Dva velmi rozdílné a časově náročné koníčky mají v rodině Ratajských. Zatímco Jan se už mnoho let věnuje autokrosu, jeho manželka Zuzana propadla parkuru. Honza tudíž také občas usedne do sedla koně, ovšem za volantem své felicie na autokrosových okruzích si je přece jen jistější. Dlouholetý účastník početně obsazené Divize 6 považuje za svůj největší úspěch dosavadní kariéry předloňský republikový bronz, který by v budoucnu rád překonal.

Honzo, můžeš přiblížit tvé motoristické začátky?

„Vždy jsem preferoval individuální sporty. Byl jsem hodně živé a zlobivé dítě bez konkrétního koníčku. V mých jedenácti letech mě proto otec přivedl k judu. Ohromně mě to nadchlo. Zklidnil jsem se, našel životní cestu a jednu dobu jsem trénoval na sto procent. Zřejmě bych se tomuto sportu věnoval dosud, ovšem mé ambice zhatila stále častější zranění. V šestnácti letech jsem začal doprovázet po závodech mého otce, majitele autodílny. Tehdy byl na Mladoboleslavsku ohromě populární hobbycross a na dnes již neexistujících tratích jako Týnec, Hejtmánka či Stará Boleslav se odehrávaly urputné souboje početného startovního pole. Táta se s kamarádem Petrem Jankem z Bezděčína střídal o „třináctistovku“ favorita. Jezdily se tři kategorie. Jelikož „šestnáctistovky“ byly extrémně nabité, jeden jel vždy kategorii do 1300ccm a druhý „dvoulitry“ a další závod naopak. Rok poté už došlo ke střídání generací a za volantem jsme se pro změnu točili já a mladý Janek. Po dvou letech jsme se v dobrém rozešli. Jankovi si pořídili své auto, my přestavěli stávající na „patnáctku“ a vytvořili z něj jakýsi hybrid připomínající pick-up s trubkovým rámem vzadu.“

Znamená to, že jste si vše chystali sami s otcem?

„V závěru hobbycrossového působení náš tým posílil Milan Videcký. Seznámil nás jeho bratránek Jarda, který má dnes na mladoboleslavském zimním stadionu půjčovnu lyží a bruslí. Rázem jsme se o auto střídali tři – já, táta a Milánek. Nechyběli jsme snad na žádných závodech v okolí. Tradiční hobbycrossové tratě doplnila Sosnová a také proslulé tratě „velkého“ autokrosu – Nová Paka, Dolní Bousov či Dobřany v Orlických horách. V roce 2007 se naše parta Boleslaváků – Jirka Bret, Tomáš Handík, Tomáš Tluchoř, Lukáš Vítek, Martin Kopena, Standa Halouska, Luďa Hušek a já – rozhodla přestoupit do republiky. Naše kategorie byla zpočátku vypsána jako Česká trofej, poté už oficiální mistrovství republiky. Nutností pochopitelně byla změna techniky a my postavili felicii, s níž závodím dosud.“

Jak obtížný byl přestup do „velkého“ autokrosu?

„Konkurence byla víceméně podobná té hobbycrossové. Já však zrovna šťastný vstup neměl. V Přerově jsem na Mamutu už v tréninku přetočil motor a jeli jsme domů. Za čtrnáct dní jsem si toužil spravit chuť v Nové Pace. Druhý čas v tréninku mě velmi povzbudil. V neděli ráno v prvním kole úvodní rozjížďky jsem po urputném souboji a několika výměnách pozice s Lukášem Vítkem trefil v cílovém sjezdu hlubokou díru a kutálel se po svodidlech až dolů. Větší karambol jsem nikdy předtím ani potom nezažil. Přiznávám, že jsem se s ním dlouho vyrovnával a hledal zpět ztracenou jistotu například při hledání brzdných bodů.“

Kterého výsledku si v dosavadní kariéře ceníš nejvíce?

„Určitě předloňského třetího místa v šampionátu Divize 6. Tehdy přede mnou skončili jen Tomáš Handík a Martin Kopena. Právě s Martínkem jsem, při absenci již jistého šampióna Hanďase, bojoval v Sedlčanech o post vicemistra. Udělal jsem maximum a zvítězil. Přesto to nestačilo. Při velkém počtu odpadlíků totiž Martin dojel třetí a o pouhý bodík konečné stříbro uhájil. Naopak smůlu si vybral loni. Téměř celou sezónu vedl a v samém závěru sezóny ho přeskočil Martin Šindelek. Letošní Kopenova absence mě moc mrzela. Je to totiž kvalitní a férový soupeř a vynikající kamarád. Doufám proto, že se v příští sezóně vrátí.“

Letos jsi obsadil v Divizi 6 osmou příčku. Jak jsi s ní spokojen a jak hodnotíš konkurenci?

„Spokojen mohu být jen se třetím místem v Nové Pace, kde jsem až do technických problémů vedl, a sedlčanským stříbrem. Na druhou stranu z Humpolce a Poříčí jsem vinou technickým problémů odjížděl předčasně a ty body mi velmi chyběly. Letošním suverénem byl Tomáš Handík. Přípravě auta dává z nás všech asi nejvíce, je precizní mechanik a špičkový jezdec a pro nás je velkou výzvou ho porazit. Letos se dařilo i Milanu Purmovi a Petrovi Maršálkovi, z nových tváří zazářil Tomáš Fojtíček. Pro příští rok jsem zaslechl cosi o možném návratu Tomáše Jánoše z bugin do naší divize. Také přední jezdec Kosice Cupu Martin Babák by se prý rád konfrontoval s účastníky republiky. Určitě tedy nebude nouze o pořádné souboje:-)“

Máš nějakou oblíbenou trať?

„Nejvíce mi vyhovuje Humpolec. Strašně se mi líbí tamní zatáčky, umožňující jízdu na hraně pod plným plynem. Nevadí mi ale žádná trať. Každá má svá specifika. Nádherná je Mekka autokrosu – Nová Paka. Kdo nezávodil ve Štikovské rokli, ten nejel autokros. Přerov je proslulý svým obřím Mamutím skokem. Mě tam však ještě více fascinuje pravá zatáčka dolů od Střelnice. Ta je ohromně na srdce, odklopená na opačnou stranu a asi nejnáročnější v republice. Kdo jí dokáže projet správně, může v měřeném tréninku i samotném závodě ohromně vydělat. Kulisou i pořadatelsky vyčnívá od doby, kdy ho převzal Roman Kalvoda, Poříčí nad Sázavou. Měl-li bych pozvat diváky na závody, aby hodně viděli a maximálně si je užili, pak právě tam. Obrovský zážitek musí skýtat pilotům bugin. Pro předohraby ale není zrovna ideální. Má moc vracáků a velké stoupání, jede se pořád z plného do plného rejdu, bojuje se s trakcí. Člověk to nemůže poslat bokem a musí se modlit, aby vydržely poloosy a při těch prudkých brzděních nedošlo k nějaké kolizi. Ale ty k tomuto sportu na druhou stranu patří a podmínky jsou pro všechny stejné.“

Máš nějaké jezdecké či sportovní vzory?

„V judu jsem kdysi sledoval třeba na Olympijských hrách všeobecně světová esa. V autokrosu si vážím všech úspěšných a dobrých lidí. Konkrétní jména ale sdělím spíše z rallye. Jsou to absolutní král Sebastien Loeb a šílenec za volantem Colin McRae. Borcem, kterého uznávám jako motokrosaře, soutěžáka i adrenalinového sportovce, je Travis Pastrana. Obdivuji jeho zapálení, schopnost dokázat snad cokoliv si zamane a užívat života. Že bych ale měl doma koutek a sbíral suvenýry nějakých sportovních hvězd, to zase ne.“

Můžeš představit svůj tým?

„Parta v našem týmu je velmi dobrá a pohodová. Už od závodnických začátků si auto chystáme především sami s otcem. Motor, převodovku i podvozek vyvíjíme za pomoci kamarádů. Není to snad až tak o penězích jako spíše touze dokázat sami sobě, že to zvládneme. Táta umí neskutečné věci. Na starosti má celkovou přípravu techniky a motor. Našim mechanikem je Milan Videcký. Převodovky připravuje Zdeněk Mitteis, hlavy upravuje čilý sedmdesátník Mirek Řezáč, jenž kdysi dávno jezdil automobilové soutěže se Škodou 1000MB a poté „stovkou“. Našim poradcem pak je dlouholetý úspěšný autokrosař Josef Bartášek, jenž v letech 1995 a 1997 exceloval také na Rally Bohemia s favoritem, respektive kitovou felicií. Bez těchto lidí bych sám nedokázal nic a tímto bych jim chtěl poděkovat.“

Čemu se věnuješ, když zrovna nezávodíš či nepřipravuješ závodní felicii?

„Už pátým rokem pracuji jako mechanik v otcově mladoboleslavské autodílně Auto Borek. Na jaře a podzim mám na starosti pneuservis. Práce je mi zároveň koníčkem. Po gymnáziu jsem také chvilku studoval Fakultu tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově, obor geografie a tělocvik. S ukončením činnosti v judu jsem ale zároveň rezignoval na studia. A zájmy? Zkoušel jsem motokros. Jednostopý stroj mě však nezaujal a našel jsem se ve čtyřkolkách. Zde absolvuji několik závodů ročně, připsal jsem si i pár vítězství a především se tím udržuji v dobré fyzické kondici. Myslím, že zatímco v autokrosu se základ úspěchu odvíjí z osmdesáti procent od přípravy techniky a zbytek záleží na jezdeckém umění, v motokrosu a závodech čtyřkolek to je přesně naopak. Občas se také svezu na manželčině parkurovém koni.“

Tvoje manželka se věnuje parkuru. Jak stíháte v rodině skloubit dva tak náročné koníčky? Co ty a koně?

„Na Zuzčině českém teplokrevníkovi se svezu tak jednou měsíčně, když se chci odreagovat. Mnohem jistější jsem si ale za volantem. Se Zuzkou si vzájemně fandíme. Svým způsobem je ideální, že máme každý opravdu velkého koníčka:-) Nekolidují-li manželčiny parkurové závody s autokrosem, moc rád se jezdím dívat a fandit. Skvělé je, že mezi závodnicemi jsou povětšinou samé krásné holky:-)“

Neláká tě přestup do jiné autokrosové divize či třeba jiné odvětví motoristického sportu?

„Samozřejmě nás v posledních letech různé zaječí úmysly napadají. Divize 6 je pro nás však stále finančně i materiálně nejdostupnější. Obdivuji třeba Jirku Breta, který se dokázal prosadit do české špičky kategorie Touring Autocross. Mě osobně by však velké plechovky nelákaly zdaleka tolik, jako bugina. Bylo by mi přitom jedno, zdali by šlo o Buggy 1600 či Super Buggy, která je bezesporu formulí 1 na hlíně.“

Foto: David Jeřábek a archiv jezdce