S budíčkem jsme v neděli (13.10.) ráno nemuseli opět pospíchat, protože naše RZ se jela až v půl 11. Hned po ránu využili fotografové příznivých podmínek a šli si vyfotit válející se mlhu v údolí.

Fotka od Tomáše (foceno v 8:04)

Fotka od Kennyho (foceno v 8:15)

Já jsem si ráno zahrál na hledače, při hledání klíčků od auta. Naštěstí jsme měli každý druhé klíče u někoho jiného v autě, takže hledání nebylo tak hektické, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nakonec se ukázalo, že i když se večer dají klíčky do stanu k hlavě, není problém, aby ráno byly na druhý straně u nohou :).

Po snídani jsme vyrazili asi 500m do protisměru RZ, kde se nacházel zajímavý technický úsek. Tři ostré zatáčky, s docela zajímavým převýšením. Když jsme tudy v sobotu projížděli, vyzkoušeli jsme si na vlastní kůži, že ukroutit tenhle úsek za volantem není žádná sranda.

Ozdobený Diana

Žádnou divočinu jsme od tohoto úseku nečekali, ono vyškrábat se nahoru nebyla opravdu žádná sranda. Ale hlavně piloti se silnými zadohraby nám i tady ukázali pěkný sport. Jeden z nejhezčích průjezdů ovšem předvedl Silvéro s Octavií.

Kluci v akci

Po dvou hodinách bylo odjeto, takže jsme se mohli odebrat zpět k autům a v pauze před druhým průjezdem jsme si dopřáli oběda a odpočinku. Tomáš se bohužel z místa vracel bez židličky a dokonce bez mikiny, obojí si nenávratně půjčil některý s ostatních diváků na místě, ale protože jsme z místa odcházeli každý v jinou dobu, zjistili jsme to až u aut, kdy už bylo na nějakou nápravu pozdě.

Rally, to je dřina…

Po poobědním odpočinku jsme se vydali na druhý průjezd. Nemuseli jsme ale chodit daleko, na doporučení kluků z Tišnova zůstala většina z nás v táhlé pravé zatáčce hned u louky.

Fandíme!

Já jsem s kamerou šel dál po trati, kde se nacházela ostřejší levá do kopce, ve které poslední předjezdec s Deltou prorazil o hranu asfaltu zřejmě vanu (nebo diferenciál), takže následných pár set metrů bylo lehce pokropeno olejem.

"Moje zatáčka"

Kenny šel dokonce ještě o kousek dál a z následné táhlé pravé viděl i na úsek, kde stála většina z nás.

„Kennyho“ zatáčka (nad autem je vidět úsek kde stál zbytek)

Tady si každý na svém úseku užil spoustu pěkných průjezdů, ale jen většina z nás, co zůstala spolu s fans z Tišnova v dolní, táhlé pravé zatáčce si užila i něco navíc. Italské nesmrtelné fanoušky, kteří se vypotáceli k trati, a nenapadlo je nic lepšího, než si stoupnout na vnějšek zatáčky před břízky. Nejmladšímu z party se sice na vnějšek zatáčky moc nechtělo, ale starší ho „přesvědčili“ a nakonec tam stáli všichni. Celou dobu popíjeli nějaký italský slaďák, ale až když se jeden z Italů napil z tišnovské placatky (nevím, jestli v ní ještě něco zbylo…), začal ten správný koncert :).

Ochutnávka slivovičky

Tak to asi stačí…

Od té doby se na každé auto křičelo „dajgass“, takže nejvěrnější fanoušek dostal od nás tuhle přezdívku. Došlo i na nějaké focení s českou vlajkou a společné fandění českým posádkám. Ještě přibližně hodinu stihnul DajGass fungovat, pak spokojeně usnul ve svém křesílku s telefonem v ruce, takže to vypadalo jako by psal nekonečnou SMS.

DajGass „píše SMS“

Po odjetí celého pole jsme se rozloučili s Tišnováky, kteří naskákali do aut a vyrazili domu. My jsme u aut probrali následující plán. Nakonec jsme se rozhodli jet se podívat ještě do závěrečného servisu, ale ralmen s mirusem se tohoto výletu vzdali a rozhodli se počkat u stanů.

Zatímco jsme jeli do Seravalle do servisu, kluci měli pokračování na louce, kde se zbytek italské party snažil naložit DajGasse do auta.

No comment…:)

My jsme tentokrát pohodlně zaparkovali u servisu a namířili jsme si to rovnou do české kotliny, kde bylo co slavit. Tam kde jsme ve čtvrtek po příjezdu začínali, jsme i legendy ukončili. Pivo opět teklo proudem a vzhledem k tomu, že se Mírovi Janotovi zalíbila naše vlajka, došlo na její předání i s věnováním. Vzniklo několik zajímavých fotografií, které jsou k vidění na stránkách radotínského týmu ve fotogalerii (http://www.hajek-reklama.cz/fotogalerie/category/57-rally-legendy-2012-san-marino) a nakonec došlo i na jednu společnou fotku.

Foto: Ctirad Hájek www.hajek-reklama.cz

Po hromadném focení dorazil do českého tábora ještě pan Volta, který přišel našim klukům pogratulovat. Na místě pak oznámil Mirkovi Janotovi, že když přijede příští rok na Legendy, půjčí mu Lancii 037, to už tak veselého Mirka pobavilo ještě víc, takže následné společné fotky se nesli ve velmi veselém duchu :).

Oslava pokračuje

Po rozloučení s oslavenci jsme prohodili ještě pár slov s Mravenczem a vyrazili jsme na cestu zpět ke stanům.

Po příjezdu na místo nám kluci vyprávěli, co zažili s DajGassem, my jsme jim na oplátku ukázali, jak se slavilo v servisu. Nezbývalo, než si dát něco k večeři a udělat tradiční kafe. Téma večera byl zítřejší přejezd do Livorna. Během večera ještě začalo několikrát pršet, takže jsme poseděli pod přístřeškem z plachty a postupně jsme odcházeli spát.

V pondělí (15.10.) ráno jsme posnídali, sbalili jsme stany a přístřešek, který celou noc odolával větru a vyrazili jsme na cestu. V plánu bylo zastavit se ještě v San Marinu pod hradem a vyjít se podívat na jednu z vyhlídek. V sobotu jsme toho díky mlze moc neviděli, takže jsme se nechtěli o ten pohled ochudit.

Na horizontu je vidět Rimini a moře

Nejdříve jsme se prošli po hřebenu a následně jsme zamířili k jedné z přístupných vyhlídek. Při diskuzi před kasou k nám přišel pokladník a začal se vyptávat, odkud jsme atd. Kupodivu Osek neznal, když jsme se zmínili o Praze, už se trochu chytal, ale stačilo říct Pilsen a byli jsme doma :). Ital se rozzářil jak sluníčko a okamžitě se s námi začal bavit lámanou češtinou. Jeho první slovo bylo překvapivě „pivo“ :). Za 4,50 € jsme si u něj koupili vstupenku na vyhlídku a přes výstavku se zbraněmi jsme se dostali až na vrchol věže, ze které byl krásný rozhled.

Pohled z jedné vyhlídkové věže na druhou

Cestou z vyhlídky jsme ještě natankovali plnou nádrž do našich aut (1,654€/l) a nakoupili jsme nějaké zásoby.

Jezero v horách

Do Livorna jsme měli na výběr z několika cest, my jsme zvolili sice tu nejkratší, ale zato nejpomalejší. Cestování po dálnicích jsme si cestou do San Marina užili dost, takže tentokrát jsme zvolili trasu přes hory, kde na nás opět čekala nějaká ta dešťová přeháňka.

A opět prší

V Arezzu už jsme přeci jen najeli na dálnici a zbylých 70 km pokračovali po ní. Bohužel jsme si co do rychlosti moc nepomohli, protože se spustila taková průtrž mračen, že po dálnici nešlo jet víc než 80km/h. Po 5. hodině jsme dojeli na další plánovanou zastávku, která byla v Pise. Ano, šli jsme se podívat na šikmou věž, kde jsme strávili cca hodinku.

V Pise rostou i stromy šikmo

Od šikmé věže už jsme jeli přímo do Livorna, kde nám ve 21 hodin měl vyjíždět trajekt. Najít přístav nám problém nedělalo, ale k lodi jsme trefili až na třetí pokus. Přijeli jsme v době, kdy loď akorát přijížděla, takže jsme si jí prohlédli v celé její kráse.

Už nám to přijíždí

Během chvilky začalo vyloďování a tak jsme měli možnost vidět, co se do takového trajektu vejde. Po 8. hodině přišla řada na nás a začalo naloďování. Ještě před ním nastal drobný problém, kdy naší posádku nechtěli pustit na loď. Za všechno mohlo předložení špatného voucheru s čárovým kódem. Naštěstí se všechno brzy vysvětlilo a na loď jsme se všichni dostali.

Vystupovat a jdeme na palubu

Všichni jsme pobrali potřebné věci a šli jsme si najít místo na palubu. Chvilku nám trvalo, než jsme se na trajektu zorientovali, ale nakonec jsme si našli krásnou společenskou místnost, kde jsme se rozložili své věci. V půl 10. jsme vyrazili z přístavu na širé moře. Už po chvilce nám bylo jasné, že cesta bude zajímavá. Vzhledem k docela silnému větru, byli na moři poměrně vysoké vlny. I ti z nás, kteří na trajektu cestovali poněkolikáté říkali, že takové vlny ještě nezažili. Po vyplutí jsme se ještě dozvěděli, že v místnosti, kterou jsme si vybrali, zůstat nemůžeme, takže jsme si šli najít místo do jiné části lodi. Nakonec jsme se přeci jen někam poskládali a měli jsme před sebou dlouho noc, protože v přístavu v GolfoAranci jsme měli být ráno v 7 hodin. Někteří z nás si cestu trávili hraním karet, někdo šel hned spát a někteří bojovali s mořskou nemocí.

Na pokračování…