Co se týká samotné soutěže, tak jsme se moc hezky svezli. Sice nás opět trápily problémy s převodovkou – už krátce po startu nám začala při ubrání plynu vyskakovat dvojka, což bylo poněkud zákeřné a přivodilo nám to několik dost svízelných situací. Ale že s těmi kvalty budu mít nějaký problém jsme už tak nějak počítali, holt asi neumím řadit, nebo se ta ocel od mých mladých let nějak změnila a nic nevydrží. Už tak byl zázrak, že ta převodovka přežila provozuschopná celou Valašku :-) ! Asi by pro mě byla ideální pádla pod volantem, ty bych snad přes ten volant nepřecpal, nebo pak už asi zbývá jen variátor. Brzdy taky nejsou úplně ideální, musím pořád našlapávat, protože to pořád “rozhazuje“ desky, ale na to jsem už v podstatě zvyklý. Jinak jsme si ale soutěž opravdu moc užili i přes to obrovské vedro a až na jedny hodiny a defekt v poslední RZ bylo vše úplně super. Vyhráli jsme ve třídě 2 vložky, takže jsme se ujistili, že se neztratíme ani ve větší konkurenci než byla na Valašce a to je pro nás moc uspokojující :-) !

Co se mi ale nelíbilo, a taky jsem to na přejímce sdělil tajemníkovi rally, tak jsou věci před samotným startem. Jak už se diskutovalo před nedávnem na eWRC, tak i já zastávám názor, že prostě vyhlásit max. rychlost 50 km/h při seznamovacích jízdách na všech erzetách je zhovadilost a za tím si stojím. Na můj dotaz mi p. Krejsa argumentoval tím, že ať si to zkusím při přípravě soutěže získávat povolení atd. Jasně, vím že to není jednoduché. Pořadatelům budiž čest a sláva, že to pro nás ještě vůbec dělají a fakt si toho moc vážím, ale toto je čistý alibismus. Na erzetách byly kilometry a kilometry úseků v polích, kde nebylo ani živáčka, v závodě se tam jelo v omezovači nebo v opravdu vysokých rychlostech a trénovat to padesátkou… Tak to možná zvládne Kopecký a podobně vyjetí a zkušení jezdci, ale jsem přesvědčený, že většině startovního pole to prostě dělá problémy. Poznat v padesátce, kde a jak moc mě který hrb hodí, jak se auto bude chovat na horizontu atd…Ve finále to stejně dodržoval málokdo, když při prvním průjezdu zjistil, že na místě žádný radar není. V obci ať se třeba měří za každým barákem, nemám s tím žádný problém, ale jestli se v zákoně píše, že mimo obec je povoleno 90 km/h, tak by to mělo platit pro všechny a pořadatel by nám neměl vymýšlet zákony nové. Navíc likvidační pokuty, které jsou schváleny, to už je do nebe volající! Já se skutečně snažil padesátkou jezdit, v tom vedru to bylo fakt výborné, plazit se padesátkou cca 100 km (3x3 rz), ale je to na houby věnovat se více tachometru, než poznání záludnosti tratě. Kdyby mě totiž někde, kde bych se eventuálně zapomněl, změřili a vyfasoval bych dejme tomu 15 tis., tak jedu domů a má kariéra skončila, protože bych to prostě nezaplatil!

Další “výborný“ nápad byl udělat přejímky v době seznamovacích jízd! Zřejmě i pořadatelé už žijí v představě, že všichni závodníci mají kolem sebe mnohačlenné týmy, které to všechno vyřídí. Bohužel to tak není. Musím se nějak živit a prostě nemůžu vždy přijet o den napřed, přivést si hafo lidí atd. Např. my jsme vstávali v pátek ve 4h, po osmé jsme dojeli do Kostelce, šli složit auto do servisu, který byl naštěstí otevřený od rána, což chválím – jinde to nebývá zvykem, počkali jsme si hodnou chvíli na itineráře a využili možnost udělat administrativní přejímku a náhle bylo skoro 10h. Honem jsme spěchali napsat aspoň jednu vložku, v časovém presu jsme ji stačili jednou zkontrolovat a zase jsme fičeli zpátky, protože na 11,30 jsme měli technickou přejímku. Po jejím absolvování zase rychle zpátky natrénovat zbytek erzet parádními 50 km/h. S vyplazeným jazykem jsme do 16,00 stihli na všech 3 RZ tři průjezdy! Pak honem do servisu a konečně v cca 17,00 jsme si dopřáli ten přepych jít poobědvat, protože za celou dobu tréninku jsme se stihli akorát 2x vycikat a sežrat na schlazení jeden nanuk. A to všechno jen kvůli tomu, že pořadatel si vymyslel slavnostní večerní start od 18,00! Chápu že pořadatel se potřebuje “ukázat“, ale proboha proč mám startovat 2x přes jednu rampu? Jednou večer a ráno zas? Plno dobráků mi řekne, že si jenom stěžuji! No, když je něco dobré, tak to pochválím a když se mi něco nelíbí, tak si postesknu! Tak už to bývá! Nejsem žádný profesionál, který je na závodech vlastně v zaměstnání. Platím si drtivou část nákladů sám a závody jsem bral vždy hlavně jako koníčka, jako zábavu! Sice strašně drahou, ale pořád hlavně zábavu! A tak nějak zjišťuji, že se většinu doby nebavím.

Mám závody moc rád – s přestávkami na splácení dluhů jezdím už 33 let, ale už jsem zřejmě fakt starý a méně zaslepený, protože mi začíná vadit stále více a více věcí, které bych dříve přešel s tím, že se nedá nic dělat. Tak nějak dospívám k přesvědčení, že nemusím závodit za každou cenu. Dobře mi to shrnul kamarád Michal Sum, několikanásobný mistr republiky historických aut. Řekl mi: „Ty jsi v podstatě narkoman a masochista. Pořád nadáváš, že ti lidi ve vedení automobilového sportu závodníky vydírají nesmyslnými požadavky a neustále jim nosíš další a další peníze, tak jak mají další a další nároky a požadavky. Tím je podporuješ a jim nikdy nemůže dojít, že to dělají špatně. Já je podporovat nechci a tak jim žádnými penězi nepřispívám. Na školení sice zajdu, zaplatím si řízek a poslechnu, co za další novinky vymysleli. Testovat netestuji, protože u nás jet nechci a jinde v Evropě náš výmysl nechtějí. Tam je třeba mít platné STK. U nás si akorát koupím licenci a závodit pojedu radši někam ven, jak už to dělám řadu let. Já mám dojem, že když se jeden významný funkcionář vyjádřil, že nejlepší a nejjednodušší by byly závody bez diváků, tak ti dobráci to chtějí dotáhnou do absurdna a chtějí mít závody i bez jezdců – ostatně ve velkém mistráku se jim to už téměř podařilo. Potom by se akorát vždycky všichni sjeli, trochu by pohodovali a rozdali by si nějaké ty “náležitosti“, poplácali by se po ramenou, jak to všechno dělají dobře a měli by klid a žádné problémy. Vždyť všechny problémy vlastně způsobují závodníci anebo diváci.“

Už dlouho vím, že má pravdu, ale když já mám ty závody fakt tak rád…

Člověk se pak už musí jen usmát, když na rampě zjistí, že se sice po celodenním snažení nějakým řízením osudu, s vyplazeným jazykem dostal na třetí místo, ale to je tak všechno. Nějaký pohár jako ocenění za podaný výkon je zbytečnost – však vždyť ti blbci zaplatili jen 5500 Kč startovné, tak co by chtěli! I když i ve sprintu se údajně např. kolega Trnovec podivil, když za 2. místo dostal pohár jen on a spolujezdec ne. Asi si pořadatelé myslí, když se jenom veze a netočí tím kolečkem,tak nemá zásluhy. Petr se prý rozhodl, že nechá ten druhý udělat mitfárovi na vlastní náklady …

Divné ale je, co jsem se dočetl ve Zvláštních ustanoveních:

14.2.1 V MČR-S podle čl. 14.1.2 budou uděleny poháry za 1. – 3. místo v absolutním pořadí, v jednotlivých kategoriích a ve vypsaných třídách.

14.2.2 V PČR podle čl. 14.1.3 budou uděleny poháry za 1. – 3. místo v absolutním pořadí, ve skupinách a ve vypsaných třídách.

No, ale že předpisy a nařízení musí dodržovat jen ti pitomci jezdci, co nosí ty peníze, to jsme si už přece zvykli. Anebo možná při mém stáří už nechápu psaný text správně.

Ale nejvíc jsem se zasmál po dotazu paní ve stánku s občerstvením ve stánku před náměstím, která se při rozhovoru s námi ptala, kolik že vlastně dělá ta finanční prémie za to třetí místo? Že se celý den dohadují, kolik tak asi dostaneme peněz, když se celý den honíme v tom vedru po okolí. Když slyšela, že nic, vykulila oči a ptala se: „Tak proč to vlastně děláte???"