Vynikající druhou polovinu sezóny má za sebou Martin Vopatřil. Když jsem si s ním povídal začátkem června, netajil zklamání ze tří po sobě následujících odstoupení vinou technických závad. Počínaje Krkonošemi ho smůla opustila. Zlínský pilot zahájil sérii pěti dokončených podniků, která vyvrcholila jeho nejlepším výkonem a výsledkem sezóny na PSG – Partr Rally Vsetín. Zde se staronovým spolujezdcem Jiřím Žeravíkem obsadili dvacáté místo absolutně, třetí mezi dvoukolkami a ve třídě 6 dokonce vybojovali stříbro.

Martine, poprvé jsi letos spatřil cíl v Krkonoších. Ulevilo se ti hodně?

„Samozřejmě jsem si oddechl, že jsme tu smůlu prolomili. Začátek přitom nebyl jednoduchý. S „naší“ fabií, kterou si půjčujeme od Piera Scalviniho, startoval Petr Chodura. Pier nám tudíž zajistil auto od italského týmu DP Autosport. Plánovaný páteční test však zhatil nepřetržitý hustý déšť. Nastupovat do soutěže s nevyzkoušeným autem byl určitě handicap. Hned na úvodní vložce jsme odhalili měkké nastavení, auto doslova plavalo. V servisu mechanici podvozek přitvrdili. Postupně jsme techniku doladili k obrazu svému a v závěru vše klapalo skvěle. Stejně jako loni se mi Krkonoše moc líbily svými tratěmi, organizací i vstřícností pořadatelů.“

Následovala slavná Barum Czech Rally Zlín. Jak sis užil premiéru na tvé domácí soutěži?

„Barumku jsem chtěl jet stůj co stůj, přestože obě původně plánovaná auta byla po haváriích nepojízdná. Moji felicii zahodil v Pačejově za cílem úvodní erzety z vedoucí pozice ve třídě 7 Luboš Gešvinder, „cé dvojku“ týmu MT3 Sport ve Finsku Martin Koči. Řešil jsem tudíž pronájem civica od zlínského Petra Koláře. Čtrnáct dní před soutěží mi vytrhl trn z paty Pier Scalvini telefonátem, že jeho fabia R2 je volná. Neváhal jsem ani vteřinu. Honda by přece jen byla krokem zpět, navíc jsem s klasickým enkem nikdy předtím nejel.

Barumka mě moc zaujala už od seznamovacích jízd, parádně fungovala organizace. Jen jsem z ní měl zbytečně velký respekt. Všichni vždy mluvili o její extrémní náročnosti a moji prioritou tak bylo především spatření cílové rampy. Největší peripetie jsme zažili na Tesáku. Při jeho prvním průjezdu jsme na vložce měnili defekt a ztratili dobré čtyři minuty. Musel na nás být docela komický pohled, když Jirka tlačil kolo a já hever a u kufru jsme se srazili hlavami. V helmách totiž není nic slyšet a oba jsme koukali do země. Opravdové peklo nastalo v neprostupné mlze při druhém průjezdu touto rychlostkou. Neviděl jsem vůbec nic. Soutěž byla díky počasí hodně obtížná i na volbu pneumatik. Její dokončení při premiéře považuji za své vítězství.“

V Jeseníkách nahradil tvého stálého spolujezdce Jiřího Žeravíka Petr Chodura junior. Proč?

„Jeseníky sloužily jako zkouška vzájemného fungování v autě před společným příbramským startem. V závěrečném podniku „velkého“ mistráku totiž mělo dojít k výměně spolujezdců – Petr Chodura senior měl jet s Jirkou Žeravíkem a já pro změnu s Petrem juniorem. Nakonec ale staršího Petra navigoval Karel Žáček, mající s hondami letité zkušenosti. Na Šternbersku jsme se díky dešti opět dočkali pneumatikové loterie. S druhým místem ve třídě 6, necelou půlminutu za Martinem Vlčkem, jsem spokojen, stejně jako se dvěma vyhranými erzetami v rámci naší kategorie ve druhé sekci.“

Příbram byla tvoji letošní druhou návštěvou MMČR. Co bys řekl k ní?

„Předně chci poděkovat za zajištění tohoto startu Petrovi Chodurovi. Bez něj by se neuskutečnil. Stejně jako na Barumce bylo prioritou sbírat zkušenost a spatřit cíl. Nejeli jsme proto extrémní hranu a nechávali si velké rezervy. Soutěž se mi moc líbila. Rychlostní zkoušky jsem jel už loni v opačném směru a v současné podobě mě zaujaly ještě více. Oproti pomalejším začátkům v ostatních soutěžích jsme tentokrát výborně zvládli už úvodní vložku. Zajeli jsme v ní jednadvacátý absolutní čas a za sebou měli esa dvoukolek Emila Trinera, Jiřího Vrkoslava, Milana Kneifela a další. Na „dvojce“ – prvním Vystrkově – jenž se jako jediná jela ve stejném směru jako loni, nám však dva kilometry před cílem upadlo táhlo řazení a dojížděli jsme na třetí rychlostní stupeň. Naštěstí následoval servis. Na poslední sobotní rychlostce nám pak odešel interkom. Nechtěl jsem tím znervóznit spolujezdce Petra Choduru juniora a tak jsem mlčel. On mi pak na přejezdu sdělil, že o nefunkčním interkomu věděl, ale mlčel, aby mě neznervóznil. Souboj o druhé místo mezi posádkami fabií R2 za Jirkou Vrkoslavem jsme prohráli v neděli ráno. Na mokru mě vyděsil smyk na přejezdu k první vložce druhé etapy. Zvolnil jsem příliš a tak nás přeskočil Martin Búš. Přesto jsem si spravil chuť po loňské příbramské diskvalifikaci za brzdové kotouče, menší oproti homologaci o dva milimetry.“

Tvým zatím posledním podnikem byl závěrečný sprint s centrem ve Vsetíně, kde se k tobě na místo spolujezdce vrátil Jiří Žeravík.

„Mladý Petr Chodura usedl vedle Adama Koblihy a já tak obnovil spolupráci s Jirkou. Jeli jsme rovněž s jiným autem. Pierova fabia už měla motor těsně před repasí a nechtěli jsme riskovat jeho destrukci. Auto od Martina Mičánka, se kterým jeli například Krkonoše a Kostelec Martin Kouřil a Příbram Jiří Vrkoslav, bylo ideálním řešením. Proti tomu „našemu“ mělo trošku tvrdší set-up, což mi vyhovovalo. Auto i souhra s Jirkou fungovaly perfektně. Výsledkem bylo dvacáté místo absolutně, třetí mezi dvoukolkami a druhé ve třídě 6. Tento výsledek považuji za můj letos nejlepší.“

Vsetín nabídl ve dvoukolkách ohromně vyrovnané souboje. Jak sis je užil?

„Tak třeba s Michalem Srbem se přetahujeme o vteřinky už od Barumky, kde souboj ukončila jeho prasklá poloosa. Na Příbrami se o šest a půl vteřiny radoval on. Také ve Vsetíně byl dlouho před námi. Po jeho desetivteřinové penalizaci jsme ucítili šanci a zatáhli naplno. Díky tomu jsme přeskočili ještě Miloše Vágnera. Za cílem závěrečné erzety jsem, očekávajíc nějakou šestou pozici, požádal Jirku, aby se podíval na výsledky. Zjištění pódií ve třídě i dvoukolkách nás moc potěšilo. Když jsme pak v časové kontrole před vjezdem do závěrečného servisu stáli u aut a povídali si s Martinem Vlčkem, Richardem Lasevičem, Martinem Búšem a Jakubem Kotálem, v tom zmatku a radosti jsem si, po Jirkově pokynu ať popojedu, omylem spletl auta a usedl do toho Búšova. Dokonce v něm měl položené stejné rukavice, jaké používám já, a tak už jsem chtěl startovat. Vše mi došlo až po upozornění okolostojících. Moc jsme se nasmáli.“

Jaké jsou tvé další plány pro letošní rok a nadcházející sezónu?

„Letos už se asi na startu žádné soutěže neobjevím. Pokud by mi tedy někdo chtěl zaplatit některý ze závěrečných volných podniků, samozřejmě bych se nebránil:-) Příští rok mě láká účast v kompletním seriálu Fabia Cupu. Rozpočet sice ještě zajištěný nemám, ale před letošní sezónou bych také nevěřil v pět sprintů a dva velké podniky s tak špičkovou technikou. Tím více chci poděkovat všem reklamním partnerům, týmu MT3 Sport Tomáše Čably za zapůjčení Citroënu C2 R2 a Pierovi Scalvinimu za fabii R2 a též cenné rady, například ohledně taktiky a volby pneumatik. Opomenout nemohu ani moji přítelkyni Martinu, která mi to všechno toleruje.“

Foto: Robert Balcar