Závěr roku 2012 se pro mnoho fanoušků rallysportu nese ve smutném duchu, protože kolotoč Mistrovství světa v rally opouští hned dvě legendy. Pravda, u mnohonásobného šampiona Sebastiena Loeba jde o odchod částečný s několika starty v roce 2013, u Pettera Solberga jde z o odchod víceméně definitivní. Solberg – mistr světa z roku 2003 a poslední muž jenž vyhrál před „érou Loeba“ si proto zajisté zaslouží menší pohled zpět na svou kariéru.

Zájem o motorsport se u Pettera objevoval od mládí a ve chvíli, kdy získal řidičský průkaz nic nebránilo tomu, aby se autům začal věnovat naplno. V letech 1995 a 1996 se stal Norským rallycrosovým a vrchařským mistrem. Rok 1995 také znamenal jeho první řidičskou zkušenost s rally, neboť se za volantem Volva 240 zúčastnil svého prvního podniku. Tři roky na to, v sezóně 1998 se stal již národním mistrem v rally a současně za volantem Toyoty Celica GT-Four nakoukl do dvou soutěží MS, přičemž při své premiéře ve Švédsku dokončil jako 16. celkově.

Talent mladého Nora zaujal šéfa M-Sportu připravujícího tovární Fordy pro MS a Petter Solberg obdržel tříletý kontrakt na účast v tomto šampionátu za volanem Focusu WRC. Hned ve svém učednickém roce – 1999 dokázal získat první dva body, když při své premiérové účasti na Safari rally dokončil pátý. Současně zajistil body i pro Ford, protože pro Keňský podnik nahradil zraněného Thomase Rådströma a po vítězném McRaeovi byl druhým nejrychlejším Focusem WRC v cíli. Celkově Solberg v tomto roce odstartoval do šesti podniků MS, ale body získal pouze v již zmíněné Keňi.

V prvním roce nového milénia by se dalo říct, že se Solbergovi vedlo se střídavým štěstím, umístění na bodech střídaly výpadky ať už z důvodu havárie či technických problémů. Za volantem Focusu WRC se postupně dostával na dostřel pódia, nejblíže k němu bylo na Novém Zélandu, kde Solberg dokončil čtvrtý. Následovala havárie ve Finsku a pak se udála asi největší změna v Norově kariéře. Kontrakt s Fordem se stal minulostí a Petter Solberg na následujících osm let spojil své síly s Japonskou automobilkou Subaru a s jejími ikonickými modrými Imprezami WRC. S novým vozem absolvoval ještě tři soutěže, na body však spolu se spolujezdcem Philem Millsem, dosáhnout nedokázali, navíc cíl spatřili pouze na Sanremu.

Následující rok pokračoval ve znamení učení se s novým vozem a také v trendu z předchozích let, kdy dokončené soutěže relativně často střídala odstoupení. Největší změnou byla specifikace vozu, protože Subaru pro tento rok připravilo novou verzi Imprezy WRC, která dokázala Solbergova parťáka Richarda Burnse dovézt k mistrovskému titulu. Ačkoliv Pettera Solberga provází až do dnešních dnů pověst divočejšího jezdce, který jede spíše srdcem než hlavou, tak rok 2001 zaznamenal další pověstnou výjimku potvrzující pravidlo, protože nejlepší výsledek sezóny zaznamenal opět na jedné z nejnáročnějších soutěží, na Rally Acropolis, kde vystoupal ke stříbrnému stupínku na stupních vítězů. Celkově rok zakončil na 10. místě v absolutním hodnocení.

To, že Solberg postupně, ale jistě zraje ve velmi rychlého a kvalitního jezdce potvrdil hned ročník 2002, kdy se Solberg dokázal v absolutní klasifikaci zlepšit hned o 8 pozic a stát se poprvé v kariéře vícemistrem světa, kdy jediným, kdo byl nad jeho síly, byl jednoznačný vítěz Marcus Gronholm. V této sezóně dokázal Solberg hned o pět dalších umístění rozšířit svou sbírku míst na pódiu a při závěrečné soutěži roku ve Velké Británii poprvé v kariéře vystoupal na stupínek nejvyšší. Umístění ve Velké Británii mu zároveň pomohlo zajistit již uvedený vícemistrovský titul, neboť mezi jezdci na druhém a pátém místě byl na konci sezóny rozdíl pouhých třech bodů.

Dalším rokem na který se dnes podíváme je sezóna 2003, která se pro Solberga stala nejúspěšnější v kariéře. Již závěr roku 2002 byl předzvěstí, že Norský pilot má velké cíle a ty se v kombinaci s novou evolucí Imprezy WRC zhmotnily v mistrovský titul. Sezóna to byla vskutku dramatická, vždyť o jménu mistra se rozhodovalo až v závěrečné soutěži roku. Vstup do šampionátu neměl letos Solberg moc povedený, v Monte Carlu havaroval, ve Švédsku dokončil až šestý, Turecko znamenalo díky technice další nulu. Zejména druhá polovina roku přinesla radikální změnu, když na Kypru přišlo první vítězství, které následovala ještě další tři. Zároveň také Solberg poctivě sbíral body, kdy od Turecka bylo jeho jediným dalším odstoupením Sanremo, kde jeho Impreze došel benzin.

Před posledním podnikem sezóny ve Velké Británii byla ve hře o korunu nejlepšího pilota sezóny hned trojice pilotů. Nejlepší výchozí pozici měli Loeb a Sainz oba shodně se 63 body, Solberg je následoval s jednobodovým mankem. Prvním ze hry venku byl Sainz jenž havaroval hned zkraje soutěže ve třetí zkoušce a po kolapsu motoru Corolly WRC v roce 1998 si mohl připsat druhou Britskou rally, která ukončila jeho snažení o titul. Ve hře tedy zůstala dvojice soupeřů, avšak po většinu času soutěže tahal za delší konec Solberg, který soutěž s náskokem necelé třičtvrtě minuty vyhrál, přičemž Loeb dokončil jako stříbrný. Norský pilot se tedy mohl radovat ze životního úspěchu a kdo mohl tušit, že se na dlouhou dobu stal posledním jezdcem, jenž dokázal fenomenálního Francouze porazit.

Do ročníku 2004 tedy Petter Solberg vstupoval v pozici úřadujícícho světového šampiona, což byla jediná změna, protože jak auto, tak spolujezdec zůstali beze změny. Úvod do šampionátu v Monaku se mu opět moc nevyvedl, když na loňskou havárii navázal až sedmým místem v cíli. Na první vítězství v sezóně si musel počkat do příchodu aktuální evoluce Imprezy, se kterou vyhrál na Novém Zélandu a na Acropolis. Možná zlomovými momenty sezóny se stala trojice soutěží Argentina, Finsko a Německo, kde Nor ani jednou nespatřil cíl, zatímco Loeb poctivě sbíral body. Zejména havárie v Německu stála, jak se říká, za to neboť po kontaktu s jedním z Hinkelsteinů a sérii přemetů toho z modré Imprezy moc nezbylo.

Po Německu a sérii výpadků si Solberg spravil chuť na následujících třech soutěžích, které dokázal vyhrát, přičemž zejména ve Velké Británii sváděl Norský jezdec tvrdý souboj s Loebem, jehož se mu povedlo udolat až v závěru. Do konce sezóny zbývaly ještě tři soutěže, avšak dvě z nich se jely na asfaltu, což není Solbergům nejlepší povrch, a výsledkem z toho byla dvě pátá místa. Poslední soutěží byla Australská rally, kde však Solberg havaroval a sezónu celkově zakončil na stříbrném postu a podruhé v kariéře se stal vícemistrem světa.