Letošní Rally Vyškov byla pro nás původně plánována jako předposlední soutěž sezóny 2012, nakonec se ale stala posledním závodem v tomto roce.

Jako obvykle začaly přípravy na letošní Vyškov již dlouho před startem soutěže. Protože už asi měsíc dopředu jsme věděli, že to bude poslední závod roku 2012, chtěli jsme si ho užít se vší parádou a přinést divákům a návštěvníkům rally i něco navíc. Zároveň s tím se celá soutěž pro nás nesla v exkluzivním duchu, protože v našich týmových barvách startovala i velezkušená posádka Dohnal – Grega. Ti se běžně prohánějí po tratích v Peugeotu 207 S2000, ale na Vyškov na ně čekala Honda Civic VTi. Ale popořadě.

Jak jsem již psal, přípravy začaly hodně dopředu a například start druhé Hondy byl pro mě naprostým překvapením, kdy to celé spískal zbytek týmu. Tedy Helča, Eva a Tom. Jak velkou radost jsem z toho měl, to se nedá ani popsat. Rozumějte, tak zkušená posádka se stejným autem, jako jedeme my, to byla prostě bomba. Hlavně z důvodu vývoje mého řidičského „umu“ jsem se moc těšil na on-boardy kluků a rozpis, který chceme porovnat s tím naším.

Do Vyškova jsme se sjeli všichni společně a šli rovnou na předání itinerářů. Opět bylo fajn, že jsme si mohli rovnou „odbýt“ administrativní přejímku, a tak se touto formalitou druhý den nezabývat. Ve čtvrtek nebylo moc co řešit, kromě večeře, a tak jsme se jeli společně ubytovat. Tam nastala první komplikace, kdy jsme se všichni utvrdili, že finanční krize ještě nedopadla na poskytovatele ubytovacích služeb. Nevím, co jsme paní „hostinské“ provedli, ale její jednání vyústilo v to, že z původních asi osmi lidí zůstalo na tomto penzionu tři. Nejsme zhýčkaní Pražáci, ale základem úspěchu většinou bývá slušné chování a jednání. Inu, ne vždy se zadaří, zde jsme s tím úspěch rozhodně nesklidili.

V pátek ráno nás čekaly seznamovačky, které se nám tentokráte trochu zkomplikovaly. Jednou jsem chyboval já a jednou Tom. V tom druhém případě došlo k mírnému nedorozumění s itinerářem, a tak jsme si udělali zajímavý výlet do lesa po takové cestě, kde jezdí asi jen traktory a lesní technika. Asi po dvou kilometrech jsme se shodli na tom, že to není možné, že tudy by závoďáky nehnali. No a měli jsme pravdu. Ona odbočka na RZ2 byla ještě asi o kilometr někde jinde. No, stane se, ale zase jsme si ověřili, že tréninková felda je skutečně bytelný stroj :-). Moje zaváhání přišlo při třetím průjezdu RZ3, kdy jsme měli v rozpisu 100 pravou 1 probrzdi 30 pravá 9. Tak jsem tam přijel, probrzdil, zatočil, ale feldě se moc zatáčet nechtělo. Rychlost a opotřebení gum vykonala své. V poslední chvíli jsem kola narovnal a feldu poslal do lesní cesty po traktoru. Tak jsme tam zahučeli a zastavili. Naštěstí nikde nebyl žádný pařez nebo jiná sranda, která by feldu nějak poškodila. Tak jsme jen vycouvali a napsali 100 brzda pravá 1 … Pak už to fungovalo :-). Jinak jsme seznamovačky zvládli v pohodě a v přesně vymezeném čase. Poslední průjezd jsme dělali v 14:50 a seznamovačky byly do 15:00. Ufff.

Trochu zábavy jsem si užil při technické přejímce, když za mnou doběhla Pavla od Kolář Racing s tím, kde máme papíry od výbavy posádky. A i když na podobné věci si dávám sakra pozor, abychom byli formulářově v pořádku, tak tentokráte jsem selhal. Zachránil mě Tomáš Grega, který mi dal svoje náhradní formuláře a já jen přepsal příjmení a některé položky výbavy. Naštěstí to v pohodě komisař akceptoval a nemusel jsem tak nikde shánět internet a tiskárnu. Následoval test Honzy Dohnala s VTičkem, kdy si ho na pár kilometrech osahal a mě i svezl. Musím říci, že už v tu chvíli mi bylo jasné, jak velký rozdíl mezi námi bude. Ten chlapec to s autem prostě umí. Jeho průjezdy rychlými zatáčkami, to byl zážitek. Musím se prostě ještě hodně učit, hodně.

Jan Dohnal a Tomáš Grega při prvním seznamování s Hondou Civic VTi. Foto: Tomáš Krátký

V pátek jsme ještě zvládli polepit auta reklamou a jmény fanoušků, kteří chtěli mít svoje jméno na Honzově Hondě. Pak jsme provedli malou diverzantskou činnost v týmu Toma Herolda (tímto ho zdravím :-)) a šlo se spát. Tedy, posádka šla spát, ale část týmu zůstala v servisu a testovala tvrdost různých nápojů. Nemusím snad říkat, že ráno bylo v podání některých trochu rozvláčné a matné :-).

Atmosféra večerního servisu. Foto: Romáš Krátký

V sobotu se rozbalilo poslední překvapení pro fanoušky, a to naše kavárnička. Tam holky vyráběly teplé nápoje přímo z presovače. Tedy kapučínka, presíčka, a to celé vyzdobené skořicí o loga našich partnerů KPCS a DAQUAS.

Káva ozdobená logem partnera týmu KPCS CZ. Foto: Tomáš Krátký

No ale pojďme na to závodění. První rozehřívací RZtou jsme projeli tak nějak na pohodu, ale už na ní jsme předjížděli Adama Fabriku, který startoval před námi. Co se klukům stalo nevím, ale byl jsem rád, že v momentě, kdy jsme se k nim přibližovali, ještě počkali a pustili nás před sebe. Díky tomu jsme se objevili na různých videích na YouTube, kde to vypadá, že nás Adam nahání. Opak byl pravdou :-). Na přejezdu na RZ2 jsme trochu zabloudili, protože Toma rozhodil pán jedoucí před námi. Byl to nějaký místní strýc, který si řekl, že ten závoďák před sebe prostě nepustí. Takže mimo obec, kde se nedalo předjíždět jel 70, aby posléze když to šlo, držel plyn snad pod podlahou. Pak se různě kolébal po silnici, no super. Na VTi ale neměl. Jenže jsme předjeli asi 4 auta a pak se Tom zeptal, jestli už jsme projeli jakousi obcí. Tím bylo jasno, že jsme někde, kde být nemáme :-). No jo no, stane se. Každopádně na start RZ2 jsme dorazili včas a mohli vyrazit směrem k nejnáročnější lesní zkoušce. Tu jsme nezajeli bůhví jak, i když poslední jsme na ní nebyli. Tom měl problém s interkomem, který vypadával kvůli nedostatečnému vypodložení, a nakonec to vyústilo v to, že se Tom v rozpisu ztratil. Stane se i těm nejlepším, tak jsme to prostě tak nějak projeli, abychom hlavně neublížili autu. Lehce rozmrzelí jsme jeli na třetí rychlostku. Interkom jsme donutili spolupracovat, zavolali do servisu, ať raději dojedou koupit náhradní baterku a vyrazili jsme. 15Km dlouhá RZta byla nádherná. Hrozně mě bavila, i když šotolinovou pasáž jsme kompletně prodali po zkušenostech z Pačejova, kde nás roztrhaná guma a pomalý defekt stáli docela dost peněz a třetí místo. Každopádně jsme si tam docela spravili chuť, rozpis nám fungoval, autu jsme věřili a i již zmíněnou pravou devět jsme projeli tak, že jsme nemuseli couvat z lesa ven. Což se dle stop pneumatik nedá o všech říci :-).

Foto: Tomáš Krátký

Po první rundě jsme vyrazili směr servis, kde jsme si opravdu odpočinuli. UPčko bylo 45 minut a následný 30. minutový servis nám dal hodně prostoru se najíst, napít a hlavně si říci, co dál. Výsledky nás ani moc nezajímaly, protože jsme věděli, že jsme někde v hloubi startovního pole. Nějak nám ta rychlost chyběla. Každopádně horkou chvilku jsme si užili v časovce po servisu. Dle výkazu jsme na přejezd z časové kontroly na RZtu měli tři minuty. Ano, RZta byla skoro za rohem, jenže do tohoto času se počítá i tankování v tankovací zóně. A aby to bylo málo napínavé, tak před námi jedoucímu Adamovi to nechtělo naskočit a my stáli půlkou auta v časovce a půlkou v tankovací zóně bez možnosti ho jakkoliv objet. Pořadateli bych doporučil dát o něco více času na přejezd s ohledem na nutnost tankování.

Druhou rundu jsme si užili parádně. Na každé RZtě jsme byli rychlejší než v prvním průjezdu, na šotolinové části tratě jsem se opět „vybodl“ abych neriskoval další neplánovaný zásah do peněženky a jeli jsme si to svoje, tedy hlavně se učit. Interkom už fungoval normálně, Tom četl super a já jsem se za volantem cítil fajn. Prostě pohoda. Jedinou obavu, kterou jsme měli, bylo o Adama Fabriku, který do RZ5 startoval před námi, ale na startu šesté zkoušky už nebyl. Ani jsem si nepamatoval, že bych ho někde na RZtě viděl nebo potkal na přejezdu. Ptali jsme se kluků za námi, jestli ho někde neviděli, ale také ne. Nakonec jsme zjistili, že kluci měli na RZ5 dvojitý defekt a odstoupili. Což jim sice nepřeju, ale trochu se mi ulevilo, že se jim hlavně nic nestalo.

Do cíle soutěže jsme dojeli na předposledním místě ve skupině, což rozhodně nebylo potěšující, ale zároveň s tím je nutno si přiznat, že jsme moc velké cíle ani očekávání neměli. Chtěli jsme v klidu zakončit sezónu s celým autem a ne jako v roce 2011, kde bylo potřeba VTičko nejdříve vytáhnout z lesa. Nakonec auto zůstalo celé, i když mojí radost z toho kalil opět pomalý defekt pneumatiky. Nevím kde, i když si to jen myslím, že za ním stojí pokus o rychlý průjezd druhého retardéru na RZ7. Ale kdo ví.

Každopádně závody to byly moc pěkné i Honza Dohnal s Tomášem Gregou v cíli zářili jak sluníčka, protože jim o nic nešlo a závod pojali jako jednu velkou zábavu. A té se jim dostalo měrou vrchovatou.

Pro nás teď nastává období závodnického půstu, kdy pro rok 2012 jsme už dozávodili. Moc se ale těšíme na rok 2013, kde máme v plánu šest soutěží. Jestli Pohár ČR nebo devítky ve sprintech se ještě uvidí. Hodně záleží na tom, kolik se nám povede sehnat peněz a hlavně, jak to bude s Pohárem ČR příští rok. Zatím kolují dosti neurčité informace.

Na konci se vždy sluší poděkovat. Já bych rád za celý WRCko tým poděkoval týmu Kolář Racing za přípravu dvou VTIček, které obě fungovaly v pořádku. Zároveň s tím se omlouvám za zničení další pneumatiky. Je to z mé strany trochu divný způsob, jak mít na každém závodě nové obutí :-). Dále díky celému WRCko Rally Teamu, tedy Evě a Helče za špičkovou přípravu týmového zázemí, občerstvení a přípravu kavárničky. Bylo to super! Honzovi Dohnalovi a Tomovi Gregovi, že do té srandy jet s VTičkem s námi šli. A nakonec díky spolujezdci Tomovi za jeho navigátorské služby v tomto roce. Tom si zaslouží velké uznání za zlepšení, které v tomto roce udělal a já se moc těším, jak se spolu zase sejdeme v závoďáku.

Celá výprava na Vyškově. Foto: Tomáš Krátký

Jinak jestli si myslíte, že tímto končí WRCko články, tak ne, máme přes zimu v plánu udělat volné pokračování na téma jak začít závodit. Tak se těšte.

P.S.: Díky vám všem za podporu na Facebooku, na trati a i za to, že jste to dočetli až sem :-).