Na letošní „Kopnou“ jsme odjížděli s vědomím, že jedeme na domácí půdu mnoha skvělých závodníků, kteří tuto soutěž milují, znají jí jako své boty a jsou silně motivováni na ní uspět. Ambice jsme proto neměli nijak velké. Chtěli jsme nabrat zkušenosti a na nejtěžším sprintu sezóny ukázat, že v devítkách nechceme být lovnou zvěří. Ovšem současně nenechat se zbytečně vyhecovat nebo snad dopředu počítat s tím, že bysme mohli jet s místními o nějaká pěkná umístění. Plán bylo se dál učit. Počasí slibovalo velmi zajímavé vyhlídky, kdy se už skoro týden dopředu vědělo, že bude pršet. Nevědělo se jen kolik. Předpověď slibovala vše od vydatných monzunových lijáků po drobné přeháňky. Opět se potvrdilo, že nejvíc ukáže až meteoradar před výjezdy ze servisu. Na něm je vidět „kde a jak moc“. Avšak nepředbíhejme.

Každá rally začíná seznamovacími jízdami. Kopná má výhodu, že se odehrává tzv. na pětníku, tedy všude je to blízko. Nemuseli jsme tak moc přejíždět mezi RZtami. Jako první jsme psali RZty 3/7 a 4/8. Všechno by probíhalo tak nějak standardně, kdybychom o jednu z děr nevyrobili defekt na tréninkové fábii. Za poslední rok mám takovou spotřebu pneumatik, že bych mohl dostat nějaké množstevní slevy. Škoda. Obecně dostávala fabie na mnoha úsecích docela zabrat, takže se asi za chvíli zase vrátíme do felicie. Tam přeci jen nějaký šrám nebo ránu do kola člověk snáší lépe. Tedy, alespoň v mém případě. Uvidíme. Po seznámení se s těmito dvěma rychlostkami jsem si říkal „hmm, prej nejtěžší sprint sezóny a přitom to není zase kdo ví jaké peklo“. Inu, tak jsme vyrazili na další dvě zkoušky 1/5 a 2/6. No a tam jsme s Tomem pochopili, proč se o Kopné říká to co se říká. To s čím jsme si přišli podat ruku v přeneseném slova smyslu, to jsme nechápali. Nádherné, těžké, technické, ale místy rychlé a zase technické zkoušky, nádhera. Některé úseky tedy byly hodně srdcové, různé sjezdy z kopců, nebo přejezdy přes horizonty, kde se vám pomalu zamotá hlava, jaký to je pro tělo nápor, když se s autem přehoupnete ze stavu vzlétáme do stavu kamikadze. Každopádně jsme všechny RZty včetně shakedownu stihli napsat jen tak tak. Seznamovačky končily v 15:00 a my měli hotovo někdy v 14:50. Žádná flákárna.

O tom, že pojedeme Shakedown jsem se zmínil, ale ještě jednou bych chtěl poděkovat Pavlovi Vedrovi, že nám nechal jeho rezervaci. Trapně jsem si myslel, že když je termín rezervace do pátku 9:00, tak to ve čtvrtek v klídku sfoukneme. No, tak pořadatele při převzetí itíku sfoukli jak svíčku nás. Bylo plno. První problém, který jsme museli řešit, protože jsem sponzorům slíbil, že si nás tam můžou prohlédnout. Nakonec díky kombinaci Renda Dohnal, David Karel a Roman Švec se podařilo zavolat právě Pavlovi, který Kopnou nakonec nejel, ale rezervaci shaku měl. A tak jsme si jeho „slot“ mohli vzít. Díky všem za pomoc! Shake jsme si projeli čtyřikrát v poklidném tempu, až jsme v týmu slyšeli trochu kritiky „že to moc netočíme a mohlo být líp“. Pravda, Lukáš Nekvapil startující s námi v týmu nám dal asi čtyři sekundy, ale já jsem na shake jel prověřit sebe a auto, ne závodit. To bylo až v sobotu.

A tím se dostáváme k samotnému závodu. Když se podíváte do výsledků, tak nás najdete poměrně dost hluboko. Lehce se dá získat dojem, že to bylo hodně protrápené a žádný výsledek jsme nezajeli. No, ne tak docela, naštěstí se můžeme pochlubit alespoň dílčími úspěchy, byť se žádná vyhraná RZta neodehrávala. Naše ambice pro tento závod nebyly velké. Šlo nám jen o to nebýt vysloveně lovnou zvěří pro místní a hlavně dojet do cíle. Bylo nám dopředu jasné, že závodit s místními je téměř nemožné, protože třeba Zbyňa Hrabec mě uklidnil ve stylu „my (moraváci) to tu známe jako svoje boty“. Renda Dohnal, který už Kopnou taky jel, to viděl rovněž jasně „jeďte v klidu, tady se nezávodí o desetinky, skoro ani o vteřiny“. Předpověď slibovala déšť, takže jsme si s Tomem jasně řekli, že to prostě nějak zajedeme a uvidíme, na co máme a kde jsou naše hranice pro jízdu bez zvýšeného rizika.

Už při seznamovačkách jsme věděli, že RZta Kameňák bude docela slušná rozehřívačka a start v lese to jen umocní. Ona celá ta vložka byla docela hodně náročná, avšak krásná. Protože cíle jsme neměli velké a ještě k tomu docela hodně pršelo, tak jsme to chtěli hlavně tak nějak projet a urvat další zkušenosti na vodě, které kromě Lužických hor nemáme žádné. Nebo, neměli jsme. Jeli jsme s rezervami, ale neflákali jsme se. Protože nás v řadě startovalo několik VTiček, tak hned ve stopce jsme mohli vidět, jestli nás kluci řežou, nebo jsme alespoň trochu ve hře. Zjištění, že ve hře jsme bylo milé, v dobré náladě se mířilo na další rychlostku. Na RZ2 jsme v jedné odbočce kousek před cílem chytli vodu a auto se utrhlo na brzdách. Nechali jsme tam pár vteřin, ale jelo se dál. Ale jak jsem udělal chybu já, tak Tom aby nezůstal pozadu, neotočil jednu stránku rozpisu, takže před vámi horizont a ve sluchátkách levá pět váže pravou tři. He? :-). Ale to bylo ještě na pohodu. V UPčku i servisu panovala velká spokojenost, protože jsme byli třetí ve skupině průběžně, a to byla bomba. I přes trochu mlžící sklo jsme zajeli skvěle. No, tak to byly ty dobré zprávy, teď ty špatné.

RZ3 a RZ4 se staly přesným opakem prvních dvou. Na trojce jsme v rozpisu kvůli nepochopení itíku neměli zapsán „přírodní“ retardér v obci. Takže namísto do šikany jsme se přes ručku otočili o 180° a já nevěděl kudy kam. Tam jsme nechali další čas, ale co bylo horší, klesla důvěra v rozpis. Zbytek RZ už byl super, na Hvozdné jsme se byli koukat s Petrem Kolářem a Martinem při Barumce, tak jsem tušil, že třeba levá 4 do obce Hvozdná se dá jet naplno i na vodě. Je to rychlá RZta, ale ten pocit, že jedeme kus Barumky, byl pěkný. Nicméně jsme dojeli do cíle, otřepali se a jeli jsme směr RZ4. Na přejezdu jsme upravili rozpis a obohatili jej o další retardér. Po startu RZ4 jsme nejdřív zastavovali u kluků, co jeli před námi, protože se jim „pokazilo“ auto a oni se nadýchali dýmu z oleje, či čeho. Naštěstí bez újmy na zdraví. Pak jsme zastavili v radiobodu, abychom jim řekli, že posádka 67 je v pohodě a jeli jsme. Mno a přichází další nedorozumění s itíkem. Za sérií horizontů jsme měli napsaný retardér zprava. On tam ale nebyl. Hmm, divné řeknete si. Blbý je, když vám ten retardér najednou vyroste zpoza jiného horizontu a vy o něm nevíte. To je labůžo :-). No projeli jsme ho správně, ale v tu chvíli byla jakákoliv důvěra v rozpis na bodu mrazu, stejně jako nálada v autě. Celé toto trápení gradovalo na RZ6. Vidina dohnání ztráty přidáním na tempu způsobila, že odbočku přes parkoviště jsem „katnul“ víc než bylo potřeba. Prostě jsem si řekl, že když to takhle projeli velký kluci, tak to zkusím taky. Mohli jsme ušetřit tak setinu vteřiny. Namísto toho z toho byl krásný defekt. Chudák auto dostalo ránu do obou levých kol, přičemž levé přední to nevydrželo. Ona tedy ani levá zadní z toho nevyšla bez újmy, ale vydržela to. Dokonce na chvíli přestal fungovat zvuk v kameře, což je na videu níže vidět. A teď se dostáváme k té největší tragédii celého dne. V nedaleké obci po pár stech metrech jsme zastavili, že zničenou pneumatiku vyměníme. Ještě před lužičkami jsme s Tomem dokonce výměnu trénovali. A paradoxem celého je, že ten trénink nám trochu i ublížil. První problém je, že jsme nedostatečně zatáhli ručku, druhý problém, že celou dobu, co jsme trénovali výměnu kola, jsme zkoušeli levou zadní. Takže po té, co jsem dostal onen kus nářadí do ruky, jsem šel dělat levou zadní. I když jsem věděl, že zničená je levá přední :-). Aby toho nebylo málo, tak po sundání kola z auta to z toho heveru spadlo. Přijde vám toho málo? Tak ještě jsme si třeba nevypnuli GPSku, takže jsme málem zastavili RZtu, nebo při vystupování jsem si neodpojil interkom, takže jsem se vystčil z auta a už mě to táhlo zase nazpět :-). Celou tragikomedii sledovalo asi 200 lidí v diváckém místě, takže myslím, že jsme hodně velkou měrou prodloužili smíchem život mnoha občanům. Místní si o nás budou asi ještě hodně dlouho vyprávět. Už bude jen Kopná před těmi dvěma joudy a po nich. Prostě neuvěřitelná trapnost bytí :-). Už jste někdy zažili ten pocit, že byste si nejradši stoupnuli na zmizík a rychle se někam vytratili? Tak tohle byla ta situace :-).

Všechny chyby naleznete sestřihané v tomto videu

Do servisu jsme přijeli obtěžkání nádhernou ztrátou přes šest minut a z průběžného čtvrtého místa jsme spadli na poslední místo skupiny. Tedy deváté. Ztráta okolo dvou minut na předposledního Smékala se Swiftem a jen asi 16Km do cíle jasně říkala, že poprvé dojedeme poslední, což se nám ještě nestalo. Vyrazili jsme tedy na poslední dvě vložky s tím, že to jenom dojedeme, nic víc. V Obci padesát, abychom potěšili našeho pana prezidenta, pěkné pomalu, při kraji :-). Tak jsme s touto pohodou nějak záhadně zajeli zase dva třetí časy skupiny a v poslední RZ jsme ještě přeskočili na místo předposlední, tedy osmé.

Kopná pro nás byla obrovská škola. Je to překrásný závod, který nám nafackoval měrou vrchovatou, ale nutno dodat, že naprosto po zásluze. Pan jezdec si musí uvědomit, že Pirellky nejsou nesmrtelné a že co si dovolí kluci vepředu, si nemůže dovolit on. Pak si taky uvědomí, že pořádně zatáhnout ručku při výměně kola je asi tak důležité, jako spolujezdec vedle něj. No a pan spolujezdec se musí lépe orientovat v itineráři. Jinak taky hrozí, že budeme trénovat úplně jinou silnici :-). I přes to všechno je pro nás ale výsledek velký úspěch. Když totiž odečtete ztráty, které my si umíme změřit díky onboardům, tak jsme mohli být s přehledem třetí ve skupině. Ba co víc, drželi jsme krok s místními, a to i s tím, že jsme tuto soutěž jeli poprvé a poprvé na pořádné vodě. A další posun oproti lužičkám byl v tom, že nebýt těch chyb, tak byl výkon relativně konzistentní. A ne jako na severu Čech, kde jsme byli jednou druzí v RZ a podruhé předposlední. Takže nakonec to bylo na Kopné dobré, i když to není z výsledku vidět.

Ještě než vás všechny pozvu na zhlédnutí takového souhrnného videa, dovolte mi, abych na tomto místě poděkoval týmu Kolář Racing. Neměli to s námi vůbec jednoduché. Zničené gumy, poškozené ráfky, auto spadlé na kotouč, jeden dokonce prasknul (paradoxně ten, na který to nespadlo). Na to, že se starali o dvě auta, která do servisu přijela minutu po sobě, odvedli opět naprosto profi výkon v kombinaci s přátelskou atmosférou. A že nakonec uslyšíme i pochvalu, že jsme to hlavně přežili, to bych při těch materiálních škodičkách a škodách, nečekal. Spíš jsem si myslel, že dostaneme do držky a fakturu :-). Kluci a holky v čele s tož diskovým králem Petrem – DĚKUJEME!

A zde už slibované souhrnné video z Kopné.