Letošní sezona pro nás není zrovna přívětivá a zatím se nám zřejmě jen lepí smůla na paty. Vše začalo už na rally Krkonoše, kde jsme při výletu mimo trať lehce poškodili vůz, ale pokračovali i přes drobné problémy s vpuštěním zpět na trať. Na poslední RZ jsme ale opět chybovali a ztratili tak 10 minut. Na dalším závodě jsme se prozměnu na noční RZtě trápili s překroucenou poloosou. Po opravě nás ale před koncem soutěže z vedoucího místa opět odsunuli obě překroucené poloosy. Na Pačejovské rally jsme ale chtěli tuhle smůlu prolomit.

Nic jsme nepodcenili. Auto bylo připravené na 100%. Dostalo nové destičky z té nejtvrdší směsi, co se dalo sehnat, nový stálý převod, oleje, atd…Byli jsme si jisti, že jsme maximálně připraveni.Neponechali jsme náhodě ani servis a s námi vyrazil i celý tým mechaniků, co naše Saxo důkladně znají. V pátek ráno jsme vyzvedli itinerář, udělali administrativní přejímku, odstavili servis s autem na benzínce a jeli najíždět. První RZ zvaná ,,muničák'' se nám šíleně líbila, jelikož se z 90ti procent jela na rozbité, úzké lesní cestě. Přesně to, co nám sedí nejvíce. Při druhém průjezdu už jsem se neudržel a rozvášnil trošku i náš tréningáč. Baruš mě začla hned brzdit, ať se zklidním a nechám si to na závod. Oba jsme věděli, že tahle RZ prostě bude naše. S velkým nadšením jsme jeli vstříc dalším erzetám. Všechny ostatní tratě byly nádherné, úzké, členité, místy čekalo i malé nebezpečí, ale už nás nevzali za srdce tak, jako ta první.

Technická přejímka proběhla bez problémů a my už jeli postavit servis na blízké letiště. Večer jsme ogrilovali nějaké to masíčko, popili trochu piva a šli nabírat energii. Ráno bylo celkem dlouhé, jelikož náš startovní čas byl až v 10:30. Kluci tedy v klidu doleštili auto, naposled vše překontrolovali a my mohli vyrazit do Horažďovic na startovní rampu. Atmosféra nepopsatelná, na rampě nás pobavil místní komentátor, dostáváme výkaz a vše právě začíná. Po příjezdu k erzetě dostáváme upozornění od technického komisaře, že je trať uklouzaná a ať si dáme pozor na havarovaná vozidla. Přichází náš čas, nasazujem helmy, zapínáme kamery, GPS systém a jedem. Chvilku po startu přichází P5 na most, mírná chyba v podobě velkého katu a rána od schovaného kamene. Zřejmě tato rána zapříčinila následný únik chladící kapaliny. Cítíme, že to opravdu v několika místech klouže a tak se snažíme to trochu zklidnit a jet na jistotu. Auto mě opravdu poslouchalo a tak jsem chtěl Barču drobet provézt. Jeden bok střídá druhý a Baruš už mě začíná opět krotit.

Přichází technický úsek L4 řež do P4 za sud, kde jsme byli trošku rychlejší. Uklidnili jsme styl jízdy a pokračujeme dál. Po výjezdu z lesa na štěrk si následně užíváme odbočení na diváckém místě a snažíme se projet drobet pro diváky. Po chvíli už přichází cíl. Bohužel nedostatek vody vidím na ukazatelích teplot, které byly v maximu. Naštěstí používáme kvalitní racingové oleje a tak nedošlo k zadření motoru. Na přejezdu vše dolíváme a opatrně jedem na RZ číslo 2. Tato rychlostní zkouška boužel stála z důvodu havárie posádky Hylán – Kulštejn. Kluků přejeme brzké zotavení. Při volném průjezdu pro nás přišla velká rána. Když jsem chtěl z pětky zařadit nižší kvalt, nešlo to. Na pátý kvalt dojíždíme do servisu a snažíme se zjistit, co se stalo. Táhla jsou v pořádku a tak problém musí být uvnitř převodovky. V ÚP se rozhodujeme, co dál. Odstoupit jsme nechtěli, jelikož na první RZ jsme zajeli 30. čas celkově a druhý v naší skupině. Výměnu převodovky ale nestíháme.Rozhodli jsme se, že sundáme kryt pátého rychlostního stupně, ručně zařadíme čtvrtý a na ten soutěž dojedeme. Po sundání auta z heveru při časové tísni zjišťujeme, že kvalt vyskočil. Rychle zpět s autem nahoru a znovu. Časovku sice nestíháme, ale jelikož bychom s jedním kvaltem už neměli ani šanci nějak závodit, je to momentálně to nejmenší, co nás tíží. Do ČK přijíždíme o 1 minutu později. Benzín dolitý, nádrž uzavřená, můžem jet. Při nastartování ovšem přišla rána a kvalt opět vyskočil. Baruš šla odevzdat výkaz, GPSku a my končíme.

Bylo to pro nás obrovské zklamání, na této soutěži pro nás byla priorita opravdu jen dojet s jistotou. Baruš se sklopenou hlavou po tomto odstoupení pouze dodala :,, Odstoupení z této soutěže mě opravdu šíleně zklamalo. Asi mi dá hodně práce to spolknout, je to pro mě moc velké sousto. Pačejov byl pro mě jakýsi závodní sen, který se boužel plně nesplnil. Ale i tohle k tomuto sportu patří. Na Honzíkovi jsem viděla velkou snahu, opravdu se moc snažil. A nesnažil se jen on, velký boj předvedli i naši mechanici, kterým patří obrovské dík za jejich výkon. Boužel nám nebylo přáno a tak teď musíme zvednout hlavy a připravovat se na rally Příbram, kde snad už tuhle smůlu prolomíme.''

V následujících týdnech musíme auto znovu plně připravit, chystáme se udělat malý test, kde bychom také chtěli vylepšit i náš rozpis. Velké dík patří našim mechanikům, kteří předvedli opravdu veliký boj, všem, kteří nám fandili a podporovali i po našem odstoupení, také pořadatelům za, jak je již jejich zvykem, uspořádání nádherné soutěže. Největší dík patří ale také našemu důležitému sponzorovi Milionový plán, který nás i přesto bude nadále podporovat. Doufáme, že na Příbrami se potkáme a bude lépe.