Rally Vsetín byla posledním podnikem, kde se posádka WRCko Rally Teamu v roce 2013 ukázala. A jak to dopadlo?

Vsetín byla další soutěž, kterou jsme neznali, nikdy jsme tam nestartovali, ani jako diváci jsme se nebyli podívat, a tak se veškeré přípravy smrskly na zkouknutí onboardů z roku 2012. Ovšem to při mé paměti (jak akvarijní rybička) nemá zase moc valného prospěchu. Protože jsme chtěli zabojovat o celkové třetí místo v šampionátu, chtěli jsme si s naší závodní Hondou udělat před Vsetínem krátký test. To se nepovedlo kvůli mojí extrémní časové vytíženosti v práci, a tak mi Petr Kolář (majitel týmu Kolář Racing) udělal velkou radost, když mi nabídl zapůjčení civilního VTička. Tak, abychom se s Hondou alespoň rozjeli na seznamovačkách. Výborný tah, kdy se opět potvrdilo, jak je výhodné, když se trénuje se stejným typem auta jako pak závodí. I když je na tom závodní Honda co do podvozku, brzd a výkonu o mnoho lépe než ta civilní, dostali jsme dobrou představu, jak se auto kde bude chovat. A když jsem viděl tratě, byl jsem rád, že jsem tam nemusel mučit naší Fabii. Ta by se svým měkkým podvozkem bez ližiny dostala nesčetněkrát do olejové vany. Díky Petře.

Do Vsetína jsme dorazili ve čtvrtek večer, převzali si itinerář a samolepky a jeli se ubytovat. Společně s Tomem a Evčou jsme vyrazili na večeři s Karlem Voltnerem, šampiónem třídy 9, Tomem Gurycou, Petrem Gargulákem a Petrem Hanzlíkem. Výborná zábava v restauraci U čerta byla doplněna o naprosto famózní steaky přímo z grilu. Karel si dal zase trapně salát, tedy nás opět deklasoval na pražské rozmazlence s masem a pivem před sebou. Tak či tak, kdo se objevíte ve Vsetíně, k čertovi rozhodně zajděte, stojí to za to. Kvalitu chutné krmi jistě dokládá i to, že jsme chtěli na další den rezervaci pro celý tým a na to obsluha jen s úsměvem odpověděla „tak to vůbec, možná v neděli“. Ráno po skvělé hotelové snídani (chvála hotelu Kamu) jsme vzali Hondu a vyrazili na rande s tratí. Už jen názvy RZet Semetín a Bystřička jasně dokládaly, že navrch tu budou mít místní borci, kteří tratě znají, nebo jeli Valašku či Barumku. My jako benjamínci jsme sice chtěli zabojovat, leč nám bylo jasné, že to nebude vůbec jednoduché. Ve třídě nás startovalo dost na to, aby existovala reálná šance, že si nepřivezeme ani bod. Tratě jako takové mi osobně přišli daleko těžší, než na Kopné. Tam mi přišli těžké dvě RZty a zbylé dvě byly sice pěkné, ale takové standardní, kde si člověk trochu vydechne. Oproti tomu Vsetín je z extrému do extrému. Stejná zkouška a přitom různé podmínky. Úzké, široké, pomalé, technické, extrémně rychlé z kopce 160, slepé horizonty. Nádhera. Opravdu mi zkoušky přišly těžké (ale hezké) a říkal jsem si, že budeme rádi, když nepojedeme domů zpráskaní jak psi a dovezeme auto vcelku do cíle. Chvílemi jsme trošku bojovali s rozpisem, už dlouho se nám nestalo, abychom opravovali i ve třetím průjezdu, ale situace si to žádala a nám je jasné, že se musíme ještě hodně učit. Po napsání rozpisu a obědu (opět ve výše zmíněné restauraci :-)) jsem Toma nechal přepisovat rozpis a jel do Zlína si půjčit kameru do auta. Naše nám dala sbohem po třetí RZ v Jeseníkách a čeká jí resuscitace. O tom, že jsme bez kamery, jsem napsal na Facebooku do komentáře pod status Rendy Dohnala a vzápětí se mi ozval Kuba Oral, kluk co si ode mě kdysi koupil mojí bývalou modrou kombinézu s nabídkou na zapůjčení jeho GoPro Hero 2 kamery. Neskutečně mě potěšilo, že i přes různé články o tom, jak už v rally není to kamarádství a nezištná pomoc, mohu říci, že Kuba nám kameru půjčil, nic za to nechtěl a sám se nabídl. Velké díky ti patří! Ze servisu jsme v pátek odjížděli relativně brzy, únava z celého týdne dopadala a tak bylo lepší jít co nejdříve spát.

V sobotu jsme se probudili do slunného, i když místy mlhou zataženého dne. Předpověď počasí slibovala sucho a stálé podmínky, což je snad to nejlepší, co si závodník může přát. Hondu jsme obuli do měkkého na všechna čtyři a jali se odjet směr první RZtě s názvem Semetín. U té si pamatuji, že kluci co jeli Barumku, si jí chválili jako těžkou. Nám se taky líbila, hlavně úzké pasáže v lese. U dlouhého padáku z kopce dolů na novém krásném asfaltu jsme si říkali, že to bude mazec :-). Celé to končilo krátkým úsekem, který byl na bahně, rozježděný od těžké techniky místních lesáků. I když jsme to měli napsané správně, dokonce jsem si myslel, že to máme i dobře odbrzděno, stejně se nám Honda utrhla a zatáčku jsme vykroužili efektně Tomem napřed.

Čas 8:25:

Poté co jsme takhle bokem prakticky hned projeli do cíle, jsme se začali s Tomem smát. Nám to prostě přišlo vtipné. Další RZ s názvem Jabloňová byla nejdelší z celé soutěže a celkem se jela třikrát. Na tuto zkoušku jsem se moc netěšil, už při seznamovačkách mi moc nešla. V cca třetině jsme náhle byli pořadatelem zastavování, tak jsme zvolnili až za druhou zatáčkou jsme viděli Bohouše Černocha, spolujezdce od Vaška Lichovníka, který s námi startuje v týmu. Ukazoval nám OK, stejně jsme zastavili a ptali se, jestli jsou v pořádku. S informací, že ano jsme po chvilce viděli samotného Vaška, který taky signalizoval, že je vše v pořádku. Jejich Honda stála napříč silnicí, čenichem ve škarpě. Opatrně jsme jí objeli a jeli do cíle vložky. Snažili jsme se zkoncentrovat zpátky, ale moc to nešlo. Byli jsme rádi, že jsme v cíli RZty. To nejhorší z celé soutěže však teprve mělo přijít. V daný moment jsme si nepotykali s itinerářem a namísto do UP jsme jeli směr servis. Když jsme dojeli do Vsetína, zjistili jsme, že rozhodně nejsme jediní. Ale otočili jsme se a jeli zase zpět, pak zase směr Vsetín, abychom se nakonec pověsili za číslo 64, které nás dovedlo do UP. Přijeli jsme o čtyři minuty pozdě, tedy 40 sekund penalizace a bylo hotovo. Z auta jsem vylezl strašně naštvaný, ale poměrně rychle jsem vychladl, když jsem zjistil, že z naší skupiny jsme takto chybovali téměř všichni. Dokonce před námi startující kolegové Gargulák nebo Martin Lichovník dojeli až po nás. A pro vývoj tabulky mistráku bylo pro nás důležité, aby za námi byl právě Martin Lichovník. Už v UP se začaly ozývat hlasy, že by se měly penalizace smazat, protože závod by se měl rozhodovat na trati a ne takto. Upřímně a teď bez ohledu na to, jestli nám to vlastně pomohlo nebo ne, orientace na trati pomocí itineráře (který možná trochu nejasně, leč správně odbočku zobrazoval) je součástí rally, a tedy dle našeho názoru bylo zcela korektní od vedení závodu, že penalizace nechali a nemazali je. Tedy, k rozhodnutí o pořadí závodu došlo na trati. Rally není jen umění jet rychle, ale i umění se orientovat a zvládnout závod komplexně. Toť můj názor. Prostě jsme trubky a nepochopili jsme itinerář. A fakt, že se podobných trubek sešlo víc, není důvod k tomu, abychom vlastně znevýhodnili ty, kteří itík pochopili. Tak je to správně. Do servisu jsme dorazili na třetím místě, což vzhledem k penalizaci byl docela zázrak. Pravda, že se nám povedla první zkouška, kde jsme dojeli druzí o 0,2s za Petrem Gargulákem. V servisu jsme dopředu dali střední směs, vzadu nechali měkkou a jeli do druhé sekce. Ta začínala opět Semetínem, který jsme tentokráte již vyhráli. Byla to jediná zkouška, kterou jsme vyhráli, ale my máme velkou radost, že se nám to povedlo. Další vyhraná RZta. Další dílčí vítězství. Po této zkoušce jsme se posunuli na druhé průběžné druhé místo se ztrátou 3,7s na Lukáše Nekvapila s Romanem Koscelníkem. Bohužel pro nás následoval druhý průjezd Jabloňovou, tedy tou zkouškou, která nám v prvním průjezdu nešla a ani teď to nebylo lepší. Ztratili jsme tam na Lukáše 11,8s a bylo jasno, že to už půjde jen těžko smazat. Následoval první průjezd Bystřičkou, která byla moc pěkná. Sice jsme na Lukyho s Kenem nestačili reagovat, ale drželi jsme skálopevně druhé místo a to bylo pro nás velmi důležité. Před poslední sekcí jsme si s Tomem a Lukášem řekli, že už na to dlabeme a nebudeme se pouštět do zbytečného rizika. Hlavně ať vidíme cíl. Sice jsme Lukáše s Romanem ani v jedné z posledních RZet neporazili, vždy jsme skončili do 3s za nimi, ale my jsme nějak nejeli na pohodu. Tedy, nešli jsme do extrémního rizika, ale v cíli jsme se na sebe smáli, že to bylo skutečně takové to tempo „na pohodu“. Nebylo :-).

Nebýt penalizace 40s, tak jsme Vsetínskou rally vyhráli my, ale kluci vyhráli po právu, když ze sedmi RZ vyhráli pět a my jednu. Tu poslední, nebo vlastně úplně první vyhrál Petr Gargulák o 0,2 před námi. I kdybychom Vsetín vyhráli, s tabulkou šampionátu by to nic neudělalo, takže je dobře, jak to dopadlo. A hlavně, fakt že jsme na bedně, je pro nás totální zázrak a úspěch, když k tomu přičtu, jak velký respekt jsem z trati měl. Třetí stupně vítězů v řadě za sebou. Super.

Na rampu jsme vjížděli jako hrdí držitelé druhého místa skupiny 9 a jako čertví druzí vicemistři Mistrovství České republiky v sprintrally. Z Lukáše s Romanem se stali vicemistři a od nás s Tomem i celého WRCko Rally Teamu jim ze srdce blahopřejeme. Parádně jsme si s nimi zazávodili v celé sezóně a hlavně jsme si užili srandu, když se navzájem po celou soutěž i při seznamovačkách špičkujeme. Obecně je ve skupině 9 fajn parta a my jsme za to rádi. Rally pak není jen honba za časem, ale stává se z toho i možnost pokecat s fajn lidmi, kteří jsou stejně postižení. Konec dobrý, všechno dobré. Tak by se dala popsat naše letošní sezóna.

Zažili jsme vzestupy (Kostelec) i pády (Kopná), nechápání (Jeseníky), chuť vítězství (Pačejov), mlhu (Lužičky), zažili jsme téměř celou sezónu v které jsme poznali řadu skvělých lidí, na které se vždy těšíme, až je na dalších závodech potkáme. Celou sezónou nás doprovázel náš hlavní partner, softwarová společnost DAQUAS (www.daquas.cz) a další partneři v čele s IT společností KPCS CZ. Oběma patří obrovské a upřímné DĚKUJI, protože bez jejich podpory bychom se na rally dívali tak možná v televizi. Náš úspěch tak patří i jim.

Ani jeden jediný technický problém, to je všeříkající vizitka týmu Kolář Racing, od kterého jsme měli po celý rok v nájmu závodní Hondu Civic VTi. I když jsme auto jednou trochu počechrali na Krkonoších od defektu, jednou jsme ho maličko otloukli na boku o protikatovačku v Jeseníkách a párkrát odpravili synchron na trojce, nikdy nás naše Hondička nezradila a vždy nás dovezla do cíle. Petře, Martine, Martine, Ondro, Dědku a Pájo, děkujeme vám. Díky i za tu přátelskou atmosféru, která u vás panuje a podporu po celý rok. Jste super a já doufám, že vše klapne a projedeme se spolu sezónou 2014.

Náš vlastní tým si po celý rok prošel taky jedním velkým příběhem. Objeli jsme společně takřka celou republiku, zažili toho spolu mnohé. Vaše nervy, vaše nervy :-). Díky, že jste s námi.

No a na konec, děkuji svému spolujezdci, kamarádovi, příteli, mitfárovi Tomovi Kosánovi. Společně jsme letos zažili sladké i hořké chvíle, z kterých jsme se vždy poučili a společně jsme získali výsledek, na který jsme před sezónou skutečně ani nepomýšleli. Díky Tome!

A nelze zapomenout na vás všechny fanoušky a čtenáře v čele s rodinou Kalistových od Stříbra, kteří nás „pozorují“ už od našich prvních krůčků v rally. Díky vám všem za podporu, ani nevíte jak moc si jí vážíme!

Komplet fotogalerii a novinky z týmu naleznete na www.facebook.com/wrckorallyteam

Onboardy a další videa na www.youtube.com/wrckorallyteam.