Petr Žáček (13. 3. 1971) na tratích závodů do vrchu pilotuje opravdový klenot. Jako jediný současný účastník populárního seriálu EDDA Cup totiž startuje se speciálem Audi Sport Quattro, jenž se v polovině osmdesátých let minulého století za časů kultovní skupiny B stal skutečnou rallyovou legendou. Severočeský závodník má za sebou i dvě účasti na domácí Rally Bohemia Legend. V restauraci svijanského pivovaru jsme si tudíž měli o čem povídat.

Petře, můžeš zavzpomínat na tvé motoristické začátky?

„Pocházím z Doubravy a bydlím v Ohrazenicích u Turnova, tedy v kraji Rally Bohemia. Tu jsem také od dětství navštěvoval. Pravidelným hostem jsem býval též na Vyskeři při vrších či na autokrosu v Nové Pace a Dolním Bousově. Po získání řidičského oprávnění na motocykl jsem v patnácti letech vyzkoušel tehdejší BOMS (Branně orientační motocyklové soutěže) – obdobu automobilových BOAS. V závodě s centrem v Debři u Mladé Boleslavi jsem skončil druhý. O dva roky později jsem začal jezdit motokáry. Motor jsem využíval ČZ 516 ccm. Zažil jsem ještě Sosnovou s fotbalovým škvárovým hřištěm a brankami uprostřed. Trápila mě však technika – věčně zadřené písty, prasklé ojnice. Mé závodění ukončila vojna, po níž následovaly běžné starosti – rodina, práce, řešení bydlení.“

Vrátil ses až v roce 2006. Jak se to zrodilo?

„S partou kamarádů jsme se vsadili, že pojedeme autoskijoring. Vytáhl jsem rodinný Hyundai Santa Fe, čtyřkolku v automatu, a vyrazili jsme na Kozákov, kde se na louce závodilo. Další závod už jsem jel s favoritem. Zavařil jsem u něj diferenciál, aby trochu fungoval. Hned poté následovalo Audi 4000 CC, americká verze 90 Quattro. Když už jsem byl u audin, vznikla myšlenka vše posunout dál. Neznalí problematiky jsme se pustili do stavby repliky Audi Sport Quattro. Za pár měsíců byla hotová. K té dnešní měla hodně daleko technicky, výkonově i provedením, ale byla.“

Kdy sis s audi odbyl premiéru?

„Poprvé jsem ho představil v roce 2009 na Rally Bohemia Legend. O rok později jsem to zkusil znovu, od roku 2011 už se synem Matějem na sedadle spolujezdce. Ani jednou jsem ale cíl nespatřil. Trápila mě technika – převodovka, poloosy, praskaly hadice od turba. Došel jsem k názoru, že pro zvýšení spolehlivosti musím auto zrekonstruovat. Za pomoci Lukáše Haška z autodílny v Turnově jsem se pustil do práce. Na dílně jsme strávili tři tisíce pětset hodin. Posun byl velký. Auto se více přiblížilo k originálu a na brzdě mělo 486 koní a krouťák 500 newtonů. A to není maximum, šlo by jít i dál. S nově postaveným autem jsem se rozhodl vstoupit do EDDA Cupu, kde jsem nepravidelně startoval. Rallyová audi je sice na vrších exot, ale na rozdíl od rallye jí zde mohu trochu šetřit. Kvituji i čas na pokec se soupeři a přáteli.“

V EDDA Cupu jsi ale ještě předtím startoval s mercedesem.

„Audi jsme nestihli dostavět pro začátek sezóny a já, nabuzený na závodění, nechtěl vynechat první podniky. Eda mi proto půjčil Mercedes 190E 2,3 litr, šestnáctiventil, cosworth. Šlo o opravdovou raritu – v limitované edici jich bylo vyrobeno jen něco okolo pěti set kusů. Začal jsem v Mostě a vydržel až do přichystání audiny.“

Výsledky s audi jsou důkazem, že se rekonstrukce vydařila.

„Hned v Bečově nad Teplou jsem si dojel pro první věnec. Přitom v polovině první jízdy se mi zasekl plyn a krotit těch pět set koní jen přes brzdy, navíc s každou zatáčkou vadnoucími brzdami, byl slušný očistec. Ještě než jsem stačil mechanikům vylíčit problém, dočkal jsem se od nich pochvaly za agresivní průjezd zatáčkou, ve které se byli dívat. Na vyhlášení sezóny jsem si nakonec šel pro dva poháry – Young Timer jsem s mercedesem vyhrál, v H+2000 s quattrem jsem skončil třetí.“

Pokud se účastníš závodů, kde je nutností přítomnost spolujezdce, tvoříš posádku se synem Matějem. Jak rodinná spolupráce funguje?

„Vedle účasti na Rally Bohemia Legend jsme s Matějem absolvovali jako předjezdci Rallyesprint Schwantal-Schwandorf v Německu, dále první ročník Rallye Praha Revival a Rallye Berounka Revival. Na obou jsme skočili druzí ve třídě. K zakončení úspěšné sezóny 2012 mi bylo umožněno zúčastnit se také Setkání mistrů v Sosnové, kde jsem byl třetí. Volant mi ale Matěj z ruky vyloženě netrhá. Společně strávené chvilky mě však těší tím více, že Matěj už studuje práva na Univerzitě Karlově v Praze a doma moc nepobude. Má talent na řeči, takže mi vyřizuje mimo jiné korespondenci s Němci. Opomenout nemohu ani manželku, která nám vždy před odjezdem na závody připraví jídlo a vybaví nás řízky. Jsme spolu jednadvacet let a za vydatnou toleranci mého časově náročného koníčka jí patří velké poděkování.“

Zmínil jsi start v Německu. Jak moc tam je znát rallyová sláva audi?

„V Německu audi milují. Je to prostě motoristický orgasmus. Mnozí diváci sice vystoupili z civilních lancerů, na sobě však přesto měli trička s všeříkajícím nápisem Audi Sport Quattro. Hodně lidí třeba sledovalo už jen start a vzepětí audiny na prvních metrech každé vložky a hlavně na Stehrodromu, nacházejícím se na pozemcích firmy Jürgena Stehra.“

Máš nějaký oblíbený závod?

„Zmíním třeba domácí Ještěd. Své kouzlo má, nejen díky uklouzanému asfaltu, kdyňský Koráb. Jelikož díky nastavení podvozku nemám tvrdé auto, snesu povrch prakticky jakýkoliv. Kvůli krátké převodovce trošku trpím jen na dlouhých mosteckých rovinkách jízdou v omezovači. Na druhou stranu zase není od věci si na začátku sezóny vyzkoušet a osahat auto na relativně bezpečné trati s únikovými zónami. Každopádně buďme vděčni za každou trať, kde nám je umožněno závodit. Tímto děkuji Edovi Paterovi a jeho pořadatelskému týmu za vše, co pro nás dělá. Jejich podniky umožňují zazávodit si i nám – ryzím amatérům. Na kopci se nás sejde i přes stovku“

Audi Sport Quattro není v našich krajích zrovna častým autem. Přesto nejsi jeho jediným majitelem. Znáš i některé další?

„Loni dostavěl quattro Ondra Placata z Doks, který s ním jel Rallye Legend Liberec. Lákám ho i k rozšíření řad účastníků EDDA Cupu. Kdysi na autoskijoringu jsem se seznámil s Lubošem Kuželem. Ten následně přestoupil do hobbyautocrossu a dnes jezdí v MMČR Divizi5. Oběma nám kolem bydliště vedou rychlostní zkoušky Bohemie. Setkáváme se i mimo závody.“

Máš nějaký jezdecký vzor?

„Jeden vyložený vzor nemám. Spíše mi utkvělo mnoho jmen z dob, kdy jsem jako mrňous objížděl okolní závody na kole a později na pionýru. Na vrších si pamatuji Václava Líma a Miloslava Adámka s jejich krásnými formulemi. Přehlédnout nešli Antonín Charouz, Petr Bold, liberečtí bratři Veselí, Zdeněk Vojtěch či Břetislav Enge, z místních Volfova krásná sto pětadvacítka a formule Františka Nohýnka. V Pace či Bousově jsem obdivoval nestora Jaroslava Hoška a bohužel již zesnulého Jirku Bartoše, se kterým jsem se později spřátelil. Na Bohemii pak asi každý vnímal umění Pavla Sibery s Petrem Grossem, Ladislava Křečka, Lea Pavlíka či Svatopluka Kvaizara. Koho jsem nejmenoval, ať promine. Přes železnou oponu jsme věděli i o zahraničních esech – hrdinou té doby byl Niki Lauda, já měl dlouho přezdívku Jacky Ickx:-). Se spoustou legend se nyní osobně setkávám na kopcích u Edy – Miloslav Adámek, Tomáš Hank, Oldřich Gottfried a další. Prakticky nic se nezměnilo, jen jsme všichni o dvacet let starší:-).“

A co učitelé a rádci?

„Vyloženého učitele nemám. Občas mi radu udělí Oldřich Gottfried. Hodně mi ale pomohl Stanislav Kafka. Ten má na starosti historiky, přinutil mě auto hodně vylepšit, učesat, kulturně zvelebit, prostě ho dostat co nejblíže k béčku. Nebýt pana Kafky, zřejmě bych měl nyní ve stodole rezavou bezcennou plečku. Ukázal mi směr. Nikdy nezapomenu na můj první telefonát s ním, když jsem mu oznámil svůj úmysl jet Bohemku. Zpětně se divím, že se mnou nevyběhl. Jinak jsem samouk a i na závody jsem až do letoška, kdy se ke mně přidal soused Jarda Šťastný, jezdil sám.“

Jaké je tvé civilní povolání? Zbývá ti čas na nějaké další koníčky?

„Pracuji v rodinné firmě Probrus, zabývající se prodejem brusných nástrojů a potřeb pro řezání a broušení. Sídlíme v Doubravě, pobočky máme také v Liberci, Hořicích a Benátkách nad Jizerou. Právě zde mám na starosti podnikovou prodejnu. Od dětství jsem se věnoval jachtingu. Z jezerního ježdění na Orlíku a Lipně jsem pokročil na Mazurská jezera a poté i na moře. Skloubit to s audinou však už není reálné.“

Foto: Katka Opalecká, Jaromír Beneš