Jindřiška Žáková zbožňovala rychlou jízdu autem odjakživa. Soutěžím naplno propadla hned po prvním svezení s Jiřím Sojkou. Na horkém sedadle Jirkova ignisu se jí zalíbilo natolik, že na něm absolvovala svoji premiérovou kompletní sezónu. Automobilové soutěže přirovnává k vysoce návykové droze, kterou si nehodlá odříkat ani v budoucnu.

Profil Jindřišky Žákové na eWRC-results.com

Jindřiško, kdy a čím tě poprvé zaujal motoristický sport? Můžeš přiblížit tvé vlastní závodnické začátky?

„Až do prvního usednutí do závodního vozu jsem se vlastně o soutěže ani nějak více nezajímala. Odjakživa jsem však zbožňovala rychlou jízdu autem a užívala jsem si ten nával adrenalinu. Mé rallyové působení mají na svědomí samozřejmě kamarádi. Původně jsem měla začátkem letošního roku slíbené jen svezení na sněhu s Jirkou Sojkou v jeho ignisu. Po vystoupení z auta mi ale bylo jasné, co bude následovat. Přirovnala bych to k vyzkoušení vysoce návykové drogy, kterou potřebujete zase a znovu. Lidé v mém okolí mě nazývali bláznem. Já si však šla tvrdohlavě za svým a dosáhla jsem svého cíle. Myslím, že ten, kdo nikdy neusedl do závodního vozu a nezažil ten pocit, sotva pochopí, co tam člověka nutí usedat stále znovu. Ono nevinné svezení pro mě bylo rozhodujícím momentem, startujícím moji závodnickou „kariéru“.“

Máš za sebou první sezónu. Jak jí hodnotíš? Zažila jsi čtyři dokončené soutěže a stejný počet odstoupení včetně dvou havárií? Na který okamžik vzpomínáš nejraději a na jaký bys chtěla zapomenout?

„Sezóna pro mě byla samozřejmě úžasná i přes všechno, co se během ní událo. Každý závod, kterého se mohu zúčastnit, je pro mě jako rozbalení vánočního dárku:-) Ale jak to v životě chodí, ne vždy se daří. Během roku jsme tedy i dvakrát havarovali. Hned můj debut na Vrchovině ukončil po několika kilometrech úvodní rychlostní zkoušky čelní náraz do stromu. Při tréninku jsme si totiž napsali místo minusové zatáčky plusovou a problém byl na světě. Druhý karambol se udál v Kostelci. Na rychlostní zkoušce Peklo jsme se odporoučeli mimo trať na pozemek jednoho z přihlížejících diváků. Vůz se nám s pomocí diváků podařilo vyprostit až po několika minutách. Tohle odstoupení bylo asi jedním z nejlepších, protože ti lidé se zachovali jako opravdoví fanoušci. Nabídli nám pití, pomohli s výměnou kol a majitel pozemku nám dokonce přinesl kompresor, abychom si mohli nafoukat pneumatiky!:-) Takže každý závod, ať dopadne jakkoliv, je novou zkušeností. Není vlastně nic, na co bych chtěla zapomenout. Jen bych si nerada znovu zopakovala situaci z Hustopečí, kdy mi bylo ve větší než stokilometrové rychlosti před ostrou zatáčkou řečeno, že auto nebrzdí:-) Nejhezčí vzpomínka patří mému druhému závodu Rally Lužické Hory. Poprvé jsem spatřila cílovou rampu, navíc na krásném druhém místě ve třídě 9.“

Komu fandíš v domácím šampionátu a komu na mezinárodní půdě?

„Nejvíce nám:-) Každopádně nejen mou pozornost si získal legendární český jezdec Emil Triner. Jeho výsledky jsou neuvěřitelné! Jsem proto ráda, že jsem měla tu čest se s ním osobně seznámit na vyhlašování SMN Trophy 2011 a naživo si poslechnout jeho vyprávění o zážitcích z podniků světového šampionátu.“

Máš nějaké učitele a rádce?

„Tím největším učitelem a rádcem je člověk, který mě vtáhl do rallyového světa a vedle něhož mohu do závodního vozu usedat – Jirka Sojka. To on mě vše naučil. Pomáhá mi od úplných začátků až dosud. Spolupráce s ním je bezvadná. Vždy se mnou měl trpělivost a odpovídal mi na všechny otázky, které mě zajímaly. Za to vše mu patří veliký dík a já doufám v pokračování naší spolupráce a další skvělé chvíle.“

Čemu se věnuješ, když nezávodíš? Co tvé další koníčky?

„Na jiné koníčky vlastně ani nezbývá čas. V současné době ještě studuji jednoletý kurz anglického jazyka v Českých Budějovicích. Většinu volného času trávím v tomtéž městě na brigádě ve firmě, zabývající se výrobou elektrotechniky.“

Která soutěž je tvoji nejoblíbenější a máš nějakou vysněnou?

„Nejkrásnější soutěží, které jsem se zúčastnila, jsou pro mě asi Hustopeče. Byly moji premiérou v MMČR a atmosféra byla perfektní. Oproti jednodenním sprintům jsou podniky „velkého“ mistrovství ve všech směrech mnohem náročnější. Na dvoudenním závodě strávíte skoro celý týden a pořád se něco děje. Je to hodně vyčerpávající, ale výsledek většinou stojí za to. Také je na první pohled vidět větší množství diváků. Navíc právě Hustopeče se konají za horkých letních dní, navíc mezi vinicemi. To je jak malá dovolená:-) Zkusit bych určitě chtěla nejpopulárnější Barumku a domácí Český Krumlov.“

Myslíš, že jako žena máš oproti mužům v rallye nějaké výhody a naopak?

„Nějaké výhody to určitě má. Například se nemusím podílet na opravách auta, protože by to možná bylo ještě horší, než kdybych byla aktivní:-) Jinak bych řekla, že všichni jsou si rovni. Díky závodům jsem získala mnoho skvělých přátel po celé republice. Jsou něco jako druhá rodina.“

Máš nějaké vysněné soutěžní auto?

„Soutěžním vozům meze nekladu, protože zkusit se má všechno. Hlavně že to jede:-)“

Sleduješ i jiné disciplíny motoristického sportu? Láká tě některá z nich?

„Jiné disciplíny moc nevnímám. Rallye beru jako vrchol motoristického sportu.“

Jaké jsou tvé plány do nadcházející sezóny a pak třeba i do další budoucnosti?

„Nadcházející sezóna by pro mě i Jirku měla znamenat jistou změnu, které si určitě všichni brzy všimnou nebo ji možná už zaregistrovali. Na kterých závodech se objevíme v rolích jezdců, však zatím netuším. Takže do budoucna raději nic neplánuji a uvidím, co se na mě chystá:-)“

Závěrem bych ještě chtěla moc poděkovat mým velice tolerantním rodičům a kamarádům, Jirkovi Sojkovi, Dominique Laurentovi, reklamním partnerům a nakonec samozřejmě i těm nejlepším mechanikům, jaké znám. Jsou jimi Zbyňa Pils a Jarda Vít.“

Foto: Robert Balcar