Vladimír Berger plánoval zakončit svoji úspěšnou a bohatou kariéru při loňské domácí Rally Bohemia. Odstoupení vinou prasklého řemenu od serva a vodní pumpy ho však přimělo k reparátu – rozloučení bez spatření cílové rampy mu je totiž proti mysli. S dlouholetým kamarádem a nejoblíbenějším spolujezdcem své kariéry Zdeňkem Peterou osedlají žlutou imprezu, zapůjčenou od Daniela Běhálka.

Vláďo, vzpomeneš si ještě na tvoji první Bohemii?

„První Rallye Škoda jsme se Zdeňkem Peterou jeli s třetí výkonnostní třídou v roce 1984 na výjimku od ÚAMK Svazarmu. Se startovním číslem 149 jsme dojeli jednatřicátí absolutně a dvanáctí ve třídě.“

Na který ročník Rally Bohemia vzpomínáš nejraději?

„Nejraději vzpomínám na pětaosmdesátý. Se startovním číslem 182 a druhou výkonnostní třídou jsme vyhráli kategorii A1300. Dále se mi vydařila ta podzimní roku 1990. S továrním favoritem a spolujezdcem Jirkou Janečkem jsme byli pátí absolutně a třetí v MČSFR. Na rozdíl od mnoha borců, kteří odjeli předčasně už po seznamovacích jízdách, se mi moc líbil i ročník 1995 plný šotoliny a rozbíječek. S Jirkou Klímou jsme byli pátí a ve dvoukolkách nás porazil jen legendární Stig Blomqvist s kitovou felicií 1500.“

Je naopak některá Bohemia, na kterou bys raději zapomněl?

„Asi rok šestadevadesátý. S Mazdou 323 GT-R jsme ani neodstartovali. Po technické přejímce padla převodovka a náhradní jsme neměli. Pak také ročníky 2001 a 2002 vynechané kvůli termínové kolizi s Česká Pojišťovna Škoda Octavia Cup.“

Letos budeš startovat s vozem Subaru Impreza od Daniela Běhálka. Ten letos třikrát pilotoval nadějný Václav Kopáček. Jak hodnotíš jeho výkony a celkově novou generaci našich soutěžních pilotů? Kdo z nich ti přijde nejtalentovanější?

„Kopáček je bezesporu střelec. Myslím si však, že první polovina letošní sezóny mu na sebevědomí moc nepřidala. Spíše měl ještě nejméně rok honit po tratích nějakou špičkovou předokolku. Pár velkých talentů máme. Hodně dobří jsou Honza Černý, Mirek Jakeš a Martin Bujáček. Dále mladý Petr Vraj. Ten ale bohužel jezdí mimo hlavní dění. Střelec je to ale úžasný! Ještě bych zmínil jednu věc. Dan Běhálek začal podporovat mladé talenty. Nám se Zdendou je dohromady sto patnáct let. Moc mu děkujeme, že si na nás vzpomněl:-)“

Ve tvoji bohaté kariéře jsi pilotoval především vozy s pohonem jedné nápravy. Proč jsi nezvolil právě některou dvoukolku?

„Protože druhá taková, jakou vodí Emil, není. Navíc by mě se Zdendou asi těžko uvezla. Chtěl jsem zkusit fabií R2. O jejím zapůjčení se však se mnou nechtěl Vlasta Brůzl ani bavit už loni.“

Tvým posledním stálým autem byla Škoda Octavia. Kde je jí konec?

„Octavia je v dobrých rukou. Koupili jí Oldové Kovaříkové. Předloni jsme s ní s Oldou mladším jeli Bohemku v rámci historiků.“

Které tvé soutěžní auto bylo tvé nejoblíbenější? Je nějaké, se kterým jsi toužil startovat, ale dosud se ti to nesplnilo?

„Nejoblíbenější asi byla právě octavia. Sice bych jí přirovnal k tanku, ale svezení nabízela pěkné. Jinak jsem měl rád všechna auta, která jsme dělali doma – Škodu 120LS/A, 130L/A, favorita od Standy Šelmáta. Vynikající byly kitové felicie i fabie od Vlasty Brůzla. Měl jsem rád každé auto, v němž jsem startoval. Nesedl mi jen Nissan Sunny. S touto enkovou předokolkou jsem jel jen jednou v Blovicích 1996. Byla ušita dost horkou jehlou a já jí poslal přes střechu. Panu Svobodovi se ještě dnes omlouvám!!! Naopak Sunny GTI-R byl kanón. Škoda jeho nespolehlivosti. Na Akumu za jeho volantem však vzpomínám rád. Absolutně jsme vyhráli první tři erzety. Pak však ve stopce explodoval motor a bylo po nadějích.“

Navigovat tě bude Zdeněk Petera. Znamená to, že ze všech tvých spolujezdců ti je nejbližší?

„Ano. Zdenda je mi ze spolujezdců nejbližší. Je pro mě někým, jako byl Karel Švábek pro Johna Hauglanda. Bez něho bych asi nikdy závodit nezačal. A tak si od jeho padesátin – oslavil je před deseti lety – to stárnutí zpříjemňujeme. Spolujezdců jsem vystřídal hodně. Všem patří dík! S některými jsme si sedli výborně, s jinými méně. Tak to ale v životě chodí.“

Podíváš-li se do harmonogramu letošní Bohemie, která erzeta je tvoje nejoblíbenější a kterou považuješ za nejobtížnější. Doporučil bys fanouškům nějaká divácká místa?

„Nejbližší je mi Vinec. To je klasika. Nejnáročnější jsou Sychrov a Návarov. Divácká místa si doporučit netroufám. Tratě znám od volantu a těžko odhadovat. Když se jdu dívat, většinou si sám stoupnu blbě na nezáživné místo.“

V posledních letech se účastníš akcí Revival, pořádaných Edou Paterou. Jak se ti líbí a co pro tebe znamenají?

„Revival – to je hlavně relaxace pro staré dědky. Je to návrat do dávné minulosti, kdy si všichni pomáhali a nezáviděli si. Myslím, že tenkrát nikdo nikoho nenechal na holičkách. Večer jsme se sešli na pivu, většinou od pondělí do čtvrtka. Silnější povahy i do pátku. To se už dnes nenosí. Je to také o úplně jiných penězích. V šestaosmdesátém jsme za celou sezónu měli v AMK Škoda Mladá Boleslav náklady 62000 korun. A to se jelo v Košicích, Teplicích, Klatovech, Gottwaldově, Boleslavi a Příbrami!“

Máš ještě nějaký nesplněný soutěžácký sen?

„Těch mám několik a asi se nikdy nesplní. I když vlastně dvě přání se mi už splnila – zazávodit si se 130RS a 130LR. Děkuji za to především Alešovi Jiráskovi a Tomášovi Hervertovi, kteří nám se Zdendou své skvosty zapůjčili! Snad to nebylo naposled. Pak jsem toužil někdy dokončit Rally Acropolis, což se mi dvakrát nepodařilo (v sezónách 1991 a 1992, pozn. autora). Posledním snem by bylo závodní svezení s octavií WRC nebo fabií WRC! Samozřejmě fabia S2000 by to vše vynahradila! Ale to bych toho v pětapadesáti letech chtěl nějak moc, že jo?“