Sláva Ducháček sice loňský kartcrossový titul neobhájil, se stříbrem je však spokojen. Sklonit se totiž musel pouze před talentovaným a v barvách hlavního promotéra seriálu startujícím Ondřejem Šlechtou. Během posezení ve kdyňské restauraci u Černého orla jsme si s bývalým dlouholetým soutěžákem povídali nejen o uplynulého sezóně, ale i plánech do budoucna a jeho názoru na současnou situaci v české rallye.

Slávo, jsi spokojen s uplynulou sezónou?

„Ano, jsem spokojen. Vždyť mě porazil pouze tovární tým:-) Vstup do sezóny mi vyšel skvěle a v Humpolci jsem zvítězil. Rakouský Nordring jsem vynechal kvůli výronu kotníku, který jsem si přivodil při fotbale. V Nové Pace jsem opět stanul na nejvyšším stupínku. Totálně jsem však zpackal Přerov. Sice jsem si vyjel pole position a dokonce jsem si mohl dovolit luxus v podobě vynechání třetí rozjížďky a sledování soupeřů z hlediště. Tím však mé šťastné chvíle v Údolí mamutů skončily. Finálový start se třikrát opakoval, jednou po mé kolizi s Honzou Kunešem. Za ní mi komisaři dokonce hrozili vyloučením, dokud ze záznamu nepoznali, že do mě najel Honza sám a v kotrmelcích skončil svou vinou. Rozhodující start se mi nevydařil. V kopci po startovní rovince mě nakopla díra, přetočil jsem se a zůstal stát čumákem proti bariéře. Jelikož kart nemá zpátečku, pomohli mi pořadatelé, abych tam nestál na ráně. Věděl jsem, že mě za přijetí cizí pomoci čeká diskvalifikace. Tak jako tak jsem ale byl s obrovskou ztrátou poslední a tak jsem se alespoň svezl.“

Přerovský závod jako by předznamenal smolnou sérii.

„Přerov zahájil tradici, že kdykoliv jsem si vyjel pole position, vždy se ve finále něco pokazilo. V Poříčí jsem si vybíral pozici jako druhý po domácím Jirkovi Havelkovi. Stoupl jsem si zrovna na tvrdé místo, kde se nevsákla voda po kropení. Špatná volba. Odjel jsem v hloubi pole, navíc jsem se ve snaze dostihnout Vláďu Balatku opět přetočil. Chuť jsem si spravil v rallycrossové verzi Sedlčan druhým místem za Kubou Mrvkou. Hřebíčkem do rakve pro mě pak bylo zrušení Dolního Bousova pro nepřízeň počasí. Pravidla hovoří jasně – neodjetý závod se automaticky škrtá. Vzhledem k tomu a mé absenci na Nordringu se mé naděje na obhajobu titulu staly pouhou teorií, což opět nahrálo konkurenci.“

Následovala dvě třetí místa.

„V autokrosových Sedlčanech jsem dojel třetí za Šlechtou a Kunešem. Druhý Humpolec jsme jeli v rámci Setkání mistrů. Roman Kalvoda neměl dostatek pneumatik – hrabek – a přivezl mi je až do dějiště závodu. V pneuservisu nám bohužel dali blbě ventilky a mě v rozjížďce bouchly obě zadní gumy. Do finále jsem vyrážel zezadu a prokousal jsem se opět na bronzovou příčku za Šlechtu a Havelku. Krásně jsem si zazávodil především se stále zrychlujícím nejrychlejším „čtyřicátníkem“ Vláďou Balatkou.“

Poslední závod sezóny hostila Sosnová.

„Už od měřených tréninků se mi nedařilo zajíždět dobré časy. Sice nás bylo ve vteřině osm, já však byl až na konci oné skupiny. Do finále jsem si vybíral pozici jako poslední v první řadě. Start mi vyšel náramně. Hned v první zatáčce jsem všechny soupeře objel a ujal se vedení. Ve druhém kole však byl závod zastaven po havárii Šimánka a Balatky. Jejich kolize postihla i pořadatele. Opakovaný start se mi už tolik nevydařil a sezónu jsem zakončil finálovým čtvrtým místem.“

Jaké plány máš do nadcházející sezóny?

„Pravděpodobně mně čeká roční pauza. Důvodem je pracovní vytížení, navíc bych se rád pustil do stavby rodinného domu. Vlastně jsem tento plán měl už před letošní sezónou. Pak jsem se však rozhodl svézt v Humpolci, posléze v Pace. Když jsem oba závody vyhrál, umínil jsem si pokračovat tak dlouho, dokud budu ve hře o titul. Nyní inzeruji karta k prodeji. Žádného kupce zatím nemám. Předpokládám však, že se před sezónou najde. Pokud ne, tak mi holt nezbude, než opět závodit:-)“

Máš za sebou též velmi dlouhou a úspěšnou rallyovou kariéru. Jak vnímáš současnou situaci automobilových soutěží po posledních tragických událostech?

„Soutěže jsem v posledních dvou letech navštívil jen párkrát. Představoval jsem si, že se budu jezdit dívat častěji, ovšem termínové kolize s kartcrossem mi to neumožňovaly. Přiznávám, že mi je zle při procházce servisní zónou při představě, kolik to všechno stojí peněz. Za startovné na podniku MMČR vlastně pokryji jeden závod s kartem se vším všudy. Zamyslím-li se nad tím, tak třeba jen seznamovací jízdy na Barumce s lancerem vyšly na šest tisíc. A to nepočítám minimálně jednu proraženou pneumatiku, bez které se to většinou neobejde. Kdyby ale někdo přišel a nabídl mi finančně pokrytý start, samozřejmě bych neodmítl. A současný stav rallye? Jasně, především bulvární média vše překrucují, ale právě proto měl vystoupit někdo z vedení federace a uvést věci na pravou míru. Zpočátku se o to snažil Pepa Pátl, ale po zasedání Rally komise se vše změnilo. Zrušení Pražského Rallysprintu a slušovické Mikulášské považuji za nešťastné řešení. Funkcionáři jakoby tím přiznávali, že dělají něco špatně. Přitom je to jen a pouze o zodpovědnosti diváků, kteří v Čechách bohužel mnohdy nerespektují zákazy a nedbají pokynů pořadatelů. V roce 2009 jsem na Valašce přijel jako druhé auto k tragické nehodě bratrů Lapdavských. Nedokázal jsem pochopit, v jakém místě byli ti diváci schopni stát…“

Na závodech tě doprovází také tvoje dcery. Jak se jim to líbí?

„Šestiletá Nikolka se o mě trošku bojí. Dvouletá Anetka má vlastně zájmy jako kluk. Hraje si především s autíčky a v televizi jí neberou pohádky, ale rallye, autokros a jakékoliv další automobilové závody. Tímto bych rád poděkoval za podporu své rodině, mechanikovi Honzovi a reklamním partnerům. Ještě chci poděkovat Romanovi Kalvodovi, který se o nás hezky stará a díky němuž vlastně vůbec dorazil kartkross do našich krajin:-)“

Foto: David Jeřábek