Ano, další „legenda“ motoristického světa se přemístila na věčnost, mezi plejádu více či méně známých hvězd a hvězdiček motoristického sportu. Dlužno podotknout, že nedílnou součástí osobnosti Karla Hrubce bylo jeho „dvojče“, zejména motorsportu oddaný fotoreportér Antonín Bahenský. Měl jsem to štěstí, a považuji tuto skutečnost za obrovskou čest, že právě s nimi jsem mohl spolupracovat.

Bylo to v dobách slávy Agrokombinátu JZD Slušovice a jeho neméně slavného Agroteamu, předtím ještě při spolupráci na Rallye Sklo Union Teplice. Na plakát zmiňované rallye (1981) jsem tehdy použil fotografii Tondy Bahenského s motivem rozmázlé lancie Stratos. Později, to už jsem pracoval v kolchozu (JZD Slušovice), jsem se často potkával s oběma. Karel Hrubec skvělé texty, Tonda mu sekundoval neméně kvalitními fotografiemi.

Pamětníci jistě vzpomínají na cenu vpravdě světovou! Za sérii fotografií, kdy v Monte Carlu – tuším při závodu F3, tehdy ještě ne až tak známý sympaťák Clay Regazzoni (později Scuderia Ferrari F1 a další), se po výjezdu z tunelu doslova a do písmene propasíroval pod svodidla a to takovým způsobem, že od pádu do moře jej zastavil až ochranný oblouk za jezdcovou přílbou. Světe div se – Clay vystoupil z trosek vozu nezraněn. Za svodidly!! A pilný Tonda Bahenský byl u toho…

Byli jsme osobními přáteli, navštěvovali se… Kolikrát jsme se dohadovali, co jo a co z textu Karla Hrubce vyndat či lehce poupravit. Ale pokaždé to byla kamufláž, protože slivovice i domácí klobásky v našem slušovickém bytečku jim oběma vždy velice chutnaly a nebylo třeba až zas tolik spěchat. Při tom se dobře povídalo a tak vím, že vzdělaný a jazykově vybavený Karel Hrubec byl v depu F1 velice oblíbeným hostem v kterékoliv stáji. Měl v sobě to kouzlo, že se uměl zeptat; ne hloupou novinářskou hantýrkou, ale tak nějak jinak, úplně jinak. Člověčím způsobem, který ovládal jenom on. Působil seriózně, dobře vypadal, ale uměl se také velice hezky a srdečně smát. To mu šlo nejlépe. Znal se se všemi jezdci, mnohými mechaniky, ale také s těmi nejvyššími bosy cirkusu formule 1. Uměl to s nimi, měl dar od Boha hovořit tak, že oni sami chtěli mluvit a řekli mu tolik, jako nikomu jinému. Takový byl Karel Hrubec, dnes již legenda, jak jsem jej znal.

Nakonec ještě malou perličku. Karel spolu s Tondou byli kdesi, tuším ve Francii, na formuli 1. Zaparkovali svoje červené Škoda MB 1000 a šli obhlídnout situaci. Tonda se nechtěl tahat se svým nádobíčkem, tzn. drahými velkoformátovými pentaxy, objektivy, stativy a já nevím čím ještě – bylo toho dohromady skoro 20 kg, že za chvíli jsou zpátky. Jenomže kdepak, Karel potkal toho, tady onoho, támhle na něj volají sem, sem… To „za chvíli“ bylo za dvě hodiny. A jak tak přicházejí k autu, už jim zdálky bylo jasné, že jejich auto bylo vykradeno. Copak Karel, ale na Tondu Bahenského šly mdloby. Jenomže, chybička se vloudila. Bohudík, na stranu lapky. Embéčko, později i další typy – myslím až po 130 L, měly zavazadlový prostor za zadními sedadly a to bylo něco, s čím povedený zlodějíček nepočítal. A tak fotovýbava za opravdu moc peněz zůstala nedotčena.