Tak by se dal charakterizovat rok 2012 z pohledu Jirky Sutra. Rok, do kterého vstupoval jako „funkcionář“ AJR, který ukončil jezdeckou činnost. Do funkcionařiny se pustil s vervou, která je mu vlastní. Se stejnou aktivitou se stal plamenným obhájcem jezdců a spolujezdců, ale také diskutérem v řadě plodných i neplodných debat na eWRC, Facebooku i jinde. Já byl hlavně zvědav, jak naplní svá slova o ukončení závodnické činnosti. Nezklamal, kecal. Ale o tomu už jsme psali v tiskovce k Rally Vrchovina, kde opět usedl za volant. Dle tvrzení opět naposledy (aspoň pro letošek). Tentokrát nekecal. Jaké bylo překvapení, když Jirka oznámil, že usedne na horké místo spolujezdce vedle Martina Lošťáka. A rovnou na Příbrami. Dost známých a kamarádů čekalo, jak tento experiment dopadne. Ale dejme slovo Jirkovi: „ Já se na spolupráci s Martinem velice těšil, ale v duši jsem měl i určité obavy. Martin má praxi, a já mu věřil. Ale také jsem si uvědomil, že má pověst jezdce, který ses tím moc nepáře.“

Na seznamovačky vyrazili pánové v lehce nedůstojné Felicii, která sloužila jako transportní vozidlo ukrajinských stavbařů. Tomu odpovídal její stav a vzhled. Ale jinak dobrá. O protest se pokusila pouze jednou, kdy se rozhodla, že se zamkne i s klíči v zapalování. Dlouho jí ale vzdorování netrvalo, a nechala se pohodlně „vyháčkovat“.

„Do samotného závodu jsem nasedal s maximální tepovou frekvencí a knedlíkem v krku. Když se Martin rozjel, tak mi v hlavě něco přepnulo. Místo rozumného diktátu jsem začal hecovat. Výrazy jako nas.. to tam, nes.. se s ní, padaly téměř po každé přečtené zatáčce.“, řekl Jirka, ale ihned „velmi skromně“ přiznal, že Martina i chválil za pěkné průjezdy. Prý to šlo úplně samo, bez úmyslu. Inu, funkcionář. Nechme pokračovat Jirku: „ Já si to fakt hrozně užíval. Měl jsem ale i dobré krizovky. To jsem měl napsaný „cut“ a na Martina řvu: „Dej to tam!!!“ Ten mi ale potom přiznal, že hodně váhal, ale vzal to jako radu jezdce. No jo, jenže já v ten moment koukal dolů do rozpisu, a vůbec jsem nevědě, kam ho posílám.“ Také já jsem pak Jirkovi docela pochválil okamžik, kdy jeli po levých dveřích šestku ve Smolotelích, že jako se na to dalo koukat. „Ale prd, Já měl blbě napsané metry, ale Martin to super ustál,“ reagoval Jirka. Na moji pochybovačnou otázku, proč si ty metry neopravil do druhého průjezdu, jsem se dozvěděl, že: „… on Martin nechtěl, aby si diváci mysleli, že to byla náhoda, tak to tam poslal znovu.“

Kluci moc litovali sobotního odstoupení. Zrovna před zraky katovické rally bandy. Přitom do té doby jeli docela solidní časy a mohlo to být při premiéře i pěkné umístění . Ale co, daleko více všem přišlo líto Vlasty Hodaně, který po velmi rychlé soutěži musel skončit v předposlední RZ. Kluci si, díky obětavosti mechaniků Petra, Honzy a Tomáše, kteří auto do rána opravili, ještě užili nedělní klouzání na deštěm zkrápěných silnicích. Nemalou zásluhu ne tom, že to stihli, má i Míra s rychlou odtahovou. A protože kamarád Ivoš je nejen kvalitní provianťák, ale i kuchař, tak se jelo i s dobře naplněnými žaludky. Veliké poděkování patří především Jirkovi Wimmerovi, který nezištně a bezplatně zapůjčil Felicii. Bez toho by se nejelo nic.

Takže ten Jirkův očekáváním chudý rok byl vlastně na zážitky docela bohatý. Po Vrchovině, kde si užil pocit pokutovaného jezdce, si pak v Příbrami zažil pocit spolujezdce, který se občas ztrácí v rozpisu a do cíle dojíždí díky šikovnému jezdci Martinu Lošťákovi. Ten má také velké Jiříkovo poděkování.

Velkou chybu však učinil autor tohoto článku. Zapomněl se Jirky Sutra zeptat, s čím letos končí, a za rok zase začne. Takže veselé vánoční svátky, a tajemné očekávání roku 2013.