Jan Bartoš loni prožil nejlepší sezónu své kariéry. Ke své rychlosti přidal i spolehlivost a na obou domácích podnicích evropského šampionátu vybojoval pódium. Výsledkem bylo konečné páté místo v divizi Touring Autocross. Novou sezónu zahájí pilot z Neuberka u Mladé Boleslavi nadcházející víkend v novopacké Štikovské rokli, kde se před „Evropou“ rozjede v rámci druhého podniku MMČR.

Honzo, loni jsi obsadil páté místo v Mistrovství Evropy. Jak vysoko ho stavíš ve tvé kariéře?

„V rámci nejprestižnějšího šampionátu jde o nejlepší umístění mé kariéry. Na tu bídu z počátku roku jsem spokojen, ale že bych zase skákal do stropu, to ne. Pořád je co zlepšovat a nehodláme usnout na vavřínech.“

V čem spočívala ona „bída“ v úvodu sezóny?

„Trápila nás především turba. První čtyři závody – Francii, Lotyšsko a oba německé podniky – jsme byli handicapováni absencí plného výkonu naší fabie. Dokonce mi nezbylo, než použít turbo, které jsem jel v roce 2007. Důležité však bylo, že i přes ty potíže se nám dařilo dostávat do A-finále a získávat solidní bodový základ do dalších bojů.“

V Nové Pace jsi v roce 2010 skončil třetí, loni jsi toto umístění dokonce vylepšil. Byl právě tohle zlom?

„Do Paky jsem původně ani jet nechtěl. Stále ještě jsem totiž neměl správné turbo. Volal jsem mému manažerovi Jardovi Beranovi, že to odpískáme. Nechtěl jsem si před domácím publikem uříznout ostudu. Jarda ale nařídil, že jet musíme. V měřeném tréninku jsem se pohyboval někde kolem desátého místa v hodně početném startovním poli. V první rozjížďce jsem se zvenčí druhé řady dostal na třetí pozici. Vypadlá hadice od turba mě však v posledním kole jednu příčku stála. Další dvě rundy jsem dojel shodně třetí za Tamasem Karaiem a Valentinem Korschunovem. Do finále jsem startoval ze třetí řady. Když ve druhém kole kolidovali Karai s Fejfarem, začal jsem postupovat vpřed. Po projetí cílem jsem zpočátku počítal s bronzem, po Karaiově vyloučení jsem druhým místem za Korschunovem vybojoval historicky nejlepší evropské umístění naši rodiny. Vůbec jsem tomu nemohl uvěřit. Tak snad se letos dočkám i stupínku nejvyššího.“

Nové turbo jsi měl poprvé v maďarském Nyirádu. Nakolik bylo znát?

„V Nyirádu jsem tím byl až přemotivován. V první rozjížďce mi upadla spojovačka poté, co jsem trefil Vladislava Demkina. Ve druhé se přímo přede mnou roztočil Paulius Pleskovas a následovala další kolize. Ani jednoho ze soupeřů jsem přitom neviděl. Před oběma jízdami totiž pořadatelé „inteligentně“ nakropili trať. Podobnou příčinu měly, nejen podle mě, některé karamboly při letošní první „republice“ v Humpolci. Naše divize má jako jediná nařízena skleněná okna. Stěrače mokré bláto poberou jen stěží a opravdu je vidět minimum. Přimlouval bych se za to, aby trať nebyla kropena zrovna před námi. V Přerově jsem se nicméně dostal z B-finále do áčka, když jsem si hlídal druhou postupovou příčku a na vedoucího Ashota Ervandiana zbytečně neútočil. Ve finále to pak dalo páté místo.“

Následovalo druhé pódium – přerovský bronz.

„V Údolí mamutů se mi dařilo už od začátku víkendu. Spolu s Pakou jde o moji nejoblíbenější evropskou trať. Obě díky velkému převýšení trochu mažou rozdíly ve výkonu techniky, kterou přece jen ještě nemáme na úrovni nejužší špičky. Do finále jsem startoval z první řady s duem Tamas Karai – Vašek Fejfar a v tomto pořadí jsme i projeli cílem.“

Závěrečné dva závody se odehrály během dvou víkendů.

„Mezi nimi jsme se ani nevraceli domů a udělali jsme si menší dovolenou. Trať ve francouzském St. Igny de Vers se mi moc nelíbila. Vadí mi především, že je příliš úzká. Při ambicích a touze jednotlivých borců uspět je to pak až přílišná řežba. V první rundě jsem zul gumu a ještě mi odešel stálý převod. Ve druhé jsem pro změnu urazil kolo. Jelikož nás startovalo pouze deset a finále jsem tak měl jisté, třetí rozjížďku jsem vynechal a šetřil techniku. Nakonec jsem opět bodoval pátým místem.“

Do italské Maggiory jsi odjížděl ještě aktuálně na čtvrté pozici šampionátu. Závěr jsi však sledoval jen v roli diváka. Co se stalo?

„Maggioru mám rád. Tentokrát ale byla hodně záhadným a smolným závodem. Problémem bylo, že s námi v sobotu nebyl táta. Bez něj jsme nebyli schopni vyřešit problém, kdy fabia jela jen na zadní náhon a odjeli jsme tak první rozjížďku. Večer táta dorazil z dovolené a auto opravil. Ve druhé rundě jsem zezadu dojel za Korschunovem a Karaiem, ve třetí následovala kolize s Demkinem. Poté se mi, poprvé v kariéře, porouchalo ložisko v ceně tří set korun. Neměli jsme sebou náhradní a nejinak tomu bylo u všech soupeřů v depu. Místo boje o čtvrtou příčku v Evropě s Láďou Brožkem mi zbyly oči pro pláč. Na druhou stranu je to ponaučení, abychom byli příště lépe vybaveni ohledně náhradních dílů.“

Právě v Itálii máš i rodinu. Tvoje sestra Katka je přítelkyní Christiana Giarolla, který také občas startuje v evropském šampionátu. Panuje mezi vámi rivalita?

„Přehnaná rivalita určitě ne, i když si na trati nic nedarujeme. Christian má bohužel slabé auto a jede přes jeho závit. Většinou se mu nakonec vždy něco porouchá. V Pace bojoval o pódium a dopadlo to podobně. Řidičsky je ale hodně dobrý. Především je to však super kluk, hrozně hodný člověk.“

Předpokládám, že letos pojedeš s loňskou fabií?

„Ano, ale kompletně předělanou. S trochou nadsázky by se dala označit jako nově postavené auto. Zároveň však pokračuje stavba fungl nové, dvojkové fabie.“

Nový je však tým. Můžeš ho představit?

„Pojedu pod hlavičkou Performance Motorsport, která je součástí společnosti Performance Group. Mezi její hlavní aktivity patří prodej luxusních vozů a provoz ručních automyček v Praze. Tým ale není úplně celý změněný. Za týmem Performance Motorsport stojí Jarda Beran, šéfmechanikem zůstává taťka. Ten mi celé auto vymýšlí, vyrábí a za pomoci mechaniků skládá. Je to velká ikona a jen díky němu mohu tento sport provozovat na tak vysoké úrovni.“

Letos se poprvé představíš nadcházející víkend v rámci MMČR v Nové Pace. Co od závodu očekáváš a s jakými ambicemi se vydáš do Štikovské rokle?

„Po zhlédnutí seznamu přihlášených na oficiálních stránkách pořadatele hodnotím konkurenci jako vynikající. Očekávám nádherné závody a spoustu soubojů. Mrzí mě jen absence Vaška Fejfara. Přece jen konfrontovat se s úřadujícím evropským šampiónem je velkou motivací asi pro každého závodníka.“

Kde tě uvidíme dále?

„Stoprocentní prioritou je kompletní evropský šampionát. Vzhledem, k letos zavedené, povinnosti reprezentantů absolvovat minimálně tři podniky MMČR se po Pace představíme zřejmě v Přerově a Dolním Bousově. Rádi bychom absolvovali co nejvíce dalších závodů či setkání. Další dvě týmová auta nám pojedou kompletní Kosice Cup – šampionát hobbycrossu.“

Kdo se představí za jejich volanty? Můžeš oba piloty stručně představit?

„Jsou to naši mechanici, můj bratr Josef Bartoš a bratránek Radovan Alvín. Jožin kdysi jel i pár závodů v „republice“ v Divizi 6. Se sériovým motorem to ale nemělo význam. Poté si začal stavět dvoulitr pro Kosice Cup. Loni ho na vybraných podnicích otestoval a patřil k nejrychlejším ve třídě dvoulitrů s pohonem jedné nápravy. Přestože jeho prioritou bude rodina, plánuje letos celý seriál. Mimochodem, příští víkend má v Pace závodit den po termínu, kdy jeho přítelkyně rodí. Ráďa mě začal loni doprovázet jako mechanik a moc ho to zaujalo. Nemá ale moc peněz, a tak s úžasem hleděl na mé sdělení, že v Kosicích existuje finančně hodně dostupná třída N1400. Koupili jsme skvělou, úplně nově postavenou felicií od Jirky Breta za tak výhodnou cenu, že se nám ani nevyplatilo něco stavět. Při debutu v Kosicích asi ani Ráďa sám nečekal, že se s „třináctistovkou“ hned probojuje do A-finále a mezi „čtrnáctistovkami“ dojede třetí. Jel opravdu krásně a rovněž plánuje celou sezónu.“

V minulosti jsi hovořil o plánech vyzkoušet automobilové soutěže. Trvají?

„Soutěže mě lákají pořád. Momentálně jsou ale především finančně a časově nad naše síly. Rozhodli jsme se dělat raději pořádně jednu věc a tou zůstává autokros. Rád bych navázal na loňské výkony a opět skončil v celkové klasifikaci „Evropy“ minimálně v první pětce.“

Sleduješ rallye alespoň jako divák? Máš tam nějaké oblíbence?

„Loni v Pace mě potěšil svoji přítomností Valda. V minulosti jsem oceňoval jeho výsledky nejen na tratích rychlostních zkoušek, ale třeba také v Sedlčanech při rallycrossu za volantem pohárové fabie. Mrzí mě, že od letošního Jänneru zatím nezávodí a určitě bych uvítal, kdyby osobnost jeho kalibru vyzkoušela třeba Touring Autocross. Hodně fandím Honzovi Sýkorovi, který mě spolu se svým šéfmechanikem Mírou Houdkem potěšil i účastí na mém narozeninovém večírku. Ve světě jsem si léta přál, aby někdo ukončil nadvládu Sebastiena Loeba. Přesto si ale myslím, že v případě jeho absolvování kompletního letošního šampionátu by se z titulu radoval opět on. Nikomu konkrétnímu ale v mistrovství světa nefandím od doby, kdy zemřel Colin McRae. On byl pro mě ten největší.“

Foto: David Jeřábek