Loňský suverén třídy SA1 v Poháru ČR Martin Vopatřil prožil velmi rozpačitý vstup do letošní sezóny. Usedl sice do špičkových dvoukolek, ovšem vinou technických problémů cílovou rampu dosud nespatřil. Smůlu se pokusí prolomit nadcházející sobotu na Rally Krkonoše.

Martine, koncem loňské sezóny jsi hovořil o plánech přestoupit z pohárového pole mezi sprintery a konfrontaci s piloty třídy 7. Nakonec ale nejedeš žádný kompletní seriál. Navíc jsi každý start absolvoval s jinou technikou. Proč?

„Téměř domácí Valašku jsme pojali jako rozcvičku. Bohužel hned na druhé erzetě praskla klika motoru. To je blbá závada, které nejde moc předejít. Opravu motoru jsme řešili až do Kopné. S obrovským potěšením jsme tak přijali možnost svezení v autech týmu MT3 Sport Tomáše Čably od nás ze „Spyťáku“. Tímto mu chci moc poděkovat za možnost řídit tak špičkovou techniku. Na Vrchovině jsme měli k dispozici „cé dvojku“. Tu jsme si vyzkoušeli už na předsezónním žiželickém testu. S ní jinak prioritně jezdí slovenský mladík Martin Kočí. Opět jsme však daleko nedojeli. Tentokrát nás zastavil klasický problém C2 R2 – škrticí klapka. Martin Kočí měl s citroënem v době Lužických hor naplánován test. Tomáš Čabla nám tak umožnil svezení s novinkou – fabií R2, patřící Pierovi Scalvinimu. Na Valašce s ní vyhrál pohárovou klasifikaci Elwis Chentre. Opět na čtvrté vložce jsme však skončili. Pro změnu selhalo palivové čerpadlo. Stalo se tak při volném průjezdu třetí rychlostky. Kilometr po jejím startu zablikala kontrolka „FUEL“. Benzínu v nádrži sice bylo po servisní pauze dost, ale chyběl tlak.“

Všechna svezení skončila poměrně brzy. Zkus přesto tvá tři letošní auta porovnat.

„Nejvíce mě uchvátila fabia R2. Funguje skvěle jako celek, má vynikající podvozek, brzdy, prostě vše. Oproti „cé dvojce“ také není tak nervózní. Nelze se ale divit. C2 byla vyrobena v roce 2006, fabia loni.“

Která z letošních tří soutěží tě zaujala nejvíce?

„Mám rád všechny soutěže. Jsem vděčný za možnost každého odjetého ostrého kilometru. Letos mě zatím nejvíce nadchly Lužické hory. Především rychlostní zkouška Bílý Kostel byla krásná a obtížná. Četl a slyšel jsem kritické názory na šotolinový úsek v závěru václavické erzety. Možná byl trochu drsnější, ale podmínky byly pro všechny stejné a nijak dramaticky bych to neprožíval. Daleko horší zážitek jsme si odnesli z ubytování Kristina. Naše chatka byla jednou z osmi vykradených. „Hory“ (Jiří Žeravík, pozn. autora) spal v kuchyni na zemi jak špalek, my vedle s přítelkyní a malým Matýskem a zloději chodili kolem. Sebrali i rozpis. Když však zjistili, že jim je k ničemu, hodili nám ho k autu. Peněženku a notebook si ale pochopitelně nechali.“

Velkou změnou jsi učinil také na sedadle spolujezdce. Tvého mitfáru Lukáše Kostku nahradil tvůj manažer Jiří Žeravík. Stihli jste se už sehrát?

„Jirka se mnou už loni absolvoval Příbram, Uherský Brod a Slušovice. Samozřejmě nahradit špičkového Lukáše není snadné, ale dělá pokroky a je soutěž od soutěže lepší. Je to obrovský nadšenec. Oproti mně má také deset kilo navrch. Vysloužili jsme si tak přezdívku „Maxim Turbulenc“:-) Říkáme, že většina posádek při testu zkouší auto, zatímco my zdali se do něj vůbec vejdeme:-) Jirkův přestup na horké sedadlo však zároveň znamenal ukončení jeho manažerské činnosti. Shánět peníze neumíme ani jeden. Na to bychom potřebovali nějakého jiného experta. Pokud by někdo takový četl tento rozhovor, klidně ať se přihlásí:-)“

Lukáš Kostka nyní naviguje úřadujícího sprinterského šampióna a předloňského mistra MMČR Pavla Valouška. Jak vnímáš jeho vstup mezi elitu?

„Lukášovi se vůbec nedivím. U mě neměl jistotu pravidelných startů a najednou je ve špičkovém týmu. Je to skvělý mitfára, mladý, talentovaný a pracovitý kluk. Moc mu to přeji. Pořád spolu hodně kamarádíme a komunikujeme. Moc si vážím třeba jeho telefonátu v Lužických horách. Po našem odstoupení se hned informoval, co se nám stalo.“

Co tvé plány do dalšího průběhu sezóny?

„Na Kopnou jsem felicii půjčil Daliboru Machovi. Bydlí ve Zlíně a vždy si dělá radost startem na domácí Kopné. Ačkoliv mě hodně svrběly ruce, svému slovu jsem dostál. Krkonoše pojedu s fabii R2. S ní bych jel nejraději pořád. Hodně záležet bude na financích. Mám totiž hluboko do kapsy. Doma ale určitě sedět nebudu. Při nejhorším vyjedu se svoji felicií. Zde musím poděkovat za podporu všem reklamním partnerům a především mojí přítelkyni Martince a synovi Matýskovi.“

Vím o tobě také, že jsi velkým hokejovým fanouškem. Stále aktivně hraješ? Kterému z extraligových týmů fandíš?

„Pravidelně chytám neregistrovanou soutěž. Nejčastěji jezdíme do Uherského Brodu, kde vyjde pronájem ledu levněji oproti Zlínu. Na plochu stadiónu Luďka Čajky jsem však také letos vyjel. Stalo se tak při únorovém čtvrtém ročníku Rally Ice Tour. V Extralize logicky fandím Zlínu. Po jeho vyřazení v playoff jsem držel palce Kometě.“

Foto: Robert Balcar