Fantasticky se po přestupu z poháru mezi sprintery uvedli Josef Zimmermann a Pavel Zalabák. Po prvních třech podnicích vedou klasifikaci třídy 5 i skupiny 2WD. Nejvíce si užívají vyrovnané souboje s Robertem Kořístkou a očekávají jejich pokračování až do konce sezóny. Zároveň se také snaží zvyšovat úroveň svého rallyového účinkování na trati i mimo ní a tak rozšiřují svůj tým o další důležité spolupracovníky. Se sympatickými Severočechy si většinou povídám v pizzerii v mladoboleslavské Olympii. Nejinak tomu bylo i tentokrát, jen namísto pracovně zaneprázdněného Pavla doprovázela Pepu hosteska Bára.

Na Vrchovině jste poprvé startovali do klasifikace MČR sprintrally. Především jste však absolvovali ostrý debut s Renaultem Clio R3. S konečným čtvrtým místem ve dvoukolkách a druhým ve třídě jste byli spokojeni?

„Při podobných premiérách hovoří asi každý především o učení a sžívání s novou technikou. Ani my nejsme výjimkou. Časy hlavního favorita dvoukolek Josefa Petáka, startujícího bez nároku na body, jsme samozřejmě sledovali. Spíše však jen pro zajímavost. Měřit se s ním hned napoprvé jsme rozhodně nehodlali. Na konfrontaci s takovým borcem máme odjeto moc málo. Potěšil nás krásný souboj s Robertem Kořístkou a Michalem Drozdem. Jeli skvěle a věříme ve vzájemné celosezónní souboje. Opět jsme si užívali obrovskou podporu fanoušků, kteří za námi neváhali přicestovat až z Frýdlantu. Premiérově nás také doprovázely naše hostesky – dvojčátka Bára a Míša. Teď už jsou podobně rallyově závislé jako my:-)“

Lužické hory jsou vašim domácím podnikem. Vítězství ve skupině i třídě asi chutnalo hodně sladce?

„Na domácím podniku jsme snad ani nemohli mít jiné ambice, než vítězství mezi dvoukolkami. Doma se chce předvést asi každý. Výhodou byla dobrá znalost rychlostních zkoušek Kunratice a Jindřichovice. Na nich jsme v uplynulých ročnících dělali pořadatele. Kunratice jsou místem, kde lišky dávají dobrou noc. Končí les a pak už následuje konec světa:-) Bílý Kostel a Václavice jsme naopak neznali. Náš kamarád a poradce Honza Krečman, nám klade na srdce trénovat poctivě a pouze při seznamovacích jízdách. Nějaké podvádění a učení se tratí předem a nazpaměť, by bylo klamáním sebe sama. Soutěž se nám vydařila přesně podle plánů a kýžené vítězství se dostavilo. Podpora příznivců u trati, na rampě i při slavnostním vyhlášením ve stanu v servisní zóně, byla až dojemná. Takový aplaus člověk nezažívá každý den. Dokonce i Honza Krečman zpíval a objímal nás:-) K dokonalosti napomohl také úspěšný start Lubora Kubáta v roli předjezdce. Pilotoval našeho bývalého pick-upa, kterého mu nadále s maximální péčí servisujeme. Snažíme se mu tak vrátit alespoň zčásti to, co pro nás dělá on. Těší nás, že mohl zažít skvělou atmosféru. Dokončení soutěže je tím větším úspěchem, že kunratickou rychlostku absolvoval díky jejímu přerušení třikrát. Svezl se tak ze všech aktérů nejvíce:-) Premiéru s novou zbraní – Škodou 120 S – si také odbyli naši týmoví kolegové, bratři František a Petr Zajíčkové. Bohužel hned na druhé vložce je zastavila technická závada.“

Kopnou, považovanou mnoha posádkami a příznivci za vrchol sprinterské sezóny, jste absolvovali poprvé. Jak náročná byla?

„Z ohromně členitých, obtížných a navíc v jednotlivých sekcích různě namíchaných vložek, si vlastně nepamatuji nic. Vím jen, že jsme závodili kousek od Zlína:-) Byli jsme tam poprvé. Obrovská zkušenost. Na úvodní erzetě jsme se snažili soutěžit s Kořístkou. Dosažený čas nás trošku uchlácholil. Malinko jsme zvolnili a to byla chyba. Nakonec nás přeskočili ještě oba Vlčkové. Původně jsme věřili v druhé místo. Kořístka je špičkový pilot a porazit ho na Kopné nebylo reálné. Jakýkoliv crash by pro nás znamenal předčasný konec sezóny. Clio je už moc drahé na to, abychom s ním praštili. Na páté vložce jsme navíc ztratili defektem, závěrečnou sekci jsme pak jeli na suchu mokré pneumatiky. Nakonec tedy výsledek bereme. Lužičky jsou samozřejmě naším domácím podnikem, ale nyní přesto musíme dát zapravdu tvrzení všech – Kopná je nejkrásnější a nejobtížnější sprint s nejfantastičtější atmosférou.“

Často zmiňuješ Roberta Kořístku. Co pro tebe vzájemné souboje znamenají?

„Vždy je důležité s někým soupeřit. Jet ve třídě sami, či suverénně vyhrávat, by nás nebavilo. S Robertem navíc máme vynikající vztahy. Mezi jednotlivými rychlostními zkouškami si máme vždy o čem povídat. Doufám v pokračování vzájemných soubojů s ním i dalšími soupeři až do závěrečného podniku.“

Dorazila s tebou vaše hosteska Bára. Sleduji, že tvůj tým se nadále utěšeně rozrůstá.

„Snažíme se tým profesionalizovat. Bára bude zastávat funkci „sponshorship manager“. Jejím hlavním úkolem je komunikace s reklamními partnery. Fan clubu šéfuje už od jeho vzniku Vašek Horčička. O design a polepy auta se stará Lenka Švébišová z Ateliéru Švébiš. Nádherné fotky z každé soutěže dodává Robert Balcar. Hodně nám pomáhá Petr Gerhardt, jenž nám také přivedl mediálního partnera – liberecké rádio Dobrý den. Zde jsme mimochodem způsobili pěkný trapas na Lužických horách. Po Vrchovině se předělávala některá loga a právě samolepku rádia jsme jaksi pozapomněli nalepit. Ředitel rádia si pozval na soutěž kamaráda z německé televize Drážďany a v servisu se mu chtěl pochlubit spoluprací s námi. Ať hledal jak hledal, logo nikde. Byl z toho hrozný problém. Ještě jednou se omlouváme. Právě tato příhoda nám ukázala, že jsme ještě amatéry a musíme se zlepšovat nejen na trati, ale i v oblasti medializace a styku se sponzory. Rozhodně ale hodláme zůstat slušnými hochy. Žádné pistole u nás nečekejte:-) Tím vlastně odpovídám na rozrůstání týmu. Zde také musím poděkovat našim reklamním partnerům. Jsou jimi Kubát Energo, Hollen, Tobis, STK Folda a nově také František Jančárek.“

Dalším vašim startem budou Krkonoše. S jakými ambicemi se na Trutnovsko chystáte?

„Krkonoše jsme jeli už loni a moc nás nadchly tratěmi i organizací. Opět musím zmínit Roberta Kořístku a Michala Drozda. Těšíme se především na souboj s nimi. Pokud však budou rychlejší, lámat přes koleno to nebudeme.“

Foto: Robert Balcar