Jubilejní čtyřicáté Rallye Český Krumlov se zúčastnila také dvojice Rallyesportu Poděbrady Václav Dunovský a Petr Machů. Jejich Škoda Fabia Super 2000 se i přes stále velmi málo zkušeností posádky s tímto rychlým speciálem dokázala držet na dostřel nejrychlejším produkčním vozům a nakonec skončila sedmá absolutně. Na dvoudenní soutěži je to zatím největší dosavadní úspěch mladého Středočecha.

Krumlovská rallye byla čtvrtým podnikem Mediasport Mezinárodního mistrovství České republiky v rally a zároveň druhým letošním startem Dunovského v tomto seriálu. Na Valašské rally obsadil desátou příčku, potom neuspěl při sprintu v Lužických horách, kde ho zastavil porouchaný alternátor a částečně shořelá elektroinstalace, a nakonec si spravil chuť pátým místem na Kopné.

Ze třech pokusů dojel Václav Dunovský věhlasný Krumlov pouze jednou, když s Hondou Civic a Davidem Šmeidlerem na sedačce spolujezdce vyhráli hned při jihočeské premiéře v roce 2008 třídu N2. „O rok později a vloni jsem se vinou poruchy převodovky a ve druhém případě kvůli nefunkčnímu interkomu zařadil na seznam odstoupených již v pátek večer,“ zavzpomínal osmadvacetiletý jezdec.

Už po seznamovacích jízdách se nechal Václav Dunovský slyšet, že jej opět čeká v okolí historického města zařazeného na seznam památek UNESCO těžká soutěž. „Tamní rychlostní zkoušky tradičně budily respekt. Jsou charakteristické množstvím horizontů a míst, kde je auto aspoň částečně ve vzduchu. Velkou neznámou pak bylo rychlé Lipno,“ řekl Dunovský.

„Ve středu navíc proběhlo setkání jezdců na Holkově, kde je vždycky skvělá atmosféra. Ani letošek nebyl výjimkou,“ pochválil jezdec fabie organizátory za uspořádání oblíbené společenské akce a zároveň kvitoval umístění centra rallye do Českých Budějovic. „Shakedown, okruhová erzeta, servis, přejímky… prostě všechno parádně situované na jednom místě,“ liboval si.

Těsně před startem přišla Václavu Dunovskému uklidňující SMS zpráva, že jeho sestra úspěšně odmaturovala, takže první etapa pro něj mohla začít bez nervů. Výsledkem bylo několik povedených časů v první šestce, potkal se ale i s paní Štěstěnou, když dvakrát odštípl disk, ale z pneumatiky ani jednou neutekl vzduch. „V obou případech jsme ale museli kolo hned za cílem vyměnit,“ uvedl Dunovský.

Obrovský respekt měla posádka startující s vozem připravovaným v dílnách Sparrow racing teamu z velmi těžkého a členitého rožmitálského testu. „Rozpis ale fungoval a oba průjezdy jsme si pohlídali. A pro mě posvátný Svatý Jan jsem si chtěl hlavně maximálně užít, což se mi povedlo. Pouze mě mrzí pokažený průjezd odbočkou nedaleko před cílem,“ zmínil Václav Dunovský a dodal: „Pocit z jízdy byl na tomto testu o sto procent lepší než výsledný čas. Zatím nedokážu říct, proč tomu tak bylo.“

Po sedmi rychlostních zkouškách patřilo Václavu Dunovskému a Petrovi Machů šesté místo absolutně se ztrátou pouhých čtyř desetin na Jaromíra Tarabuse s totožným speciálem, čtvrtý Jaroslav Orsák s mitsubishi měl náskok dalších téměř pěti vteřin.

V sobotu čekaly na soutěžní posádky kromě tradičního testu na výstavišti tři velmi náročné rychlostní zkoušky – Kohout, Malonty a Lipno. „Kohout se mi v této otočené variantě líbil, na Malonty jsem se, stejně jako v pátek na Ján, těšil. Časově se nám však moc nedařily,“ uvedl jezdec. „Tady ale na rozdíl od pátku vím, kde byl problém. V lesním úseku od startu až do Pohorské Vsi jsem v danou chvíli s vozem Super 2000 neměl nárok na kvalitní mezičas, tam to prostě úplně ideálně nešlo.“

Přesto se poděbradsko-zlínské dvojici povedlo dostat se před závěrečnými dvěma průjezdy lipenskou erzetou na pátou příčku před Orsáka. Obě dvojice však před velkým finále dělily jen necelé tři sekundy.

„Lipno bylo kapitolou samo pro sebe, ale kupodivu jsem z něj měl dobrý pocit, až na zásadní moment při prvním průjezdu – po ultrarychlé pasáži v lese následoval přírodní retardér a za několik set metrů standardní. Na brzdách, při podřazení na druhý rychlostní stupeň, ustřelil zadek auta a nezbylo mi nic jiného, než poslat vůz na louku a vyhnout se tak střetu s velkým balíkem slámy,“ popisoval horké momenty Václav Dunovský. „Chvilku trvalo, než jsme našli výjezd, každopádně jsme nenabrali velkou ztrátu. Horší už byla penalizace, kterou jsme oprávněně obdrželi. Může to znít možná neuvěřitelně, ale všechny manévry byly v tu chvíli cíleně provedené. Ostatně, podívejte se na onboard,“ doplnil Václav Dunovský.

Kvůli dvacetivteřinové penalizaci Dunovský a Machů vypadli ze souboje o páté místo a mohli už jenom čekat na chybu velmi rychle jedoucích soupeřů. „Ta ale nepřišla a Martin Semerád vystoupal skvělým závěrem z naší trojice nejvýše. Tímto mu blahopřeji!“ řekl mladý pilot. „Na druhou stranu bych se asi do nějakých větších akcí stejně nepouštěl, protože jsme si s Petrem jasně řekli, že pojedeme jen a pouze svoje vlastní tempo bez rizika,“ rezolutně uvedl Václav Dunovský, jenž nakonec obsadil se svým navigátorem Petrem Machů sedmé místo absolutně se ztrátou 18,8 vteřiny na Jaroslava Orsáka a pátou pozici v nabité třídě 2.

„Českokrumlovská soutěž je strašně těžká. Současně ji řadím hned za Bohemku na druhé místo jako můj druhý nejoblíbenější závod. Jsem opravdu rád, že jsme na jihu Čech opět viděli cíl a dostali se až do Jelení zahrady na rampu. Beru to jako poděkování celému týmu za skvělou práci, protože technika fungovala absolutně bez problémů, a také našim partnerům i fanouškům za obrovskou podporu,“ nechal se slyšet Václav Dunovský. „O to víc nás zarmoutila zpráva, že v Krumlově a ani jinde už cílem neprojede náš kolega Aleš Zimolka. Tímto vzdáváme čest jeho památce a pozůstalým přejeme mnoho sil při překonávání této velké ztráty…“