Někdy v průběhu 12. století, v jednom horkém dni, šla podle říčky Žehrovky početná skupina uhlířů. Hledali místo zaslíbené. Jejich vůdce zabočil z údolíčka do kopců po levé ruce a pomalu, klikatou cestičkou, stoupal vzhůru. Na úpatí čedičového vrchu se zastavil a s ním i všichni ostatní. Dali hlavy dohromady a dohodli se v podstatě jednohlasně, že na další plahočení výš se mohou v tom vedru vykašlat. Na místě, kde zůstali stát, založili osadu. Lesů nad ní bylo dost a tak milíře na pálení dřevěného uhlí rostly jeden za druhým. Brzy byl vidět od Turnova i od Sobotky a Hrubé Skály tmavý dým, stoupající z vrchu. Kde kdo ho z té dálky zpozoroval. „Viz kouř,“ upozorňoval jeden druhého s nataženým ukazovákem. Zkomolením této hlášky vzniklo časem jméno osady. Vyskeř. Možná to ale bylo docela jinak. Jistotu dnes máme dle hlubokých analýz pouze v tom, že nikdo z oné skupiny uhlířů tehdy netušil, že ke svému budoucímu sídlu stoupali po trati jednoho z našich nejkultovnějších závodů do vrchu. Tenkrát se vyznávaly jiné kulty.

Osada se rozrostla během času v obec, ale nic významného se v ní dlouhá staletí nedělo. Za účelem pokřesťanštění pohanského obyvatelstva byl vybudován kostel, za účelem jeho kulturního vyžití hospoda. Pohromou pro děcka bylo založení školy, úlevou pro usedlíky bylo později vybudování vodovodu. Cestičku z údolí pokryl asfaltový koberec.

Historický bod zlomu nastal 9. října roku 1966. To silničku, která vede od Olešnice do Vyskeře a klikatí se jako křečová žíla, přetnula na začátku jejího stoupání bílá čára a o pět tisíc a padesát metrů dál, těsně před jeho vrcholem, druhá. Tím byla vymezena trať prvního ročníku závodu automobilů do vrchu.

Těch ročníků bylo dohromady dvacet dva a jejich statut rostl od přeboru přes národní mistrovství až po mistrovství republiky. Československá televize vysílala z tohoto klání, tuším že dvakrát, přímý přenos. Poslední závod se jel 15.-16. dubna 1995. Pak už trať přestala vyhovovat z bezpečnostního hlediska. Několikrát byla součástí rychlostní zkoušky Hrubá skála, která byla prubířským kamenem účastníků Rallye Škoda.

Ve Vyskeři se narodil Jan Kozák. Závodní auta rok co rok rámusila pod okny jejich domu a ten kravál společně s pachy spálených spojek a výfukových splodin se mu infiltroval do krevního oběhu. Když odrostl jinošským rokům, stal se členem místního AMK a později jeho předsedou. Protože “kopec“ už se nejezdí, pořádají letos v dubnu sedmý ročník traktoriády.

Jan je majitelem ojedinělého archivu a archivářem závodu do vrchu. Této činnosti se věnuje s nevídaným zápalem a snaží se co nejpodrobněji zmapovat

každý jeho ročník. Daří se mu to obdivuhodně. Můžete se o tom přesvědčit na adrese zavvysker.rajce.idnes.cz nebo ve fotogalerii amkvysker@seznam.cz.

Přiznám se, že když mě prvně oslovil, byl jsem k jeho žádosti zdrženlivý. Když jsem ale viděl, jaký poklad motoristické historie střípek po střípku skládá a že výsledek svojí lopotné práce poskytuje dál široké veřejnosti zcela nezištně, vyhledal jsem všechny fotografie, které jsem kdy na Vyskeři pořídil a předal mu je s vědomím, že o ně bude postaráno, jak nejlépe to jde.

Pokud budete mít nějaké fotografie a materiály týkající se tohoto závodu a nebo budete vědět o někom, kdo je má, neváhejte Jana Kozáka na výše uvedené adrese kontaktovat a nebo mu je rovnou poslat. Věřte, že do povolanějších rukou se dostat nemohou

Á propos, co se týče toho titulku, tak třeba v zatáčce u lomu nebylo to jedno kolo ve vzduchu pravidlem jen pro vozy skupiny A-2 do 600 ccm.