V pátek ráno (12.10.) nebylo kam spěchat, takže jsme si v klidu udělali snídani a vydali jsme se sledovat nám už notoricky známý úsek. Šejk začínal, jak je v Itálii zvykem, s mírným zpožděním, ale to nás naštěstí vůbec netrápilo. Bohužel ale byla taková mlha, že nebylo vidět na šotolinový úsek na druhé straně údolí. Začínalo se na suchu a přesně tak, jak jsme očekávali. Zatím to bylo v poklidu a na rozkoukání, ale bylo vidět, že kdo přijel poněkolikáté, nasazení už bylo větší.

Ani jsme nemuseli dlouho čekat a Carlos Sainz nám ukázal v akci nové „polo WRCo“. Už od prvních okamžiků nám bylo jasný, že tohle auto se Němcům skutečně povedlo. Bylo hezké sledovat rozdíly v podvozkách, když během pár minut bylo možné srovnat jízdu Lancie 037, Audi S1 a nového „polo WRCa“. Všichni jsme se shodli na tom, že Polo jede jako z praku a jeho zvukový projev je asi nejhezčí ze současných WRCů.

„polo WRCo“ v akci

Netrvalo dlouho a na suchou trať začaly padat první kapičky vody, to jsme ještě nevěděli, že pršet bude až do konce šejku. Vzhledem k tomu, že zatáčky v klesání se opět katovaly co to šlo, během chvilky bylo na cestě vytaháno opět spoustu bordelu.

„Mírný“ cut v podaní Audi S1

Asi po půlhodině ježdění byl najednou všude klid, přijeli pořadatelé a začali vyhánět lidi dál od RZ. To se týkalo i nás a tak jsme museli uposlechnout pořadatelů. Bylo nám divný, že pořadatelé jsou takhle aktivní, na něco takového jsme nebyli na Legendách zvyklí. Až po obědě jsme se dozvěděli, o nehodě Audi S1, takže nám bylo jasné, že tohle všechno byla reakce na onu nehodu.

Já jsem se s kamerou vydal i na druhou stranu kopce, kde šejk stoupal po šotolině neméně známým úsekem. Projelo jen pár aut a najednou začali pořadatelé brzdit další přijíždějící vůz. Na vrcholu stoupání nezvládl Gabriel Noberasco svoji Audi A1 a při výletu mimo trať se potkal s místním telegrafním sloupem. Naštěstí místní sloupy moc nevydrží, takže ze sloupu toho moc nezbylo a Audina byla jen lehce pošramocená. Horší bylo, že uvízla „na břiše“ a i přes snahu místních hasičů trvalo docela dlouho, než se mohla vrátit zpět na trať.

Audina na břiše (vpravo zbytky sloupu)

S přibývajícími průjezdy přibývalo i krizovek, takže nebyla nouze o Peugeot 206 WRC na poli, kde ho během několika málo minut vystřídal Ford EscortCosworth. Poslední co jsme na šejku viděli, bylo zapadnutí Renaultu R5 Turbo do příkopu, odkud ho ale po chvilce diváci dostali zpět na trať.

Další zádrhel na shakedownu

Po šejku jsme měli v plánu vyrazit do servisu, ale plány nám trochu narušilo auto jednoho z pořadatelů, které nám zablokovalo jedinou výjezdovou cestu. Než jsme se rozkoukali, všechny pořadatele odvezl mikrobus. Nezbývalo než se domluvit s osazenstvem českého bydlíku z Plzně, kteří museli svůj karavan přeparkovat a nám umožnili vyjet.

Tohle pozadí asi netřeba představovat

Do servisu jsme to ze šejku měli sotva 5 km, takže s přejezdem opravdu problém nebyl, horší bylo najít místo na zaparkování, které jsme ale nakonec také našli. Tentokrát už u vstupu nebyl žádný problém, koupili jsme si vstupenky a v klidu jsme mohli do servisu. Ani jsme se moc nezdržovali a šli jsme se podívat rovnou na stadion, kam už postupně najížděla všechna auta. Procházku po atletickém oválu bych přál zažít každému, kdo má rád historii. Užili si i naši fotografové, kteří měli jedinečnou příležitost vyfotit zajímavé detaily.

Lampy se budou brzo hodit

Někteří se z té krásy i orosili

Vysmátý Stratos

Hřebíky? Kdepak, tartan

Některým z nás nestačilo absolvovat ovál okolo hřiště jednou, takže místo atletické „čtvrtky“ si střihli rovnou „půlku“ :) V servisu jsme strávili asi 1,5 hodiny a v době kdy Carlos Sainz sjížděl při slavnostním startu z rampy, my jsme servis opouštěli.

Slavnostní start

Ještě před odchodem jsme se stihli projít ve stanu, ve kterém byly vystaveny vozy ze Safari rally.

Výstava věnovaná Safari rally

Ze servisu jsme vyrazili dokoupit zásoby (jak naše, tak pro kluky z plzeňského bydlíku), což se nám na druhý pokus podařilo. Okolo 18. hodiny jsme se vrátili na RZ. Vzhledem k tomu, že ráno jsme stany sbalili, nezbývalo než vše zase postavit. Ještě jsme lehce pojedli a vyrazili na RZ. Zůstali jsme na stejném místě jako ráno, jedním z důvodů bylo i umělé osvětlení, které na místě bylo. Naproti nám stála skupinka fanoušků z Tišnova, kteří se zde starali o atmosféru, takže o zábavu do startu bylo postaráno. Ve 21:15 jsme se konečně dočkali a bylo odstartováno.

Fandíme a naproti jsou kluci z Tišnova

Před průjezdy WRCů začalo pršet, ale ani to nikoho neodradilo a počkali jsme si na všechny vozy. Po odjetí všech posádek jsme si na památku smotali trochu mlíka a odebrali se zpět ke stanům.

Tradiční kafe s vitamínem už se nevařilo, protože to jsme si dali před odchodem k RZ, takže po příchodu se někteří vydali rovnou do stanů a zbytek ještě chvilku poseděl pod provizorním přístřeškem.

Večerní San Marino

V sobotu (13.10.) byl budíček kolem 8. hodiny. Tentokrát jsme si nemuseli ani žádný budíček nařizovat, protože nebylo kam spěchat. Déle ale spát ani nešlo, protože v těsné blízkosti našich stanů pořádali místní myslivci hon na drobné ptactvo. Chvilkama jsme si připadali jak za války, ale bylo to docela zajímavé zpestření rána.

Plán na dnešní den byl jasný. Projedeme si dnešní a část zítřejší RZ a poté se zastavíme v San Marinu, kde si lanovkou vyjedeme na hrad a podíváme se do okolí. Při najíždění RZ jsme se dokázali párkrát ztratit, ale vzhledem k tomu, v jakých uličkách a po jakých cestičkách se jezdí, se tomu asi nikdo nevyhnul. Několikrát jsme se potkali s dalšími vozy, které se také evidentně snažily projet RZ a měly s tím stejný problém jako my. Nakonec jsme se shodli na tom, že dnešek strávíme na RZ Piandavello, kterou známe z naší první návštěvy legend.

Přestávka při najíždění RZ

Vyrazili jsme tedy do San Marina k lanovce, kde jsme si za 4€ koupili zpáteční jízdenku. Drobné zmatky zapříčinily to, že nás do kabinky nastoupilo pouze 10 a další 2 členové zůstali dole. Naštěstí lanovka jela každých 15 minut, takže během chvilky dorazili za námi.

Jedeme do mlhy

Bohužel o výhled z hradu jsme byli ochuzení, protože hrad byl v mlze. Během hodinky jsme si prošli část hradu (projít celý areál by zabralo snad celý den), pořídili jsme nějaký suvenýr (docela jsme koukali, když na nás prodavačka z jednoho krámku začala mluvit česky :) ), koupili jsme si něco do žaludku a vyrazili jsme na cestu zpět.

Deska na horní stanici lanovky

Ve spoustě krámků v areálu se nacházel i jeden s modely aut, Mirus neodolal a pořídil si zde další model do své sbírky WRCů v měřítku 1:18. Model byl kupodivu „za lidovku“ a byl dokonce levnější než stejné modely v servisu v Seravalle.

Vitrína před krámkem s modely

Po příjezdu k RZ jsme si dali svačinku a šli se postavit na místo. Našli jsme si místo, na kterém jsme stáli před třemi roky, ze kterého byl vidět celý přehledný úsek. Opět lehce začalo pršet, takže jsme byli rádi, že oproti ostatním nestojíme na zoraném poli, ale na lesní cestě. Než se začalo jezdit, bylo po dešti, takže to pro tentokrát nebylo nic vážného.

Roztančená 037 při brždění na šotolině

Na místě jsme ale bohužel viděli projet jen první předjezdce a 40 aut hlavního pole, poté byla pauza a další jezdci přijeli bez helem. Takže nám bylo jasné, že RZ je zrušena. I tak jsme počkali, až odjedou všechny posádky a poté se vydali pro nějakou dobrotu k autu.

Talboty nikdy nezklamou

Když jsme od aut odcházeli, opět už pršelo a tentokrát podstatně vydatněji než před prvním průjezdem. Na druhý průjezd jsme zvolili místo za lesíkem, kde auta vyjížděly v prudké levé zatáčce ze šotoliny zpět na asfalt a neskutečně prudkým stoupáním odjížděli pryč.

Sem půjdeme na druhý průjezd

Když jsme došli na místo, opět přestávalo pršet, nic to ale neměnilo na tom, že nám dělalo velké problémy stát v kopci u cesty. Stáli jsme sotva metr od krajnice, v pěkném mazlavém blátíčku. Po chvilce začalo opět pršet a s různou intenzitou pršelo po celou dobu, co auta jezdila.

Když si dáte dohromady prudký déšť nad hlavou, mazlavé blátíčko pod nohami a sklon kopce, určitě vás napadne, že stání nebylo nejjednodušší i pro nás střízlivé, natož pro připité Italy, kteří stáli pod námi. Zatímco Kenny svoji krizovku se štěstím ustál, Standa už tolik štěstí neměl. Nic to ale nebylo proti Italovi, který neměl nic lepšího na práci, než se v kopci klouzat po zadku :)

Polo si s kopcem poradilo dobře…

Auta na „asfaltu“ na tom ale nebyla o moc lépe. Ze šotoliny se na asfalt vytahalo spoustu bordelu, takže někteří jezdci měli problém kopec vůbec vyjet. Při couvání na druhý pokus o vyjetí se bohužel skutálelo staré Porsche 356 ze srázu mezi stromy. Posádka naštěstí vyvázla bez zranění, ale pocit to pro ně určitě nebyl hezký.

…Porsche dopadlo mnohem hůř

Zajímavé bylo opět srovnání některých vozů. Zatímco Glisic s BMW M3 měl co dělat, aby se na kopec vyškrábal, překoňovaná monstra jako Audi S1, nebo Delta S4 o nějakém kopci ani nevěděla. Tanec, kterým vydupal kopec Klausner s Audi, všechny pobavil. Audina s plamenem z výfuku vystřelila a tancovala od krajnice ke krajnici až na vrchol kopce.

Nepřiblížená a neořezaná fotka…

Neopakovatelný zážitek nám připravil i Silvero Mikuláštík. I když to byl zážitek, který když se nebude opakovat, nikomu to určitě vadit nebude. Že Silverova Octavie při řazení pěkně střílí, to vědí asi všichni, ale málokdo měl tu čest, být metr od výfuku v době, kdy jezdec tahá za řadicí páku. Tlaková vlna z výfuku nebyla nic hrozného, ale chvilkové pískání v uších z ohlušující rány nic příjemného nebylo.

Po odjetí všech, jsme se přesunuli zpět k autům a cestou jsme se částečně odbahnili. Drobný problém nastal po příchodu k autům. Obě Octavie stály na pevném podkladu, ale C-Max byl zaparkovaný v bahně, což se ukázalo jako drobný problém. Nezbývalo než přiložit ruku k dílu a auto na cestu vytlačit. Následoval už jen přejezd na nedělní RZ. Z dopoledního najíždění jsme věděli o pěkné louce kousek nad místem, kam chceme druhý den jít. Po příjezdu jsme zjistili, že louka je krásně podmáčená, takže nás čekaly ještě jedny bahenní lázně na závěr dne.

Vlajka byla po dnešní šotolině trochu poupravená

Večer byl stejný jako ty předchozí, postavili jsme stany a přístřešek, dali jsme si něco k jídlu a lehce jsme to zapili. Nechybělo samozřejmě kafe, po kterém se někteří odebrali do stanů a někteří pokračovali ve večerní zábavě.

Na pokračování…