V uplynulém týdnu se na japonském ostrově Hokkaido uskutečnil druhý ročník Rally Japan jedoucí se v rámci mistrovství světa. Na soutěžící čekala náročná šotolinová soutěž s úzkými, ale přitom rychlými tratěmi, které ve spojení s deštivým počasím vytvořily opravdu obtížné podmínky. Zkušenosti s touto soutěží měli jezdci i týmy poměrně malé, vždyť loni zde na premiéře startovaly jen čtyři tovární týmy (Peugeot, Citroen, Ford, Subaru) s osmi továrními piloty (plus Warmbold jako jediný soukromník). Letošní nováček, Toni Gardemeister, po skončení soutěže prohlásil, že ačkoliv byl na obtížnost soutěže upozorňován, skutečnost byla ještě daleko horší. Soutěž se také nesla ve vzpomínkách na Michaela Parka – ať už na autech v podobě nápisů, fotek, nákresů, ale i jinak.

Jako první odstartoval do soutěže vedoucí jezdec šampionátu, Sebastien Loeb. Ten se už před začátkem soutěže netajil tím, že nepřijel vyhrát, ale dojet na stupních vítězů, což by mu v předstihu zajistilo titul mistra světa. Na první erzetě to ale s opatrnou jízdou přehnal až moc a výsledná dvanáctá příčka ho zcela jistě nepotěšila. V následujících rychlostních zkouškách ale postupně přidával, až přišel druhý průjezd více než 50 kilometrů dlouhou rychlostní zkouškou, kterou Loeb suverénně vyhrál a s přehledem se dostal na druhé místo celkově. To ho dostatečně uspokojilo a dále pokračoval na jistotu. Během soboty se před něj poměrně lehce dostal Marcus Grönholm, ale to Loebovi nijak nevadilo. Třetí místo mu stálo zaručovalo titul, a tak nechal Grönholma závodit a sám si naprosto jistě hlídal bronz. Nebýt odstoupení Solberga v závěru, zůstal by na této pozici až do konce.

Sebastien Loeb se tak tři soutěže před koncem raduje z druhého titulu mistra světa. Stal se prvním Francouzem, kterému se to podařilo, protože před ním se z titulu radoval jen Didier Auriol v roce 1994. Je teprve čtvrtým jezdcem, kterému se podařilo titul obhájit. V minulosti se tím mohli pyšnit jen Kankkunen (1986-87), Biassion (1988-89) a Makinen (1996-1999). Loeb byl v letošním ročníku suverénní a titul získal naprosto zaslouženě. Korunovaci odmítl již ve Walesu po tragickém úmrtí Michaela Parka, ale v Japonsku si ho již ujít nenechal.

Pojďme si ještě malinko shrnout jeho letošní výsledky, abychom si připomenuli, že je králem právem. Loeb vítězí na úvodní soutěži v Monte Carlu, ve Švédsku odstupuje těsně před koncem z druhého místa po problémech s motorem, v Mexiku v úvodní etapě uráží kolo, ale nakonec se výbornou stíhací jízdou dostává na místo čtvrté, od Nového Zélandu až po Argentinu pak vyhrává šest soutěží v řadě a vytváří tím nový rekord. Ve Finsku nestačí jen na domácího Grönholma, pak vyhrává Německo, výhru ve Walesu odmítá, aby se nestal mistrem, v Japonsku dojíždí takticky druhý. Celkem tedy osm výher, dvě druhá místa, jedno třetí (Wales), jedno čtvrté, jednou nedojel. Famózní bilance, nemyslíte?

A to ještě nezapomínejme, že před námi jsou asfaltové soutěže na Korsice a v Katalánsku, na kterých bude Loeb asi jen těžko k poražení, stejně jako na závěrečné rally v Austrálii. Speciálně Korsiku by Loeb chtěl strašně moc vyhrát, protože je to jeho domácí soutěž a on ji nikdy nevyhrál. Titul je zkrátka ve správných rukou.

Zpět k samotné soutěži. Prakticky od začátku se na vedoucí pozici usadil Petter Solberg, který zde vyhrál i loni. Po dlouhé době byl konečně spokojen se svojí Imprezou i s pneumatikami Pirelli a na jeho výkonech to bylo znát. V prvních dvou etapách vyhrál celkem osm rychlostních zkoušek a s jistotou se usadil na prvním místě, i když musel čelit rostoucímu tlaku ze strany Grönholma. V neděli se zdálo, že ho už nemůže nic zastavit. V předposlední erzetě ale Solberg trefil v zatáčce ležící balvan, který zcela odrovnal řízení jeho vozu. Rozhodně se nedá říci, že by Petter udělal chybu. Vyvalený kámen viděl na poslední chvíli a ve velké rychlosti na něj nemohl zareagovat. Petter byl po odstoupení naprosto zdrcený, čemuž se není co divit. Po dlouhé době, od mexické rally, byl znovu blízko zaslouženému prvenství (darované vítězství ve Walesu nepočítá) a těsně před cílem ho potká taková smůla.

Poměrně pomalu se rozjížděl i Marcus Grönholm. V pátek vyhrál jedinou, a to ještě kratičkou rychlostní zkoušku, když si stěžoval především na nepříliš vhodně zvolené pneumatiky. V sobotu to však byl na trati zcela jiný Grönholm. Začal vyhrávat, po třech sobotních erzetách se dostal před takticky jedoucího Loeba, po dalších pěti už ztrácel na Solberga jen necelých dvacet vteřin z původních třiceti čtyř. Zdálo se, že se chce poprat o vítězství. V závěru druhé etapy ho ale potrápila technika. Díky problémům s diferenciálem a následně i s převodovkou musel trochu zvolnit, a tak na konci etapy na Solberga opět něco ztratil. Ačkoliv v neděli znovu zabral a vedoucího Solberga po vteřinách stahoval, na vítězství by to určitě nestačilo. Osud si však tentokrát zahrál v jeho prospěch a po odstoupení Solberga mu vítězství spadlo do klína. Po triumfu na domácím Finsku je to jeho druhé v sezóně. Jak se předpokládalo, vítězství věnoval zasnulému kolegovi Parkovi. V celkovém pořadí se dostal opět na druhé místo před Solberga.

Výborným výkonem se v Japonsku prezentoval druhý jezdec týmu Subaru, Chris Atkinson, který v Japonsku v minulosti dvakrát startoval. Díky tomu měl s touto soutěží největší zkušenosti, které zúročoval hned od začátku. Nejen, že překvapivě dominoval na shakedownu, ale vyhrál i dvě z prvních třech rychlostních zkoušek včetně té královské. Poprvé v kariéře tak vedl soutěž mistrovství světa. Pak se ale asi trochu zalekl nasazeného tempa, zvolnil a první etapu ukončil na čtvrtém místě. V sobotní etapě pokračoval v opatrném tempu, neodolal útokům Galliho a Rovanpery a propadl se až na místo šesté, byť s minimálním odstupem. V neděli ale znovu přidal, dokonce vyhrál další erzetu, dostal se jak před Duvala, tak před Rovanperu potýkajícího se s problémy. Po odstoupeních Galliho a Solberga pak na něj zbylo výborné třetí místo, doposud nejlepší v kariéře. Chris tak dokázal, že talent rozhodně má a až nabere více zkušeností, bude bojovat s těmi nejlepšími pravidelně.

Se čtvrtým místem je určitě spokojen i Francois Duval, který loni, jako jediný z továrních jezdců, soutěž po havárii nedokončil. Letos se soustředil především na dokončení soutěže a na získání co nejvíce bodů do hodnocení značek. Zahájil opatrně a po prvním dnu byl sedmý. V průběhu soboty začal zajíždět stabilní časy v první šestce a i když si postavení nevylepšil, najednou měl v dohledu čtvrté místo, od kterého ho dělilo zhruba třináct vteřin. Poslední den začal náporem, ihned předstihl Atkinsona i Rovanperu a stíhal Galliho, který vzápětí chyboval. Vynikající Atkinson to Duvalovi sice vzápětí vrátil, ale i tak na něj zbylo slušné čtvrté místo, které jistě cení i vedení Citroenu.

Velmi prestižně brali domácí soutěž u Mitsubishi. V rámci zvláštní taktiky nenasadili Gigi Galliho do bodování týmu a doufali, že mu tím uvolní ruce pro co nejlepší výsledek. Gigi z počátku doplácel na neznalost soutěže, ale přesto dokázal během prvního dne jednu rychlostní zkoušku vyhrát. Celkově to však po první etapě nestačilo na lepší, než sedmé místo. Do druhého dne nastoupil s větším nasazením a stabilně dobrými časy se dostal až na čtvrtou příčku. Nedokázal však setřást Duvala ani Atkinsona. V neděli ve druhé erzetě neustál souboj a po poměrně nevinné chybě urazil levé zadní kolo. Za cílem zkoušky se pokusil o opravu, ale marně. Znovu ale ukázal, že se s ním musí počítat. Jen se občas vyvarovat těch chyb…

Jako jednička jel u Mitsubishi Harri Rovanperä, který se od začátku díky stabilním časů pohyboval kolem pátého místa. Zajímavé je, že byl nejrychlejší na všech třech průjezdech divácké superspeciálky, kde šlo spíše o prestiž než o časy. V závěru druhé etapy doplatil na nefunkční světla, díky nimž ztratil cenné vteřiny. Smůla ho neopustila ani v neděli, když ho v prvních dvou erzetách zlobila elektronika jeho Lanceru, a tak vypadl z boje o lepší příčky. Díky již zmíněným odstoupením na něj nakonec stejně zbylo páté místo, které není k zahození.

Jako dvojka byl nominován asfaltový specialista Giles Panizzi, který nezávodil od soutěže na Kypru. Všeobecně se ví, že Giles je specialista na asfalt, a tak byla jeho nominace velkým překvapením. Sám Panizzi by na tuhle soutěž asi nejraději zapomněl. Nechat se pravidelně pojíždět od Schwarze, to už je tedy potupa. Panizzi se od počátku potýkal s nastavením svého vozu, ale ani v dalších dnech se i díky technickým problémům na lepší místa neposunul.

Daniel Carlsson byl nasazen Peugeotem jako dvojka za zdrceného Markko Martina. Dan jel s Peugeotem naposledy na domácí švédské rally, a tak se nedal čekat nějaký zázračný výsledek. Jeho úkol zněl – pokusit se dojet na týmových bodech. Carlsson jel od počátku s rozvahou, což se mu nakonec vyplatilo. Konečné osmé místo a jeden bod pro sebe i pro Peugeot určitě není ostudou.

Velmi špatně začali soutěž oba jezdci Fordu. Od počátku dopláceli na neznalost soutěže, zvolili ne zcela vhodné pneumatiky a po prvním dnu byl Roman Kresta na osmém, Toni Gardemeister dokonce až na devátém místě, oba mimo bezprostřední kontakt se závodníky na lepších příčkách. Toni, potýkající se s nepřesným rozpisem, od soboty sice přidal, ale ztráta byla příliš veliká, a tak se posunul jen před Romana Krestu. Výsledné šesté místo není špatné, Toni ale asi čekal více.

Roman Kresta od začátku nasadil rozvážné tempo vědom si toho, že v Japonsku asi nemá moc šancí na skvělý výsledek. Dlouho si zvykal na charakter tratí, přesto ale v RZ8 zajel nejlepší výsledek, když dojel pátý. Po prvním dni pochopil, že není koho stíhat, a tak pokračoval ve své taktice neudělat chybu. Pravidelně zajížděl časy v závěru první desítky, ale pravdou je, že odstupy od nejlepších nebyly zas tak velké. Výsledné sedmé místo není špatné, i když nebýt výpadků Solberga a Galliho, asi by bral jen bod pro Ford. Na ale se nehraje, Roman chybu neudělal, a tak si připsal další dva body. Poslední tři soutěže mu docela vyšli, od návratu Honzy Tománka skončil šestý v Německu, šestý ve Walesu (i když taky po nehodách a odstoupeních v závěru) a sedmý v Japonsku. Roman body z těchto závodů potřeboval jako sůl, protože teď jsou před ním dvě asfaltové soutěže – Korsika a Katalánsko, kde by měl naplno ukázat, co v něm skutečně je. Doufejme, že nám to ukáže.

Ford nasadil i dva další jezdce. Warmbold z počátku těžil ze znalosti soutěže a po nějakou dobu byl z Fordů nejlepší. Pak ho ale postihly menší technické problémy, propadl se do druhé desítky, ze které se dostal až úplném závěru a skončil devátý. S Focusem startoval i Sola, ale absolutně nepřesvědčil. Hodně ztrácel, v RZ8 udělal defekty hned tří (!) pneumatik a na přejezdu mu nezbylo nic jiného, než odstoupit, aby předešel značnému poškození vozu. V sobotu nastoupil znovu, ale upozornil na sebe až v neděli, kdy svého Focuse přetočil přes střechu a byl tak nucen definitivně odstoupit. V porovnání s Romanem docela zajímavé srovnání…

Zbývá nám už jen tovární tým Škoda Motorsport. Angažování Mikky Hirvonena pro japonskou rally bylo krokem, který byl pochopitelný. Mikko tam startoval loni v barvách Subaru, takže zkušenosti měl, navíc letos několikrát oslnil výbornými výsledky za volantem Fordu. Čtvrté místo v úvodní rychlostní zkoušce bylo více než slibné. Ještě po třetí erzetě byl celkově sedmý, ale právě tam mu začalo zlobit řazení pod volantem, a tak musel přejít na manuální. Zajímavé je, že šlo o stejný problém, jako měl McRae ve Walesu. Mikko se propadl o další dvě místa. Po servisu byl Mikko příliš přemotivovaný, v RZ7 neudržel Fabii na trati a vylétl ven. Auto bylo tak poničené, že se ho nepodařilo dát dohromady ani do druhého dne a soutěž tak pro něj skončila. I když Hirvonen nedokončil ani první den, dílčími výsledky opět ukázal, že auto na tom není tak špatně, jak vypadá ve spojení s Arminem. Vůbec bych se nezlobil, kdyby Hirvonen dostal příležitost i v Austrálii.

Přemýšlím, jak zhodnotit výkon Armina Schwarze. Jediná pozitiva vidím v tom, že dojel do cíle a nebyl poslední. Každý opět musel vidět, že Armin na to prostě nemá, bohužel na to doplácí celá Škodovka. Neuvěřitelně zní jeho hodnocení z úst Martina Muhlmeiera: „Armin směřoval bezpečně do cíle, ale nedostal se nikdy do pozice, ze které by se mohl pokusit o lepší výsledek.“ Tohle když si člověk přečte, tak by brečel. Copak na startu nebyl v pozici, kdy se mohl pokusit o lepší výsledek?

Tým Škoda teď čekají dvě asfaltové soutěže, kde nasadí vedle Armina i Alexe Bengueho a Honzu Kopeckého. Držme jim palce, ať pro Škodu něco zajedou.

Pro úplnost ještě v krátkosti doplním výsledky v kategorii produkčních vozů. Očekávaným vítězem se stal domácí Toshi Arai následovaný Nutaharou a Teiskonenem. Jen pro zajímavost – sedmý dojel populární Errani s téměř hodinovou ztrátou.

Další podnik mistrovství světa se koná ve dnech 21.-23. října na Korsice.