Řada z Vás si ještě možná pamatujte tento článek, který popisoval naše náhodné setkání a následnou návštěvu Sasol rally v Jihoafrické republice. Letos jsme pro změnu vyrazili na dovolenou do té nejameričtější Ameriky, tedy do USA.

Tato nízkorozpočtová země, kde ceny benzínu nesahají těm evropským ani po kotníky a až donedávna nebylo nutné platit si ani zdravotní pojištění, je zemí rally podstatně méně zaslíbenou než JAR. Spolehnout se opětovně na náhodu, že nějakou rally zdejšího mistráku opět potkáme zcela neplánovaně, by tedy bylo přílišným rizikem hraničícím s jistotou, že nepotkáme nic. Bylo proto třeba vymyslet alternativní plán. Jaký jiný plán může člověk mít v Americe, než jít na tamější absolutně druhý nejsledovanější sport – NASCAR! Před nimi je jen americký fotbal. Naopak baseball, basketball a hokej se krčí až daleko za NASCAR. Američané nejsou zas tak hloupí, jak si všeobecně myslíme. Kromě toho, že se v Evropě vyznají podstatně lépe, než my v 52 státech USA, tak je více baví dívat se na pěkná kompaktní auta, než na shluk divně pokřivených plechů a obnažených pneumatik, kterým se říká formule.

NASCAR kam se podíváš!

NASCAR kam se podíváš!

NASCAR kam se podíváš!

Když jsem tento plán sdělil Evičce, která samozřejmě tuto dovolenou – stejně jako všechny ostatní naše dovolené – vymyslela a naplánovala, vymínila si, že jak kompenzaci musíme jít v New Yorku na nějaký muzikál na Brodwayi. Díky na Ameriku až neočekávaně otevřeným sexuálním narážkám v muzikálu Mama Mia! byla tato daň za návštěvu NASCARů až nad očekávání přívětivá :-)

New York

Postupem času jsem před Evičkou neprozřetelně zmínil, že americké závody NASCAR spočívají v tom, že cca 40 identických vozů jezdí na betonovém oválu kolem dokola 500 kol. Evička v rámci typicky evropského odporu k této disciplíně navrhla, že se mnou půjde na 4-5(!) rally, pokud nebudeme muset jít na NASCAR (čímž by svůj životní počet návštěv rally bezmála zdvojnásobila). Tuto nabídku jsem odmítl, protože 1) byla zcela nerealistická 2) nepodniknout 500 km krátký výlet z přehelikoptérovaného Washingtonu D.C. na malebnou hranici Virginie a North Caroliny za NASCAR by bylo při amerických cenách benzínu hříchem. Kromě toho to také znamenalo přesun z 0 stupňů Celsia do asi 30ti. Na NASCAR weekend jsme dorazili v sobotu v poledne. Ještě než jsme přišli na stadion, obdrželi jsme leták, abychom nezapomněli na nedělní závodní mše, které se pod trochu morbidním heslem „Race to Jesus!“ konají ve stanech vedle závodiště, u pojízdných oltářů v kamionech, i v nedalekém shopping centru.

Závodní nedělní mše.

Závodní nedělní mše.

Při našem příchodu zrovna končila kvalifikace hlavního závodu (Sprint Cup) a začínal závod doprovodné série Pick-upů, alias NASCAR Truck Series. Už kvalifikace mě vyděsila, protože jeden etanolem poháněný kroužící vůz dělal takový rámus, až bylo hrůzostrašné si představit, že jich bude 40 najednou. Domorodí diváci si to zřejmě představit dovedli, a proto měli na uších sluchátka, do kterých jim zároveň šla komunikace mezi jezdci a týmy, jejichž jednotlivé vysílací frekvence si mohli ladit podle údajů ve startovní listině. Závody pick-upů nejsou tak populární jako hlavní závod, čili zaplněná byla prakticky jen hlavní tribuna a člověk mohl legálně volně chodit kolem celého stadionu.

Pick-upy alias trucky po startu.

Pick-upy alias trucky po startu.

Důležitý poznatek – člověk může při NASCAR (i při hlavním závodě) přijít až dolu přímo k plotu co odděluje trať a tribunu a na auto si tak může bezmála „šáhnout“ (či vyfotit) stejně jako při rally. To se vám na evropských okruzích asi opravdu nestane. Zároveň to chce však alespoň vatu v uších, protože jinak hrozí prasknutí ušních bubínků.

Pick-upy alias trucky po startu.

Pick-upy alias trucky po startu.

Jelikož závod pick-upů se jel pouze na 250 kol, uplynul jako nic (Evička si to však vůbec nemyslela) a než jsem si stačil důkladně nafotit stadion ze všech úhlů, byl konec s nezbytným triumfálním vítězným burn-outem. Do okolí závodiště však stále proudily nové a nové davy fanoušků a to značilo, že to pravé peklo přijde až v neděli!

Při našem nedělním návratu z ubytování ve vedlejším státě (blíže bylo vyprodáno) zpět na závodiště jsme si vystáli 2 hodiny v koloně na dálnici před závodištěm a následně na příjezdové komunikaci. Ale byli jsme zřejmě jediní, koho to rozčilovalo, amíci to brali jako příjemnou součást víkendu.

Závodní zácpa kam dohlédneš.

Parkovali jsme na 18. parkovišti z oficiálních 25. na přilehlých loukách, což mi sympaticky připomínalo rally. Neoficiální parkoviště nepočítám.

Race valley

Na nedostatek kamionů vrchovatě naložených suvenýry si nikdo nemůže stěžovat

Na stadionu již bylo nutno zaujmout přesně stanovenou pozici a byl téměř plný. Počet lidí si netroufám odhadnout, ale asi fakt hodně.

Přestože si myslíme, že veškeré americké závodění je o tom dřepnout si na místo a cpát do sebe pár hodin popcorn a hot-dogy, hned na úvod pro nás byl připraven docela vydatný tělocvik. Člověk si musel mnohokrát stopnout, když: 1) Národní pěvec pěl na celý stadion národní píseň o tom, že nejlepší je Amerika. 2) Byla modlitba za to, aby se nikomu nic nestalo. 3) Armádní instrumentální sbor hrál americkou hymnu.

Vzorně nastoupené týmy při státní hymně.

4) Nad stadionem přelétly v nízkém přeletu dvě vojenské stíhačky s barevnými kouřovými efekty, což byl zároveň signál k tomu, že může být zahájena startovní procedura. No co, u nás by zase mohli přivést dva letouny CASA na valníku a obkroužit s nimi ovál.

Stíhačky v nízkém přeletu

Vojenský orchestr po průletu stíhaček kvapně odchází.

Samotný start je poměrně napínavá procedura. Závodní vozy nejprve krouží, nedočkavě přidávají a zase brzdí za dvěma pace-cary. Pak jeden z nich odbočí, startovní pole se po dvojicích slije do jednoho pestrého hada a napětí stoupá. Nikdo neví, za jak dlouho poslední pace-car odbočí a závod bude odstartován. Když už krouží dlouho, celý stadion se (zase) nervózně postaví.

Vozy krouží za pace-carem a tribuny stojí.

Po odbočení pace-caru se od následující bílé čáry na výjezdu ze zatáčky může začít předjíždět a startovní pole za ohlušujícího řevu akceleruje a vypálí vstříc bitvě v tlačenici prvních zatáček. Té nevévodil nikdo jiný, než živoucí legenda těchto závodů Jeff Gordon, kterého zná snad každý i u nás, stejně jako pár dalších zvučných jmen jako Earnhardt, Martin, Labonte, Burton atd.

Odstartováno!

Odstartováno!

Odstartováno!

Nicméně nikdo z vedoucích jezdců, kteří si vyjedou na ostatní za neustálého předjíždění vozů o kolo zpět náskok, se z něj nemůže radovat dlouho. Každých cca 50 kol totiž vyjíždí pravidelně pace-car kvůli nějaké menší havárii či prasklé pneumatice a závod je stejným způsobem a stejně dramaticky restartován znovu (takže si musíte zase stoupnout :-). Navíc podle nějakého sofistikovaného systému jsou vozy o kolo zpět před restartem vždy „vytříděny“ dozadu od elitní desítky-patnáctky, čili boje ve špičce nejsou tímto narušeny.

Hromadná zastávka v boxech

Nutno říci, že naživo máte po celém okruhu dokonalý přehled, plus vidíte na obří obrazovku uprostřed, kde se neustále zobrazuje pořadí. Takže na rozdíl od televizního přenosu, kde jen tupě koukáte jak tam krouží a nevíte, která bije a kdo je první a kdo poslední, zde je možné děj dobře vnímat. I když to chce soustředěnost. To však mají Američané dobře zvládnuté (pokud zrovna nejdou pro velmi levný hot-dog či velmi drahé pivo) a na jakoukoliv změnu pořadí na předních příčkách čile reagují. V zásadě je to tak, že kdo má zrovna nové gumy, předjíždí stále ostatní, a ti mu to po své výměně pneu zase vrací zpátky. I přes tuto akčnost Evička mezi 200. až 250. kolem i přes velký hluk usnula. Když se probudila, viděla, že podobně klimbající Američance dává její partner před námi masáž zad a začala to vyžadovat také.

Největší NASCAR fanynka, když zrovna nespí :-)

Největší NASCAR fanynka, když zrovna nespí :-)

Největší NASCAR fanynka, když zrovna nespí :-)

Největší NASCAR fanynka, když zrovna nespí :-)

Nejzajímavější situace přicházejí před koncem závodu, kdy se už špičce nevyplatí jet do depa na výměnu pneumatik a bojují spolu o čelní příčky na stejně sjetých starých šlupkách, a do toho je předjíždí vůz, který je o kolo zpět, ale má nové pneu. Zrovna, když ve 498. kole vrcholil souboj vítezství mezi Jeffem Gordonem a Jimmie Johnsonem a chlapi spolu jeli v infarktovém finiši už třetí kolo bok po boku, tak jednomu z posledních vozů praskla pneumatika a na trať vyjel pace-car. Jelikož pod pace-carem závod končit nesmí, tak se k Evičky velkému nadšení nastavovalo. Po restartu v asi 515. kole se první čtyři vozy hned v první zatáčce srazily.

Klíčový okamžik závodu – viz kouř v pozadí.

Po nastalém mumraji byl původně šestý první, původně osmý druhý atp. První dva vozy musely zajet poškozené do depa. Opět tedy začal kroužit pace-car a asi v 535. kole bylo znovu odstartováno. A jelikož se tentokrát už nikdo nesrazil, za pouáé 2 kola přišel konec závodu. Takže se 500 kol závodilo vlastně zbytečně a všem se rozhodlo po restartu v prodloužení – což bylo správně americky dramatické, jak má být!

Autor článku přemýšlí o kariéře jezdce NASCAR

Co na závěr? Že NASCAR nejsou pouze výše popisované tři nejsledovanější celonárodní série, ale také dalších 8 regionálních sérií, které se jezdí na menších okruzích někdy téměř postrádajících rovinky a s daleko méně upravenými civilnějšími vozy, než jsou unifikované prefabrikáty v hlavních sériích. Takových menších oválů je ve skoro každém státě hned několik. Jeli jsme třeba kolem Lake Erie Raceway v Pennsylvanii, kde se na oválu závodí i s vyřazenými školními autobusy. Což musí být velká zábava, zejména pokud nad tím také lítají stíhačky!

Lake Erie Raceway Pennsylvania

Školní autobusy čekající na přílet stíhaček, aby mohly vyrazit na svůj další závod :-)

Na rally jsem za celou dobu v USA na rozdíl od všudypřítomných NASCARů nenarazil, ale na závěr přece jen ano – ve Philadelphii seděl v autobuse týpek, který měl kšiltovku, se kterou chodí Ken Block v montérkách do kolbenky. I když – asi to byl spíš turista z Evropy.

Dovolená je tedy pro letošní rok vyčerpána, ovšem zanedlouho čeká naši posádku Aleš Holakovský – Martin Vinopal premiéra v MČR Sprintrally a v závodním voze vůbec. Při Rally Agropa Pačejov v Horažďovicích osedláme vůz od slovutného poskytovatele neméně slovutných bojových rally vozů Honda Civic VTi. O všem Vás budeme pochopitelně řádně informovat, jak mediální zákon káže. Coming soon!!! ;-)

Trénink na Fuchs Oil Rally Agropa Pačejov