Jsem pravidelným divákem hlavní večerní televizní zpravodajské relace na programu ČT 1. Během doby si čím dál víc uvědomuji, že se jedná o jakousi formu masochismu a zároveň i posilující prvek v oblasti imunity. Pravidelnou konzumací zpráv jsem prostě proti podstatné části předkládaných informací imunní. Frekvence mých hlasitých diskusí s moderátory má prudce klesající charakter a skoro by se mohlo zdát, že už mě nic z křesla nenadzvedne. Dokonce ani reakce na komentáře o rallye už nejsou to, co na podzim. Jenže…

O víkendu se jel letošní první podnik, zařazený do Mistrovství České republiky ve sprintrally. V pátek 5. dubna jsem se usadil k Událostem a začal klimbat. Z letargického stavu mě vytrhla reportáž o této soutěži. Od připomenutí dosud nevyjasněné tragédie v Lopeníku, která zasáhla motoristické příznivce mnohonásobně více, než tvůrce zpravodajství, spatřujících v ní v první řadě obchodní artikl, pokračovala v obvyklém formátu. Moderátorka pokládá stokrát zodpovězené otázky ohledně bezpečnosti a znovu nechápe, nebo má v popisu práce nepochopit odpovědi, viz malá ukázka.

Pan Schovánek říká: „Snížili jsme průměrnou rychlost na měřených úsecích na sto dvacet kilometrů za hodinu. To znamená, že v některých rovných úsecích pojedou posádky samozřejmě rychleji, ale v technických pasážích klesne rychlost třeba na osmdesát nebo i méně kilometrů. To podle podmínek na trati.“

Moderátorka pokračuje: „Kdo zaručí, že posádky nepojedou přes vesnice rychlostí vyšší, než osmdesát kilometrů?“

A pan Schovánek se vrhá do boje s dalším větrným mlýnem.

Moderátor pak projíždí s bezpečnostním delegátem trať, aby se přesvědčil, zda je vše, jak má být. (Napadá mě otázka, jakou má k tomu kompetenci a pokud je v problematice bezpečnosti natolik erudovaný, proč sám není jedním z těch, kteří bezpečnost soutěží zajišťují, aby mohl svoje poznatky zavést do praxe?)

Reportáž uváděná v hlavním zpravodajském bloku končí. Na závěr Událostí pak moderátorka zve diváky ke sledování zítřejších, tedy sobotních Událostí, těmito slovy: „V zítřejší relaci budeme dále pozorně sledovat, jak se pořadatelům soutěže ve Slavonicích podařilo zajistit bezpečnost diváků, stejně jako vývoj situace v Severní Koreji.“

Mám pocit, že jsem zase usnul a mám hloupý sen. Jenže já jsem vzhůru. Co to je? Kam se poděla soudnost lidí, kteří tento pořad připravují? Kdo dokáže dát na jednu úroveň bezpečnost jednodenní automobilové soutěže s hrozícím lokálním jaderným konfliktem v Asii?

„Je to divný svět, divná doba…“, zpívali pánové Voskovec a Werich v jedné písničce. Někde jí tu na kazetě mám. Jdu hledat, abych si jí mohl poslechnout celou. Třeba se mi pak vyjasní.