Ani se tomu nechce, věřit, ale je to tak, při soutěži v Kostelci nad Orlicí vstoupí letošní sezóna do své druhé poloviny a jak napovídá pohled na dosavadní vývoj, bude to ještě napínavý boj jak v celkovém pořadí tak i v některých třídách a zajisté se bude na co dívat. Neboť od posledního závodu, jmenovitě Rally Krkonoše uplynul docela dlouhý čas, nebude na škodu si udělat menší rekapitulaci dosavadního dění ve sprintovém šampionátu. Vše v letošní sezóně započalo ve Slavonicích, kde se otevření sprintového šampionátu zhostila Rally Vrchovina. Na startu se včetně účastníků Poháru ČR sešlo 95 dvojic a zejména pohled na horní patra startovní listiny sliboval napínavou soutěž, neboť většina největších papírových favoritů se u svého jména honosila speciálem specifikace WRC. Avšak všem vypálil rybník pilot vozu se startovním číslem 8 Tomáš Kostka, který je v letošní sezóně novicem ve sprintovém šampionátu avšak za cíl si neklade nic menšího, než zisk titulu absolutního vítěze. Tomu se také podřídil výběr vozu, když ze startovní rampy sjel za volantem špičkového extovárního Citroenu C4 WRC. Lepší výsledek si ani v cíli přát nemohl, neboť ze Slavonic odjížděl jako vítěz, když dokázal na druhého v pořadí – Sýkoru, najet minutu a nějaké drobné. Ten po celou soutěž postupoval pořadím vzhůru a když na poslední zkoušce udolal Odložilíka na Xsaře WRC, mohl slavit šesté umístění na stupních vítězů v kariéře. Zároveň také opět prokázal, že dvojice Sýkora a Lancer Evo IX ve specifikaci R4 si spolu náramně sedli a na výsledcích je to poznat.

Bronzovou příčku bral již zmíněný Odložilík, který za Sýkorou zaostal o pouhou desetinu vteřiny, avšak o sekundu a jednu desetinu porazil čtvrtého M. Semeráda, který se pro letošní sezónu navrátil do českých luhů a hájů ze světových tratí. Posledním pilotem vozu specifikace WRC, který se propracoval do elitní desítky byl Tlusťák na páté pozici, který pro letošní sezónu pilotuje ve sprintovém šampionátu extovární Lancer WRC. Zbylá místa v TOP 10 si v výjimkou desátého Dohnala rozebrali piloti produkčních Lancerů třídy 3. Šestý byl Bujáček, následovaný rychlejším pilotem z dvojice MH racingu Hudcem, osmé místi připadlo Firlovi, jenž pro letošní rok vyměnil svou sednou evoluci Lanceru za Evo IX z dílen otrokovického K.I.T racingu. Na deváté příčce by jsme našli druhý černý Lancer MH racingu pilotovaný Pešlem. Pokud by se někdo při prohlížení výsledků ve třídě 3 podivoval nad tím, kde je loňský třetí muž absolutního pořadí Jakeš, tak odpověď by byla následující. Ze soutěže musel na poslední zkoušce po havárii odstoupit z vynikajícího druhého místa absolutně.

Boj o čelo ve dvoukolkách se brzy zůžil na dvojici Peták – Kořistka a v souboji jezdců zvykajících si na novou techniku zvítězil příbramský pilot za volantem Clia R3, který svého Valašského soka udolal o 25 vteřin. Bronzovou dvoukolku dovezl do cíle M. Vlček, který je pro letošní sezónu de facto nováčkem za volantem vozu s jednou poháněnou nápravou, neboť s Peugeotem absolvoval pouze dva závěrečné sprinty loňské sezóny. Abychom si představili alespoň nejrychlejší pětici, tak se sluší dodat, že čtvrtou dvoukolkou v cíli byl Zimmermann, který pro letošní sezónu přestoupil do sprintů z Poháru ČR a současně, stejně jako všichni předešlí jmenovaní, změnil pro letošek techniku, kdy hlubošský Citroen C2 vyměnil za Clio R3 ze stejných dílen. Pátý v hodnocení MČR byl Kaválek, avšak absolutně by tuto příčku získal vítěz PČR Kašpar.

Dosud jsme si představili nejrychlejší piloty v absolutním pořadí a ve dvoukolkách, avšak nesmíme zapomínat ani na piloty malých áček a enek. Třídu 7, bývalou A5 ovládl Čonka s Fabií, Radova Alfa Romea byla s komfortním náskokem nejrychlejším vozem třídy 8, kdežto ve třídě 9 se tvrdě bojovalo a v cíli dělilo vítězného Lukašíka od Zpěváka pouhé čtvrt minuty. Nejslabší třída 10 měla v cíli pouze jediného soutěžícího, a to Vaňharu pilotujícího VW Polo. Zbývá nám ještě zmínit třídu dieselových automobilů, která se stala na Vrchovině přeborem Fabií RS a výhra připadla do rukou Haráska.

Tři týdny po Vrchovině se pokračovalo ve sprintovém šampionátu v Hrádku nad Nisou, při tamnější Rally Lužické hory. Oproti Vrchovině jsme v seznamu přihlášených naleznuli o 18 posádek více, jedním z důvodů byl i fakt, že soutěž se konala jako druhý podnik Německého šampionátu(DRS), avšak s výjimkou Kahleho byli zbylí němečtí účinkující spíše do počtu. Nesmíme opomenout, že soutěž byla taktéž započítávána do regionálního a současně mezinárodního Lausits cupu. Podnik v Lužických horách měl opět jasného vítěze, kdy po vzoru Caesarova „přišel-viděl-zvítězil“ ovládl soutěž Kostka pilotující C4 WRC, který nedal ani na jedné zkoušce šanci nikomu jinému a zcela zaslouženě zvítězil. V cíli jeho náskok na druhého značkového kolegu Odložilíka čital minutu a dvacet sekund. V Hrádku dosáhl kroměřížský pilot Xsary WRC asi možného maxima, neboť se starším vozem na vítěze neměl. Aby podtrh triumf vozů WRC, obsadil třetí příčku Tlusťák, pilotující Lancer WRC, ten se však až do konce musel obávat čtvrtého Kahleho za volantem Octavie WRC, neboť jejich rozdíl v cíli činil pět vteřin. Patá příčka, páté WRC v cíli, znamenalo umístění Tomaštíka, který letos za volantem špičkové Imprezy S12B z vlastní stáje plánuje absolvovat svou poslední sezónu v kariéře. Pohled na čelo výsledkové listiny musel nutně zavdat k menší nostalgii, neboť kdo by po „likvidaci WRC“ v první polovině minulé dekády čekal, že o deset let později zase tyto vozy ovládnou české tratě, byť pouze ve sprintech. Svou rychlost opět prokázal Bujáček, který se stal na šesté příčce nejrychlejším pilotem produkčního vozu, když o 8 vteřin porazil svého stájového kolegu Firlu. Za ním, na příčce osmé následoval Trněný na Fabii WRC (ano, šest WRC v TOP 10 v cíli sprintového podniku, to už tady dlouho nebylo), půlminuty za ním následoval nejrychlejší atmosferický dvoulitr v podobě Peugeotu 207 S2000 v rukou Dohnala a nejrychlejší desítku soutěže uzavíral M. Březík. Nyní se sluší vzpomenout opět na Mirka Jakeše, který zde startoval díky podpoře Štajfa a jeho týmu, neboť mu bylo umožněno startovat s týmovou Imprezou. Cíl však opět nespatřil, tentokráte byly důvodem defekty.

Dvoukolky se po odstoupení Kořistky na Ignisu S1600 v RZ6 staly definitivně kořistí domácího Zimmermanna, který právě před rokem na své domácí soutěži vstoupil do oficiálního závodění a od té doby se již stihl propracoval mezi nejrychlejší piloty vozů s jednou poháněnou nápravou. Druhé místo v 2WD bral s 50 sekundovou ztrátou Galia, který se v letošní sezóně začal objevovat za volantem Clia R3 z dílen týmu Defrs a tento výsledek prokázal, ža jezdec se s novou technikou pomalu, ale jistě sžívá. Třtí nejrychlejší dvoukolkou bodující do českého šampionátu bylo BMW M3 pilotované Tenklem, které pouhé tři sekundy nazpět následoval Kaválek s Civicem Type-R R3. Pátým nejrychlejším byl Tomek na dalším Cliu R3, která tak ovládla čelo pořadí 2WD. Z dalších tříd začněme ve třídě 6, kde o dvě sekundy zdolal Búš, pilotující stále ještě nový soutěžní exemplář škodovácké závodničky Fabii R2, Trojana, jenž usedá do legendární Felicie Kit Car. Nejslabší áčková třída 7 se stala stejně jako na Vrchovině kořistí Čonky, kdežto v 8 obsadili kompletní podium zahraniční hosté v podobě německými posádkami pilotovaných Civiců. Nejlepší z našich bylo na čtvrté příčce Clio pilotované Vykydalovou. V porovnání s Vrchovinou bylo jasno ve třídě 9, kde Pavel Pelech nedal nikomu šanci a dojel si pro zasloužená triumf. V nejslabší enkové třídě cíl nespatřila žádná posádka a u dieselů se pokračovalo na vlně z předchozí soutěže, neboť výhru bral opět Harásek.

Dva týdny po Lužických horách se účastníci sprintového šampionátu vydali na Moravu, kde se v okolí obce Podkopná Lhota uskutečnil jubilejní dvacátý ročník tamního rallysprintu, který si za dobu své existence získal pověst jednoho z nejtěžších a nejkvalitnějších jednodenních závodů konaných na našem území. Na posádky čekalo 8 rychlostních zkoušek rozdělených do tří sekcí, zajímavostí bylo, že pro druhé průjezdy bylo pozměněno pořadí zkoušek oproti těm prvním. Jak již bývá v tomto regionu zvykem, pravidelné účastníky sprintů doplňují místní „střelci“, pro které tento závod bývá mnohdy jediným v sezóně. Celkově se do Slušovic, jež opět hostily servisní zónu, sjelo 123 posádek a startovní listina slibovala nejen kvantitu, ale také i kvalitu. Čelo startovní listiny okupovaly vysokokarátové speciály kategorie WRC z větší části zahraniční provenience a tím pádem pokračoval trend z minulých závodů, kdy se do našich luhů a hájů sjíždí špičkové extovární speciály a pokud chce někdo bojovat o titul, je „wrco“ nezbytnou pomůckou. Poprvé od nešťastného Pražského rallysprintu 2008 se v Česku postavil na start vůz Ford Focus WRC, neboť za jeho volantem se vydal bojovat o další vítězství Kresta, jenž se do kokpitu Focusu vrátil po dlouhé době, která uplynula od jeho továrního angažmá v sezóně 2005. Jednalo se o vůz italského týmu Friulmotor, který loni vodil na Slovensku Grzyb. Krestovi se velkým soupeřem stal jeho švagr Kostka pilotující shodně s minulými podniky Citroen C4 WRC, který doposud nepoznal hořkost porážky, neboť předchozí závody ovládl.

Ovšem zde došlo na „rodinný souboj“ kdy se oba soupeři tahali o vteřinky, avšak tomu udělala konec RZ7, kde Kostka vyletěl z trati a zdemoloval svůj vůz. Po odpadnutí jediného soupeře měl Kresta cestu k první příčce volnou a nikým neohrožován ji také získal. Stříbrný stupínek díky chybě Odložilíka na druhém Kameňáku ukořistil domácí Tlusťák, jenž se svým Lancerem WRC po celou dobu soutěže pohyboval na čtvrté příčce, avšak chyby soupeřů mu pomohly k větším bodovým ziskům. Bronozový dokončil, jak již bylo zmíněno, Odložilík, jenž premiérově a prozatím naposledy usedl do Citroenu C4 WRC, který měl stejně jako Kostkův vůz kvalitní rodokmen, neboť za jeho volantem seděli piloti Mistrovství světa Loeb, Ogier a Novikov.

Na čtvrté a páté příčce se seřadili dva piloti Fabií, ovšem ve specifikaci S2000, a to Tarabus pilotující vůz připravovaný týmem Romana Kresty a Dunovský, jenž sedlá Krestův loňský mistrovský speciál. Poděbradský jezdec, pro nějž výsledek z Kopné znamenal zatím nejlepší umístění s Fabií S2000 pokořil o pouhou vteřinu Sýkoru, jenž si jako jeden z mála v Česku rozumí s Lancerem ve specifikaci R4. Sedmé místo bral host ze Slovenska Jožo Béreš, který se na Kopné sehrával se svým staronovým mitfárou Petrem Starým. O příčku za slovensko-českou posádkou přejel cílovou rampu nejlepší produkční vůz pilotovaný talentovaným Jakešem, kterého však letos pronásleduje smůla a Kopná bylo jeho prvním dokončeným závodem v sezóně. Za Jakešem opět následoval minimální rozestup jedné vteřiny, která k lepší pozici chyběla Dohnalovi za volantem Peugeotu 207 S2000. Závěr elitní desítky patřil Trněného Fabii WRC, který dokázal odsunou na jedenáctou příčku Tomaštíkovu Imprezu. Za zmínku jistě stojí dvanácté místo Navrátila, který potvrdil zlepšující se výkony a postupné sžívání se s Fiestou S2000.

Neboť počasí panujucí v den závodu nebylo zrovna nakloněno vozů s jednou poháněnou nápravou, nejrychlejší dvoukolku by jsme našli na sedmnácté příčce v podobě Ignisu S1600 pilotovaného Kořistkou. Zbylé stupně vítězů dvoukolek si rozdělili Vlčák a Vlk, tedy Martin Vlček a Jirka Vlček, oba shodně pilotující Peugeoty 206 KitCar. S umístěním mimo podium se tentokráte musel spokojit černý kůň dvoukolek Zimmermann. Když už jsme u Renaultů Clio R3 nemůžeme nezmínit smolnou havárii Galii na páté zkoušce, která znamenala opětovné rozvíření diskuzí na téma prospěšnosti systému HANS v rally.

Záverem se sluší udělat rekapitulaci výsledků v jednotlivých třídách, neboť někdy můžeme vidět ostřejší souboj mezi dvěma eNkovými Hondami než mezi například piloty Lancerů. Třídy 2 a 3 jsou jasné z čela výsledkové listiny, v „pětce“ vládl Kořistka, třída 6 se stala kořistí M. Vlčka a nejslabší „áčka“ třídy 7 obsadily kompletně vozidla Speed racing teamu v pořadí Kryštof, Tydlačková, Blažek. Dvoulitrové eNka třídy 8 vyhrál Rada, třídu 9, která je stále přeborem Civiců Vti vyhrál Zpěvák, který se letos vrátil po 6 letech do kolotoče jménem rally a porazil Garguláka o sedm vteřin. Ten tak mohl litovat desetisekundové penalizace. V nejslabší třídě 10 zvítězil Dohnal. Mezi diesely nedošlo k žádné změně oproti minulým podnikům a opět kraloval Harásek. Dvanáctka znamena pohárek pro hosta z rakouska Drapelu z exotickým Hyundaiem Lantra a třída 13 byla záležitostí vozů WRC, mezi které se na šestí příčce vmísil Čaloun s legendárním Escortem RS Cosworth.

Prozatím posledním závodem byla na začátku června Rally Krkonoše, kde se na startu sešlo 113 startujících, což bylo o deset posádek méně než na Kopné. Soutěž se započítávala do klasifikace třech šampionátů, a to MČR Sprintrally, MČRHA a Poháru ČR. Krom pravidelných českých účastníků okořenil soutěž svou účastí německý multišapion Matthias Kahle, jehož tradiční Octavia WRC sjela ze startovní rampy s číslem 1 na dveřích. Spravit si náladu a zejména bodové konto si v Trutnově chtěl Kostka, jenž usedl opět do Citroenu C4 WRC, avšak místo na Kopné zničeného exempláře pilotoval vůz, se kterým startoval na Moravě Odložilík. Ten zde upustil od vozu WRC a usedl do své Fabie S2000. Premiéru s vozem specifikace WRC si v Krkonoších užíval Leher, který si pro letošek plní závodní sen v podobě několika startů s Octavií WRC, která je navíc oděna do netradičního designu vzešlého z fanouškovské soutěže.

První dvě zkoušky naznačily, že se vše opět vrací do starých kolejí když se na čele usadil Kostka, avšak již na té třetí bylo vše jinak a C4 stála nepojízdná u trati vinou havárie. To bylo vodou na mlýn Martinu Semerádovi, který se dostal do čela a už před sebe nikoho nepustil a v cíli zaslouženě slavil své první absolutní vítězství v soutěži a současně potvrdil, že v MS načerpal zkušenosti, které v ČR umí zúročit, neboť Krkonoše jsou jedním z mála závodů na našem území, kde se v minulých letech představil a proto odpoadla nevýhoda v neznalosti tratě oproti soupeřům. Na druhém místě dorazil do cíle Kahle, který tak o jednu příčku vylepšil své loňské třetí místo. Bronzový dokončil Sýkora, když se na poslední zkoušce dostal před Odložilíka, který stejně jako na Vrchovine a na Kopné přišel na poslední rychlostce o lepší umístění.

Páté místo znamenalo pro Tomaštíka vyrovnání jeho letošního maxima a opětovné potvrzení, že najeté kilometry za volantem Imprezy se musí nutně projevit. Minimální, půlvteřinový rozdíl byl mezi jezdci na šesté a sedmé pozici, neboť Dohnal s tímto časovým rozdílem pokořil Trněného Fabii WRC. Osmá příčka znamenal jeden z životních výsledků Kirniga, který se do „Top 10“ ve sprintech prosadil poprvé v kariéře. Za ním následoval Bujáček a desítku nejrychlejších uzavíral Navrátil. Na místě jedenáctém dojel Firla, který se i díky bodům z Krkonoší dostal do čela průběžného pořadí třídy 3.

Ve dvoukolkách bral první příčku opět Kořistka za volantem Ignisu z dílen zlínského Sparow racingu, který dokázal porazit Zimmermanna s o generaci novějším vozem, Cliem R3. Aby na podiu vozů 2WD byla zajištěna opravdu velká diverzita, třetí místo bral slovenský mladík Kočí za volantem Citroenu C2 R2, který pokračoval v kvalitních výsledcích, jež se mu v letošní sezóně daří ukořisťovat. Čtvrté místo mezi vozy s jednou poháněnou nápravou získal Marzin Kouřil s Fabií R2, který byl následován BMW M3 v rukou Tenkla.

Závěr je částí pro rekapitulaci dění ve třídách a ani zde tomu nebude jinak. Třídu 5 vyhrál Kořistka, v šestkách bral výhru Kočí a ve třídě 7 se z prvenství opět radoval Čonka, který zůstává stoprocentní a kde startuje, tam svou třídu letos vyhrává. Ve třídě 8 nedošlo v porovnání s Kopnou k žádné změně, záda všem opět ukázala červená Alfa Romeo 147 Rady. O třídu níž, se z prvenství radoval Bisaha a v nejlabších „desítkách“ došlo opět k boji VW Polo Dohnala a Vaňhary, kdy se tentokrát radoval z výhry druhý jmenovaný a oplatil Dohnalovi porážku z Kopné. Mezi diesely si stále suverénně počíná Harásek a ani tentokrát nedal nikomu šanci.

Krkonoše byly také zařazeny do hodnocení historiků, kde se z prvenství radoval navigátor Jiří Káňa, který v Krkonoších změnil sedačku a vzal sám do rukou volant. Dvacet sekund za jeho Asconou zaostal Blahout s nestárnoucím „žigulíkem“ následovaný o pouhých šest sekund zpět Šmahelem s BMW 2002Ti.

A jak to ve sprintech vypadá v průběžném pořadí? Nejlepší odpovědí by asi byla odpověď ve stylu, hodně zamotaně. Průběžně je v čele Odložilík s 86 body, za ním s 20 bodovou mezerou čeká smečka tří pronáledovatelů seřazených v pořadí Sýkora, Tlusťák a Kostka. Je tedy jasné, že do konce zbývají ještě čtyři závody a Odložilík nemá nic jisté, stačí jeden výpadek a boj se naplno rozhoří zase od nuly. Se 45 body a 15 bodovou ztrátou na Kostku následuje na 5 příčce Semerád a za ním jsou Tomaštík, Dohnal, Firla, Bujáček a Trněný na místě desátém. Mezi dvoukolkami je situace poměrně jasná, o čelo spolu svádí boj dva jezdci a zbytek jim z uctivé vzdálenosti dýchá na záda. Kořištka je v čele s pětibodovým náskokem na Zimmermanna, za nimi následuje s 37 body Kaválek pronásledovaný Vlčkem s 36 body. Patý Tomek pak opět ztrácí 16 bodů na pilota Peugeotu.

Při pohledu do bodování tříd se krásně ukáže záludnost bodovaní, neboť ve třídě 2 vede Dohnal před Sýkorou i když v absolutním pořadí je to naopak. Stejná situace je i ve třídě 3, kdy je v čele s dvoubodovým rozdílem dvojice Firla a Bujáček, které s jedenáctibodovou ztrátou následuje Semerád.

Třída 5 je prozatím náplatí Zimmermanna na pořadí ve 2WD, neboť o čtyři body vede před Kořistkou. O třicet bodů dále následuje Kaválek. V šestkách vede Martin Vlček před Búšem a Michalem Trojanem. Suverénně si počíná ve třídě 7 Čonka, který je pohodlně v čele se ziskem 75 bodů, za ním následuje dvojice Speed racing teamu Tydlačková(48 bodů) a Kryštof(37 bodů). Úplně jako před kopírák se situace odehrává v osmičkách, kde je na čele Rada následovaný další příslušnicí něžného pohlaví, Daňhelovou a za ní následuje Roubíček. Ve třídě 9 je v čele Zpěvák následovaný Sojkou a Lukašíkem. Třída 10 znamená souboje dvojice Dohnal Vaňhara a v čele je druhý jmenovaný, neboť Dohnal odstoupil na Vrchovině a tyhle body mu v boji o čelo scházejí. Dieselům vládne tvrdou rukou Harásek s plným ziskem sta bodů, o 57 bodů za ním následuje Paško a o dalších deset Dawson. Stejně jako v boji o čelo se bude ještě bojovat ve třídě 12, kde jsou v rozmezí pěti bodů seřazeni Tlusťák, Odložilík a Kostka. Pohár mládeže má jediného účastníka, Talaše, který poctivě sbírá body a je tedy logicky v čele, neboť je současně jediným účastníkem PM.