Narodil se v roce 1933 a výhybku mu na začátku jeho životní dráhy přehodil Vítězný únor. V patnácti letech se místo leteckým mechanikem šel učit do boleslavské automobilky. Po uplynutí několika let se dostal do Česany, továrního oddělení, které se věnovalo automobilovému sportu. Kariéru automobilového závodníka odstartoval na letišti v Hoškovicích. Tam si jeho počínání za volantem povšiml pan Jaroslav Mansfeld a umožnil mu první ostrý start v soutěžním voze na Rallye Lovosice. Největším soupeřem mu byl tehdy kopřivnický tovární jezdec Alois Mark s Tatrou 603. Starý praktik Mark ale litrové Škodě s Milanem Židem za volantem nedokázal časově odskočit a v závěrečném náporu neznámému jezdci dokonce podlehl. Žid dostal další možnost v bratislavské Karpatské rallye. Situace se opakovala jen s tím rozdílem, že marný hon na litrovou Škodu sváděl celý tatrovácký tým. O dalším působení Milana Žida bylo rozhodnuto.

Velmi rychle vyspěl v nekompromisního jezdce, využívajícího možnosti vozu na maximální meze. Časté poruchy, vznikající tímto stylem jízdy, dokázal odstranit díky své mechanické zručnosti během závodů. Vozil proto ve voze víc náhradních dílů, než jeho soupeři a díky tomu si od nich vysloužil přezdívku “Vondřich“. Komu to slavné jméno nic neříká, ten ať si přečte knihu „Dědeček automobil“ od Adolfa Branalda.

Brzy se naučil, jak se vyvarovat začátečnických chyb. Tak, jako takřka každý z továrních jezdců oné epochy, se i on stal univerzálem, se kterým jsme se mohli potkávat na soutěžích, závodech do vrchu, na okruzích a také v tehdy se rodící nové disciplíně, autokrosu.

Pamětníci dodnes vzpomínají na druhý autokrosový závod v naší republice, pořádaný na pardubické dostihové dráze. Když před finálovou jízdou sundal Dalibor Janek ze svého Saaba 96 pro odlehčení víko zavazadlového prostoru, z Milanovy tisícovky MB zmizely na to konto zadní dveře. Přes zimu pak s Oldřichem Brunclíkem postavili dvě buggy a v roce 1971 s nimi sbírali vítězství za vítězstvím.

Žid-Horsák GP Brno 75

Ve stejném roce vybojoval jeden ze svých největších triumfů, když spolu s ing.Vylítem získali absolutní vítězství v tehdy velice prestižní Rallye Vltava. Po odstoupení Poláka Zasady dokázal svoji Škodu 110 L Rallye se startovním číslem 60 dovést do cíle na prvním místě v soutěži, jejíž jméno se stávalo v motoristickém světě pojmem.

Svoje umění a značku Škoda propagoval i při startech v zahraničí. Ty ale byly v období normalizace na programu jen zřídka.

Pravidelně jsme se s Milanem Židem vídali na tratích tehdy velmi populárních závodů do vrchu. Jičín, Vyskeř, Zbečno, nebo třeba Andrlův Chlum, tam všude zanechal nesmazatelnou stopu a kdo má přístup k výsledkovým listinám z té doby, najde v nich o tom nezvratné důkazy.

Když se závodní oddělení Škodovky rozhodlo vstoupit do světa okruhů, byl to opět, Milan Žid, kdo nesl tovární vlajku vysoko vztyčenou. To již usedal za volant legendární stotřicítky. Všichni z Česany jí milovali. Bylo to nádherné závodní auto, bylo to vítězné auto a bylo to jejich dítě, vypiplané umem, obětavostí a vírou v poctivou práci.

Psal se rok 1975 a po Mostu a Havířově se dvě Škody 130 postavily na startovní čáru svého třetího závodu. Tím byla čtyřhodinovka Mistrovství Evropy v Brně. Jejich posádky tvořily dvojice Brunclík-Bobek a Žid-Horsák. Jen dvě BMW a jeden Ford dokázaly být rychlejší. Žid s Horsákem skončili se sto dvaceti koňovým vozem na neuvěřitelném čtvrtém místě a hned za nimi posádka druhé Škodovky.

Milan Žid a Břetislav Enge Most ´77

Přišly pozvánky ke startům na okruzích z celé Evropy. I motoristický sport však tehdy podléhal přísné stranické linii a tak naši jezdci mohli deklasovat jen závodníky a automobilky ze zemí, které spojovala Rada vzájemné hospodářské pomoci a pro které byl vypsán Pohár Míru a přátelství. Přesto se ale podařilo občas vycestovat přes ostnatou hranici směrem, kterým leží kultovní místa okruhového závodění. To nejkultovnější z nich, Severní smyčka Nürburgringu, “Nordschleife“, nebo také “Zelené peklo“, jak okruh nazval Jackie Stewart, se stalo Milanovou zamilovanou tratí. Jinde výkonem stotřicítky na svojí konkurenci nestačily, ale zde, na necelých jednadvaceti kilometrech úzkého, členitého asfaltu uprostřed eifelského pohoří, byly ve svém živlu. Na okruhu, kde se během objetí jednoho kola dokáže i třikrát změnit počasí, mohli jezdci z Boleslavi před zraky celé Evropy demonstrovat svoje umění a technickou kvalitu a vyspělost svého výrobku.

V roce 1977 ukončil Milan svoji aktivní činnost v sedačkách závodních aut. Celou tu dobu byl věrný značce Škoda. Za volanty jejích vozů propotil desítky modrobíle pruhovaných triček, neodmyslitelného to doplňku jeho závodní výstroje.

Žid-Horsák GP Brno 75

Jeho druhou nedílnou součástí byla cigareta. Jejich nedopalky leží tu a tam někde u tratí a v depech určitě ještě dnes. Mezi prsty ji nedržel snad jen ve chvílích, kdy potřeboval obě ruce k ostrému řízení auta. Touto činností získal desítky trofejí a věnců jak sobě, tak i domovské „fabrice“. Jejich výčet nechám statistikům. Místo nich raději připomenu druhou stranu mince.

Za celoživotní práci pro značku Škoda se panu Židovi, stejně jako jeho kolegům jezdcům a mechanikům, kteří neznali pojem dovolená a kterým nikdo nemusel nařizovat pracovní přesčasy, protože sami pracovali tak, jak to srdcem cítili a kterým ta srdce tloukla ve čtyřdobém rytmu motorů jejich milovaných závoďáků, dodnes nedostalo žádného ocenění za práci, na jejímž konci byly úspěchy, které boleslavskou automobilku tolik zviditelnily na mezinárodních trzích.

Díky Vám, Milane Žide, za všechny chvíle, kdy jsme mohli sledovat Vaše počínání na závodních tratích a v depech. V závodnickém nebi se posaďte do anatomicky tvarovaného obláčku, dejte si nohu přes nohu, zapalte si cigaretu a bez trpkosti v duši sledujte počínání Vašich nástupců na domácích tratích, ale i v závodech po celém světě, kde dál šíří slávu vozů s okřídleným šípem ve znaku a nepotřebují už k tomu souhlas stranických orgánů. Pokud není velká oblačnost, máte na to tam shora jistě pěkný výhled.

Díky Vám ještě jednou a snad si někdy někdo z oficiálních míst tu křivdu uvědomí. Vždyť i ocenění in memoriam je projevem díků, vděčnosti a toho, že na Vás nejde zapomenout.

Milan Žid byl člověk skromný, sympatický a ve výčtu jeho ambicí nebyl nikdy osobní prospěch, sláva ani popularita. Často říkal, že nejezdí pro osobní slávu, ale slávu značky. Stal se prvním československým jezdcem, kterému FIA udělila prioritu.

Dnes, 28. ledna 2013 by Milan Žid oslavil 80. narozeniny.

Jiří Fryje

Černobílé obrázky uveřejňujeme laskavostí pánů Jana Kozáka a Jana Splídka, kteří u příležitosti výročí narození Milana Žida dali ochotně k dispozici své nepřeberně bohaté archivy.

Jan Splídek často vzpomíná na chvíli, kdy se mu jako malému klukovi poštěstilo usednout do zelené Škody 120 S, za jejímž volantem seděl právě Milan Žid, který ho pak svezl po okolí Mladé Boleslavi.