Ing. Jaroslav Mansfeld je jednou z nejvýznamnějších osobností v zákulisí Rally Bohemia. Automobilovým soutěžím a své milované soutěži zasvětil celý život. Ostatně byl k tomu přímo předurčen. Však také jeho otec za dob rodu Bobků, Oldřicha Horsáka a Milana Žida šéfoval továrnímu týmu Škoda AZNP v Česaně a byl jedním ze zakladatelů předchůdce Bohemie – Rallye Škoda. Ing. Jaroslav Mansfeld, který nedávno oslavil šedesáté narozeniny, v osmdesátých letech minulého století nejdříve vytvářel itineráře, později v organizačním výboru zastával funkci činovníka pro styk s jezdci. Blížícímu se letošnímu jubilejnímu čtyřicátému ročníku napomohl krásným dárkem – s kolegy z organizačního výboru Rally Bohemia 2013 se výrazně podílel na návratu tradiční a nádherné vyskeřské rychlostní zkoušky.

Do harmonogramu letošní Rally Bohemia se po dlouhých letech vrací slavná vyskeřská rychlostní zkouška. Máte na tom velký podíl a tak nemohu začít rozhovor jinak – proč jste se rozhodl pro její oživení a jak moc obtížné to bylo?

„Chtěl jsem dát zavzpomínat na starou slavnou dobu, kdy se zde jezdila legendární vyskeřská vložka, končící až za dnešním hotelem Helikar. Vedla chráněnou krajinnou oblastí v několika podobách. Někdy na Hrubou skálu, jindy do Kacanov u Turnova či až mezi chatovou oblast. Tamní cestičky mám mnohokrát projeté na kole. Pokusili jsme se tedy požádat lidi z oné oblasti, zdali bychom mohli ty nádherné a tradiční úseky využít při jubilejním čtyřicátém ročníku Rally Bohemia. Technické silničky ze zatáčky do zatáčky zajisté přinesou radost i jezdcům. Zdejší trať prakticky nepotřebuje retardéry, a přesto nebudou dosahovány vysoké rychlostní průměry. Rallye patří do zatáčkovitých úseků, měnících rytmus, ne na ty rychlé, rozbité a stále se opakující. Dosáhne-li se toho s minimem retardérů a rozhodčích faktu, je to ideální. Samozřejmě jsme slíbili za organizační výbor dobré chování k přírodě, rozhodně nehodláme nikomu nic zdevastovat. Petru Pavlátovi, staviteli tratě celé soutěže, se vše podařilo zdárně projednat. Všem starostům i ochranářům přírody, kteří nám vyšli vstříc, mnohokrát děkujeme. Letos je trať oproti dávným letům samozřejmě obměněná. Start je ve Vyskeři a pojede se kolem Kacanov přes Olešnici.“

Nyní už do historie. Váš otec patřil k nejvýznamnějším osobám začátků Rally Bohemia. Můžete na něj zavzpomínat?

„Táta jezdil v letech 1957 – 1963 soutěže jako spolujezdec legendárních Václava a Jaroslava Bobkových. Po skončení Rallye Vltava dostal od tehdejšího ředitele Miloslava Zapadla a vedení AZNP zadání uspořádat vlastní soutěž s centrem ve městě automobilů. Geniální myšlenka – továrna vyrábějící auta, provozující vlastní tým a soutěž. Cílem také bylo navázat na tradici hvězdicových jízd po vzoru Rallye Monte Carlo. Na první dva ročníky se tak posádky sjížděly ze směru svých bydlišť – například z Varšavy, Bratislavy, Budapešti, Berlína, Lublaně či Vídně.“

Jednou z vašich rallyových aktivit byla tvorba itinerářů. Jak obtížné a pracné to bylo?

„Tehdy to nebylo jednoduché jako dnes, kdy spoustu věcí vyřeší počítač. Když se dnes spletu, na počítači vše vyměním. My tehdy museli případnou chybu vyškrábat žiletkou. Mapy jsme místo dnešního vyhledání přes google obkreslovali z vojenských map. Ve volném čase jsme vše malovali na průsvitný pauzový papír ručně pomocí šablon, používali křivítka a redisperka. Někdy itinerář obsahoval až dvě stě stran. Bylo to dost pracné. Vše jsme tvořili s kolegou Ing. Janem Melšou. Mimochodem, do fabriky jsme nastoupili ke stejnému dni v roce 1977. Dědičnost genů dokazuje i fakt, že jeho syn jezdí jako logistik s posádkou Jan Kopecký – Pavel Dresler v týmu Škoda Motorsport a sám rovněž absolvoval jako pilot několik rallysprintů. Jablko prostě nepadlo daleko od stromu.“

Jak tady prohlížím vaše itineráře, v těch novějších už jste fotili i starty a cíle…

„Když kolegové ze Škoda Motorsport přijeli z větších zahraničních soutěží, viděl jsem v jejich itinerářích vyfocená místa startů i cílů rychlostních vložek. Rally Bohemia tehdy řediteloval Ladislav Krofta a bylo výhodou, že jsme díky jeho působnosti mohli využít techniku z ministerstva zahraničí. V roce 1986 jsem řekl Zdeňkovi Jonášovi, sousedovi z chaty, že mi musí pomoci a jet se mnou na trať. Vyrazili jsme tedy starty, cíle a „stopky“ rychlostních zkoušek Bohemie také nafotit. Předem jsme si vyrobili z dřevěných latěk stojany, vždy jsme je položili s cedulí na jejich místo, vyfotili, posbírali a jeli dál. Dvě vložky to šlo, pak se zvedl vítr a ceduli i se stojanem nám bral.“

Chtěl byste zmínit některé vaše spolupracovníky?

„Obrovský kus práce odváděl JUDr. Břetislav Štilec z Brna. Dělal propagaci, korespondenci, archivoval věci v autoklubu, vyřizoval komunikaci s fanoušky, žádajícími třeba o samolepky. Nebyl moc vidět, ale té mravenčí práce odvedl ohromně moc. V letech 1981 – 1983 jsme společně vydali brožurky, snažíc se trochu zmapovat historii – nejen Rallye Škoda, ale například i Monte Carla, Tulipánové Rallye či podniků tehdejšího Poháru míru a přátelství. Někdy nebylo jednoduché získat úplně přesné info – tutéž věc mi třeba táta a Jaroslav Bobek popsali poněkud jinak. Nikdo si prostě nemůže pamatovat všechno úplně do detailů. Pan Slávek Cejp mi zase utkvěl v paměti komentováním vložky na diváckém místě v Kolomoutech, kde byla tribuna. Tátova rodina k němu měla blízko. Znal mšenské soutěže, byl to ohromně entusiastický člověk, znalý několika jazyků. Měl své plusy i mínusy, ale ten motorsport ve firmě Škoda jistě někam posunul.“

Později jste se stal činovníkem pro styk s jezdci. Jak se vůbec zrodil start tolika slavných pilotů na Bohemii?

„Když jsem přestal dělat itineráře, věnoval jsem se pro změnu styku s jezdci. Rallye Škoda byla od roku 1978 součástí Mistrovství Evropy. Ten se tehdy bodoval podle koeficientů 1, 2, 3 a 20, kterými se body z té které soutěže násobily. My postupně získávali stále lepší koeficient. Pro informaci, v roce 1998 se například Barum Rally jela s koeficientem 2 a Rally Bohemia s koeficientem 3. Dvacítky jsme sice nedosáhli, přesto se u nás představilo mnoho tehdejších hvězd i vycházejících talentů. Stejně jako si jim fanoušci psali o podpisové kartičky a samolepky, my je zvali, zdali by nechtěli využít naše atraktivní a technické tratě k testování. Tehdejší jezdci měli ještě obrovskou vůli k sebezdokonalování a jezdeckému růstu. Komunikovalo se většinou německy a anglicky a já osobně se tím jazykově hodně zdokonalil.“

Jak se chovali slavní závodníci?

„Například Robert Droogmans, vítěz z let 1981 a 1983, byl velmi pohodový člověk. Na našich tratích poprvé představil Ford Escort BDA. Michele Cinotto s Audi Sport Quattro zase přijel v čtyřiaosmdesátém v rámci rakouského týmu, šéfovaného panem Schmidtem. Jeho navigátor Emilio Radaelli vyhrál Bohemii s ním a následně o rok později s Haraldem Demuthem. Obrovskou hvězdou byl, bohužel již zesnulý, Ingvar Carlsson, který v oněch obou ročnících dojel druhý. Mazda Team Europe tehdy šéfoval Achim Warmbold a dorazili vyvíjet wankelův motor – dvakrát s RX7, jednou s familií. Všichni tito borci byli skromní lidé, žádné primadony, a snažili se podat co nejlepší výkon. Pro diváky to tehdy byla obrovská událost. V době železné opony vlastně jedna z mála možností vidět vozy západní produkce mezi všemi těmi trabanty, wartburgy a žigulíky. Jezdili sem davy fanoušků z dalších zemí východního bloku, Polska, NDR, Maďarska. Na řepovské vložce na vysekaném poli směrem na Jemníky a Kolomuty přebývalo už od úterka obrovské množství diváků.“

Setrvalo vaše přátelství s některým ze slavných pilotů až dodnes?

„Ano. Například s Haraldem Demuthem. Potkávali jsme se na německých soutěžích, kde po skončení jezdecké kariéry léta dělal sportovního komisaře. Byl to vynikající a inteligentní pilot, jenž dosáhl mnoha úspěchů v Německu i Evropě. Loni mě moc potěšil účastí na Rally Bohemia Legend s Young Team Quattro.“

Předpokládám, že jistě máte nějaké zajímavé zážitky. Které byly nejvýraznější?

„Obrovskou radost mi udělal Patrik Snijers v šestaosmdesátém, když mě v rámci testu Lancie 037 svezl v remízku od Jemník do Řepova. To bylo splnění snu. Michele Cinotto zase řešil, kam bezpečně schovat své quattro. Žádné soukromé firmy tehdy neexistovaly a tak nakonec nezbylo nic jiného, než že jsem nabídl naši rodinnou garáž. Tchánovu stodvacítku jsme vyvezli ven a zaparkovali před domem. Volné místo v garáži zaujal speciál Audi Quattro. Tchána jsem neměl čas ani informovat o změně. Jaké bylo jeho překvapení, když přišel do garáže a vykouklo na něj obrovské křídlo quattra.“

Cinotto 1984
Foto: Stefan Mai z knihy Rally má jméno Bohemia

Jak byste porovnal tehdejší dobu s tou dnešní?

„Je to úplně jiná doba. Dnes na nejvyšší úrovni excelují mladíci, například Andreas Mikkelsen začínal už před dovršením plnoletosti. Jeho vývoj jsme sledovali a velice nás těší, že poprvé s vozem Škoda Fabia S2000 startoval na podzimní Rally Bohemia. Stále jde o královskou disciplínu, kde se musí přemýšlet hlavou, přesto dříve byly více potřeba zkušenosti. Dnes jde spíše o sprint a ty dlouhé vložky mi chybí. A že se dnes jede ve vteřinách a tehdy v minutách? Ono přepočítaly-li by se ty tehdejší soutěže, čítající téměř tisíc kilometrů rychlostních zkoušek, na vteřinu na kilometr, možná by se mnozí divili, že se i tenkrát vlastně jelo ohromně vyrovnaně.“

Závěrem se zeptám – co byste popřál Bohemii k jubilejním narozeninám?

„Na tuto otázku bych nerad odpovídal před Rally Bohemia 2013 už s ohledem na podzimní ročník Bohemie, kde nás v říjnu zastihla sněhová kalamita a minulý ročník. Ten bohužel přinesl událost, která bohužel k soutěžnímu sportu patří. V našich srdcích stále zůstává vzpomínka na Bohouše Ceplechu, který jako spolujezdec velmi talentovaného pilota Martina Semeráda odešel ze světa rallyových závodníků. Mám radost, že nově vydaná kniha o historii Rallye Škoda/Bohemia, na které jsem se také spolupodílel, vyvolala velký zájem z řad škodováků, kterým soutěž stále něco říká a není jim lhostejný její osud a budoucnost. To mě naplňuje mírným optimismem. Po skončení letošního ročníku se budeme muset poradit, co dál. Naše soutěž, s přihlédnutím ke své čtyřicetileté tradici, výrazně přesahuje formát Evropského poháru. Takže, uvidíme. Každopádně buďme rádi, že jsme to dotáhli až do blížícího se jubilejního čtyřicátého ročníku.“