Matthias Kahle je třiačtyřicetiletý německý závodník, který je českým fanouškům dobře znám z našich domácích soutěží. Jeho jméno je neodlučitelně spjato s mladoboleslavskou automobilkou Škoda, dosud s vozy této značky absolvoval 64 podniků, stal se sedmkrát mistrem Německa. Matthias Kahle si udělal čas a pro eWRC.cz zodpověděl dvacítku otázek. Za zprostředkování patří dík Sebastianu Kleinovi, za překlad patří zase velké poděkování Pejdovi.

Matthias Kahle – jezdec, který je na mezinárodní scéně skoro 20 let. Jaký byl ale Matthias jako malé dítě. Hrál si od dětství s autíčkama nebo dával přednost i jiným hračkám?

A existují vůbec jiné hračky než auta? Jako dítě jsem si hrál jen s autíčky. Už jako hodně malý kluk jsem řídit traktor mého dědečka. Očividně to byla dobrá škola.

Pocházíte z města Görlitz, které se nachází v Německu, ale nedaleko státních hranic s Polskem a ČR. Zasáhla Vás nějak polská, potažmo česká kultura?

Bohužel bylo v mém dětství vcelku obtížné navštívit tyto země, protože tehdy ještě existovaly hranice. Můj dědeček pochází z Lubań (německy: Lauban) ve Slezku a ani on nesměl přes hranici. Proto jsme měli málo kontaktů. Díky mé spolupráci se Škodou mám nyní mnohem větší pouto k České republice. Mám rád tuto zemi a lidi, kteří jsou velmi nadšeni pro rallysport.

Kolik znáte českých slovíček? Brazilec Paulo Nobre zná jedno jediné české slovíčko, a to „doprdele“. Překonáte ho? :-)

Tak to umím trochu víc. Umím říct „Dobrý den!“ a „Dobrý večer!“. Nejdůležitějším výrazem je „hezká holka“ – protože těch je v Česku hodně. A také vím, že se mezi kamarády často říká „vole“.

Tak pojďme k rally. Která cesta Vás navedla k automobilovým soutěžím?

K tomu nevedlo nic speciálního. Od úplně malého věku jsem vždy chtěl být závodníkem. Pro mě neexistovalo nic jiného. Mé první vydělané peníze jsem si našetřil na Trabanta, abych měl alespoň auto na silnici. S koncem minulého režimu a pádem berlínské zdi pak bylo možné uskutečnit můj sen.

Asi čekáte otázku: Jaká byla Vaše první rally a jak dopadla? – Tak jaká byla?

Úplně na začátek jsem odjel tři menší soutěže. První větší soutěží byla Pneumant Rallye Wittenberg 1993. Měli jsme Peugeota 205 GTI se startovním číslem 93. O servis se mi staralo několik kamarádů. Neměli jsme o tom moc potuchy, ale o to víc jsme byli pro věc nadšeni. Na RZ 1 jsme byli o minutu rychlejší než druhý v naší třídě. Na konci jsme byli desátí nebo dvanáctí celkově a vyhráli jsme naší třídu. Bylo to skvělé. Tak riskantně jsem potom už nikdy nejel.

Kudy vedla cesta do týmu Toyota Castrol Team neboli cesta za Vaším prvním německým titulem?

Na podzim roku 1995 jsem se zúčastnil akce hledání talentů od Toyoty a vyhrál jsem ji. Pak jsem měl za odměnu absolvovat tři podniky DRM (DRM = Německé mistrovství v rally). Při mé první soutěži s Toyotou – na Rallye Wittenberg – jsem byl na prvních rychlostních zkouškách o 30 sekund rychlejší než zbytek startovního pole. Všichni si mysleli, že můj čas je špatný. To ale nebyl. Skončili jsme druzí. V roce 1997 jsem odjel první kompletní sezónu DRM. Dostal jsem novější Celicu GT-Four (ST205), vyhrál tři soutěže a stal se mistrem.

Na konci devadesátých let jste se dvakrát objevil i na Rally Šumava, která tenkrát byla zařazena do Německého šampionátu. S Celicou (1997) to dobře nedopadlo, s Corollou WRC (1998) jste ve druhé etapě urazil kolo, ztratil 7 minut a přišel tak o vítězství. Co se přesně v obou soutěžích stalo?

V principu to lze vysvětlit jednoduše: poprvé to byla chyba v rozpisu, byl jsem ještě nezkušený. Podruhé jsem byl zase v té zatáčce příliš rychlý. Na obě havárie si pamatuji velmi dobře, protože to byly dvě z mých velmi mála havárií. Šumava ale navzdory tomu byla skvělou soutěží, byla velmi náročná a bylo tam velmi hodně diváků.

V roce 1999 jste měl velmi zajímavý program a to 4 soutěže v MS s Corollou WRC. Jak na tento rok vzpomínáte? Velký dojem musela zanechat soutěž na Novém Zélandu, kde jste dokončil na 7. pozici.

Ten rok byl strašně zajímavý. Bohužel jsou čtyři soutěže na udržení ve světové špičce příliš málo. K tomu je nutno připočíst, že jsme jeli jen na šotolině. Sice mám šotolinu radši, ale v Německu jsme jezdili jen jednu šotolinovou soutěž za rok. Prostě mi chyběla zkušenost. Pokud jde o tratě, tak nejhezčí soutěží byl určitě Nový Zéland. Nejlepší výkon jsem podal v Řecku. Tam jsem byl chvílemi rychlejší než Markko Märtin a Petter Solberg, ale měli jsme nějaké potíže a brzo jsme vypadli.

Následovaly dva roky se Seatem Cordoba WRC v domácím mistrovství, oba zakončené titulem. Seděl Vám tento vůz?

Seat Cordoba WRC byl dobře ovladatelný, byla to s ním zábava a velmi vyhovoval mému jízdnímu stylu. V roce 2000 jsme zažili skvělý duel s Arminem Kremerem se Subaru Impreza WRC a na konci jsme těsně uspěli. V roce 2001 jsme měli menší konkurenci a až na Rallye Deutschland – která se ten rok jela jako kandidátská soutěž MS – jsme vše vyhráli.

S odchodem od Seatu skončil s Vámi Dieter Schneppenheim, který přešel k Arminu Kremerovi. Jak na spolupráci s ním vzpomínáte?

Dieter chtěl vlastně skončit už po roce 2001. Pak dostal nabídku na starty v mistrovství světa s Arminem Kremerem s Fordem Focus WRC. To jsem mu samozřejmě nemohl odepřít. S Dieterem se z nás stali dobří přátelé, zrovna nedávno jsme spolu mluvili po telefonu. Byl to vždy velký profesionál a hodně jsem se od něj naučil. Bylo skvělé mít v kokpitu takovou osobnost. Z jeho zkušeností jsem hodně profitoval.

Rok 2002 byl mezníkem ve spolupráci s českou značkou Škoda. V letech 2002 – 2004 jste si s Octavií WRC připsal 16 prvenství a dva tituly. Byla Octavia lepší než Cordoba?

Octavia taktéž sedla mému jízdnímu stylu, ale ve srovnání výkonu motoru se Seatem byla mnohem lepší. Octavia je dodnes mé oblíbené auto. Ještě si velmi dobře vzpomínám na mou poslední soutěž s Octavií: Lausitz-Rallye 2004, byla mojí domácí soutěž, a my jsme ji vyhráli. To bylo senzační. Mimochodem přesně s tímto autem jezdím dodnes.

Po Octavii přišla její mladší sestřička – Fabia WRC. Dva roky, devět absolutních vítězství a dva tituly. Solidní bilance, ne? :-)

Bilance s Fabií WRC byla super. To ale bylo také tím, že už nebyla tak velká konkurence. Fabia byla autem nové generace a zezačátku jsem měl trochu potíže si na toto auto zvyknout. Celých jedenáct let se Škodou bylo skvělých. Dohromady jsme pětkrát vyhráli Německé mistrovství v rally. V roce 2006 se toto mistrovství nejelo a my jsme startovali v Německé rally sérii (DRS) a i tam jsme vyhráli.

Rok 2008 se nesl ve znamení zadního náhonu. Závodil jste s Porsche 911 GT3. Proč ta změna, naplňoval Vás vůz se zadním náhonem?

Škoda neměla vhodné auto pro národní rallysport a tak jsem hledal alternativu. Nakonec jsem pro sezónu 2008 založil vlastní tým Kahle Motorsport. Jednalo se o kompletně soukromý projekt s podporou mého sponzora „HS Hamburger Software“. Ze začátku se s Porsche jezdilo obtížně, ale během sezóny jsme to dobře zvládli a dojeli dvakrát na stupně vítězů. Bohužel jsme měli hodně smůlu s počasím, na každé soutěži pršelo, což bylo pro naše Porsche s pohonem zadních kol nevýhodou. V zásadě mě ale auta s pohonem zadních kol vždy hodně baví.

Návrat ke značce Škoda se odehrál v roce 2010. Stíhal jste německý šampionát s Fabií S2000 i pár závodů s Octavií WRC. Zatímco starty s Fabií byly logické a úspěšné (2010 titul), tak usednutí za volant Octavie bylo vyvoláno čím? Nostalgií?

Bylo skvělé, že se Škoda Německo v roce 2010 zase vrátila. Mistrovství bylo hodně napínavé, protože jsem s Markem Wallenweinem měl velmi silného týmového kolegu s identickým autem. Bylo skvělé, že jsme se ještě jednou dokázali prosadit. Starty s Octavií WRC byly nápadem mého kamaráda Christiana Doerra, který si toto auto koupil, abychom s ním mohli spolu závodit. To je vždy pořádná zábava! Octavia pořádně létá!

Loni jste se vydal i na 4 podniky IRC. Jak hodnotíte úroveň tohoto šampionátu?

IRC je velmi kvalitním mistrovstvím. Je tam hodně dobrých jezdců se špičkovými auty, která jsou si hodně podobná. Pro nás byl rok 2011 rokem sbírání zkušeností s mezinárodním rallysportem. Vlastně jsme neměli žádné testy a to je na tak silné mistrovství příliš málo. Ale v roce 2011 jsme se hodně naučili a toho jsme v roce 2012 využili pro Seppa Wieganda, pro kterého jsem byl něco jako poradcem u všech soutěží. Že se nyní z IRC stává mistrovství Evropy je dle mne krok správným směrem. Problémem je ale velké množství soutěží na ostrovech. Ty soutěže jsou skvělé, ale náklady na dopravu jsou extrémně vysoké. Tato skutečnost to týmům komplikuje.

Dokážete srovnat vůz Škoda Fabia S2000 a Škoda Fabia WRC? Se kterým vozem se cítíte být rychlejší?

Pokud jde o pocit, tak se zdá být WRC rychlejší a mě osobně také více baví ho řídit. Z technické stránky je ale S2000 definitivně rychlejším, vyzrálejším a dobře promyšleným autem. To se Škodě skutečně hodně povedlo. Řekl bych, že jsou obě auta přibližně stejně rychlá, ale nemám na to žádné časy ke srovnání, je to je domněnka.

Letošní rok jste opět překvapil. S vozy WRC se objevujete v českém rallysprintovém šampionátu. Jak jinak než se Škodou. Co je důvodem?

Jak jsem již říkal, tak můj kamarád Christian Doerr toto auto vlastní a chce s ním jezdit. Účastníme se českého rallysprintového šampionátu, protože tam jsou vozy WRC povoleny a protože soutěže v Česku jsou velmi pěkné a kompaktní. Důležitý je také fakt, že se můžeme poměřovat i s ostatními vozy WRC. Již jsme zažili hodně skvělých soubojů s ostatními vozy World Rally Car.

V čem jsou české rychlostní zkoušky jiné než ty německé?

Rychlostní zkoušky v Česku jsou všechny velmi náročné. Stav silnic je často špatný, což je pro nás soutěžáky dobré. Jsou to skutečné zkoušky pro jezdce. Asfalt je vlnitý a popraskaný, někdy se cítíte jako na šotolinové soutěži. Obzvláště skvělé jsou časté průjezdy obcemi, které jsou v Německu spíše výjimkou.

Co je Vaším cílem pro zbytek letošní sezóny?

Minulý víkend (10. listopadu) jsem absolvoval svou první soutěž s historickým autem: Na Rallye Köln-Ahrweiler poblíže Nürburgringu jsem startoval se Škodou 130 RS. Vyhráli jsme naší třídu a skončili jsme celkově na šestnáctém místě, což na auto s motorem o obsahu 1300 ccm není vůbec špatné. To bylo naše finále sezóny 2012. Ale příští rok je již za dveřmi a ten pro mě začne v Jižní Americe na Rally Dakar, kde pojedu za HS RallyeTeam s prototypem SAM 30D CC s pohonem všech kol. Sice jsme malý soukromý tým, ale přeci jen chceme ty velké týmy trochu pozlobit. Naším cílem je umístění v první desítce!

Máte nějaký vzkaz pro čtenáře našeho serveru eWRC.cz?

Rád bych tuto příležitost využil k tomu, abych poděkoval fanouškům, pořadatelům a startujícím za to, jak nás při podnicích českého rallyspritonvého mistrovství mile přijali. Vždy je potěšením zažít na vlastní kůži nadšení Vás Čechů. Již se těším na další starty, kdy samozřejmě budu znovu sedět ve Škodovce!