TITIO Race Kočov 2013 měl pro nás zajímavou příchuť. Poprvé v životě jsme si vyzkoušeli, jaké to je být v kůži předjezdce. Tedy sice na uzavřené trati, ale s úplně jiným posláním. Překvapivě to nebylo tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Je čtvrtek 21. 3. večer. Do Kočova nebudeme v sobotu odjíždět s vidinou testování našich schopností, ale jako vozidlo označené „předjezdec/bezpečnost“. Z tohoto důvodu se scházíme společně s ředitelem testovacího dne Davidem Karlem a jeho kolegou Romanem Švecem. Cíl schůzky je jasný, společně projít bezpečnostní plán a další náležitosti k testovacímu dni, abychom měli všichni přesnou představu o tom, jak to bude fungovat. Z pohledu bezpečnosti jsme udělali pár drobných změn a byl navržen jeden retardér před poměrně ostrou zatáčku schovanou za horizontem. Ten sice nakonec užit není, protože kvůli počasí by napáchal víc škody než užitku, ale bylo dobře, že jsme identifikovali problémové místo. Dále jsme prošli videozáznam průjezdu tratě civilním autem a rozebírali jsme zatáčku po zatáčce a snažili se najít krizová místa a odhadovat, kam auto může v jakých situacích „vycestovat“. Vše jsme společně porovnali s bezpečnostním plánem rozmístění diváckých míst. Celkem jednoduchá schůzka nakonec trvala několik hodin, ale výsledek se dostavil a z našeho pohledu jako předjezdců „bezpečáků“ bylo vše v pořádku.

V pátek probíhá standardní kontrola výbavy naší posádky. Bereme si s sebou všechno, jako kdybychom jeli na závod. Ale to spíš z důvodu, kdyby se pro Toma naskytla možnost se po „odpracování“ předjezdectví svézt a vyzkoušet si hybridního Simpsona. Nabíjí se baterky do onboard kamery, aby bylo vše dokumentováno, kontroluje itinerář, mažou se housky na svačinu :-) a týmová Fabia RS dostává plnou na cestu.

Samotný testovací den sice začíná v 9h, my však máme budík na 5h ráno a v 7h jsme již v Kočově. Krátce se vítáme s organizátory a rovnou vyrážíme projíždět trať pro kontrolu, jestli je vše vypáskováno tak jak má. Na místě zjišťujeme chybějící retardér, který následně konzultujeme s pořadateli, ale souhlasíme, že by napáchal více škody než užitku za podmínek, které nastaly. Celkově jsme před uzavřením celou trať projeli třikrát v každém směru. Opakování, matka moudrosti. Po anabázi s tajrepy (bindery, stahovačkami, páskami, jak chcete) jsme přichytili kameru ke stínítku, interkom k ruční brzdě a byli jsme připravení. První průjezd ve směru A jsme jeli velmi volně, ještě jednou kontrolovali všechna divácká místa. Pro nás bylo dobré, že diváků nebylo mnoho a stáli v opravdu jen bezpečných zónách určených právě jim. Kázeň byla příkladná. Následně jsme trať projížděli v cyklech cca 1:10 závodním vozům. Zkušenost, která z toho vyvstala, byla velmi zajímavá. Není zase tak jednoduché se v hlavě přepnout do režimu nezávodění. Tedy s vědomím, že máme uzavřenou trať, tak krotit své přirozené vášně a řešit okolí tratě. Dosud byl člověk zvyklý na přesný opak. Neřešit okolí, ale jen jízdu samotnou. Už se tolik klasickým předjezdcům nedivím. Stejně tak v opakovaných průjezdech nemůžete jet jak s vejci a kochat se, protože za vámi startuje ostré auto. A i když máte větší odstup (třeba 2-3 min) víte, že za vámi startuje Subaru Impreza WRX STI nebo C2 R2. Nebo když jedete moc pomalu, nedokážete odhalit některá nebezpečná místa na silnici. Třeba komprese nebo katy. Byla to opravdu zkušenost k nezaplacení. Ve směru A jsme nakonec odklidili volně ležící kryt prahu z Citröenu Saxo VTS a pomohli naložit Favorita na plaťák nešťastníkovi a králi převodovek, Přemkovi Budínovi. Ve Směru B jsme řešili i diváky, kteří stáli v zakázané zóně. Vše se vyřešilo v klidu, místo bylo zakázané kvůli toleranci k místním obyvatelům a ne kvůli bezpečnosti. Co jsme ale řešili docela dost, byl přebývají retardér, který zůstal v obci Klíčov, avšak nebyl v itineráři. A protože to byl balík slámy schovaný za domem, nebyl vidět. Celé místo bylo díky němu velmi nebezpečné co do poškození techniky. Nakonec se ukázalo, že pouze startér nás jako předjezdce na toto neupozornil, ale posádky o tom informovány byly. Jak vypadala komunikace v autě?

Tom: "Tady by neměl být retoš, ale uvidíme"

Honza: "No určitě tady nemá bejt"

Honza: "Ty p..o!!!"

Tom: "A je tady, no"

Honza: "A je tady, vo*e"

Tak to jen tak pro úsměv, jak to vypadá, když vám v cestě vyroste balík slámy :-).

Párkrát jsme se pro zdržení museli vetřít před závodní auta, abychom zkontrolovali trať před ostrým průjezdem testovaných aut, ale jinak vše proběhlo v klidu. Sanitky sice vyjely, ale jen z důvodu prevence u vycestovaných vozidel. Žádné drama se neodehrálo. Naštěstí.

Naše účinkování končilo s oficiálním koncem akce a vydali jsme se na Prahu. Už v autě jsme se s Tomem shodli, že to byla velká a zajímavá zkušenost. Samozřejmě, že nás to v našem vlastním závodění nikam neposunulo, ale dalo nám to nový pohled na soutěže a na povinnosti či otázky, které řeší předjezdci ze Škoda Clubu, kteří s Fabiemi a Octaviemi jezdí předjezdce při MČR a MMČR. Ti mají na sobě více odpovědnosti a věcí k řešení. My měli jeden šestikilometrový úsek dvěma směry, ale i tak to stálo za to.

Na závěr chci poděkovat všem, kteří zajišťovali chod TITIO Race 2013, pořadatelům ve vestách, posádkám sanitek, hasičům i realizačnímu týmu v čele s ředitelem Davidem Karlem. Z pohledu organizátora to nebylo vůbec jednoduché a počasí skutečně prověřilo vůli a odhodlání všech do závodních aut zapálených. A samozřejmě díky za to, že jsme si předjezdectví mohli vyzkoušet.

Onboard z vozu předjezdce dostupný na www.facebook.com/wrckorallyteam