Zatímco ve většině národních šampionátů na starém kontinentu bojují o titul posádky s dobře známými speciály kategorií WRC, Super 2000 a podobně, za hranicemi Evropy je situace mnohdy značně odlišná. V Argentině vládnou speciály Maxi Rally, podobné vozy mají i v sousední Brazílii, v USA a Kanadě pak speciály upravené z nám známých vozů značek Subaru a Mitsubishi a v JAR hrají prim speciály kategorie Super 2000, v případě VW a Toyoty ovšem připravené přímo v tamních stájích. Nejinak tomu je i v Austrálii, stačí zavzpomínat na tamní speciality typu Fiesty Super 2000 vyrobené ještě z dřívějšího hranatého modelu nebo prototypu Corolly Sportivo na pomezí produkčního vozu. V posledních letech tamnímu mistrovství ovšem kralovaly klasické produkční vozy a to se letos výrazně mění.

Australané se rozhodli šampionát rozdělit na několik částí, přičemž v hlavní kategorii mohou o absolutní titul bojovat pouze vozy s jednou poháněnou nápravou. Už vloni tak bylo na tratích možné spatřit první kousky vyhovující speciální třídě G2, kterými se staly Honda Jazz a Mazda 2. Letos k nim přibylo ještě VW Polo Vivio a do toho je tu „zadokolka“ Nissan Silvia nebo nám Evropanům bližší Fordy Fiesta R2 a Renaulty Clio R3. Tato nová epocha australského šampionátu, která může vzdáleně připomínat loňský přerod britského mistrovství, nalákala na start i pár výrobců reprezentovaných oficiálními stájemi.

Už delší dobu se australského mistrovství účastní Honda, která vloni pořádně ozkoušela novinku Jazz a letos její jezdci Eli Evans a Mark Pedder nemohou pomýšlet na jiné než nejvyšší mety. Do cesty se jim ovšem připletl nový tým Renaultu, který se prezentoval teprve před startem letošní sezóny. Navrátilec Scott Pedder a bronzový muž loňského ročníku Tom Wilde ovšem dostali do rukou osvědčená Clia R3. Mazdu 2 se vloni snažil do co nejlepší formy dostat několikanásobný šampión Simon Evans, ovšem letos byl místo něho do kokpitu angažován mladík Brendan Reeves, který poslední roky strávil ve WRC Academy. Úřadující australský mistr Michael Boaden zvolil jako novou techniku VW Polo Vivio. Diváky pak na tratích zřejmě nejvíc bude bavit pohled na dva Nissany Silvia se zadním pohonem, do jejichž kokpitů usedli Will Orders a Jack Monkhouse.

Pravidla pro jednotlivé soutěže nadále setrvávají u rozdělení do dvou samostatně hodnocených etap (Heats) a novinkou je uspořádání Power Stage. Ta nebude součástí harmonogramu a uskuteční se samostatně vždy den před první etapou. Stejně jako v případě MS i z této australské Power Stage si nejrychlejší jezdci odvezou body navíc. Tu první pro sebe rozhodl Reeves před Evansem. V samotné soutěži už ale jezdci Mazdy štěstí moc nepřálo, když se hned od začátku první etapy potýkal se spojkou a brzdami. Po vítězství v první zkoušce následoval pád, který definitivně ukončilo odstoupení chvíli po startu RZ 5 s ukroucenou poloosou. Druhý den pro Reevese dopadl ještě hůře, hned v prvním testu totiž u Mazdy utrhnul kolo.

Úvodní den byl zkrácen kvůli nesjízdné trati o dva testy a tvořily jej tak pouze čtyři zkoušky. Po té druhé se do čela dostal S. Pedder s Cliem, když Evans špatně zvolil obutí své Hondy a zůstával na třetím místě za Ordersem. Zbylé dvě zkoušky už pilot Jazzu zvládnul nejrychleji, ale nakonec ani to na vítězství nestačilo. S. Pedder si první etapový triumf nové sezóny uhlídal s náskokem 8,1 sekundy. Na bronzový post se v závěrečném testu vyhoupl jeho stájový kolega Wilde. Velšský host Elfyn Evans za volantem Fiesty R2 zajel na úvod senzační druhý čas, ovšem v druhém testu si jeho nasazení vybralo svou daň a Fiesta skončila mimo trať. Do cíle sobotní části se nedostal ani Boaden, kterého vyřadila porucha převodovky.

Zatímco v prvním dnu zajel Orders s Nissanem pěkné čtvrté místo, v tom druhém jej technika vyřadila hned v první zkoušce, na vině byl motor. Jeho kolega s druhou Silvií Monkhouse si vedl daleko lépe, s přesilou „předokolek“ bojoval statečně a v cíli se mohl radovat z parádního druhého místa. Na první příčce se už ráno usídlil Evans a nehodlal ji nikomu přenechat. S. Pedder se snažil Hondy držet, ale každým úsekem se jeho manko navyšovalo. Nejhorší chvilky si posádka Clia prožila v pátém testu, který v podstatě celý absolvovala s otevřenou kapotou. Se situací si ale zas tak špatně neporadili, na jejich kontě přibylo za daných okolností minimum 31 sekund. Hned záhy málem o vítězství přišel Evans, když udělal dva kilometry před cílem defekt. Mezi zkouškami musel kolo vyměnit, ale málem nedojel včas na start předposledního testu. Na ten samý kámen udeřil i S. Pedder a druhý den se musel smířit až s bronzovým stupínkem. Evans si tak dojel pro etapový triumf a ukázal se jako nejsilnějším jezdcem celé soutěže vůbec. Nebýt sobotní ranní špatné volby gum, mohl si na čele průběžného pořadí vytvořit ještě větší bodový odstup.

Stav šampionátu: 1. Eli Evans 75, 2. S. Pedder 70, 3. Monkhouse 56, 4. M. Pedder 46, 5. Wilde 42, 6. Mackenzie 38