Stejně jako každý rok jsem se i letos chtěl alespoň jednou vypravit na nějaký podnik mistrovství světa. Začátkem roku, po zveřejnění všech kalendářů, bylo celkem jasno – kombinace Rally Legend a Rally Sardinie spojené s dovolenou v Itálii byla velkým lákadlem. Na reálné plánování však bylo ještě brzy a jak to tak bývá, život se během roku dokáže všelijak zamotat. Postupem času se tak vysněná cílová destinace Apeninského poloostrova, změnila na neméně atraktivní výlet na poloostrov Pyrenejský a tedy i poslední podnik letošního MS: Rally Catalunya – Costa Daurada.

Opravdové plánování začalo někdy po mém návratu z narychlo upečeného výletu na Rally Deutschland, tedy koncem srpna. Tou dobou už přítelkyně Veronika trávila své první týdny na studijním programu Erasmus v Portugalsku a mimo jedné plánované návštěvy u ní jsem chtěl přidat ještě další možnost společně někam vyjet. Varianta setkat se tak někde „napůl cesty“ se přímo nabízela a čirou náhodou :-) se zrovna v Katalánsku jelo MS. Dohoda a schválení proběhly poměrně hladce s tím, že strávíme v tomto koutě světa i o nějaký ten den více.

Konkrétní termín našeho výletu pak s ohledem na možnosti odjezdu obou z nás a ceny letenek připadl na 3.-13.11.2012. V ČSA měli zrovna letenky do Barcelony v akci, a tak kupuji zpáteční letenku za příjemných 3.169,- Kč. Do samotného odletu tou dobou ještě zbývají více jak dva měsíce, kde se ve volných chvílích věnuji plánování našeho programu a shromažďování užitečných informací. Při snaze zjišťovat vše možné o závodech však poměrně narážím. Zatím co o Německu, Finsku nebo Sardinii informuje řada deníčků a počet stránek fóra eWRC sahá do desítek, tak Španělsko jako by ani nepatřilo mezi evropské závody. Koneckonců i to je důvod, proč se pokouším sepsat tento, svůj historicky první deníček, který doufám v budoucnu alespoň někomu pomůže zodpovědět pár dotazů. No nic, nezbývá než si vystačit i s tím málem a zbytek si posbírat, kde to jen jde. Postupně tak bookujitečkacom ubytování a rentalcarsujitečkacom auto a po střípcích skládám mozaiku našeho výletu. Zhruba 3 týdny před odletem je vše perfektně připraveno a dokonce se mi jako bonbonek na dortu daří zakoupit 2 lístky na zápas Barcelony.

Plný dům na Camp Nou

10 dní před odletem mě ovšem notně vyděsí sms od dopravce, že došlo ke změně/zrušení letu a na e-mail mi byly prý zaslány nové informace…průser…pomyslím si. Po sednutí k PC opadá naštěstí prvotní šok. Jen mi o den později posunuli odlet. Nezbývá než to odkývat a akčně ušetřené peníze :-/ z letenky ČSA investovat do jedné noci navíc v hotelu v Barceloně. V sobotu 3.10. konečně v nehezkých půl 6 ráno stojím v odletové hale nově nazvaného Havlova letiště. Vystojím si více jak hodinovou frontu na odbavení ČSA a mířím ke Gatu, kde podle svršků některých čekajících rozeznávám, že nejsem jediný, kdo má stejný cíl. Je tu i parta ve vestách Citroenu a parta s modrými triky s logem závodu. Do řeči se však ani s nikým nestihnu dát, protože začíná probíhat „nalodění“. Let si nejvíce užívá skupinka s modrými triky, kolem které se line při „vylodění“ už slušný alkoodér.

Barcelona – Plaza de Espanya

Na letišti čekám ještě 2 hodiny na Veroniku a pak se pouštíme do první části našeho výletu – návštěvy Barcelony. Ač se to vůbec závodů netýká, tak vřele doporučuju si je prodloužit o návštěvu tohoto města, kde si snad každý najde své. Sagrada Família a desítky dalších památek, olympijský park, přístav, oceanárium, Camp Nou, úzké uličky a útulné kavárny… člověk by potřeboval možná týden, aby to vše prošel. My máme však jen 2 dny, kdy zbytek soboty věnujeme zápasu FC Barcelona -Celta Vigo. V neděli pak stíháme alespoň zvenčí většinu dalších zajímavostí města.

Barcelonská dominanta Sagrada Familia

V pondělí po poledni se vracíme na letiště, kde půjčujeme línou Fiestu v 1.2 benzínu za nějakých 6000,- Kč včetně plné nádrže (vrací se prázdná). Vyrážíme směr Salou, kde máme zajištěno ubytování kousek odsud v letovisku La Pineda. Tedy bych rád poděkoval hlavně Filturovi z fóra za tip na ubytovaní, plně vybavený apartmán na týden za 4500,-Kč neměl chybu. Salou, jako typická letní destinace plná hotelů a apartmánů, je ale počátkem listopadu téměř městem duchů. Pro mě příjemných 18-20°C asi k moři už nikoho nepřitáhne a tak na nás v místní nedaleké kavárně, kterou jsme navštívili spíše kvůli wifi, koukají při vstupu jak na zjevení.

Salou

V úterý 6.11. je do závodů ještě dost času a tak nejprve vyrážíme na výlet do nedaleké Tarragony. Město bylo založeno už za dob starověkého Říma a nabízí tak několik kulturních památek a to nejen z této doby. Po povedeném výletě chci využít zbytek dne k prvnímu přičichnutí k rally a tak míříme k prohlédnutí trati shakedownu a servisu. Místní shakedown patří určitě mezi ty lepší, co jsem ve světě viděl s dostatkem mnoha atraktivních míst pro diváky. Akorát probíhají seznamovací jízdy a tak je pro mě ještě o něco snazší zvolit pěkné místo na čtvrtek. Do servisu se nakonec nedostáváme, přístupný divákům bude až ve čtvrtek.

Historické centrum Tarragony

Poslední den před závodem středu 7.11. víceméně proflákáme. Za zmínku stojí snad jen návštěva Salou a místní promenády, kde se bude konat páteční superspeciálka. Opět se zcela náhodně trefujeme do doby seznamovacích jízd. Salou začíná konečně ožívat a kolem trati speciálky už se sem tam objevují první nedočkaví fanoušci, které alespoň v jednu chvíli odměňuje Hans Weijs zatažením za ruční brzdu svého Lanceru. Jinak ale trať speciálky za moc nestojí. Většina se jede uvnitř palmové promenády, kdy toho divák za nainstalovaným vysokým oplocením nemá šanci moc vidět. Jen sem tam se auto vynoří z promenády ven, aby do ní o pár metrů dál znovu zajelo. Kupujeme alespoň program za 3€. Jeho 20 stránkový obsah je spíše zklamáním, připustím-li, že třeba ve Zlíně člověk za stejnou cenu dostane pomalu „zlaté stránky“.

Konečně je tu čtvrtek a vstávačka před 6tou hodinou ranní. Posnídáme a s notným předstihem z obavy před kolonami a hledání místa k parkování vyrážíme k trati shakedownu. K mému překvapení se nám daří zaparkovat velmi blízko. Nejbližší parkovací plochy zabírají už jen nocující u trati. Na nejlepších diváckých místech už také sem-tam vysedávají první nedočkavci. My zabíráme předem vybrané místo u kruhového objezdu – je zde vidět výjezd z levého šotolinového vracáku, táhlá pravá zatáčka začínající malým hupem, kterou následuje pravý vracák ze šotoliny na kruhový objezd, po jehož objetí auta opouští výhled úzkou asfaltovou cestou. Moc hezké místo, kdy můžeme stát bezprostředně u trati avšak v bezpečí 2,5 m nad její úrovní. Do startu zbývá něco přes hodinu, kterou si krátí vedle stojící skupinka Španělů veselými cigaretami. To ještě netušíme, že vůně marihuany nás bude provázet téměř na každém místě během rally… pálení trávy je zde hitem, alkohol se naopak moc nepěstuje.

Shakedown

Shakedown otevírají zatím pozvolna posádky továrního fordu a v tempu rozjetého Zetoru exotický Powell. S postupujícím časem se průjezdy zrychlují – nejagresivněji u nás Solberg, Sordo a kupodivu k jeho stylu netradičně i Loeb. Zábavu nabízí hlavně objetí kruháče, který díky šotolinovému nastavení berou téměř všichni z 1/2 driftem. Pěkně se vyjasnilo, je kolem 18°C, jen šotolina už začala být trochu rozvrtaná a auta sem tam pošlou prachový pozdrav i do našich řad. V půl 10 je shake pro WRC ukončen a v 10 začíná kvalifikace. Tady už jedou všichni v rámci svých možností na maximum. Jari-Mati svou snahu přehání a na hupu do pravé zatáčky si pěkně vyskočí, což vede k opření jeho Fiesty přímo do břehu pod námi. Možná zde ztrácí to, co by mu chybělo k vítězství v kvalifikaci.

Latvalova krizovka z pohledu vedle stojícího kameramana

Po kvalifikaci následují ostatní z velmi bohatě obsazeného startovního pole. Především borci s S2000 nabízejí pěknou podívanou, které jednoznačně kralují obě fábie továrního VW. Jejich průjezdy dostávají diváky do varu snad více než u WRC. Větší pozdvižení vzbudil už jen Gianluca Linari, jehož produkční Subaru na výjezdu z levého vracáku zakoplo a překulilo se přes boudu. Když už jsme si našeho místa dostatečně užili a i míra zaprášení přerostla únosnou mez, rozhodneme se projít si ještě za průběhu shaku pasáž podél šotolinové části směrem ke startu. To už ale chytáme jen pár aut a celou show zakončuje v rychlé pasáži neskutečně ostrým průjezdem Mikkelsen.

Přesouváme se tak do nedalekého servisu, shlédneme zázemí jednotlivých týmů a odlehčím peněženku o pár eur ve stáncích se suvenýry. Poprvé za celý den alespoň potkáváme nějaké české fandy – konkrétně 2 s megafonem, kterým vysílají do éteru Pohodu od Kabátů. Od této chvíle jsme už nikde žádné nepotkali, což je pro mě ze zkušeností z jiných evropských závodů celkem překvapující. Jezdci zde už skoro nejsou. Jediný, kdo si ještě užíval zájmu fanoušků, byl andorský sympaťák Albert Llovera. Většina ostatních se připravovala na přesun na slavnostní taškařici do Barcelony a i auta mířila na přívěsy tahačů. My však stejně zbytečnou cestu absolvovat nechceme a dáváme přednost zhlédnutí slavnostního startu na televizní obrazovce v našem apartmánu.

Odvoz aut do Barcelony

V pátek nás probouzí drsný budík v 4.45, k erzetám je to dobrých 120 km. Cesta však probíhá na MS až nezvykle plynule. Velmi dobré značení španělských silnic, kdy i ta nejmenší okreska je viditelně značená svým číslem, mě mile překvapuje, žádné bloudění se nekoná. Zhruba po hodině a půl přijíždíme na pokraj vesnice Bot, kolem které se motají hned dvě RZ. Je asi 7 hodin a nám se daří zaparkovat v pohodě nečekaně blízko cíle RZ 1 Gandesa, kde se vydáváme proti jejímu směru. Start se rychle blíží, avšak vybrat pěkné místo není na místní šotolině nijak zvlášť těžké. Zůstáváme na svahu u RZ kde vidíme výjezd z pravé zatáčky, následuje hodně táhlá levá a auta mizí za svahem opět pravou zatáčkou. V noci pěkně zapršelo, šotolina je dost mokrá, dnes zaprášení určitě nebudeme. Startovní pole otvírá opatrněji Atkinson, s jehož průjezdem začíná lehce pršet. Většina pilotů volí vesměs opatrnější tempo, z kterého vybočili Solberg a Novikov, to však není nic proti na hraně jedoucímu Ostbergovi. S jeho průjezdem už neprší…začíná regulérně chcát. S pláštěnkami a korunou borovice nad hlavou sledujeme, jak se potýká s již notně podmáčenou tratí zbytek posádek. Obě bílé Fabie však toto jaksi ignorují, až se při jejich průjezdu tají dech. Pěkný sport tradičně předvádějí i akademici a zahanbit se rozhodně nenechal reprezentant Slovenska Melichárek. Zůstáváme při různých intenzitách deště až do konce a až s posledními vozy se ubíráme k cíli a k autu. Není to vůbec jednoduché. Přestalo sice pršet, ale z načervenalé španělské půdy se během 2 hodiny stala doslova bahenní lázeň. Každý krok je o kilo bahna na botách těžší, při každém je velmi blízko k nepříjemné koupeli, které se s velkou vervou snaží vyhnout každý.

Arenys de Lledó

Po mírném odbahnění u auta přejíždíme na RZ 4 Pesells. Opět bez problémů a plynule. Parkujeme nedaleko malebné vesničky Arenys de Lledó a s více jak hodinovým předstihem nalézáme místo, které jsem už z domova vytipoval na rally-maps.com – výjezd z rychlé pravé, kde zhruba po 100 m následuje pěkné esíčko. Opět se silně rozpršelo a tak k úkrytu využíváme hustý olivovník. Déšť ustává až s prvním předjezdcem, který vyhání lidi kolem esíčka dál od trati. Místa, kde stojíme mi, se to však netýká. V celém tomto úseku ale chybí pořadatel, s nějakým mlíkem nebo cedulkou se též nikdo neobtěžoval. Takže po průjezdu vozu s číslem 0 se opět všichni vyhnaní vrací na svá místa. Za chvíli už přijíždí Atkinson, který ostatním k jeho neprospěchu čistí trať od potoků vody. Podle předpokladu značně prořídlo i startovní pole – k nelibosti Španělů chybí Sordo, k naší Prokop, dopočítávám se i dalších. Na limitu projíždí Ostberg, pěkně i Tanak a Novikov. Španělští fanoušci si zde vše užívají do maxima, kdo dostal největší spršku bahna je za borce, a pak že hulení neleze na mozek…

RZ 2 – průjezdy místem, kde jsme byli na RZ 4

Když začíná jezdit skupina PWRC, pomalu se odebíráme k autu, abychom stihli večerní speciálku v Salou. Znovu podstupujeme nerovný boj s terénem, sedáme do auta a vyrážíme. Stejný nápad však má většina lidí kolem RZ a když se po 15 km v městečku Gandesa spojují komunikace vedoucí z odpoledních RZ dochází k zákonitému průseru. Po 1km za půlhodinu mi dochází trpělivost a rychle hledám na mapě náhradní řešení. To kupodivu vychází a konečně vnímáme i okolní panoramatickou horskou krajinu a především si užívám jízdu klikatou širokou a hladce vyasfaltovanou cestou – tedy v rámci možností líné Fiesty jen pokud se jede z kopce. V druhé polovině cesty využíváme stejný úsek, jaký je určen k přejezdům pro závodníky. Zdvořile dělám dostatek místa k předjetí Ogierovi, odměnou je pak děkovné mávání Ingrassii. O pár kilometrů dále však odstavenou Fábii míjíme, s otevřené kapoty se lehce line bílý kouř znamenající konec. Do Salou přijíždíme za 5 minut start, ovšem město duchů je minulostí a najít místo k parkování bude asi jen zbožné přání. Nakonec se, mně dodnes záhadný způsobem, ocitáme před jednosměrnou, kterou zacouváme skoro až k trati a daří se i snadno zaparkovat. Vyšplháním na jakýsi květník je dokonce i něco slušného vidět. Přišli jsme asi jen o 4 auta. Šotolinové nastavení na asfaltu a zámkové dlažbě znamená dostatek atraktivní zábavy nejen pro diváky, ale také pro místní městskou policii, která se pokouší některé z nich sundávat z teras a balkonů přilehlých apartmánů. Shlédneme zde WRC a SWRC a během neurčitě dlouhé prodlevy mizíme načerpat síly na další den.

Večerní atmosféru v Salou zachytil lépe než můj kompakt Greg Rolson

Sobotní vstávání je již citelně příjemnější, budíček „až“ v 6 hodin, horami se sice líně povaluje mlha, ale vypadá to na jasný den. Cesta na RZ opět probíhá nezvykle plynule, až do chvíle kdy nám příjezdovku zkříží těsně před naším cílem brod. Z něj má velkou radost hlavně má drahá polovička, nicméně muž cestou k RZ nezná překážek a noří svou Fiestu do vln a…vítězí! Auto ani můj vztah neutrpěly žádný šrám :-) U RZ 8 EL Priorat jsme znovu téměř hodinu před startem, kde volíme doporučené divácké místo ZP-1 nedaleko startu – menší údolí. Jeho „objezd“ s přejetím mostu nabízí pohled na několik zatáček a možná i dobrý půlkilometr tratě. Vešlo by se sem několik tisíc lidí, je jich tu ale jen několik desítek, povětšinou světoběžníků. Pořadatelé nikde. Čekání si tak alespoň na chvíli krátím rozhovorem s jedním z Finů, kterého zajímá především současný osud Honzy Kopeckého. Samotný průjezd pole až tak zajímavý nebyl, všichni jak po kolejích, snad jen srovnání mistrovsky čisté práce Loeba oproti ostatním patří za zmínku. Taky tu doslova smazal dosavadního leadera Ostberga.

Vybrané místo z RZ8 v širokoúhlém podání Timo Anise

Vzhledem k dlouhé době do druhých průjezdu se rozhodujeme přesunout se o jednu vložku blíže na RZ 10 La Mussara. Cestou opět projíždíme brodem, tentokrát však ne zcela sami. Brod je velkou atrakcí, kde každý pořizuje památeční foto.

Brodící se kolona

Cestou k RZ se nejprve pokoušíme dostat se do prostoru startu. Doposud poklidné příjezdy k RZ (vyjma SS v Salou) dostávají trhlinu. Prostor cíle, respektive příjezdu k němu je sice relativně snadno dosažitelný, ovšem naprosto obsypaný zaparkovanými auty. Je tu i stánek s občerstvením, jediný co jsme potkali, a také jediné placené parkoviště, odhadem ale tak 3 km chůze k RZ. Tohle vzdáváme a otáčíme se nabrat směr start, který je sice nedaleko, za to tak o půl kilometru výše nad mořem, kam Fiesta šplhá až do doby než se jí do cesty postaví místní četník. Parkujeme a čeká nás první náznak rallyové turistiky – tak 2 km pochodu. Odměnou je nejen pěkný a rychlý úsek trati, ale především nádherný výhled až k vzdálenému moři, je jasno, 20°C, úplný opak včerejška. Průjezdy tu jsou opravdu hodně rychlé, zajímavá je hlavně první zatáčka, kterou někteří katují, nejbrutálněji Atkinson, pěkně ho to koplo. Zde vydržíme až do posledních aut, kterým v průjezdu zabrání zrušení RZ. Proč? To nevím dodnes.

Mikko Hirvonen a úchvatný výhled

Poslední den závodů začíná obvyklým způsobem, budíček kolem půl 6, přejezd k RZ, kde nás znovu nutí zaparkovat četník. Tentokrát však přehnaně necitlivě a daleko od RZ. Horší už to bylo snad jen v přečetníkované Francii. Vydáváme se na pochod a už teď tušíme, že nás čeká další nepěkný zážitek, který nám připraví počasí. Po slunci, dešti, zase slunci přichází vítr, a to pěkně ostrý a studený. V diváckém místě, kde se napojuje příjezdovka na RZ se nám moc nelíbí a tak se vydáváme do lesů proti směru RZ. Jde o úzkou cestu s hladkým asfaltem, kde zůstaneme na oba průjezdy – poprvé v rychlém místě s katovací zatáčkou, až se jiskří od lyžin. Viditelně tlačí Sordo. Na druhý průjezd se pak přesouváme o kus zpět do dvojitého esíčka s mírně klopenými zatáčkami. Čekání je pekelné a chvíli v té zimě svůj koníček i nesnáším. Horší to byl už jen letos v neděli na Dhrontalu – tam jsem rally skutečně nenáviděl, kdo byl, ví, o čem mluvím :-). Esíčko bylo ale opravdu pěkné a vyžadovalo velkou preciznost v rytmu, nejbrutálněji opět Sordo. Poslední, co už cestou k autu vidíme je odstoupení Llovery, který i tak sklízí potlesk všech přihlížejících a děkuje bravurním kolečkem alespoň na vozíku.

Odstoupení Alberta Llovery

Teď už nás čeká jen slavnostní ceremoniál v Salou. K rampě však ani nedocházíme a zůstáváme těsně před ní u přeskupení. Rozkládáme českou vlajku a opět zjišťujeme, že jsme zde v našich barvách asi sami. Přijíždí Martin Prokop s Michalem Ernstem, kterým dáváme hlasitě najevo naši přítomnost. Za odměnu nás přichází pozdravit a dobrou půl hodinu s námi rozpráví o všem možném, o závodě, pneumatikách Dmack, fanoušcích, plánech na příští sezónu…je to velký sympaťák, stejně jako Paulo Nobre, který se s ním po závodě přišel pozdravit „good race my friend, doprdele“ :-), září dobrou náladou brazilský kanárek. Úplně nám uniká, že mezi tím vyhlásili vítěze závodu i mistry světa v kategorii WRC a SWRC. Až když Martin odbíhá převézt Fionu přes rampu, jdeme se tam také podívat. Alespoň mistra PWRC Guerru zastihneme, jak řádí s šampusem. Hned jak krátce po něm Martin přejede rampu, se též ubíráme k odchodu…rally končí a s tím asi i vše podstatné co šlo zmínit v tomto deníčku, i přestože si dopřejme ještě dva pohodové dny v Barce.

Přeskupení před cílovou rampou

A co říci závěrem? Návštěva Katalánské rally stojí za to… klišé, které se dá tvrdit o každém podniku MS. A proto je nutná nějaká ta přidaná hodnota. Rally RACC Catalunya – Costa Daurada ji nabízí především v podobě smíšeného povrchu, slibnou účastí, pěkným shakedownem a místy kudy vedou RZ, kde člověk pozná takové… takové jiné Španělsko. A ještě něco navíc… na rozdíl od některých dalších podniků je zde množství důvodů zůstat tu o pár dní déle, něco vidět, něco zažít, něco ochutnat a to vše za rozumnou cenu. A až se termín vrátí zpět na své místo o 2-3 teplejší týdny dříve, není nad čím váhat, protože i v tomto kraji se bude větší množství českých vlajek pěkně vyjímat.