Ve čtvrtek (18.10.) už bylo zapotřebí přivstat trochu dřív. Shakedown začínal v 8 hodin, takže jsme se večer domluvili, že budíček bude v půl 7. Protože jsme spali u jediné přístupové cesty, věděli jsme, že diváci už chodili okolo nás v 6 hodin. Zatímco holky ještě v klidu dospávaly ve stanech, zbytek se vydal k trati shakedownu.

Východ slunce na shakedownu

Pro sledování nakonec volíme louku na příjezdu, protože odbočení na asfaltu nám nepřipadá moc atraktivní a navíc už je všude spoustu lidí. První zajímavostí co jsme na místě viděli, byl hezký východ slunce. V první části shakedownu mohou jezdit jen jezdci s WRC a navíc mají povolené jen 2 průjezdy. Toto pravidlo je hodně nešťastné, takže na šejku se víc čekalo, než jezdilo.

Prst na trati shakedownu

Kvalifikace začala po 11. hodině a už od prvních chvil bylo jasné, že teď už se pojede opravdu ostře. Po odjetí WRCů mohli na trať i ostatní posádky. My jsme si počkali na průjezdy jezdců od VW a pomalu jsme vyrazili k autu.

Hirvonen na trati shakedownu

Jaké bylo naše překvapení, když jsme na protější straně zahlédli DajGase. V první chvíli jsme nevěděli, jestli je to skutečně on, Mirus tedy zkusil zakřičet dajgas, což se na druhé straně setkalo s kladným ohlasem. Skutečně to byl DajGas, živý, zdravý a dokonce mohl chodit. Opět zde byl se svými kumpány.

Dajgas na shakedownu

Po zbourání stanů nás čekal přejezd na dnešní RZ. Vybrali jsme si poslední oficiální divácké místo, což byl technický sjezd mezi skalami s následnou motanicí. Naštěstí jsme přijeli na místo včas, takže jsme mohli ještě zaparkovat inteligentně, na rozdíl od bláznivých Italů, kterým je úplně jedno, kde se jim auto zrovna zastaví. Plán byl takový, že na první průjezd zůstaneme dole na louce a na druhý půjdeme nahoru ke skále.

Na druhý průjezd půjdeme nahoru

Hlavně fotografové si tady užili, protože míst na focení zde bylo opravdu hodně.

Latvala pod sklálou

Latvala dole

Novikov v pískovišti

Frézující Loeb

Z fotek ani z videa se to nezdá, ale sjezd byl opravdu prudký, a když jsme mezi průjezdy šlapali nahoru, docela jsme se zapotili. Před druhým průjezdem jsme se prošli k autům a zpět, protože blížící se mraky nevěstili nic dobrého. Když jsme došli zpět k RZ spadlo naštěstí jen pár kapek, ale mraky se pořád honily a navíc byly hodně nízko. Druhý průjezd začínal ještě za světla, ale s každým autem bylo znát, že brzy bude tma. Podél RZ začalo hořet několik ohňů, takže atmosféra byla dokonalá.

Vlajka zahrabaná v pískovišti

Trochu nám ale zatrnulo, když kousek vedle nás a kousek vedle RZ zapálil nějaký „fanoušek“ křoví, ze kterého za chvilku šlehaly plameny. Neznepokojilo to jen nás, takže pořadatelé zasáhli a oheň uhasili. Vzhledem k tomu, že všude bylo suché křoví a foukal docela silný vítr, tak to bylo asi jen dobře.

Otík byl večer řádně nažhavený…

Po odjetí celého pole jsme se odebrali zpět k autům a vydali jsme se na přejezd k RZ Monte Lerno. Neměli jsme v plánu vyhlášený skok, ale našli jsme místo, ze kterého se lépe dostaneme na další RZ. Po příjezdu k RZ se nám podařilo zabrat pěkný plácek pod stromy, takže jsme na něm rozestavěli náš tábor a následovala večerní klasika. Něco jsme pojedli, lehce popili, samozřejmostí bylo večerní kafe a postupně jsme po náročném dnu odcházeli spát.

V pátek (19.10.) ráno byl budíček ještě za tmy. Bylo zapotřebí se hned ráno posilnit, složit stany a odebrat se k RZ. Zatímco holky po příchodu k RZ zůstaly na přilehlé skále, zbytek se odebral asi 200m proti směru RZ. Stáli jsme na skalce hned vedle cesty a viděli jsme výjezd z táhlé pravé, okolo nás byla táhlá levá a po krátké rovince byla zase táhlá pravá, tentokrát utažená okolo skály, kde seděly holky. Tohle místo sice vypadalo nenápadně, ale sport zde byl vidět parádní.

Hirvonen na trati 3.RZ

Bohužel už jsme se nedočkali profesora Loeba, v jeho čase k nám přijel Neuville s už pošramoceným autem, ale i tak jsme tohle místo hodnotili kladně.

Vyválený Neuville

Po projetí Kruudy a italské Fabie jsme se odebrali k autům. Cestou od RZ jsme se docela bavili. Vzhledem k tomu, že auta diváků opět stála všude, kde to šlo (některá stála i tam kde to nešlo), fanoušci co přijeli na poslední chvíli, nechali auta uprostřed cesty a zatarasili všechny ostatní u mlíka. Co na tom, že se za ně pak nastavilo dalších 20 aut, a když i oni chtěli přejet na další RZ, měli prostě smůlu. My jsme se prošli 300m a měli jsme klid, naskákali jsme do aut a vydali jsme se na další RZ.

S další RZ neměl být problém, protože se jela podél hlavní silnice, takže zaparkovat opravdu nebyl problém. S auty jsme stáli pohodlně u krajnice, jen nás čekala asi kilometrová procházka k RZ. Jako problém se ale ukázalo dostat se k RZ. Museli jsme z hlavní cesty sejít křovím na louku a překonat plot. Věděli jsme, že někudy se tam dostat musíme, protože dole už bylo cca 100 lidí, ale asi 10 minut jsme chodili sem a tam, než jsme díru v plotu našli.

Prst opět divoce

Na místě bylo asi 30 lidí v oranžových bundách. Původně jsme si mysleli, že jde o nějaké Holanďany, ale až když jsme se dostali dolů k RZ zjistili jsme, že se jedná o OgierovoFans Club. Okamžitě od nás dostali přezdívku Ogierova školka, protože jejich průměrný věk byl asi 14 let.

Společnost nám dělala Ogierovo školka

V průběhu RZ jsme si uvědomili, že jsme na 4.RZ soutěže, takže jsme zatím viděli každou RZ! Kdybychom chtěli, mohli bychom po druhém průjezdu odjet zpět na Monte Lerno a v klidu bychom viděli 6RZ z 8.

Zvolili jsme radši poklidné odpoledne a ve vedru které zrovna bylo, jsme se rozhodli počkat na kompletní druhý průjezd. Zatímco někteří se odebrali pro jídlo do aut, já s Kennym jsme se šli podívat proti směru RZ.

Všichni se mačkáme ve stínu, sluníčka už máme dost!

Od Čechů, které jsme potkali kousek od louky, jsme se dozvěděli, že o kousek dál je pěkný úsek s brodem, ve kterém už ale není skoro žádná voda. Po čtvrt hodince jsme na místo došli a věděli jsme, že tady zůstaneme na druhý průjezd.

1. „brod“ na příjezdu

Zatímco Kenny se šel podívat ještě kousek dál, já se vydal zpět pro zbytek party. Po příchodu na místo jsme si chvilku odpočinuli ve stínu a netrvalo dlouho a začali jezdit předjezdci. Tentokrát jsme se drželi radši dál od cesty, protože v zatáčce před brodem byla spousta volných kamenů. Od Čechů na místě jsme se dozvěděli, že během prvního průjezdu tam Martin Prokop ohodil kameny několik nevhodně stojících Italů. I během druhého průjezdu patřil Prst na oko mezi nejdivočejší a kameny létaly opět hodně daleko.

Sprška kamení před druhým „brodem“

Tady jsme si říkali, že doma dostává v diskuzích Prst určitě co proto, ale my u RZ jsme si nemohli ztěžovat. Na oko jede Martin moc hezky, ale jak to tak bývá, jízda pro oko diváka se nezamlouvá stopkám, takže jeho časy podle toho i vypadaly.

A ještě brod z druhé strany (v oranžovém tancující Mirus:))

Opět jsme počkali na celé pole a pak jsme se vydali zpět k autům. Následoval přejezd do Valledonie, kde jsme dokoupili zásoby potravin a hlavně jsme se sjeli vykoupat do moře. Po horkém dnu, který jsme zrovna zažili, bylo moře hodně příjemné.

Tady jsme si dopřáli osvěžení po parném dnu

U aut jsme ještě probrali plán na zbytek dne (zavrhli jsme návštěvu servisu) a vydali jsme se na cestu k sobotní RZ.

Porada před další cestou

Čekal nás asi dvouhodinový přejezd, při kterém jsme byli nuceni nakrmit i naše plechové oře. Příjezdová cesta k RZ nevypadala nejlépe, takže jsme vyslali pěší jednotku, aby zkontrolovala cestu. Domlouvali jsme se pomocí vysílaček, takže po asi půl hodině jsme se s auty vydali za pěší jednotkou. Dojeli jsme až k RZ, ale domluvili jsme se, že to vezmeme po RZ dál a vyjedeme na dalším diváckém místě. Tam jsme našli i pěkné místo na rozložení tábora. Sice foukal docela silný vítr, ale to nám nemohlo vadit ve večerní klasice, takže jsme opět povečeřeli, zapili jsme to sardinským pivem nebo vínem, dali jsme si ralmenovokafe a postupně se odcházelo spát.

Na pokračování…