blíží fakt rychle, a těch nevylezených horských vrcholů spíš přibývá…“

Tohle si vykládej „svojej starej matěri“… My dobře víme, že ses ucházel o místo u plzeňských hasičů…

„Tak to je opět nějaký rallyový bulvár… Pravda, párkrát jsem byl v divadle U Hasičů… A jo, už vím, je pravda, že jsem se tam v říjnu informoval, za jak dlouho by nám přijeli do Německa uhasit závodní auto… Když se nám totiž poněkud „zapálila“ (ovšem nikoli pro soutěžení) Evo desítka na 3Städte, trvalo německým hasičům asi dvacet minut, než těch sedm kilometrů od startu erzety k nám ujeli…. Nemusím asi říkat, že když už dorazili, nemuseli z toho svýho auta už ani slejzat… „Postřižiny“ jak vyšitý… A jen tak mimochodem, když jsem zprávu o jejich „rychlém nasazení“ trochu rozvířil přes německý autoklub, oficiální stanovisko ADAC bylo, že ti místní hasiči, kteří za naší „hořící pochodní“ (byť s prázdnýma rukama) na louku přiběhli, tam byli kvůli hlídání zákazu vjezdu na křižovatce, a že své stanoviště opustili svévolně, a měli by za to být potrestáni… No, nejen ve Vrchlabí, ale i v Německu by Miloš Forman dokázal natočit poměrně „výživný“ film o hasičích… Takže jsem zjistil, že ti plzeňští by tam jeli jen asi o minutu déle… Jo a mimochodem, nevěřili byste, kolik plzeňských „hasiček“ fandí rallye…“

Nejsi ty nějakej vadnej? Slyšel jsem, že zatímco všichni se těší, až tahle sezóna konečně začne, ty už se prý těšíš, až skončí…

„No, není to tak úplně pravda, ale jedna výzva mě koncem roku asi fakt čeká… Pokud to všechno dopadne jak má, splním si svoji další „mitfárovsko–erotickou“ fantazii, a na Pražském rallysprintu budu číst rozpis v jiném jazyce než mateřském…“

Je fakt divnej… Většina spolujezdců nechce ani slyšet o střídání jezdců během sezóny, a on chce střídat dobrovolně i jazyky… (Asi jsme mu dali do těch drátů málo voltů, přidej tam…) Co bys chtěl vzkázat čtenářům (kdyby tu slátaninu náhodou někdo dočetl až sem…)?

„Mára Holeček, náš vynikající horolezec, to vyjádřil tak výstižně, že bych to tady s jeho svolením a s mojí poklonou jen poslal dál: „Pronásledujte svoje sny!“ Já jich sice pronásleduju víc, než za jeden život stihnu, ale na druhou stranu, už jsem některé z nich fakt „uštval“… Mějte sny a při jejich pronásledování nikdy nezastavujte!!! Nezapomeňte, že každou celou minutu za vámi vyráží „další zájemci“…“

Aaaaau ty vole, co mě pálíš tím drátem? Vždyť je v tom elektrika!

„No, vždyť jo. To máš za to, že ses neptal na to, cos mi připravil… Nevím, proč jsem se to teda učil nazpaměť…“

Máš ještě právo vyslovit své poslední přání pro letošní sezónu…

„Aby se nikomu nic nestalo…“