Filip Mareš a Jakub Šmíd snili o společném závodění už v dětství. Společně navštěvovali jako diváci automobilové soutěže i autokrosové podniky, společně také začali ještě jako -náctiletí stavět – původně pro autokros – favorita. Přes starty v Car Winter Cupu, Amater Rally Milana Blahouta a Rally Show Roberta Valečka postoupili až do Rallye Cupu. Ve všech seriálech dokázali prohánět borce s mnohem silnější technikou a třeba si jednou splní i sen o startu na domácí Rally Bohemia.

Můžete přiblížit své motoristické začátky?

Filip: „V dětství jsem bydlel v Březovicích. Kolem domu nám vedla trať populární erzety Bohemie a já tak propadl motoristickému sportu už jako dítě. Po přestěhování do Semčic jsme to zase měli kousek do Týnce – jedné z tehdejších bašt hobbycrossu. Dost lidí z okolí v tomto seriálu závodilo a my s Kubou se chodili dívat. Občas jsme byli jedinými diváky:-) Když mi bylo třináct, koupili jsme favorita. Závodíme s ním dodnes. Jelikož jsem nebyl plnoletý, stavěli jsme ho původně pro autokros. Stavba se však protahovala, nevyhnuli jsme se pauzám. Přece jen jsme si vše dělali sami dva bez cizí pomoci a rad. Favorita jsme dokončili až v mých sedmnácti. V Nové Pace jsem s ním jel, poprvé a naposledy, autokros. To jsme však okamžitě zamítli. Po těch hodinách práce nám ho bylo líto likvidovat v kontaktním sportu.“

Jakub: „Už v dětství nám bylo jasné, že budeme společně závodit – Filip jako řidič a já jeho spolujezdec. Auto jsme piplali a poznávali opravdu důkladně. Chtěli jsme přesně vědět, co a jak funguje.“

Kdy jste absolvovali první společné starty jako posádka?

Filip: „Stihli jsme ještě závěrečné podniky Car Winter Cupu. Zde excelovala především současná sprinterská hvězda dvoukolek Pepa Zimmermann. Utkali jsme se také s mladým Věroslavem Cvrčkem. Dále jsme spolu jeli při Amater Rally, pořádaných Milanem Blahoutem. Tratě typu Milovic, Bělé a Sosnové však nevyžadovaly rozpis. Kuba mě tak během jízdy spíše hecoval:-)“

Opravdovou jízdu na rozpis jste absolvovali v roce 2010.

Filip: „Koncem srpna jsme se vydali na Rally Show Vysoké Jamné. Závod byl zařazen do seriálu, pořádaného Robertem Valečkem. Startoval zde například redaktor ewrc Přemek Budín. Po velkém souboji s rodinnou posádkou Mandausových jsme vyhráli třídu A1. To nás motivovalo absolvovat zbývající dva podniky šampionátu. V Kramolíně jsme opět vyhráli a nechali za sebou mladého Luboše Gešvindera a Vendu Kopáčka. Nutno však přiznat, že druhý z nich si nechal dát penalizaci, aby nám nebral body. Celý podnik se konal na okruhu kolem letiště nedaleko Lnářů. Kopáček nás jednou předjel a my se ho snažili držet co nejdéle, abychom se něco přiučili. V Erpužicích jsme pak stahovali v celodenní husté mlze ztrátu, způsobenou prasklým vahadlem. Druhé místo nám stačilo ke konečnému prvenství ve třídě A1.“

Loni jste startovali pouze čtyřikrát. Proč tak skromný program?

Filip: „Začínali jsme opět ve Valečkově Rally Show. Ve Stříbře jsme skončili první ve třídě a druzí absolutně za Tomášem Zelenkou s dieselovou fabií. Jedním z našich soupeřů byl také Pavel Steiner, jenž nyní jezdí Pohár ČR. Tehdy startoval prioritně v Rallye Cupu, po kterém jsme také pošilhávali. Pavel nás přesvědčil, abychom vyrazili na Střelu. Parádní závod. Oproti Valečkovým podnikům, kde se jezdila jedna erzeta třikrát tam a třikrát zpět, nás čekaly mnohem náročnější a různorodější tratě, časové kontroly a nutnost pracovat na rozpisu. Na Střele byly uzavřené i přejezdy. Mohli jsme tam startovat i s autem ještě bez papírů. Vítězství ve třídě A1 bylo do té doby našim největším úspěchem. Motivovalo nás vydat se i na další podnik Rallye cupu – Orlické hory. To už s řádně přihlášeným autem. Po druhé vložce jsme dokonce vedli třídu před Ladislavem Kopelentem. Na trojce však odešel rozdělovač.“

Jakub: „Problémy s rozdělovačem jsme neměli poprvé. Zlobil nás vlastně každý závod a u těchto aut je to pravidlem. Orlické odstoupení nás přimělo zrealizovat přechod na vstřikování. Příprava nového motoru a repase starého způsobily onu pauzu. Svezli jsme se až koncem roku na Rallye Show Líně u Roberta Valečka. Vedle vítězství ve třídě nás potěšilo čtvrté místo absolutně.“

Vaší letošní prioritou je opět Rallye cup?

Jakub: „Ano, ale ne výhradně. Už v zimě jsme se v rámci testu svezli v Bělé pod Bezdězem u Milana Blahouta. Po vítězství v Orlických horách jsme si z Rallye Cupu odskočili na Volný pohár do Radouně. Zde jsme ve třídě nestačili na tamního každoročního krále A1 – nedostižného domácího Petra Michálka. Na Železných horách jsme naopak třídu vyhráli. Cesta k tomu však byla trnitá. Na šesté vložce jsme pokáceli dva stromky, pochroumali auto a ohnuli zadní kolo. Jet se s tím dalo a my nakonec o vteřinu a půl udolali Davida Kováře s Tomášem Preislerem. Škody na autě a následná oprava však měly za následek vynechání Litoměřic. Chybět ale nehodláme v Liberci a na Střele, po čase chceme opět zavítat i do Volného poháru na Rally Světlá.“

Která soutěž je vaši nejoblíbenější?

Filip: „Ze soutěží, kde jsme startovali, mi nejnáročnější přišly Orlické a Železné hory. Líbily se mi ale všechny. Doma je mým snem Bohemia, ve světě Monte Carlo. Byl bych šťastný už za možnost zavítat na něj jako divák.“

Jakub: „Také já doma preferuji Bohemku. Ze světových podniků bych rád, alespoň v roli diváka, zavítal do Finska.“

Máte nějaké závodnické vzory?

Filip: „Ze soutěžáků je to pro mě jednoznačně Sébastien Loeb. Je na dlouhou dobu těžko překonatelnou ikonou, sympatický mi je i jako člověk. Fascinuje mě vzpomínka na doby Colina McRae, Tommiho Mäkinena, Carlose Sainze, Juhy Kankkunena, kdy se přetahovali o rekordní pětadvacáté vítězství. Loeb posunul tyto tabulky úplně jinam. Velkým zážitkem byla také návštěva testu Andrease Mikkelsena s fabií S2000 v Milovicích. To je talent s potenciálem být budoucím šampiónem. Doma jsem vždy fandil Romanu Krestovi. V poslední době, pokud se jedu dívat, však oceňuji nasazení všech borců. Jede se opravdu hodně rychle. Letos jsem zavítal na Jänner, Lužické hory a pochopitelně domácí Bohemku. Moc se mi také líbí autokros.“

Jakub: „Já z předních jezdců vyloženě nikoho nepreferuji. Fandím však Jirkovi Vrkoslavovi. Obdivuji ho, že dokáže s dvoukolkou porážet soupeře s mnohem silnějšími čtyřkolkami. Hodně se také zajímám o autokros, především plechové vozy. V „šestnáctistovkách“ fandím Tomáši Handíkovi, ve „velkých“ Vaškovi Fejfarovi. V Dolním Bousově a Nové Pace jsem pravidelným hostem, letos jsem zavítal i na evropský šampionát do Přerova.“

A co učitelé a rádci?

Filip: „Už od dětství nás s bráchou rodiče brávali po závodech v rolích diváků, ale táta mě vedl více k fotbalu. Od soutěží mě doma spíše odrazovali jako od finančně nákladného sportu. Já si je však prosadil. Dnes nás podporují všichni až po babičky a dědečky:-) Nejvíc však musím poděkovat mamce a bráchovi, kteří nás doprovází na všechny závody. Všichni jsou součástí týmu. Našim sousedem v Semčicích je legendární spolujezdec Miloš Hůlka. V začátcích nám pomohl materiálně půjčením volantu, kombinéz, sehnal nám lepší olej do motoru. Třeba rozpis jsme s ním ale nekonzultovali. Zmínit musím bývalého soutěžáka Petra Čecha. Dříve také bydlel v Semčicích. V době našich začátků nám bez řečí půjčoval jako doprovodný vůz dodávku Fiat Ducato. Trpěl mé telefonáty ob týden a vždy vyhověl, až nám ducato nakonec přenechal. Máme ho dodnes. Petrovi jsem moc vděčný. Bez něj bychom mohli sedět tak doma na zadku.“

Jakub: „Ohledně spolujezdeckých povinností mi neradil nikdo. Na starosti mám ale motor a převodovku. S motorem vždy poradí Luďa Vlasák z Úherců, s převodovkou Petr Bartášek ze Sukorad.“

Čemu se věnujete mimo automobilových soutěží?

Filip: „Pracuji v Kosmonosích v kanceláři v jedné menší firmičce. Mimochodem zde jsou mými kolegy i brácha a mamka. Jsem rád, že mě zaměstnavatel uvolňuje na všechny závody. Kromě motoristického sportu si rád zahraji fotbal. Volný čas se snažím trávit také s přítelkyní Áňou, většinou na dílně:-)“

Jakub: „Stále ještě studuji strojárnu v Liberci. Příští rok budu bakalářem. Chci však ještě pokračovat a získat inženýrský diplom, stejně jako přede mnou táta a brácha. Rodinnou tradici hodlám dodržet. Vedle přípravy motoru a převodovky pro našeho závodního favorita pomáhám dalším závodícím kamarádům především s repasí převodovek. Rád se také svezu na motorce. Sbíral jsem staré mopedy Stadiony. Dříve jsem jich měl ohromné množství. Později jsem sice některé prodal, ale ty nejzachovalejší a nejcennější si nechám napořád.“

V Poháru ČR startuje posádka opačného složení – Šmíd – Mareš. Znáte se s nimi osobně? Nelákala vás také někdy výměna rolí?

Filip: Nikoho z posádky Šmíd – Mareš osobně neznám. Poprvé jsem ji však zaregistroval loni na Mikulášské. K výměně rolí mohu říci jen tolik, že jsem vedle Kuby jel mnohokrát v civilním voze a bohatě mi to stačilo. Ostatní, které vezl, určitě potvrdí, že je to letec:-) Osobně ho považuji za skvělého spolujezdce a jeho výkonu při soutěžních si ohromně cením. Jinak ale o výměně neuvažuji. Vždy mě lákala jen pozice jezdce.“

Jakub: „Výměnu rolí neplánuji. Nedokážu si představit, jak bych poslouchal rozpis. Mám raději jízdu na oči:-) V budoucnu bych rád vyzkoušel autokros v divizi cestovních vozů s jednou poháněnou nápravou.“

Neplánujete přestup třeba do MČR sprintrally nebo Poháru ČR?

Filip: „V nejbližší době ne. O Poháru ČR přemýšlím, ovšem nemohl bych ho jet se stávajícím autem. Favorita jsme totiž osadili motorem 1,4 z kitové felicie, což homologace pro podniky pod Federací automobilového sportu neumožňuje. Navíc Pohár ČR jede na chvostu sprintů, zatímco v Rallye Cupu se pohybujeme v popředí startovního pole. Spíše mě tedy mrzí hromadný útěk soupeřů do sprintů, byť na druhou stranu chápu jejich touhu startovat v ještě náročnějších a organizačně lépe zabezpečených podnicích.“