Tentokrát se nejedná o věhlasného českého kosmonauta, ani nenáviděného návštěvníka pečovaných zahrad, ale o mého kamaráda Michala Kotka, tedy Krtka. Ten vstoupil do podvědomí fandů rally především brilantním řízením Trabanta v barvách Subaru, omezováním jízdy po čtyřech kolech, a také stěhováním stavebních objektů (např. požárních zbrojnic a zastávek) pomocí výše jmenovaného stroje. Protože je Michal pracovitý, nelení, a v jeho hlavě, dílně i okolí se rodí nové projekty. O dvou z nich bych chtěl fandy rally informovat. Ty ostatní ponecháme v tajnosti.

Prvním z nich bude zrenovovaný, prakticky nově postavený Trabant. Ten se objeví letos na našich amatérských soutěžích v originálních továrních barvách. Není proto nic divného, že je stájí považován za plnohodnotného historika. Samozřejmě, že když nový vůz, tak s novou posádkou. Krtkovi však bylo líto poskvrnit sedačky mužskou zadnicí, proto zvolil podstatně jinou cestu. Kalhotky naplněné dívčími zadečky se stanou jedinou možnou ozdobou plnohodnotného historika.

Na nebi české rally se tímto rozhodnutím objevuje nová dívčí posádka Veronika Vačkářová s Markétou Bulinovou. Novou posádku je také třeba trochu vyzpovídat a představit. Za volantem se objeví Veronika, aby poslouchala tvrdý diktát Markéty. Poslechneme si, co svém rozhodnutí závodit řekly dívky.

Takže Verčo, co Tě přimělo posadit se za volant? „Víš, že já se už pár let pohybuji s Michalem a kluky po různých soutěžích, diváckých místech, ale hlavně servisech. Nějak mne už přestalo bavit mazat housky, vařit kafé, a poslouchat různé kritiky. Tak jsem se rozhodla, že využiji možnosti, a nechám mazat chleby Krtka a Címoše.“ Moc mne to mrzelo, protože mezi řečí jsem byl hoštěn mufínky a bábovkou, což od obou zmíněných pánů těžko mohu očekávat. Přesto reaguji okamžitě, ale to bude krutý začátek! „Snad ne, já už za volantem seděla,“ směje se Verča, „v roce 2010 jsem získala titul mistryně v Pošumavském slalomovém poháru.“ Věřte, že mi hned sklaplo (mlčeti zlato, aneb, že já hubu nedržel).

Rychle, leč opatrně začínám obracet pozornost na Markétku. Když oťuknu, že jde skutečně o navigátorku zatím jízdou nedotčenou, začnu dotírat s dotazy, co bylo prvotním hybatelem jejího neuváženého kroku. „Já mám přítele."(Škoda, ale budiž.) "On jezdí rally, a já se díky jemu pohybuji na závodech. Zde jsem se zamilovala do Trabanta, vždy se mi moc líbil. Využila jsem nabídky kamarádů, pozvání do oblíbeného vozu, a možnosti ještě více pochopit koníček mého přítele.“ Tak tyto argumenty mne posadily na ….! Kočka, a nechce červené autíčko. K tomu chce ještě pochopit přítele…?!

Teď ještě zjišťuji, jaké jsou plány posádky do první sezóny. Prvním závodem by měla být blížící se Rally Orlické hory. Ta zahájí kompletní okruh Rallye Cupu, který chtějí dívky absolvovat v rally pravidelnosti. Hlavními cíli prvního roku bude především sjetí se posádky, naučit se komunikaci mezi sebou, ale i porozumět si s technikou, osvojit základní servisní činnosti a poznat atmosférou v kokpitu. Nejdůležitějším cílem však je, NAUČIT SE DOJÍŽDĚT!!! Na mou ješitnou otázku, co bude odměnou za tuto sezónu, velice rychle zareagoval šéftrenér i šéf týmu Krtek: „Když se osvědčí, dáme jim do auta rám a vypravíme se na ostré závody.“ To už je motivace jako hrom. Odcházel jsem od kamarádů strašně nerad. Potěšila mne příjemná atmosféra, skromnost, a hlavně věčně rozchechtaná nová posádka, která tím kompenzovala seriózní zachmuřenost nepřítele zahrádkářů.

Co dodat na závěr? Samozřejmě to, že celému týmu, ale především děvčatům, držíme všichni palce. Zatím vynecháme tradiční poděkování rodinám, fanouškům a sponzorům. Na ty zatím čeká karoserie Trabantu holá, jako dětská prdélka.