Za pár dní se bude na valné hromadě řešit budoucnost Asociace jezdců rally (AJR). Nebo spíš její zánik?

Asociace jezdců rally vznikla po tragické nehodě posádky Levora – Třebínová na Horácké rally v červnu 2008. Měla sjednotit jezdce a spolujezdce rally, měla hájit jejich zájmy a prosazovat jejich požadavky. Po necelých pěti letech je AJR na pokraji svého konce, alespoň to tak vypadá.

Po celá ta léta bojuje AJR především sama se sebou a nikdy nedokázala, respektive její členové, táhnout za jeden provaz. Až příliš bylo znát, že každý člen si hájí především svoje zájmy a problémy jiných ho nezajímají. Málokterý řadový člen reagoval na výzvy výkonného výboru o názory, podněty nebo hodnocení soutěží. Každoročně se na valné hromadě sice živě diskutuje, respektive spíše na všechno nadává, pak ale hupky šupky rychle na závody motokár, kvůli kterým většina přijela především. Být valná hromada bez motokár, sešel by se asi výkonný výbor sám. Během roku pak od řadových členů nelze nic čekat, maximálně tak nějakou výčitku.

Výkonný výbor se za ta léta značně obměnil. Nemyslím si, že by neměl snahu něco dělat nebo něco prosazovat. Osobně znám spoustu jejich členů a vím, že do výboru vstupovali s dobrou vůlí něco prosadit. Jenže tvrdě narazili. Jednak na zmíněnou nejednotu uvnitř samotné AJR, jednak na nekonečný a předem ztracený boj s oficiálními orgány zastřešujícími rally u nás. To vše zadarmo ve svém volném čase. Není divu, že většina členů výboru svoje nadšení brzy ztratila a ráda se nechala nahradit někým, kdo ještě tu chuť něco dělat měl. Mám ale pocit, že teď nastala situace, kdy to nebude chtít dělat nikdo.

Je pravdou, že se AJR nikdy nedokázala pořádně prezentovat a mediálně informovat o tom, co dokázala. Není toho zrovna málo, co dokázala, jenže na to se moc nekouká, lépe se kritizuje to, co nedokázala. A protože nedokázala (logicky) zařídit personální změny na Autoklubu a ještě s ním (logicky) spolupracuje, stala se v očích mnoha členů jeho posluhovačem. A tedy zcela zbytečnou organizací.

Jenže právě tady by si měli všichni členové zamést před vlastním prahem a zamyslet se nad tím, kde je klíčový problém fungování AJR. A ten je, budu se znovu opakovat, v nejednotě. Jak výkonného výboru, tak především celé základny. Nadávat na vše nestačí, je třeba sjednotit svoje názory a táhnout za jeden provaz k jejich prosazení. Jenže tohle, a toho se právě bojím, členové AJR nedokážou a nadcházející valná hromada to jasně ukáže. Možná se shodnou na jediném – na jejím rozpuštění.

Fajn, a co dál? Kdo z toho bude mít největší radost? Odpovězte si sami…