Jedním z největších talentů českého autokrosu je Tomáš Pospíšilík. Jeho cesta z Junior Buggy mezi absolutní špičku je doslova raketová. Letos zvládá velmi netradiční střídání techniky – zatímco v Evropě pokračuje s Buggy 1600, domácí šampionát vede v královské divizi Super Buggy. Autokros však možná brzy o svoji mladou hvězdu přijde – pilot z Hrobic u Slušovic totiž stále více pošilhává po automobilových soutěžích.

Tomáši, můžeš zavzpomínat na tvé závodnické začátky?

„Naše první auto byla taková skládanka, na které asi začínalo více jezdců. Mělo motor honda 600 a bylo poháněno ještě řetězem. Další auto bylo po Martinu Samohýlovi, tedy ze slavné zlínské závodnické rodiny. Žádné racery jsem nikdy nejezdil a skočil jsem rovnýma nohama přímo mezi juniory. Debutoval jsem ve slovenském Lučenci, který se již nejezdí. Hned ve druhé rozjížďce mě kopla díra, volant mě trefil do ruky a výsledkem byla dvojitá zlomenina. Počáteční bolest po prášcích ustoupila a já chtěl nastoupit do další jízdy. V ten okamžik taťka pochopil, že budu závodit. Po zotavení jsme dokončili sezónu. Pro tu nadcházející jsme koupili auto po Ondrovi Musilovi. Mělo taktéž motor honda, ale pohon již kardanem.“

Co ti dalo působení v Junior Buggy?

„Byly to čtyři roky velké závodnické školy. Absolvoval jsem vždy kompletní seriál MMČR, Zónu Střední Evropy i Euraca Cup, pořádaný při podnicích Mistrovství Evropy. Poznal jsem tak prakticky všechny domácí i zahraniční tratě. Nejvydařenější sezónou byla ta poslední, kdy jsem ve všech třech seriálech vybojoval titul vicemistra. Vzpomínky mám nádherné. Oproti současnosti byla mnohem větší a početnější konkurence. Zazávodil jsem si ještě s borci jako Lubomír Pokluda, Libor Kříž, Lukáš Knap, Zdeněk Antony, Jakub Knoll, Martin Švábenský, Marek Sekanina a Petra Kramářová. Poslední pamětnicí oněch časů je dnes mezi juniory Ivana Kuželová.“

Následoval přestup do Buggy 1600. Jak obtížný byl?

„Největší změnou nebyl ani tak přestup samotný jako skutečnost, že jsme si začali auto připravovat sami. Už v juniorech jsme měli rám pro „šestnáctistovku“ a tak jsme buginu přestavěli z té stávající. Absolvovali jsme s ní Portugalsko a Španělsko. Poté jsme od Ondry Musila koupili Suzuki Hayabusa. Technika nás však začala trápit a my jsme se rozhodli postavit vlastní auto, které jsme osadili automobilovým motorem Škoda. S ním jedeme Evropu dodnes. Připravuje nám ho špičkový motorář a vynikající soutěžák nedávné minulosti Jarda Vančík. Samozřejmě, jako při každé nové stavbě, auto prochází vývojem. Koncepce se nám však osvědčila a tak s ním jezdíme dodnes“

Pro letošek jsi připravil další velký přestup a v domácím šampionátu startuješ v královské kategorii Super Buggy.

„Když po loňské sezóně přerušil svoji kariéru Marek Stloukal, využili jsme možnosti koupit od něj za rozumnou cenu jeho buginu BMW. Jejím strůjcem byl Láďa Hanák. S ním jsme už tehdy úzce spolupracovali a tak to bylo ideální řešení. Jde o lehkou koncepci auta. Podobnou jel v Evropě německý pilot Bernd Stubbe.“

Jak složité je absolvovat každý seriál s jinou technikou?

„Největším problémem vždy je zvyknout si na odlišný výkon. Trochu znát je také váhový rozdíl. Lépe se mi jede s čtyřlitrem. Láďa staví auta už patnáct let a za tu dobu je má proti nám přece jen mnohem vychytanější. S „šestnáctistovkou“ chceme každopádně dokončit Evropu. Stále jí vylepšujeme a na výsledcích je to oproti loňsku výrazně znát.“

Předpokládám, že máš velkou podporu rodiny?

„Ano. Bez mých blízkých bych si své závodnické sny rozhodně nesplnil. Největším učitelem je taťka. Když jsme koupili první buginu, právě on mě s ní učil jezdit po poli a dělat první smyky. Fandí mi i mamka. Na závodech se stará o catering. Také sestra s námi občas na závody jezdí.“

A co jezdecké vzory?

„V autokrosu žádné nemám, pominu-li občasné rady od Ládi Hanáka. Zato rallyové vzory mám. V Čechách je to díky preciznosti, stylu jízdy a přístupu k závodům i přípravě Roman Kresta. Ve světě to není nikdo jiný, než ten nejlepší – Sebastien Loeb. Jiné jméno snad ani říct nelze. Mrzí mě, že kvůli termínovým kolizím stíhám jako divák navštívit jen málo soutěží. Letos mi tak nevyšla Kopná ani Barumka, naopak jsem zavítal na Bohemii.“

Čemu se věnuješ, když zrovna nezávodíš?

„Stále ještě studuji na střední škole ve Vsetíně obor autotronik. Vzhledem k nabitému závodnickému programu mám individuální plán, nicméně se snažím chodit do školy co nejčastěji. Právě začínám čtvrťák, takže mě čeká maturita. Spolužáci mi fandí, zajímají se o mé výsledky a na které další závody vyrážím. Snažím se také pracovat na fyzické kondici.“

Fanynky zajisté bude zajímat, zdali máš přítelkyni?

„Aktuální stav je svobodný. Hledat mohu kdykoliv:-)“

Už delší dobu se netajíš touhou vyzkoušet automobilové soutěže. Nakolik je to reálné a kdy?

„V zimě jsme od Roberta Nešpora koupili kitovou fabii z dílen Vlastimila Brůzla. V blízké době se s ní začnu sžívat a testovat. Poté usoudíme, kdy absolvujeme rallyový debut. V pauze mezi sezónami se rozhodneme, co dál a zdali budu vůbec pokračovat v autokrosu. Soutěže mě totiž lákají ohromně.“

Foto: David Jeřábek