Martin Hrachovec (16. 7. 1972) se do povědomí fanoušků zapsal především jako pilot nádherné Škody 130 RS.

Profil Martina Hrachovce na eWRC-results.com

Jeho letošní prioritou byl Pohár ČR, ovšem do budoucna nevylučuje rozšíření obzorů například i o zahraniční starty. Ke splnění těchto snů by mu měla napomoci finančně méně náročná Lada VFTS přivezená z Maďarska a momentálně přestavovaná do podoby klasického historika.

Motoristické začátky

„Nevím, jestli jsou to přímo motoristické začátky, ale jako většina ogarů bydlících v okolí tehdejších tratí známé Barum rally jsem i já, toho času bydlící na startu legendární rychlostní zkoušky Kateřinice – Pržno, od útlého věku blbnul na dřevěných kárách a představoval si, že jsem John Haugland na Škodě 130 RS, nebo někdo, kdo se v té době u nás objevil s pro nás exotickým vozem, jako třeba Lancia Stratos nebo Fiat 131 Abarth. Později to všechno přešlo do polohy nesplnitelného snu a až v roce 2000 na srazu ze střední školy jsem zjistil, že nejen já mám takové sny a že není zase tak nenormální si je splnit. Tak jsem trošku sondoval a hned v lednu 2001 vyjel s téměř civilní Škodou 130L na, u nás slavnou, Stopu Valašské zimy. Zde jsme se všechno učili za pochodu, a tak mě to chytlo, že jsem ihned začal stavět Škodu 120S. Bohužel mé nadšení opadlo, když jsem se dožadoval informací na FASu, nebo později chtěl posbírat zkušenosti jako předjezdec na nějaké domácí soutěži. Neosobní přístup podložený větou „taky z toho chceme něco mít“ mě na dlouhých pět let uvrhnul do seriálu Volného poháru ČR. A jsem za to vděčný, potkal jsem tam řadu kamarádů různého věku ochotných vždy poradit, popř. se jen pobavit a přispět k pohodě. Což je pro mě důležité a myslím, že v současných soutěžích už ne moc běžné. Až se změnou silničního zákona a s obavami o budoucnost poháru, či zákonnost našich startů, jsem přešel do K4 poháru ČR v rallye. Tam jsem zůstal dodnes.“

Závodnické vzory

„Jak už jsem zmínil, mým velkým vzorem byl a zůstal jím John Haugland…. a ten mně dokonce jednou předával pohár za třetí místo ve skupině na Rally Krkonoše. A jsou jimi i mí starší kolegové z poháru, kteří to táhnou léta a jezdí už jen víceméně pro zábavu a potěchu srdce. O tom pro mě rallye je, o dobrém pocitu, zábavě a pohodě.“

Učitelé a rádci

„Myslím, že přímo žádné učitele ani rádce jsem po stránce jízdní nehledal. Spíš v rámci stavby a vývoje aut, tam jsem byl rád za každou vědomost, či kontakt. Ale když si to teď tak uvědomuji, tak přece jen jednoho rádce mám. Je jím má dlouholetá spolujezdkyně Hana Vránská Sichová, která se mě v autě snaží s různým úspěchem usměrnit, či zklidnit. I když sama tvrdí, že ji neposlouchám a jezdím si, jak chci, nejednou jsem moc dobře slyšel, že pokud budu blbnout a zbytečně ztratím umístění na bedně, umlátí mě v servisu helmou:-). Což se mně málem stalo vloni v Příbrami, kde jsem na poslední erzetě zavěsil naši „eresu“ u zrcadel z druhého místa ve skupině.“

Má soutěžní auta

„Čistokrevná soutěžní auta jsem měl a mám dodnes jen tři. Prvním byla Škoda 120S, na které jsem začínal ve Volném poháru a postupně jsem ji vyvinul ze Škody 100L až do auta homologovaného ve skupině V. Pak jsem si začal postupně plnit sen a začali jsme stavět Škodu 130RS. Ta je postavena také pro skupinu V a myslím, že je v současné době ve velmi konkurenceschopném stavu a dovede prohnat se svými sto sedmatřiceti koňmi i nejedno soudobé vozidlo. Bohužel, jako každý, byť nečistokrevný historik, je i naše „eresa“ náročná na údržbu, a tak jsme počátkem tohoto roku dovezli z Maďar Ladu VFTS, která se nám zdá jako levnější varianta historického vozu. Pro letošek byla homologovaná také do skupiny V, ale chceme ji připravit na příští rok jako čistokrevného historika, abychom se podívali i na jiné soutěže, než nám to doposud umožňuje naše véčková „eresa“.“

Moji spolujezdci

„Spolujezdců jsem už pár vystřídal. Od neznámých, kteří se mnou protrpěli divoká začátečnická léta, jako Robert Mrázek, Karel Husička, Luděk Cedidla, Zbyňa Koloničný, Svaťa Filgas a vlastně i má manželka Jarka, s nimiž jsem jezdil Volný pohár, přes talentovanou Zdenku Tamášovou až po Hanku Vránskou Sichovou, s kterou jsem jel letos už šestou sezonu. Porovnávat asi nejdou, jen já patřím mezi lidi, co neradi mění zaběhnuté věci a od doby, kdy jsem se usadil v K4 poháru a dal se dohromady s Hanou, tak jsme si tak nějak sedli a v rámci pohody už bych tam asi nerad slyšel někoho jiného.“

Čas a finance

„Jsem zaměstnaný jako revírník na rodinném majetku jednoho našeho prvorepublikového obuvníka:-), mám rodinu a dva malé ogárky, k tomu si ještě poslední rok dělám na autě spoustu věcí sám, tak poslední volný čas obětuji shánění peněz a o moc víc už ho není…“

Největší úspěch

„Jednou jsme byli mistry republiky ve skupině V, myslím, že v roce 2008. Ale to byla jiná doba. To nás jezdilo kolem pěti, šesti aut. Dnes je nás i čtrnáct a máme to o to horší, že tam jsou s námi posádky s auty počínaje „šestkovým“ lancerem přes Hondy Civic 1,6 až po Šimurdovu stopadesátikoňovou 130LR. Takže k úspěchu patří každý závod, který si v pohodě užijeme, pobavíme sebe i diváky a pokud někoho ze soudobých pozlobíme, či dokonce dovezeme nějaké to nádobí, tak je spokojenost dvousetprocentní.“

Největší karambol

„Pár jich bylo, naštěstí vždy jen plechařina. A doufám, že u toho i zůstane.“

Oblíbená soutěž

„Mně se vlastně líbí skoro všechny, jinak bych tam nejel. Mě k tomu žádná smlouva nezavazuje. Ale mezi nejoblíbenější patří Rally Krkonoše a po posledním ročníku i Rally Hustopeče. Zčásti je to krásnými tratěmi a z podstatné části je to také lidmi, kteří je pořádají. Sem se, pokud to bude součástí našeho seriálu, budu vždy rád vracet, stojí to za to.“

Rallyová budoucnost

„No, jak jsem zjistil, když plánuji, tak je to vždy úplně jinak. Ale není tajemstvím, že bych rád dostavěl Ladu VFTS do skupiny HA a vyrazil na tratě, kam jsem doposud nemohl. Popřípadě, pokud by se někde našetřilo, tak bych se rád podíval i ven…ale to je spíš jen další ze snů.“