Své předsevzetí vrátit se po loňské bronzové sezoně na vrchol domácího šampionátu autokrosové Divize 6 bezezbytku naplnil Tomáš Handík. Do sezóny sice nevstoupil šťastně, když z úvodního podniku v Humpolci odjížděl vinou technických problémů bez bodového zisku, poté však již zahájil spanilou jízdu za titulem. Vítězství zaznamenal v rakouském Nordringu, Přerově, Poříčí nad Sázavou i Sedlčanech, pouze v Nové Pace se po nevydařeném startu musel sklonit před Milanem Purmou.

Stejně jako loni jsi měl po úvodním závodě na bodovém kontě nulu. V Nordringu a Nové Pace ses však prvním a druhým místem vrátil do popředí tabulky. Můžeš zpětně zhodnotit úvod sezóny?

„Do Humpolce jsme vyrazili po opětovném vylepšení auta a hektických přípravách zaviněných pozdním dodáním některých dílů s neodzkoušenou technikou. Výsledkem bylo trápení a předčasný odjezd už v sobotu večer. V Nordringu to bylo mnohem lepší a suverénně jsem zvítězil. Na rozdíl od mnoha remcajících soupeřů se mi v Rakousku líbilo. Méně spokojen jsem byl s Novou Pakou. Ve čtvrtek před závodem jsem absolvoval několik testovacích kol v Dolním Bousově. Auto fungovalo parádně. Celý tým tak odjížděl do Paky optimisticky naladěn. Spokojenost panovala i po nejrychlejších časech v obou měřených trénincích. První komplikace nastaly v rozjížďkách. Vůbec se mi nedařily starty. V první rozjížďce jsem sváděl souboj s Martinem Šindelkem až do chvíle, kdy ho zradila poloosa. Ve druhé jsem se pro změnu vrátil do čela po lehkém zaváhání Milana Purmy ve sjezdu. Teprve ve třetí jsem trefil obutí i start a na čisté trati jsem s přehledem zvítězil. Bohužel jsem vůbec nezvládl nejdůležitější start – finálový. Vyrazil jsem za Honzou Ratajským. V kopci mě navíc podjel Milan Purma, který využil větší nájezdové rychlosti po startu zvenčí. Bylo jednoznačně mojí chybou, že jsem se příliš soustředil na Ratajského a nechal Purmovi dostatek místa. Následně jsem se snažil na Milana útočit do chvíle, kdy se dostal před vadnoucí felicii Ratajského. Já Honzu předjel až poté, co mi Milan poodjel. Po stáhnutí jeho náskoku už mi na útok nezbyl čas.“

V Přerově jsi zahájil své vítězně tažení, přestože ti měřené tréninky nevyšly podle představ.

„Slavná trať v Údolí mamutů mi vyhovuje. Vše šlo jako na drátkách. Mírnou komplikací bylo jen přílišné kropení před měřenými tréninky. Ten první jsem vypustil ve víře, že děsivěji překropeno už být nemůže. Mýlil jsem se. Kompromis mezi dobrým časem a nerozbitím auta stačil na třetí nejrychlejší čas. Nemohu si odpustit výhradu vůči letošní změně pravidel právě ohledně měřených tréninků. Ještě loni po jednom zaváděcím kole následovala čtyři ostrá, nyní pouze dvě. V případě dojetí pomalejšího soupeře a nutnosti předjíždět je prakticky po nadějích na dobrý čas. To výrazně ovlivňuje celý závod. Už v první rozjížďce jsem však vybojoval výhodu první volby startovní pozice zpět. Skvěle jsem trefil start poprvé i podruhé, když byla jízda opakována po Čapkově havárii. Starty mi vycházely skvěle. Vítězství jsem si připsal i ve zbývajících rozjížďkách. Finále bylo napoprvé zastaveno po obrovském karambolu Šindelka. Naštěstí se vše obešlo bez vážnější újmy na zdraví. I při reparátu se mi start vydařil a z mely za mnou jsem okamžitě odjel pryč. Pak už jsem si až do cíle hlídal vedoucí pozici a užíval si jízdu.“

Do čela tabulky šampionátu ses vrátil v Poříčí nad Sázavou, přestože se netajíš tím, že tamní trať nepatří k tvým nejoblíbenějším.

„Poříčská trať mi dlouhodobě nesedí. Hodně ostrých zatáček proti kopci nenabízí pilotům aut s pohonem přední nápravy příliš zábavy. Naprosto mě však nadchl fantasticky připravený povrch – v sobotu jsem nezaregistroval jedinou díru. Neděli trochu zkomplikoval déšť, trvající celou noc až do páté ranní. I s ním se však pořadatelé dokázali za pomoci těžké techniky vypořádat. Za skvělou přípravu zasluhují pochvalu. Do závodního víkendu jsem vstoupil úspěšnými měřenými tréninky. V posledním kole toho druhého mě však znervóznily podivné zvuky z převodovky. V depu jsme následně odhalili ulomený zub třetího rychlostního stupně. Abychom zabránili dalšímu poškození, onen zub jsme vyndali. První rozjížďku jsem vyhrál, přestože jsem trojku raději vůbec neřadil. Následně šla převodovka opět ven. Rozebrali jsme jí a odstranili zbytek zubů. Pracovali jsme až do půlnoci. Obě nedělní rozjížďky byly po karambolech zastaveny a opakovány. Vzhledem k dvěma vítězstvím jsem se rozhodl opakovanou třetí jízdu vynechat a netrápit techniku před finále. Do něj jsem startoval zevnitř. Start se mi podařil a už v průběhu prvního kola jsem soupeřům poodjel. To bylo vzhledem k mému hendikepu zásadní. V polovině závodu jsem zvolnil s úmyslem šetřit techniku. Přiblížení Petra Maršálka mě však opět přinutilo zrychlit.“

Dolní Bousov se opět neuskutečnil. Co si o jeho zrušení vinou nepřízně počasí myslíš?

„Zrušení mého domácího závodu mě moc mrzelo. Pořadatelé přitom odvedli vynikající práci a připravili perfektní trať. Její sjízdnost bohužel totálně zhatil nepřetržit páteční déšť. Rozhodnutí zrušit závod bylo asi tím nejrozumnějším, jaké mohl ředitel Petr Pěnička udělat. Pevně věřím, že to neznamená konec autokrosu v Dolním Bousově a příští rok se na Rachvalách bude závodit v klasickém letním termínu.“

Poslední zářijový víkend jsi v Sedlčanech suverénním vystoupením získal po roce zpět titul v Divizi 6.

„V Sedlčanech mi k titulu stačilo, v případě vítězství Milana Purmy, třetí místo. Každopádně jsem tam jel vyhrát. Od měřených tréninků až do cíle finále jsem neměl jediný problém. Dařily se mi starty, jízdu jsem si užíval a náladu mi nepokazila ani místy neprostupná mlha ve druhé rozjížďce. Obával jsem se vlastně jen případného selhání techniky. Těsně po průjezdu cílem mě moc potěšili moji mechanici, kteří mě přiběhli vysprchovat šampaňským už na trať.“

Bylo to opravdu tak jednoduché, jak hovoří výsledky?

„To určitě ne. Stát se může cokoliv. Konkurence v naší kategorii je rok od roku větší. Přicházejí noví rychlí piloti, ti stávající se zlepšují, také technika jde nezadržitelně kupředu. Letos se ohromně zlepšil Milan Purma, který výrazně zvýšil spolehlivost techniky. Velmi rychlý, funguje-li mu auto, je Honza Ratajský. Na pódium však může při té vyrovnanosti vystoupat kterýkoliv účastník finále. S autem, s nímž jsem vyhrál předloňský titul, bych letos stíhal jen těžko.“

Vedle domácího titulu ses také stal vítězem Zóny Střední Evropy. Co pro tebe znamená tento titul?

„Zónové vítězství je vlastně takovým druhým českým titulem navíc. Vzhledem k tomu, že Nordring, Přerov a Poříčí byly součástí obou seriálů a já všechny tři vyhrál, stačilo mi to ke konečnému prvenství. Možná to vyzní zvláštně, ale popravdě zahraniční konkurence je v Zóně mizerná a ani zájem našich jí na prestiži nepřidává. Je to docela škoda, protože v opačném případě bychom se mohli konfrontovat s neznámými soupeři na nových tratích. Snad se to v budoucnu zlepší.“

Už zhruba od poloviny sezóny se v autokrosových kuloárech hovoří o tvém přestupu. Jak to tedy vlastně doopravdy je?

„Moc rád bych udělal ve své kariéře další krok. V Divizi 6 jsem už dosáhl maxima. Suverénně vyhrávat je možná hezké, ale já už trochu cítím ztrátu motivace. Velké plechovky mě tolik nelákají, protože jejich základ vychází ze sériového automobilu. Nikdy nemohou fungovat tak, jako bugina. Právě po té toužím ohromně. Pořízení konkurenceschopné techniky však vyžaduje obrovskou finanční investici. Druhým problémem je čas. Začít stavět buginu nyní, vyrazil bych v nejlepším případě až v polovině nadcházející sezóny. Proto ještě příští rok zřejmě setrvám ve stávající kategorii, ovšem zároveň budu intenzivně pracovat na pořízení buginy.“

Jako divák jsi letos navštívil také několik automobilových soutěží. Jak se ti líbily a kdo z pilotů tě zaujal? V minulosti jsi hovořil o tvých plánech rallye vyzkoušet. Trvají?

„Zavítal jsem na Krkonoše, Kostelec a smutnou Bohemii, kde jsem stihl pouze Sychrov. Mimochodem jsem na onom místě potkal i známé tváře z autokrosu – mé kolegy z Divize 6 Milana Purmu a Honzu Ratajského i fotografa a moderátora Tomáše Němce. Ze špičky držím palce především Sykymu a Valdovi. Zvláště Honza letos předvádí fantastické výkony. Těší mě též zastoupení městečka Sobotka. Můj kamarád Luboš Picek je dlouholetým soutěžákem. Letos navíc přestoupil z Rallye Cupu do Poháru ČR Jirka Zahrádka a na jeho jízdu byl moc hezký pohled. Soutěže jsou pro mě nadále obrovskou výzvou. V současné době je ale nejsem schopen finančně pokrýt na úrovni, kterou bych si představoval.“

Tvým hlavním reklamním partnerem je likérka AP Liquors. Co říkáš na nedávnou metylalkoholovou kauzu a prohibici. A co ty a alkohol?

„Kdyby byli lidé chytřejší a kupovali si kvalitní a osvědčené výrobky AP Liquors, žádný skandál ani prohibice by se nekonaly. Od října tohoto roku nastoupila do likérky nová ředitelka, která má k motoristickému sportu vřelý vztah. Její syn Ondra Placata mimochodem nedávno premiérově startoval na Rallye Legend Liberec se svým nově postaveným Audi Quattro. Dosud v likérce lehce vázla organizační a propagační stránka. Nyní nastává změna. AP Liquors vyrábí vedle špičkového rumu Bocman i neméně kvalitní vodku, zelenou a další výrobky. A těm, kteří se po oné nedávné kauze obávají, garantuji, že z Bousovského atestovaného alkoholu jim rozhodně nehrozí žádné zdravotní riziko.“

Sezóna je u konce a na její úspěšnosti má velký podíl celý tým lidí. Kdo tvoří ten tvůj?

„Chtěl bych tímto poděkovat Zdeňkovi Sekyrkovi za přípravu motoru, o převodovku se stará Petr Bartášek, o tlumiče ing. Ota Hušek a design a polepy obstarává Štěpán Kořínek. Materiálně či finančně mi pak pomáhají firmy AP Liquors, Stavební stroje Jičín, Toplac, Kovoobráběčské práce Miroslav Ulrich, Pneuservis Kočiš a také obec Markvartice. Zapomenout samozřejmě nemohu na své mechaniky Tomáše Pažouta, Ondru Chumlena, Lukáše Jirku, Martina Zimu a mediální partnery – internetové servery ewrc a autokrosar. Nejrůznější práci odvádí moje přítelkyně Silvie. Na Nové Pace jako hosteska roznášela rum, od té doby se stará o catering a v případě potřeby umí máknout na autě jako mechanik:-)“

Příznivci autokrosu a Tomáše Handíka najdou spoustu dalších informací o markvartickém pilotovi na jeho internetových stránkách www.tomashandik.com

Foto: David Jeřábek a Tomáš Němec