Turnovský Lukáš Kubíček (5. 7. 1993) se letos, v pouhých devatenácti letech, zařadil mezi největší hvězdy závodů do vrchu seriálu EDDA Cup. Za volantem svého pick-upu nejenže bojoval o špičku třídy E1-1400, ale dokázal zajíždět i výsledky v popředí absolutního pořadí. Student mladoboleslavské Střední průmyslové školy hodlá pokračovat na vrších i nadcházející sezónu. Do budoucna by však velmi rád vyzkoušel automobilové soutěže, které považuje za královskou disciplínu motoristického sportu.

Lukáši, můžeš zavzpomínat na tvé motoristické začátky?

„Ve světě rychlých kol jsem se pohyboval od malinka. Táta jezdil „stopětadvacítky“ motokáry. V mistrovství republiky obsadil v roce 1991 třetí místo za legendárním Milanem Šimákem a Rostislavem Horákem, zúčastnil se i několika podniků evropského šampionátu. Zde se utkal například se současným italským pilotem formule 1 Jarno Trullim. Už od nějakých mých tří let mě brával na všechny závody. Jako diváci jsme objížděli také všechny automobilové soutěže a autokrosové a rallycrossové závody poblíž našeho bydliště. Jeden otcův kamarád nám půjčil motokáru. Když mi bylo devět, začal jsem se s ní prohánět kolem baráku. Nedlouho poté mě tamtéž začal učit děda, rovněž bývalý motokárista, řídit sériového favorita.“

Co tvůj vlastní závodnický debut?

„V roce 2007, když mi bylo čtrnáct let, jezdil táta sériovým favoritem bez rámu, ovšem s upravenou převodovkou s rovnými zuby, tehdy velmi populární Car Winter Cup. Kategorie byly rozděleny jednoduše – do 1400 ccm a nad 1400 ccm. V Hoškovicích na letišti se tehdy konal podzimní závod mechaniků a doprovodů. Tam jsem závodil poprvé. Následně jsme začali s tátou doprovázet jako mechanici kamaráda Láďu Boučka z Nudvojovic u Turnova po závodech motokár. Když skončil, role se otočily – závodit jsme začali my, mechanika dělá on nám.“

To už jste ale závodili s pick-upem.

„Táta absolvoval čtyři závody v okruhovém šampionátu pick-upů a od mariánskolázeňského Otakara Zenkla jednoho odkoupil. Favorita s šestikvaltem jsme uzpůsobili na ty lepší tratě Triola Cupu a střídali se v jeho kokpitu s tátou s tím, že mě nechával závodit na bezpečných letištních tratích typu Hoškovic či slavném mosteckém automotodromu.“

Po skončení Car Winter Cupu jsi přestoupil na vrchy.

„Vrchařskou premiéru jsem absolvoval v roce 2009 v Kamýku nad Vltavou v rámci Triola Cupu, následovalo Záskalí. Enka nebyla rozdělena do dalších tříd a já se mezi nimi pohyboval s favoritem po tátovi na hranici pódia. V roce 2010 jsem už jel celý seriál ve třídě E1-1400. Trápila mě však technika, především převodovka a spojka. Přesto jsem skončil v šampionátu čtvrtý za trojicí Miroslav Černý, Milan Šverma a Martin Maderák. V Berouně však došlo k tragické nehodě, po níž se nad další budoucností seriálu začala stahovat černá mračna. Proto jsem přestoupil do EDDA Cupu.“

Jak jsi s dosavadním působením v EDDA Cupu spokojen?

„Do EDDA Cupu jsem vstoupil loni čtvrtým místem ve třídě E1-1400 za trojicí Míra Černý, Vlastimil Suk junior a Martin Maderák. Z jízdy jsem měl už mnohem lepší pocit. Trápily mě ale problémy s brzdovým válcem, díky čemuž jsem měl pořád přebržděný zadek. To je u favoritů a felicií častý problém a je to i dost nebezpečné. Omezovač u hlavního brzdového válce může kompletně zablokovat zadní nápravu, což prakticky znamená opuštění trati. Díky tomu jsem také zažil svůj první karambol. V Prachaticích jsem se poroučel do škarpy. Naštěstí došlo pouze k ohnutí spojovačky a prohnutí pár plechů. Pro letošek jsme postavili nového pick-upa s šestnáctiventilem. Tohle auto už bylo šité na míru přímo pro mě včetně sezení, řízení atd. Vedle táty a dědy nám opět velmi pomohl Láďa Bouček. Výsledky se dostavily a skončil jsem druhý za Mírou Černým, absolutním vítězem celého seriálu. Za sebou jsem nechal Martina Maderáka a Láďu Kopelenta.“

Můžeš zhodnotit konkurenci ve třídě E1-1400?

„Mými největšími soupeři jsou Miroslav Černý a Martin Maderák. Tvoříme takovou nerozlučnou trojici už od působení v Triola Cupu. Míru jsem už schopen porazit, ale zatím ne porážet. Snažím se od něj leccos okoukat, občas si k němu zajdu pro radu. Martin nemá tak dokonalé auto, ale tento handicap dohání rychlou, dravou a přitom čistou jízdou. Letos přibyl bývalý dlouholetý úspěšný soutěžák Láďa Kopelent. Obdivuji, jak s námi dokáže držet krok, přestože na většinu závodů jezdí sám, bez mechaniků. Láďa tvrdí, že s námi už příští rok nepojede. Doufám však, že své rozhodnutí přehodnotí a budeme nadále soupeřit na jednotlivých vrších.“

Která trať je tvoji nejoblíbenější?

„Asi Bečov díky střídání rytmu. Nabízí hodně technické úseky i protahováky, umožňující jet na maximálku. Skvělé je, že celou trať lemují svodidla. Vyhovuje mi také domácí Záskalí, i když jeho povrch je trošku rozbitý. Celkově se mi ale líbí všechny tratě EDDA Cupu, s žádnou nemám problém. Kvituji špičkovou organizaci, zabezpečení a vstřícnost organizátorů. Pro mladé a méně movité jezdce je početný a přitom relativně finančně dostupný seriál ideální variantou.“

Máš nějaké jezdecké vzory?

„Že bych někoho vyloženě kopíroval, to určitě ne. Každý mě zaujal něčím jiným. Ve formuli 1 obdivuji německou preciznost Michaela Schumachera. V autokrosu od malinka fandím Vaškovi Fejfarovi. Trochu se s ním známe i osobně. Je úžasné, že dokáže prakticky v domácích podmínkách postavit špičkové auto včetně konstrukce a zpracování. V rallye oceňuji koncepci Jirky Vrkoslava a jeho postupnou cestu od Car Winter Cupu přes Rallye Cup až do sprintů a MMČR.“

Čemu se věnuješ vedle závodů?

„Studuji čtvrtým rokem Střední průmyslovou školu v Mladé Boleslavi obor silniční doprava. Máme skvělou partu, škola mě baví a myslím, že jsem dobrým studentem. Povede-li se mi maturita, rád bych pokračoval na škodovácké Vysoké škole na Karmeli. Hrával jsem také závodně florbal za TJ Turnov. S koncem v juniorské kategorii jsem ale svoji kariéru ukončil. Florbal mi dal především dobrý postřeh. Zimní přestávku vyplňuji také brněnskou zimní motokárovou ligou, skvěle organizovanou špičkovým okruhovým pilotem Robertem Šenkýřem. Těch šest závodů v konkurenci borců, jedoucích přes léto motokáry v zahraničí, je hodně velkou školou. Letos se navíc seriál uskuteční v nové kart aréně a tak se těším tím více.“

Kdo tvoří tvůj tým?

„Auto si připravujeme sami s tátou a dědou, klempířské práce nám perfektně dělá Láďa Bouček. Na stavbu vozu dohlížel Radek Pohludka, pomáhající nám též realizovat celý projekt. Špičkový a spolehlivý motor postavil Zdeněk Sekyrka, převodovku neméně skvěle Ivan Sixta a tlumiče Protlum Jindra Křístek. Lamináty na auto vyrobil semilský Štěpán Dočekal, věnující se též stavbě krásných replik rallyových audi. Spolupráce se všemi funguje excelentně. Snažíme se minimalizovat náklady tím, že si většinu věcí děláme doma. Na závody jezdíme doprovodnou avií a doprovází nás i mamka, zajišťující catering. Občas přijedou zafandit kamarádi a známí.“

Co tvé plány do budoucna?

„V nadcházející sezóně budu pokračovat se stávajícím autem v EDDA Cupu ve třídě E1-1400. Přes zimu samozřejmě proběhne důkladná repase a pár zlepšovacích úprav. Určitě se chci nadále zlepšovat. Rozhodně ale nehodlám jet přes hranu a zničit auto, na němž jsme strávili tisíce hodin práce. Spousta lidí pořád očekává nějakou moji velkou ránu. Snad se jim to nevyplní. S cílem absolvovat co nejvíce závodů jsem také poslal přihlášku na Rally Star. Jako asi každý kluk, milující motoristický sport, bych jednou, až budu mít nějaký základ a více zkušeností, rád vyzkoušel automobilové soutěže.“

Foto: Katka Opalecká, Tomáš Fried a archiv jezdce