Vlastimil Resl - eWRC.cz
11. 6. 2013 21:24 − 8071× − 17

Profil: Michaela Maňovská

Michaela Maňovská je jednou z našich nejzkušenějších rallyových řidiček. Její závodnickou kariéru lze rozdělit na tři části.

Michaela Maňovská je jednou z našich nejzkušenějších rallyových řidiček. Její závodnickou kariéru lze rozdělit na tři části. Začátkem devadesátých let se přes práci mechaničky a svačinářky dostala k roli spolujezdkyně.

Profil Michaely Maňovské jako spolujezdkyně na eWRC-results.com

Jezdeckou kariéru zahájila začátkem tisíciletí po dlouhé pauze, vyplněné pobytem v zahraničí a mateřskými povinnostmi, a absolvovala mnoho sprintů i podniků „velkého“ šampionátu. Druhý návrat uskutečnila roku 2011 – tentokrát zamířila do Rallye Cupu, odkud následně přestoupila do Volného poháru a začala krotit supersilného lancera šesté evoluce. Celou její kariéru jí naviguje Kateřina Blahoutová, která se stala její nejlepší kamarádkou.

Profil Michaely Maňovské jako jezdkyně na eWRC-results.com

Jelikož Michaela měla během svého zahraničního pobytu možnost potkat spoustu velkých osobností motoristického sportu, rozhodně jsem si během povídání v čejetické hospůdce U Kepkeho neodpustil zeptat i na ně.

Sousedka Emila Trinera

„Narodila jsem se v Praze a první léta života jsem prožila v Příbrami. Dva baráky od nás mimochodem bydlel Emil Triner. Do Mariánských Lázní jsme se přestěhovali, když mi bylo čtrnáct. Ze tří dětí – mám bráchu a ségru – jsem byla nejživější, tudíž i nejčastěji sešívaná. Závodně jsem lyžovala a plavala. Nejvíce mě však lákalo vše, vonící benzínem. Tatínek mě však za volant své leštěné škodovky nepouštěl. Velký vliv na mě měl soused z Mariánek Petr Čečil. Dodnes jsme dobrými kamarády a je mým rallyovým osudem.“

Mechanička a svačinářka

„S Vladimírem Šnajdrem a Petrem Čečilem jsem začala jezdit jako doprovod. Pomáhala jsem jim šroubovat a dělala svačinářku. Jednou jsem hlídala i Ášína, kterému bylo tehdy nějakých osm let. Dodnes si pamatuji, že jsem mu nestíhala mazat rohlíky:-). Pak jsem odešla na patnáct let do ciziny a po návratu potkala obrovského chlapa. Dnes je to opravdový mistr volantu. Servisní zóny tehdy ještě neexistovaly a mechanici čekali na posádky za cílem jednotlivých vložek či na přejezdech. Na Rallye Košice jsem jednou jela doprovodnou „stodvacítkou“ s křídlem takovou kládu, až mi z doprovodného vozíku vypadala guma a kanystr. Kluci při jejich sbírání říkali, že spíše patřím za volant závoďáku:-).“

Spolujezdkyně mariánskolázeňských pilotů

„Do závoďáku jsem opravdu brzy potom usedla, ale jako spolujezdkyně Petra Čečila. Se Škodou 120 jsme odjeli asi pět soutěží a i to nám stačilo ke zvolení sportovců Západočeského kraje. Petr pak jako pilot kvůli financím skončil a vrátil se na horké sedadlo, a já začala navigovat Otu Zenkla. Vedle něj jsem v devadesátém absolvovala svoji první Bohemii. Téhož roku v Příbrami jsem zažila havárii během servisní pauzy. Jeli jsme za manželskou dvojicí Fialových, která si nás nevšimla a zničehonic se otočila. Ota nestihl zabrzdit a já ještě nebyla připoutaná, tak jsem hlavou prorazila přední okno a vylétla na kapotu. Cítila jsem tak teplo motoru i na pupíku. Tehdy se přijela poprvé podívat na závody moje maminka a rozhodně pro ni nebylo nic příjemného slyšet hlášení, že já i kolegyně Fialová jsme odváženy sanitkami do nemocnice. Naštěstí se nejednalo o nic vážného jen otřes mozku roztržené koleno.“

Šumavu 1991 se mnou jela už Isabellka

„V jednadevadesátém jsem na Šumavě jednorázově startovala s plzeňským Milanem Vosáhlem v jeho enkové corolle. Měl asi sto kilo a byl skutečným mužem velkých rozměrů. Asi jsme tehdy byly posádkou s největším váhovým rozdílem. Ironií bylo, že když mu auto nechtělo nastartovat, on seděl uvnitř a já ho tlačila. Soutěž jsme zakončili havárií. To jsem už byla zamilovaná a asi čtrnáct dní čekala Isabellku, jen jsem to ještě nevěděla. Pak jsem tedy vyfasovala mateřskou licenci místo závodnické a odešla do ciziny s rodinou. Při pohledu na rallye však mé srdce stále krvácelo. Dokonce i podvozek a pérování kočárku jsem upravila do „závodní“ podoby:-).“

Anglický bankéř Stephen Troth

„Nejkratší rallye jsem zažila v roce 2000. Anglický bankéř a pilot okruhových vytrvalostních závodů Stephen Troth s krásným Peugeotem 306 Maxi po Arminu Schwarzovi zatoužil vyzkoušet rallye. Právě Armin věděl o mé lásce k soutěžím a tak mi svezení s ním na Rally Bohemia zprostředkoval. Stephen to bral hrozně vážně. Poprvé jsme testovali v Berlíně za přítomnosti nějakých německých sportovních doktorů. Ti nám měřili tlak, píchali nás do prstů, nasadili pás a sledovali puls. Pak mě donutili vypít nějaký banánový koktejl. Při čtvrtém průjezdu jsem tak poprvé zvracela v uzavřené přilbě a taktak stihla vyběhnout z auta. Stephen se divil, prý jestli nejsem těhotná. Na tu banánovou chuť nikdy nezapomenu. Tím jsem veškeré další experimenty odmítla, a zatímco on jedl jakési zdravé nudle, já se ládovala řízky:-). Stephen se jako bankéř vyznal spíše v akciích. Když jsme při seznamovacích jízdách na březovické erzetě prorazili vanu, opravovala jsem jí já, zatímco on seděl mezi borůvkami a telefonicky řešil newyorskou burzu, která právě otvírala. Vtipné bylo, že se mě ještě ptal, jak dlouho to bude trvat. Byla jsem celá od oleje a pastu na opravu mi přinesl projíždějící Marcel Tuček. Samotná soutěž pro nás skončila po třech stech metrech úvodní erzety Přezletice – Brandýs nad Labem na mokru v první zatáčce. Do té všichni jeli na trojku, zatímco my na vytočenou pětku. Pak už jsme se poroučeli rovně do betonové skruže a jakéhosi mostku.“

Angažmá v ČK Motorsport

„V roce 2002 mě oslovil inženýr Karel Mach, že chce dámskou posádku. Podmínkou je, abych si našla spolujezdkyni. Zavolala jsem Petrovi Čečilovi, že chci nějakou normální. Pohoda v autě a vzájemný soulad jsou totiž pro mě velmi důležité. Petr mi našel Žirafku. Začátky s polem byly nádherné a s celým týmem máme dodnes skvělé vztahy. Chci jim všem poděkovat za možnost závodnicky vyrůst a novináři a fotografovi Markovi Feltovi za to, že nás jim doporučil. Spolupracujeme dosud. Když například letos testoval Francois Delecour na Českokrumlovsku před Jännerem a vše zajišťovala parta kolem Karla Macha, požádali mě, abych jim dělala tlumočnici. S Žirafkou a moji dcerou jsme tak prožily hezkého Silvestra a ve čtyři odpoledne na nový rok vyrážely zpět do Mariánek.“

Žirafka

„Díky angažmá v ČK Motorsport jsem se seznámila s Kačkou Blahoutovou z Žatce, jejíž otec František je dlouholetým soutěžákem. Přezdívku Žirafka si vysloužila svoji sto osmdesát tři centimetrů vysokou postavou, dlouhým krkem a krásnýma dlouhýma nohama, navíc je to světlá blondýnka. Mě zase říkají Myšice a tak když jdeme na diskotéku, Jirka Kalista vždy říká: „Bacha, z řetězu se utrhla divoká zvěř!“ Když jsem Kačku viděla poprvé, říkala jsem jí, že v tom malém polu bude asi sedět až v kufru:-). Lidsky jsme si okamžitě sedly a staly se z nás nejlepší kámošky. Je to fantastický člověk i spolujezdec, ženská do nepohody, vlastně se stala součástí mojí rodiny. Prožily jsme tohoto strašně moc a stále prožíváme. Obě jsme sice svobodné, ovšem rozhodně nejsme lesby, jak o nás občas někteří říkají. Tímto tedy oznamuji, že muže máme rády i mimo auto. Samozřejmě v převážně chlapském světě jsme se musely naučit být občas i drsné, abychom nebyly zadupány. V soukromí jsme ale normální ženské a máme i minisukně a podpatky.“

Potřeba slyšet ženský hlas

„Jedinou soutěží, kterou se mnou Kačka nejela, byla roku 2004 Kopná. Žirafka tenkrát byla v nemocnici, odkud jí pustili až těsně před závodem, a tak dorazila alespoň fandit. Vedle mě tak zaskočil Luboš Novák, jenž převážnou část své kariéry navigoval Pepu Koukolu. A musím přiznat, že jsem si uvědomila, jak moc jsem zvyklá na ženský hlas.“

Dva roky s civicem

„Po sezóně s polem jsme chtěly vyzkoušet něco jiného a přestoupili jsme k Tondovi Tlusťákovi a Hondě Civic. Honda byla živější, proti klidnému a poslušnému polu mě více tahala za ruce. Zažili jsme dvě hezké sezóny, pak však přišla havárie v Pačejově pouhých dvacet metrů před cílem poslední erzety. Tahaly jsme se o čtvrté místo ve třídě N2 s bratry Tomášem a Zbyňkem Hrabcovými a u rybníka mi šlo auto bokem. Viděla jsem ceduli „A“, značící blížící se fotobuňku a v domnění, že zásah cedule nám nemůže ublížit, jsem jí trefila. Byla opřena o starý kamenný patník… S uraženým kolem jsme skončily v ohradě mezi krávami. Fotobuňku jsme měly na dohled, tak jsme jí s helmami prošly pěšky. Přítomní časoměřiči mysleli, že máme šok po havárii. Na opravu následně padly všechny peníze a to znamenalo dlouhou pauzu s pravidelným závoděním.“

Dva starty ve Škoda Fabia Cupu

„V roce 2004 byl v plném proudu tehdejší Škoda Fabia Cup. Tehdy nás oslovil Honza Šeba z plzeňského JŠ Racing, zdali nechceme jet Bohemii a Barumku. Díky němu a jeho partě lidí jsme zjistily, že ještě končit nemáme a ukázaly jsme českým ženám, že se dá se škodovkou jezdit rychle i pro děti a na nákup, aniž by se ze smetany stalo máslo:-). Na Bohemce jsme v rámci poháru skončily druhé za Lubošem Vokálem a Ondrou Novákem. Na Barumce se trénovalo na skupiny a my, ještě s jednou pohárovou fabii, byly zařazeny do party mezi borce s WRC. Tomáš Vojtěch nás předjel způsobem, až nám kamenem rozbil přední sklo u tréninkáče. Poté se smál a říkal: „Takhle trénují velcí kluci, uč se!“ V soutěži nás zastavila spojka. Tenkrát zrovna startovaly vozy WRC až na konci startovního pole. Nám vytekl olej a pořadatelé na to nestihli upozornit za námi jedoucího Honzu Kopeckého, který se pak div nerozsekal. Tvrdil pak, že Maňovská ho chtěla zničit. Baví se s námi však dodnes, takže asi naši omluvu přijal:-).“

Krásný dárek od Isabellky

„Zpět do rallye mě vlastně dostala v roce 2010 dcera. Když viděla, jak jsem bez závodního volantu smutná, zaplatila mi k narozeninám za vlastní našetřené korunky test v Bělé pod Bezdězem s „Karkulkou“ Jirky Vlčka. Bylo úžasné zažít svezení se sekvencí. Štěpán Vojtěch mi ještě nezapomněl zavolat, ať se nezapomenu rozjíždět na jedničku:-). Isabellka mi splnila sen a já pochopila, že se ty porodní bolesti vyplatily:-).“

Sezóna v Rallye Cupu

„K opravdovému závodění jsme se s Kačkou vrátily o rok později při výročí desetiletého vzájemného rallyového soužití. V Rallye Cupu jsme usedly do pohárové fiesty od Jiřího Galušky. Musely jsme oprášit helmy, kombinézy a rozpis a pro tento účel šlo o fantastické auto. Řídilo se příjemně, a jak bylo pomalejší, Kačka měla čas koukat po divácích a v cíli erzet mi hlásit, kdo kde stál. Teď v lanceru už musí číst tak rychle, že se ven téměř nepodívá.“

Jiří Kalista – náš rallyový táta

„Jirka Kalista je tím, kdo má obrovský vliv na našem dalším návratu. On, jeho manželka Martina, jejíž to byl nápad, a všichni kolem něj nám maximálně pomáhají. Věřil nám, i když se mnozí smáli, že ženské nemohou silnou čtyřkolku zvládnout a hned to rozsekáme. Stal se takovým našim rallyovým tátou. Dovede nás pochválit, sprdnout, i slzy nám utře. Jedním z nejkrásnějších pocitů pro něj prý je, když stojí u trati na mezi a slyší na nás chválu. Snažíme se důvěru Jirky a celého týmu Sportgarage nezklamat. Náš lancer má skoro čtyři sta koní, protože ve Volném poháru nejsou auta omezena. Zatím ale jedeme bez ALS.“

Volný pohár – velká rodina

„Podniky Volného poháru jsou technicky a organizačně výborně zabezpečené, líbí se mi i jejich tratě. Parta je výborná – taková jedna velká rodina. Kolegové i pořadatelé jsou gentlemani, otevírají nám dveře do hospody, pustí na pánské záchody, nejsou-li dámské, říkají nám „naše holky“, fandí nám i jejich partnerky. Soupeři už si prý pohár bez nás nedovedou představit. Když je bolí hlava, máme v kabelce prášky, kapesníčky. Pokud zajedeme lepší čas, mají postaráno o motivaci, abychom je neporazily:-). Slova ředitelů před startem či časoměřiček u trati: „Děvčátka, musíte se k nám vrátit!“ mě v mém věku obzvláště potěší:-).“

Drift Challenge

„Letos poprvé jedu s mitsubishi i drifty, konkrétně rakouskou Drift Challenge. I zde mi Žirafka moc chybí, tak mi jí alespoň mechanik nakreslil a nalepil na okno. Asi bych nemohla jezdit okruhy a další individuální disciplíny. Potřebuji závodit ve dvou. V úvahu by snad připadaly ještě sajdkáry. Ve driftech mi je navíc moc líto auta, když musím držet dvojku v omezovači, aby mě to vytáhlo. To mé srdce krvácí. Každopádně si nabídky Martina Jansy od Action Race Team být jedinou ženskou ve čtyřkolkách moc vážím.“

Oblíbená soutěž

„Nádherné jsou Bohemka a Barumka. Vysněnými soutěžemi pak San Remo či Monte Carlo. Preferuji technické erzety než nějaká rozsekaná letiště v alejích na vytočenou pět. Přece jen mám už tři brzdy – ruční, nožní a mateřskou. Dcera ještě loni jezdila „stopětadvacítky“ motokáry, letos však kvůli studiu absentuje. Každopádně je také odkojená benzínem.“

Závodnické vzory

„Mým jednoznačným rallyovým idolem je Carlos Sainz. Líbí se mi i jako chlap. Má všech pět F – fantastický, famózní…:-). Když Isabellka jela v Německu ve Volkswagen Scirocco R – Cup, účastnil se tam závodu legend. Mohu tak posoudit, jak skromným člověkem tento Pan závodník je. Parádně jsme popovídali mimo jiné o Dakaru. Opomenout samozřejmě nemohu Michele Mouton. Když mě jednou v rozhovoru nazval český motoristický guru pan Vladimír Dolejš „českou Michele“, moc jsem si toho vážila. K ní mám ovšem hodně daleko. V době mých jezdeckých začátků mi nikdy neodmítli poradit Katka Trojanová a její otec Karel. Mým velkým vzorem a přítelem byl kmotr mé dcery Michele Alboreto. Měl ohromný smysl pro humor a miloval plzeňské pivo, které jsem mu vozila na každé naše setkání. Říkal, že po skončení kariéry ho bude popíjet na své jachtě. V dubnu 2001 bohužel zahynul na Lausitzringu při testu Audi R8 před čtyřiadvacetihodinovkou Le Mans. Volal mi ještě ráno v den své smrti. Dodnes přátelím s jeho manželkou Nadii. Až ona mě – rodilé Pražandě – ukázala s turistickou příručkou krásy staré Prahy. Isabellka zase kamarádí s jejich dcerami Noemi a Alici. Ohromně skromný je Hans-Joachim Stuck. Ten nás se Žirafkou při oslavě jeho narozenin označil za nejzajímavější posádku. Prý se ještě nesetkal s rychlou a dochvilnou brunetou a orientačně schopnou blondýnou:-). Co se týče skromnosti, vážím si i Franka, přestože už spolu nejsme. Dokázal šetřit techniku a přitom dosáhnout fantastických výsledků, nikdy se nevytahoval. Neposuzuji lidi podle slávy, vzhledu a oblečení, ale chování a velikosti jejich srdíčka.“

Setkání s motoristickými celebritami

„Díky Frankovi jsem poznala spoustu známých osobností. Frank měl stejného manažera jako Armin Schwarz. Hodně kamarádím s jeho spolujezdcem Manfredem Hiemerem, který nyní organizuje rallyové Volkswagen cluby. Fajn byli i Michael a Corinna Schumacherovi. Michael dokonce učil Isabellku skákat salta na trampolíně. Jednou během Grand Prix formule 1 v Monte Carlu jsme měli na akci Nikiho Laudu. Chvátal a já ho vezla na letiště. Monako je úzké samo o sobě, a když jsem na zastávce nečekala na rozjezd jednoho autobusu a projela mezi ním a zdí, pochválil mé řidičské schopnosti. Celkově mě ale více láká svět rallye. Okruhy už jsou moc velký byznys a pozlátko, příliš vysokých podpatků.“

Čas a finance

„Díky znalosti čtyř jazyků se hodně věnuji překladatelství a otevřou se mi mnohé dveře. V Action Racing Mania dělám instruktorku jízdy. Zabývám se interiéry a rekonstrukcí domů. Prostě ode všeho něco. Jsem naši manažerkou, designérkou, navrhuji design auta a kombinéz, zatímco Kačka je spisovatelkou. Jsme skutečná smíšená posádka – blondýna s brunetou. Společně vymyslíme více, než parta chlapů dohromady. A mýlí se ti, kteří si myslí, že jako holky to máme jednodušší. Naopak. Musely jsme se hodně snažit, aby nás začali brát. A když mi jednou po shakedownu řekli, že musím mít koule, protože takhle ženská neřadí, bylo to ohromným vyznamenáním. Od té doby se občas do rozkroku podívám, ale fakt tam nejsou:-).“

Další koníčky

„Moc ráda se svezu na čtyřkolce, na stojáčka jezdím na vodním skútru, lyžuji. Skvělým odreagováním jsou procházky s dvěma velkými knírači – Apolem a Plutem. Miluji Mariánské Lázně, tu zeleň, přírodu a klid. Jsem sice hrozně ukecaná, tak mi to možná málokdo uvěří, ale opravdu, jelikož jsem spoustu času mezi lidmi, moc ráda pak strávím nějaké chvilky i o samotě. Na jednom pionýrském táboře jsem kdysi – jako jediná z oddílu – dokonce vyhrála čtyřiadvacet hodin bobříka mlčení:-). Baví mě i interiéry, pořád buduji, motám se kolem malty. Ráda se starám o domácnost a vařím italskou kuchyni. K tomu však musím mít strávníky:-).“

Rallyová budoucnost

„Jet dál, učit se s autem, zrychlovat a řezat chlapy, pokud nám to zdraví a finance dovolí. Abych mohla jet Posázaví, prodala jsem několik kabelek. Moc ráda bych se koncem června zúčastnila Radouně. Doufám, že nebudu muset opět sundat z hřebíku zástěru a vrátit se do kuchyně.“

Komentářů celkem: 17
11. 6. 2013 21:36
0 0
Moc pěkné povídání! smajlík
11. 6. 2013 21:48
0 0
smajlík
11. 6. 2013 21:50
0 0
Bože to je ukecaná "baba"smajlíksmajlík
11. 6. 2013 21:57
0 0
super holky !!! smajlík
11. 6. 2013 22:16
0 0
náhodou... holky tu kárku voděj líp, než kdejaký frajírek, kterej si kdo ví jak vydělal na čtyřkolusmajlík klobrc dolu
12. 6. 2013 00:54
0 0
Závidím setkání s tolika osobnostma smajlík
12. 6. 2013 08:30
0 0
Super článek, holkám fandím! Takže ať se daří - zrychlovat a řezat chlapy! smajlík
12. 6. 2013 14:16
0 0
Stále čekáme a stále Vás holky nevidíme v přihlášených na Radouň. )-: Kabelky prodat!!! Na závod přijet!!!
12. 6. 2013 17:08
Upraveno 17:09
0 0
Kiš kiš.smajlík Mě děvčata v loni v Č.Buděj. pochválila psa.smajlík
12. 6. 2013 17:19
0 0
Holkám moc fandím!Jsou fajn a umí zatáhnout za knipl!smajlíksmajlík
12. 6. 2013 19:49
Upraveno 19:49
0 0
Krásné čtení, jsem rád, že znám Mišku osobně. A věřím, že se holky budou objevovat i na dalších závodech
13. 6. 2013 12:55
0 0
Pěkně napsanej profil a já přeji hezké kilometry v závodním autě.
13. 6. 2013 16:30
0 0
Pěkný článek,jen trošku dlouhej.smajlík
Tak posadíme českou Michel do Audi a ať nám to ukáže.. A nebo do velkýho mistráku a hned budeme vědět,jak na tom je. S Frenkem v zádech se to jezdí. Ale co,vypadá celkem dobře, velká pusa a nafouklý prsa dělají svoje. Nic ve zlym.smajlík
13. 6. 2013 18:06
0 0
tak chlape, za předposlední (minimálně za tu) větu, bys ve čtyřkový knajpě dostal po čuni a v lepší společnosti by ti "naznačili", že mezi nimi není tvé místo. ber to tak, jako by se ti dostalo obého...
13. 6. 2013 19:33
0 0
To neřeš, vždycky se někdo takovej najde, obvykle z kategorie forever alone....smajlík
13. 6. 2013 20:48
0 0
brukky:
Dobrá, ale neopodstatněná myšlenka. Jel jsi někdy něco a víš o čem to je ?
13. 6. 2013 20:58
0 0
Milane, souhlasím plně s tímto komentářem. Pozdravuj v Bolce----- smajlík
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!