Letos nově složená posádka Jiří Hladík – Hana Vránská Sichová má za sebou druhý závod MČR ve sprintrally a přichází s velkým překvapením.

Jirko, do prvního letošního závodu na Vrchovině se vám nepodařilo odstartovat, co se přihodilo?

Na Vrchovinu jsme se moc těšili, ale bohužel už na testech nás začalo auto zlobit a po ohřátí a krátké jízdě v zátěži se vždycky zastavilo. Domnívali jsme se, že závada byla odstraněna, ovšem na přejezdu ke startu auto škubalo a na náměstí chcíplo. Po asi pátém nastartování se nám povedlo dojet na startovní rampu, ale tam už auto nechytlo a to byl konec.

Po Vrchovině bylo rozhodnuto dát nové kabelové svazky, relátka, alternátor, cívku a potenciometr, ale na středečním testu přišel šok v podobě naprosto stejné závady. Následovala rychlá cesta do Zlína pro novou jednotku a ve čtvrtek ráno další test a další šok – jednotkou to není. Nikdo z mechaniků si už nevěděl rady a nepomáhali ani telefonické konzultace u různých kapacit. Zkusili jsme tedy vyměnit snímač otáček a tam byl zakopaný pes. Auto ani neškublo a šlo nádherně za plynem. Skočil jsem do tréninkového auta, jel rychle zabalit věci, vyzvednul jsem Hanku v Hradci na nádraží a frčeli jsme na závody – celkem trošku honička nervů.

Na Lužických Horách se vám ale od začátku dařilo, očekával jsi takový vývoj závodu?

Nevím, jestli očekával, ale určitě jsem si to takhle přál. Chtěli jsme dokázat, že se klukům povedlo postavit rychlé auto a po dvou úvodních vložkách o tom asi nebylo pochyb. Ve druhé rundě jsem se těšil na nejdelší rychlostku, kde jsem chtěl vyzkoušet, co auto umí. Čas nás příjemně překvapil a mohli jsme v klidu polevit.

V závěrečném servisu museli mechanici připevnit utržený kryt u lyžiny a hlásili i ohnuté rameno na přední nápravě. Sice jsme neabsolvovali žádný výlet mimo trať, ale auto pochytalo šíleně ran na spodek. Rozhodli jsme se tedy nijak neriskovat a dojet si pro první místo, jenže chyba lávky. V cíli předposledního testu se díky dalším ranám ze šotoliny povolil spodní držák převodovky a bylo jasné, že poslední vložku nebudeme závodit. Náskok na Roberta byl téměř minutový, takže jsem kus po startu zapnul blinkry a stačilo bez riskování dojet, což nám ale bohužel nebylo přáno.

Když už to vypadalo dobře, začal jít motor na tři válce a bylo po nadějích. Chvilku jsem nechápal, co se děje, nikde jsem se neuřadil, ani nepřetočil motor a protože nevidím do svého zrcátka, zeptal jsem se Hanky: Kouří se za náma? Odpověď zněla, jo. Hodně? Jo. Musel jsem tedy zastavit a my zůstali stát smutní a zklamaní, asi dva kilometry před cílem…

Nová spolujezdkyně funguje tedy podle představ?

Oba jsme měli ze spolupráce obavy, ale Hanka se moc snažila a bylo to fajn. Měli jsme domluvu, že se budeme snažit jet rychle, zároveň bezpečně a k tomu mít prostor na případné korekce chyb v rozpisu, nebo v diktátu. Byl to náš první společný závod a já jsem byl spokojený. Nejsme ještě ve fázi stoprocentní spokojenosti, ale celkově si Hanka určitě zaslouží pochvalu. Chceme ještě nějaké věci vylepšit a zdokonalit, takže nás čeká práce, ale práce na kterou se těším.

Druhý podnik ve sprintrally je tedy za vámi a vy máte pro fanoušky a diváky překvapení, tak co to bude?

Jak se říká všechno špatné, je pro něco dobré, a to platí i v našem případě. Ještě než jsme naložili auto na vlek, měl jsem telefonát s majitelem týmu, který nám děkoval za předvedený výkon a hned mi nabídl startovat s vozem Škoda Fabia R2! Musím říct, že jsem byl nabídkou potěšen, ale nepřikládal jsem tomu velký význam, protože nabídek, i na velká auta, už jsem dostal hodně, ale vždycky to ztroskotalo na penězích. Když se ovšem v úterý začalo mluvit konkrétně, muselo se vše řešit rychle.

Po krátké poradě vedení týmu rozhodlo o naší účasti ve Fabia Cupu 2012! To ale není vše. Vzhledem k našim smluvním závazkům ve sprintrally dokončíme ještě tento šampionát se stávajícím vozem Škoda Felicia Kit Car.

Takže se chystáš na velké závody. Jak dlouho jsi na to čekal?

Dlouho, opravdu dlouho. Musím za tuto šanci moc poděkovat vedení týmu a pochopitelně i všem našim partnerům. Je to jako sen. Jet oba šampionáty je skvělé a už se moc těšíme.

To, že byste chtěli titul ve sprintech asi není tajemství, ale jaké budou ambice ve velkém mistráku?

Popravdě řečeno, vůbec nevím, co nás čeká. Tratě MMČR neznám a nikdy jsem je ani neprojížděl v civilním autě. Dalším oříškem asi bude tma. Mám za sebou jenom několik nočních prologů, ale žádnou noční rychlostku. Těch nových věcí bude hodně, tak uvidíme. Určitě chceme závodit, ale v žádném případě nesmíme rozbít auto. Rozpočet je řádně napjatý, takže musíme i šetřit náklady a podle toho musíme k závodění v MMČR přistupovat. Musíme se prostě učit.

Dalším startem posádky Jiří Hladík – Hana Vránská Sichová bude tedy nadcházející Rallysprint Kopná a potom již zamíří na svůj první velký závod do Českého Krumlova.