Možná, že někteří z vás při letošním 33. ročníku Fuchs Oil Rally Agropa zaznamenali průjezdy posádky se startovním číslem 116, jedoucí v modré Škodě Favorit v rámci Poháru ČR, kde dosáhli výrazného úspěchu. Skončili na celkově 4. místě a navíc vyhráli třídu SA 1. A nejen proto si myslím, že by bylo dobré tyto dva závodníky přiblížit širší rallyové veřejnosti. Malé upozornění úvodem, pro ty z vás, kdo by čekali mnoha starty ostřílenou, vavříny ověnčenou a známými firmami podporovanou posádku. Ty zklamu a snad ať to ani nečtou. Ale protože se považuji za jejich kamaráda a některé fandy by mohli zajímat i ty méně známé posádky z konce startovní listiny, jal jsem se úkolu představit vám je.

Profil jezdce

Profil spolujezdce

Jelikož vás oba dobře znám, tak vím, že ani jeden nepocházíte z rodin s vůní benzínu a cesta k závodům pro vás tedy nebyla ideálně ušlapaná. Jak se to poštěstí pořídit si „závoďák“ a vyrazit na erzety?

Pavel Heřman: „Už jako malý kluk jsem vyrážel na závody, které se na Klatovsku jezdily. Vždy to mělo svou atmosféru, kdy se minutu za minutou ze zatáčky vyřítilo závodní auto, v obrovské rychlosti prokličkovalo náves a zase zmizelo v další zatáčce. Dodnes mně z toho běhá mráz po zádech, když si stoupnu k trati jako divák. Samozřejmě v autě je to daleko větší adrenalin, obzvlášť když jste na trati sám a nic vám nevyjede z protisměru(Směje se, asi nějaká veselá vzpomínka na traktoristy z Klatovska). No, a když, už jsem byl velkej kluk, naskytla se mi příležitost koupit si svého vysněného závoďáka. V té době zrovna prodával Marek Kulda své tréninkové auto a já ho od něj, ještě na splátky, koupil“.

Takže auto si měl vyřešené a stačilo sehnat mitfáru.

PH: „Jak říkáš. Naštěstí jsem výběr moc řešit nemusel a ani neproběhlo žádné výběrové řízení. Ono se taky moc lidí nehlásilo, co si budeme povídat. Vše bylo spíš dílem náhody a kamarádství. Věděl jsem, že Lukáš je velkým fandou do rally a tak jsem ho oslovil, jestli by to vedle mě nezkusil. On souhlasil a od té doby jezdíme jen spolu. Cením si ho, že mě dokáže ve správnou chvíli podpořit, vyhecovat, vše správně načasovat a hlavně si sedíme i mimo závodní auto“.

Lukáš Zemen: „O rally se zajímám již od mala, kdy jsem se jezdil dívat s tátou na závody Rally Šumava a Rally Pačejov. Vždycky se mi to líbilo a mým snem bylo svézt se někdy v závodním autě. V roce 2004 na výroční schůzi hasičů přišel Pavel s novinou, že si pořídil závodní vůz Škoda Favorit a že by chtěl začít jezdit, ale chybí mu spolujezdec. A protože všichni u nás ví, jak je Pavel do všeho hrr, nikdo se k tomu neměl. Až já jsem řekl, že bych to teda zkusil“.

Od počátku vašeho závodění se tedy vozíte ve škodě Favorit 136 LA. Jak jsi Pavle říkal, byla to ideální volba pro to, vůbec se svést na uzavřených tratích. Představ nám blíže vaše auto.

PH: „Auto, jak už jsem zmínil, bylo při zakoupení tréninkové a svou závodní kariéru mělo již za sebou. Zbyl pouze rám a propadlé bezpečnostní pásy, jinak všechno v autě bylo sériové. Samozřejmě, že první úpravy začaly motorem, aby to pěkně jelo. Dali jsme tam lehce upravený, ve kterém však v Hořovicích 2006 praskla klika a to znamenalo kompletně postavit motor nový. Znáte to, to máte kliku, písty, ojnice, ostrou vačku, sníženou hlavu, vyleštěné sání, karburátor atd. S tím nám pomohl pan Kolář z Blovic a ještě nám doporučil dodělání čtyřsvodu na výfuku. Když už auto znovu jelo, bylo třeba vše správně zpřevodovat, takže jsme oslovili pana Sixtu z Boleslavi. Nakonec jsme začali řešit brzdy, abychom taky nějak zastavili, když už nám to tak pěkně pojede. Máme vzduchem chlazené dvojité kotouče se čtyřpístovým brzdičem ze Škody 130 vpředu a vzadu nové brzdy bubnové. Bohužel tlumiče máme zatím jen sériové HP, ale věřím tomu, že ještě letos se pořídí ty správné závodní.

A původ auta je jaký?

PH: Přímo rodokmen neznám, ale bylo postaveno jako tovární pro skupinu A, kdy byla samozřejmostí např. odlehčená karosérie. Navíc je přímo Škoda Favorit 136 L-A uvedeno ve velkém TP“.

Vím, že jste měli s autem již v loňském roce problémy, které se objevili i letos. Jak je to možné? To neděláte po každém závodě důkladnou prohlídku vozu, případně repasi jednotlivých dílů? I když, ani v servisní zóně jsem u vás tým mechaniků ještě neviděl.

LZ: „Máš pravdu. U té závady bylo jasné, že je někde v elektroinstalaci, jen pro nás nebylo jednoduché zjistit v té spleti kabelů, o jakou závadu konkrétně se jedná. Částečně nám ji pomohl odstranit Pavlův bratr Jirka, který se v elektrice trochu vyzná. Bohužel se ukázalo, že problém bude ještě někde jinde. Po nedokončení Matrix Rally v Kostelci nad Orlicí jsme zjistili, že chyba je i v alternátoru, startéru a elektroinstalaci jako celku“.

Ještě nám přibliž, jak servisujete?

LZ: „Náš servis spočívá v základní údržbě a nutných opravách vzniklých při závodech. Pokud auto nepotřebuje větší opravu, na kterou vždy přizveme daného odborníka, tak jej připravuje Pavel, za mé občasné pomoci. Na závodech nám v servisu pomáhá Pavlův bratranec“.

Rally sport je všeobecně finančně nákladnou záležitostí. Jak se vám daří pokrývat vaše starty?

PH: „Tak nějaké sponzory samozřejmě máme, jiné se snažíme hledat a oslovovat. Je, ale těžké sehnat malého sponzora, natož nějakého generálního, který by zajistil větší část rozpočtu. A nepomáhá tomu ani fakt, že jsme za sebou neměli žádné lepší umístění a naše starty jsou spíše sporadické“.

Jsou finance ten hlavní důvod, proč vás nevidíme na tratích více?

PH: „Rozhodně ten nejzásadnější“.

LZ: „Z mého pohledu určitě. Auto je potřeba stále vylepšovat a dodělávat, proto část peněz od sponzorů musí jít na tyto věci, popřípadě nutné opravy, a v dnešní době je stále těžší najít mecenáše pro tento sport“.

Největším úspěchem je pro vás bezesporu vítězství v rámci Poháru ČR ve třídě SA 1 na nedávno odjeté Fuchs Oil Rally Agropa 2012?

PH: „Je tomu skutečně tak, pro nás je to zatím největší úspěch. Ještě bys měl zmínit, že to bylo zároveň 4. místo celkově v Poháru ČR v rámci Agropy“.

LZ: „Ještě Pavla doplním, že neméně cenné je pro nás třetí místo ve třídě SA 1v Rally Vrchovina 2012“.

Vypadá to, že nějaké signály na dobré umístění musely být již před soutěží samotnou, jelikož jste již nejeli za sebe, ale za AMK Pačejov v AČR. Navíc je pro oba z vás Agropa soutěží domácí, jelikož to na start máte, co by Bára Špotáková oštěpem dohodila. Spousta fanoušků a blízkých u trati. Připouštěli jste si před startem, či během soutěže určitou zodpovědnost za výsledek?

PH: „Tak k tomu bych jen stručně řekl, že AMK Pačejov v AČR nás oslovil, zda nechceme startovat za ně, že jsme v podstatě domácí posádka. My jsme souhlasili, je to pro nás velká pocta a moc si toho vážíme“.

LZ: „Určitě jsme si nic nepřipouštěli. Naší metou bylo dovést auto do cíle, protože jsme nevěděli jestli, s ohledem na dřívější technické problémy, vydrží až do konce. Až v průběhu závodu jsme zjišťovali, že si vedeme celkem dobře. Teprve to pro nás byla správná motivace a do jisté míry i milé překvapení“.

A co vaši fanoušci?

LZ: „Tuhle soutěž můžeme opravdu považovat za domácí, máme to za humny a věděli jsme, že nás přijde podpořit hodně známých. Tímto bychom jim a ostatním fanouškům, rádi poděkovali za podporu. Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na naše rodiny, bez jejichž vstřícnosti bychom jezdit nemohli“.

Která zkouška pro vás byla v Pačejově tou TOP a naopak, která vám nebo výkonu auta sedí nejméně?

PH: „Na tom se s Lukášem shodneme, protože se nám oběma nejvíce líbí RZ 2 Čečelovice a to jak pro svoji délku, tak pro svoji náročnost. Řidič se zde musí pekelně soustředit co mu mitfára čte, aby auto bylo pořád na těch krásně klikatých úzkých cestách“.

LZ: „Navíc se zde, alespoň trochu smazávají výkonové rozdíly jednotlivých vozů. Naopak nejméně nám seděla RZ1 Horažďovice Předměstí – Komušín, která byla hodně uklouzaná“.

Vypadá to, že jste i dobře obuli? Jaký typ pneumatik jste upřednostnili?

PH: „Tak jeli jsme tu samou sadu co loni, to znamená tu méně sjetou na sucho a pak máme ještě jednu sadu kol na mokro. Nebylo co řešit, na víc prostě zatím není finančně“.

V první sekci zkoušek jste si moc nezazávodili? Po haváriích na 2. a 3. RZ byl zbytku pole dán volný průjezd. Dovedu si představit, že se to těmto posádkám moc nezamlouvalo. Jak jste na tom vy? Odjeli jste vlastně 5 km a pak dlouho nic.

LZ: „Poté, co nám byly oznámeny volné průjezdy na těchto RZ, tak jsme byli dost naštvaní, protože jsme se na závody hodně těšili, prostě to v tu chvíli mrzí. Naštěstí pak už vše probíhalo tak, jak mělo a i my jsme se mohli svézt v ostrém tempu“.

Nebylo by dobré dát mezi MMČR a Pohárem ČR pauzu, aby pro vás byly RZ opět plně průjezdné? Jedete přeci jen, svoji soutěž.

PH: „Bylo by to rozhodně přínosem. Ale obávám se, že by se tím soutěž dostala do velkého časového presu. Nedokážu to přesně posoudit“.

Na druhou stranu se některým posádkám z malého mistráku nemusí líbit, že jedete s nimi. Neplatíte takové peníze za licenci, máte úlevy v předpisech a také platíte menší startovné. Jaký vy na to máte názor?

PH: „Já to vidím trošku skepticky a nemůžu se zbavit dojmu, že rally je skutečně sport pro pár bohatých. Ale pokud by se člověk v zaměstnaneckém poměru chtěl dostat do sprintu, je to obrovská finanční zátěž. Musel by vydělávat jen na závody a stejně by mu peníze ještě nestačily. Proto si myslím, že je rozumné dělat Pohár ČR a v něm další podsoutěž např. Favorit cup (údajně FASem připravovaná), aby to přilákalo více jezdců a závodění tak bylo dostupné širší veřejnosti“.

LZ: „Já jsem určitě pro tento model. Nikdy by pro nás nebylo možné se malého mistráku zúčastnit z důvodu pravidel, která jsou pro tuto soutěž určena“.

Z počátku svého závodění jste nastupovali v rámci Volného poháru. Dnes se vám již starty v rámci této soutěže nevyplatí?

LZ: „Podle mého názoru se nám soutěže ve Volném poháru již nevyplatí. Výše startovného je srovnatelná, ale tratě a celkové zabezpečení se s Pohárem ČR nedá srovnat. Je to však pořád dobrá alternativa dostupného závodění“.

No tak já už nevím, co bych s vámi ohledně závodů a vašeho pohledu na ně ještě probral. Možná byste nám, mimo mísu, mohli sdělit, jaké jsou vaše koníčky mimo rally?

PH: „K mým dalším koníčkům patří jízda na koni Václavovi, toho se mi pod tu přední haupnu stále nedaří nacpat(směje se). Dále se aktivně účastním hasičských zápolení v požárním sportu za SDH Týnec u Horažďovic, během zimy rád lyžuji a aktivně hraji lední hokej za HC Sokol Týnec u Horažďovic“.

LZ: „Z motoristických sportů se zajímám ještě o motorky a jinak je mým dalším velkým koníčkem požární sport, na jehož vykonávání se aktivně podílím v SDH Týnec u Horažďovic a za Týnec hraju i lední hokej. Ale nejvíce se věnuji své rodině a práci kolem nedávno dostavěného rodinného domu“.

A poslední otázka, uvidíme vás ještě letos na tratích rychlostních zkoušek?

PH: „Závěr sezony vidím spíše pesimisticky vzhledem k vyčerpaným finančním rezervám. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy, takže uvidíme“. Lukáš pokýváním hlavy jen potvrzuje.

Kluci, já vám děkuji za rozhovor, přeji vám i vašim rodinám samé radostné chvíle a nám fanouškům rally spoustu vašich pěkných průjezdů.