EPLcond Rally Agropa 2013 byla první soutěž v letošním roce, na kterou jsme jeli s tím, že víme, do čeho jdeme. Vloni jsme na ní sice tak trochu pohořeli, ale odjeli jsme jí celou. Ročník 2013 se však pro nás nesl v duchu prázdninového reparátu, který zná každý správný student :-).

Soutěž familiárně nazývaná pačív pro nás jako obvykle začala ve čtvrtek odjezdem do Olešné pro itinerář. Pořadatelé umožnili vyřídit většinu kroků administrativní přejímky, což je fajn. Bohužel nešla udělat celá, a tak pro potvrzení technické karty musela dojet naše Evča do Horažďovic. My se v tu dobu seznamovali s tratí. Při seznamovačkách bylo občas poznat, jak široké startovní pole na této soutěži startuje. Nebylo totiž žádnou výjimkou, že jste se při psaní/kontrole dostali do vláčku třeba deseti aut. Na mnohých místech je trať úzká a předjet ani nelze. My to často řešili tak, že jsme tréninkovou fabii někam zahodili a třeba pět minut počkali. Ono toho moc nezkontrolujete, když jediné co vidíte je zadek auta před vámi. Trať byla až na pár výjimek stejná jako vloni, avšak příjezd do obce na RZ2 pořadatelé změnili tak, že se jednalo o poměrně těžké místo, kde bylo velmi lehké udělat chybu. Respektive, drobná chybka by mohla být velmi tvrdě ztrestána nárazem do obřích kamenů, které trať lemovaly. Pěkná práce :-). O jednu z přestávek se postaralo také počasí, kdy do okolí Horažďovic přišla taková docela hezká bouřka provázená přívalovým deštěm. Tak jsme před RZ4 zaparkovali asi na deset minut, než začalo alespoň normálně pršet, abychom na té silnici něco viděli. Po seznámení s tratí jsme s Tomem měli dobrou náladu, protože to vypadalo, že na nejdelší RZtě, kterou jsem přejmenoval na Čečerečeče podle té podivné písničky, máme rozpis v pohodě. Tam jsme vloni nebyli schopni napsat notičky ani na tři průjezdy. Pořád jsme něco opravovali, doplňovali, zpřísňovali, měnili, až z toho byl takový bastl, který se Tomovi strašně špatně četl, mně to nedávalo smysl, protože to bylo nepřesné a do toho všeho jsme tenkrát byli rozhození z defektu a penalizace, kterou jsme schytali. No prostě dvě mladá vohrábla přijela na pačív :-). Letos však byl pocit úplně jiný, i když vím, že máme v rozpisu ještě velké rezervy, převládala spokojenost nad vyhotoveným dílem :-).

Sobota, den závodu. Jako vždy jsme zdravě nervózní před startem do první RZ než si zase připomeneme, že nejsme takové trubky, abychom to nedovezli do cíle. Taktiku jsme měli jednoduchou, jet v klidu, nedělat vylomeniny a navázat přesně tam, kde jsme v Kostelci skončili. Tedy ve stavu, kdy jsme například s Lukášem Nekvapilem schopni jet ve vteřinkách rovinu. První RZ zvaná muničák je nádherná zkouška vedoucí lesem po nečistotách a šotolině. Musí se jet ukázněně a nesnažit se tam býti hrdinou. Vloni jsme u výjezdu z lesa udělali první defekt v životě, proto jsme si řekli, že ho svižně projedeme. Mno, pravdou je, že jedno levé odbočení jsem nezvládl úplně nejlépe, kdy jsme museli trochu couvat a ztratili tím šest sekund, ale jinak už to bylo v pohodě. Při přejíždění přírodního retardéru jsem málem trefil lyži Martina Lichovníka, který v daném místě bohužel havaroval. Nutnost ukázněnosti v místech, které jsou tzv. v koleji, ukázal další úsek této zkoušky, kdy jsem dvě kompresní místa chtěl přejet po hraně silnice. Hondu to však hned začalo stahovat mimo kvůli všudypřítomnému blátu, tak jsme se vrátili do stopy a jeli dál. Nádherné místo je rovněž i po odbočení na hlavní silnici, je to sice po široké hladké vozovce, ale jsou tam dvě krásné pravé zatáčky přes horizont. Celý úsek se dal jet naplno, zkusil jsem to. A bylo to boží. Na čas jsme nekoukali a jen odjeli na RZ2, která byla nejdelší zkouškou celé soutěže. A reparát začal. Žádné krize, mnoho míst, které jsem si pamatoval z loňska, že jsme brzdili, tak jsme podrželi nebo alespoň nebrzdili tolik. V klidu jsme dojeli do cíle, kde jsem z tabule zjistil, že jsme na této zkoušce najeli 20 vteřin na Pepu Vojáčka a zkoušku vyhráli v rámci skupiny. To byl slušný repec :-).

Po zastávce v servisu jsme pokračovali dalšími zkouškami, kdy dvě jsme vyhráli, a v dalším průjezdu muničákem jsme byli druzí. Největší ztráta přišla v druhém průjezdu Čečerečeče, kdy v jedné pravé zatáčce nám Honda trochu utekla ke krajnici, kde se roztancovala do smyku. Pochytal jsem to a jelo se dál. Mnohem horší (pocitově) krize přišla v novém úseku příjezdu do obce, kde byla levá zatáčka na horizont. Tam jsem zatočil volantem víc než bylo zdrávo a překvapivě auto šlo za kolama, což jsem nečekal. Čekal jsem, že se po gumě trochu sveze. Tím jak zatočila víc, se nasměrovala přímo proti velkému šutru. Rychlé kontra to řešilo, leč předek chvíli šutr kopíroval a nechybělo moc, abychom do toho šutru vrazili levými dveřmi, jak se Honda narovnala. Naštěstí při nás stála štěstěna, já jsem dostal pokyn „z režie“ ať se uklidním, na což jsem mohl Tomovi říct jen „jo jo, promiň“. Ztratili jsme 11s což bylo v pohodě, průběžné první místo jsme dovezli i do druhého servisu. Tam kluci z Kolář Racing Hondičku zase trochu oprášili a jeli jsme vstříc posledním dvěma RZ.

Náskok jsme měli 18,1s na druhého Vojáčka. To nebylo zase tolik, protože zrovna on umí být s Hondou pekelně rychlý. Předposlední RZ7 jsme vyhráli a připsali jsme si dalších 2,4s k dobru. To nám s Tomem dodalo klid, že pokud nebudeme fakt velká vemena, tak to už do cíle musíme dotlačit. Do poslední RZ jsme startovali za krásnou Fiestou S1600, která nás na startu předjela. RZ8 jsme dali na pohodu. Některá místa jsme už jeli o něco málo vlažněji, abychom minimalizovali riziko nějakého problému. Chtěli jsme vidět cíl a ono se to povedlo. Po projetí cílovou fotobuňkou jsme se zaradovali, že jsme v cíli a že na bednu to určitě stačilo. Ale až tabule nám měla prozradit, že jsme první místo udrželi o 17,8s před Pepou Vojáčkem a o minutu a osm vteřin před Lukášem Nekvapilem s Romanem Koscelníkem. I když v první chvíli mi zatrnulo, protože jak se před nás dostala zmíněná Fiesta S1600, tak ta zajela o level jiný čas než my a já si chvíli myslel, že to je čas Vojáčka, který byl celou dobu na tabuli před námi. Uvědomil jsem si, že „musíš výš puštíku“, konkrétně ještě o jeden řádek, kde byl čas auta 51. A ten čas už nás nemohl ohrozit, to byla úleva. Výsledek z říše snů, výsledek, který bychom si nikdy nepřipouštěli a výsledek, který jsme vybojovali. Neutrpěli jsme ho, nespadlo nám to do klína, vyjeli jsme si ho. Ta radost se ani nedá popsat. Je nám ctí, že jsme toto dokázali v nabité třídě 9, kde není nic zadarmo a vybojovali jsme to proti Pepovi Vojáčkovi a Karlovi Voltnerovi, kteří jsou stabilně extrémně rychlí a my na ně doteď koukali zpovzdálí :-). Zároveň s tímto premiérovým vítězstvím jsme si s Tomem vyjeli nárok na mezinárodní licence, kdy jsme splnili podmínku pěti dojetých národních podniků. Takže radost hned dvojnásobná.

Cesta na rampu byla plná radosti a možná i trochu obavy, aby se ještě něco nestalo. Přeci jen rally končí až v cíli a cíl byl v Horažďovicích. Nic se nestalo a my se mohli na náměstí přivítat s celým naším týmem i s majitelem auta Petrem Kolářem, který měl z výsledku samozřejmě také radost. Vždyť vyhrálo auto Kolář Racing.

Za tímto výsledkem stojí poměrně hodně práce a já bych rád poděkoval Honzovi Dohnalovi, Jakubovi Venclíkovi a panu Jaroslavu Ginslovi, kteří nám do našeho rally života věnovali spousty užitečných rad. I jedna dobrá rada zkušeného závodníka má pro nás začátečníky cenu zlata. A my si jejich rad velmi vážíme. Náš vlastní tým, jmenovitě Evča, Helča, Zuzka, Tom kraťas, táta Vlastík nám poskytl jako vždy super zázemí a společně s Kolář Racing, kteří připravili opět bezchybně fungující auto jsme byli týmem, který se nemusel vedle sousedících stanů Žita 44 a Olgy Lounové nijak krčit.

Závěrem mi dovolte poděkovat našim partnerům, bez jejich podpory bychom v žádném případě nebyli tam, kde jsme nyní. Děkujeme hlavnímu partnerovi letošní sezóny softwarové společnosti DAQUAS a dále partnerům KPCS CZ, RZ1.cz, PANTHER Studio, Exchange4u.cz.

Kdo si zaslouží velkou pochvalu a díky je rovněž celý pořadatelský tým EPLcond Rally Agropa 2013. Podle mě to byl zatím nejlepší sprint letošní sezóny, bez ohledu na náš výsledek. Vzorná organizace, doprovodný program, značení cesty k diváckým místům, prostorný servis, prostě všechno bylo skvělé.

Protože rally ve Vyškově byla zrušena a Příbram se jede v termínu, kdy mám školu, dalším závodem, kde se s naší Hondou Civic VTi ukážeme bude Rally Jeseníky. Na tuto soutěž se moc těšíme a doufáme, že konkurenci zase trochu pozlobíme.

Komplet fotogalerii a novinky z týmu naleznete na www.facebook.com/wrckorallyteam

Onboardy a další videa na www.youtube.com/wrckorallyteam.