Milane, potkáváme se na setkání mistrů, což je spolu s Pražským Rallysprintem zakončení sezóny. Jaká pro vás byla ta letošní?
Já jsem docela spokojený, začali jsme vlastně Šumavu a Okříšky s půjčeným autem, to bylo s nějakými technickými problémy, od Vsetína už jedeme se svým autem, které jsme těsně předtím dostavěli. Myslím si, že ta první půlka sezóny až do Barumky byla zcela bezproblémová a první technický problém nastal v Pačejově, který nebyl způsobený autem, ale diskem. Potom problém, který mně mrzí nejvíc, byla Barumka, kde jsme se od začátku potýkali s převodovkou Hevland. Na začátku sezony jsem si vytknul cíl dostat se ve velkém mistráku mezi prioritní jezdce, a pokud se budou udělovat, tak by to mělo klapnout. Na rallysprinty jsme měli cíl být do pátého místa v PV, a to jsme čtvrtým místem splnili.

V předchozích letech jste se objevoval na vybraných závodech na Mistrovství světa, startoval jste několikrát na Britské rally a v Německu. Letos jste se na světě neukázal, pouze jste dělal podporu Pepíkovi Semerádovi. Nemrzelo vás, že jste se nemohl svést taky?
Hrozně, hrozně, hrozně. Protože kdybych byl jel v Německu se seriovou převodovkou a vykašlal se na Barumku, tak vlastně finančně by to bylo stejné a s body v českém mistráku taky. Takže to jsem prožíval opravdu lítostivě, i když s Pepou Semerádem to bylo taky moc pěkný a vzal jsem to víceméně jako svoji dovolenou. Ale zpět k tomu, proč jsem nejel ve světě. Já si myslím, že jet devět závodů malého mistrovství a devět závodů velkého mistrovství, startovat ve Slovinsku na Mitropě, to je takový počet, že se na nic dalšího nedá ani pomyslet. V amatérských podmínkách, ve kterých jedeme, je toho opravdu dost. Je to dvacet víkendů venku, to je pomalu půl roku. Kdyby byl český mistrák třeba sedm a sedm, tak by to asi i šlo, anebo jet třeba jako Pepa, který se soustředí jenom na jeden mistrák. Na ten svět nám prostě už nezbývalo ani sil finančních ani fyzických.

Můžeme se přece jen v budoucnu těšit na Milana Lišku v mistrovství světa?
No určitě, v příštím roce chceme s Pepou Semerádem na Deutschland oba. Rally Deutschland jsem letos navštívil potřetí, viděl jsem Rally Catalunya, viděl jsem Korsickou Rally, v Anglii jsem jel pětkrát, ale ten Deutschland má v některých místech neopakovatelnou atmosféru. Českým divákem byl docela opomíjen nějakou dobu, ale to co jsem tam letos zažil víceméně jako divák v druhé rychlostní zkoušce ve vinicích Dhrontalu, kde jsme se byli podívat na Pepu, to nemělo chybu, to jsem napočítal asi stošedesát českých vlajek kolem sebe a supr bylo, když přijel Armin Schwarz, tak celý ten areál naprosto ztichl a jenom sem tam někde zatleskal ojedinělý německý divák, ani ten komentátor k tomu neměl co dodat. A když jeli český klucí – Pepa, Štěpán, Roman, Kopejda a Prokop, tak to byl aplaus, který nedokáže vyloudit fotbalový stadion a navíc to bylo všechno kultivované.

Tak teď jsme ale na setkání mistrů, jakým způsobem to pojímáte? Přijeli závodit nebo se bavit?
Já si myslím, že se chceme pobavit, máme sem pozvané naše obchodní partnery, takže to využíváme jako přátelský den se svezením.

Děkuji za rozhovor a v příští sezoně přeji hodně štěstí.