Do Českých Budějovic jsme se vydali s cílem napravit naše zaváhání z Radouňské Rally. Oprava auta si nakonec vyžádala delší časový interval než jsme očekávali a tak jsme nestihli před soutěží pořádně testovat. Cesta na jih Čech probíhala bez menších problémů a za zmínku stojí snad jen krátká zastávka u naší nejslavnější jaderné elektrárny, fotografie u chladících věží nešla vynechat, dlouho jsme se však nemohli zdržet, protože servisní areál nepatřil mezi největší a bylo potřeba získat nějaké vhodné místo.

V ranních hodinách jsme tedy naši kolonu zaparkovali na asfaltu vyhrazeného servisu a postavili jsme kompletní zázemí. To už se k nám připojil i Miloš Kutílek s Václavem Volkem, konkurenti z naší třídy, kteří se nám postarali o skvělý catering a příjemnou náladu v servise. Jediné co nám mohlo tedy zkazit náladu bylo počasí. Předpověď, kterou jsme sledovali skoro nepřetržitě slibovala na celou sobotu vydatné dešťové přeháňky. Trnuli jsme tedy při představě, jak by mohla skončit pneumatiková loterie, na kterou jsme se pomalou ale jistě začali připravovat. Páteční seznamovací jízdy ukázali, že tratě budějovické soutěže nám nejsou souzeny. Uskákaný, rozbitý asfalt o šířce přesně jednoho auta a vzrostlé smrky, které lemovaly trať rychlostních zkoušek 2, 4, 6 a 8 neodpustí žádnou chybu. Bohužel právě tyto rychlostní zkoušky se z části překrývali a tak bylo často při tréninku na trati dost těsno.

Vše jsme ale ustáli a mohli jsme ještě část odpoledne věnovat výletu na zámek Hluboká, který se nacházel necelých 10 km od servisního zázemí. Na závěr pátečního dne jsme absolvovali ještě rozpravu s jezdci a poté jsme se už mohli věnovat příjemnému posezení s přáteli, konkurenty, tedy lidmi, kterým stejně jako nám koluje v žilách místo krve vysokooktanový benzín.

Počasí se nakonec umoudřilo a jako by ho měli pořadatelé zaplacené, začalo pršet až na konci soutěže kdy byli na trati už jen jezdci Auto Design Cupu. Časovou kontrolu 0 kde pro nás začínal sobotní závod jsme projeli něco málo po osmé hodině ráno. Zhruba dva kilometry před startem rychlostní zkoušky číslo jedna začal ale motor zlověstně „kašlat a zakopávat“. Rychle jsme zastavili a zkoušeli závadu odstranit, průvodní znaky vykazovali vadu v systému podtlaků, tam se ale vše zdálo být ok. To už se ale blížil čas průjezdu „časovkou“. Se skoro nepojízdným autem jsme tedy doskákali až na start a po delším čase jsme se i rozjeli, naše radost ale netrvala dlouho. Po sto metrech auto začalo opět vykazovat stejné příznaky a tak jsme chtěli zastavit, oba dva jsme už byli skoro odpoutaní a smíření s tím, že dál už nejedeme když jsem zkusil ještě jednou šlápnout na pedál plynu. Trojka vypálila jako „píchlá samička od prasátka“. Rychle si utahujeme pásy a já obdivuji výkon spolujezdce Tomáš Pfajfra, který se stíhá poutat, utahovat pásy, otáčet stránky rozpisu a ještě ke všemu bezchybně číst. Trať je ale navlhlá a tak se rozhodujeme raději auto pošetřit a zkusit se dostat v klidu přes rychlostní zkoušky nějak do servisu. Vypouštíme tak jak RZ1 tak i RZ2 a časovkou servisu projíždíme už se značnou ztrátou na zbytek startovního pole naší skupiny. Nepatříme však mezi ty, co by závod vzdali a tak jsme se rozhodli bojovat. V servisu se snažíme najít chybu, kterou nakonec lokalizujeme ve volnoběžném ventilu, provádíme preventivní údržbu auta a vyrážíme do dalšího kola. Už jsme zrychlili, ale v cíli zjišťujeme že ne dostatečně. Kutílkovi s Volkem a jejich Leonu tahle rally opravdu sedla, navíc motor Seatu přestal už stávkovat a tak na ně ztrácíme pár cenných vteřinek v každé RZ.

Pokaždé, když se zrychlíme kluci o něco málo přidají a takhle to jde dál a dál. Na přejezdu do servisu nám po RZ 4 přestává auto dobíjet a jen tak tak se nám podařilo stroj dotlačit až pod servisní stany našeho teamu. Naštěstí je alternátor v pořádku a chyba je pouze v ulomeném kabelu a povolené matičce. Odstranění závady nám zabralo jen pár minut. Předposlední a poslední kolo, tedy RZ 5, 6, 7, 8 nám přináší jen zjištění, že ztrácíme na naše přímé protivníky zhruba 0,8s/km. V cíly tedy s naším výsledkem rozhodně nemůžeme být spokojeni, i když naše časy vykazovali v průběhu celé rally zlepšující se tendenci. Sebekriticky je potřeba přiznat, že nám, tedy hlavně mě, trať v Budějovicích opravdu nesedla a je tedy potřeba hledat problém mezi volantem a sedačkou. Zkusíme tedy do příštího závodu potrénovat a připravit sebe i techniku na další soutěž jak nejlépe dokážeme.

Vyzdvihnout je třeba výkony našich konkurentů. Doslova s větrem o závod jela posádka žlutého Seatu Kutílek-Volek. Rychlostky také sedli krásné modré M3 E36 a okruhovému specialistovi Vonkovi a jeho spolujezdkyni, Vonkův návrat na rally tratě se nedá nazvat jinak než úspěšný. Speciální pochvalu musí dostat i dámská posádka Maňovská-Blahoutová, obě holky se posunuli výkonnostně hodně dopředu a povedlo se jim potrápit zbytek startovního pole naší skupiny.

PS: Po Rally Orlické Hory které se Tomáš Pfajfr zúčastnil jako spolujezdec Niipči který měl v závěru technické problémy kvůli kterým nedojel, začínáme mít všichni podezření, že Tomáš vyzařuje nějaké vlny, které způsobí technickou závadu. Jinak si nelze vysvětlit, proč na posledních třech závodech měla posádka jejíž členem byl Tomáš vždy technické problémy. :-) (sranda TOME:-))

Foto: Jan Vodháněl

Sestřih nejlepšího z posledních dvou soutěží: