Velmi dobrou premiérovou sprinterskou sezónu po přestupu z Poháru ČR absolvoval Jan Lunga. Přestože vynechal Lužické hory a Pačejov a v Kostelci odstoupil pro poruchu motoru, pět bodovaných výsledků mu v konečném součtu stačilo na bronz v početně obsazené třídě 8. Vítězstvím ve své kategorii na Rally Jeseníky a premiérovou účastí na podniku MMČR – Barumce – si zároveň splnil další dva závodnické sny.

Profil Jan Lunga na eWRC-results.com

Honzo, v konečném hodnocení třídy 8 jsi obsadil třetí místo. Co pro Tebe tento výsledek znamená?

„Třetí místo je pro nás skvělé. Kdyby nám někdo tento výsledek v tak početně obsazené třídě prorokoval před sezónou, určitě bych mu nevěřil. Jsme maximálně spokojeni. Nutno také dodat, že soupeři před námi si lepší umístění určitě zasloužili. Na vyšší příčky nám nedovolil pomýšlet ani nulový zisk ze tří soutěží. Lužické hory a Pačejov jsme vynechali, v Kostelci nás vyřadila porucha motoru.“

Se kterou letošní soutěží jsi nejvíce spokojen a proč?

„Spokojen jsem se všemi. Kromě Vrchoviny a Kopné pro mě byly všechny nové. Těší mě každý start a každá nová zkušenost, kterou na nich nasbíráme. To je pro nás pořád prioritou. Splnili jsme své předsezónní předsevzetí – dojíždět až do cíle a neublížit autu. To se nám také, vyjma dvou odstoupení pro technickou závadu, podařilo. Mým tajným přáním, které jsem si před sezónou neodvážil ani vyslovit, bylo vyhrát některou soutěž a startovat na Barumce. Start na Barumce se nám, díky velkému úsilí, nakonec podařilo zajistit. Druhé přání jsem si splnil výhrou v Jeseníkách. Nemohu tedy být nespokojen:-).“

Je naopak nějaká soutěž, na kterou bys nejraději zapomněl a proč?

„Žádná taková není. Každá nám něco dala a patří k tomu i odstoupení. Závody pro mě nejsou jen samotnou rychlou jízdou. Beru je tak, že vždy také potkám spoustu přátel a kamarádů. S těmi nejlepšími vždy posedíme a užijeme si hodně zábavy. Takže rád vzpomínám na každou soutěž. Horšími zážitky byly snad jen ta dvě odstoupení. V Kostelci jsme startovali se starým cliem a nižší výkon auta jsme museli dohánět vyšším nasazením. To nám vycházelo polovinu soutěže. Za cílem páté vložky nás však zradil motor a my z prvního místa odstoupili.“

Odstoupil jsi i na Barum Rally, která byla tvoji premiérou v MMČR.

„Startovat na Barumce bylo vždy mým snem. Byl jsem si vědom její náročnosti a podle toho jsme k ní přistupovali. Chtěli jsme hlavně zažít její atmosféru a spatřit cíl. Na šesté vložce nám ale vypověděla službu převodovka. V tu chvíli jsme byli ve třídě druzí za Martinem Radou. Takže pro mě asi největší zklamání sezóny. Na druhou stranou velkou vzpruhou bylo sledovat obrovské nasazení mechaniků. Ti na autě pracovali celou noc, abychom mohli v neděli startovat v rámci SupeRally. Velmi nás to povzbudilo a ještě jednou jim za to moc děkuji. My se jim za jejich snahu a noční směnu odvděčili alespoň druhým nejrychlejším časem ve třídě v závěrečné etapě. I proto mám na tento závod nezapomenutelné zážitky.“

Třída 8 byla letos ve sprintech poměrně početná. Můžeš zhodnotit její konkurenci? Kdo byli Tvoji největší soupeři?

„Letos se v „osmičkách“ sešla opravdu silná konkurence. Stejně dobrá je zde podle mě i parta lidí, užívajících si závody. Nepanuje zde žádná přehnaná rivalita. Samozřejmě takové to popichování a hecování se vždy najde. Pokaždé však ve srandě a kamarádské duchu, což je fajn. Největšími soupeři jsou všichni startující:-). Každý závod bylo s kým závodit. Rozestupy byly opravdu malé a to je vždy jen dobře. Soupeři, s nimiž jsme bojovali nejvíce, byli Matěj Řehák, letošní velký smolař Oldřich Hrubý, Honza Petr a Martina Daňhelová. Doufám, že příští sezónu se konkurence ještě rozroste.“

Počínaje Kopnou usedl na sedadlo Tvého spolujezdce Ondřej Koubek. Jak jsi spokojen se vzájemnou spoluprácí?

„Původně to měla být jen zkouška. Už od prvních tréninkových kilometrů však bylo jasné, že naše spolupráce bude dlouhodobějšího charakteru. Stali se z nás dobří kamarádi a během závodů spolu zažijeme hodně legrace. V autě i mimo něj vždy panuje dobrá atmosféra. Oba nás soutěže moc baví a každou z nich si hodně užíváme. Lidé z našeho okolí vědí, že se skvěle doplňujeme a nás by to už bez toho druhého ani tak nebavilo (smích). Každopádně si na Ondru nemohu stěžovat. Vždy odvede skvělou práci a celý rok nenastal jediný problém. Určitě má na našich výsledcích velkou zásluhu. Umí mě totiž „uhlídat“:-). Příští sezónu plánujeme startovat určitě spolu.“

Pačejov jsi vynechal. Potkal jsem tě tam ovšem v roli diváka. Jak sis akci užil a můžeš přidat své postřehy z pohledu fanouška? Komu ze sprinterské špičky jsi držel palce nejvíce?

„Pačejov jsme díky našemu malému rozpočtu neplánovali už před sezónou Je to pro nás nejvzdálenější závod a tak rozhodování, který vynechat, bylo vcelku jednoduché. Podobný plán měli i naši největší kamarádi ze závodů Adam Kobliha a Renda Dohnal. Sestava tak byla jasná a my na Horažďovicko vyrazili alespoň jako diváci. Všichni jsme si to užili tak, že nás snad ani nemrzela naše absence na trati. Nikdy nechoďte na diskotéku v Sušici:-). Z pohledu diváka mě překvapilo velké množství fanoušků. Celkově jsem tento podnik i tamní okolí navštívil poprvé. Příští rok zde doufám budeme startovat. Že bych někomu ze špičky vyloženě fandil, to ne. Chtěli jsme vidět pěkné závody a to se splnilo. Nejvíce zvědav jsem byl na Fiestu R5 Honzy Sýkory, kterou jsem tam viděl poprvé. Vždy ale fandím těm, prohánějícím soupeře s papírově slabšími auty. To byl tentokrát Mira Jakeš.“

Zatímco sprinterské pole bylo velmi početné, v MMČR posádek nadále ubývá. Navrhl bys nějaké řešení či zlepšení, jak velký mistrák opět zkvalitnit?

„To je hodně složitá otázka. Proč ubývá posádek ve „velkém“ mistráku, je zřejmě jasné. Je to díky financím. Převedu-li to na sebe, určitě bych se těchto podniků rád zúčastnil. Právě peníze na to však nemám, navíc ve sprintech je mnohem vyrovnanější konkurence. Pokud by na dvoudenních závodech bylo pole v jednotlivých třídách podobně početné, samozřejmě by to bylo lepší. Díky menší finanční náročnosti ale jede každý sprinty. Možná by pomohly odměny za umístění na podnicích MMČR. To je však asi hodně nereálné. Snad se nám jednou podaří jet sezónu „velkého“ mistráku. Zkušeností tam totiž člověk nabere daleko více. To můžeme z Barumky jen potvrdit.“

Po loňských tragických událostech byla zvýšena bezpečností opatření. Jak jsi vnímal rozdíl a jak vlastně hodnotíš zajištění našich podniků?

„Jelikož jsme toho loni moc nenajeli, těžko mohu srovnávat rozdíly v loňských a letošních opatřeních. Určitě ale jde poznat posunutí pásek dál od trati. Všiml jsem si toho z auta i při návštěvách závodů v roli diváka. Vzdálenosti mi kolikrát připadaly až nesmyslně zbytečné. Na druhou stranu po loňských tragédiích se pořadatelům nedivím. Zajištění našich podniků je, myslím, na vysoké úrovni. Při sledování záběru ze zahraničních rallye se kolikrát nestačím divit, kde lidi stojí. To by u nás určitě neprošlo. Z pohledu řidiče jsem si letos nevšiml nesmyslně u trati stojících diváků. Zabezpečení našich podniků tak hodnotím určitě kladně.“

Vím o tvém přátelství s motocyklovým závodníkem Jakubem Kornfeilem. Zavítal jsi letos na nějaký jeho závod? A stíháš sledovat motocyklové MS?

„Letos jsem bohužel nestihl navštívit žádný Kubův závod. Brno se jelo týden před Barumkou a časově jsem ho nestíhal, což mě mrzí. Jeho výsledky každopádně pravidelně sleduji, a pokud je to možné, tak i přímé přenosy v televizi. Oba máme bohužel času čím dál méně a během sezóny se vídáme minimálně. Pokud přece jen, pak hodně jezdíme na kolech. Přes zimu jsou naše setkání častější, chodíme cvičit a plavat. Už tři roky také plánujeme společnou dovolenou. Zatím jsme ale nedokázali najít společný volný termín. Tak snad to jednou vyjde a bude to dříve než v důchodu (smích).“

Sezóna 2013 je minulostí. Jak hodláš strávit zimní přestávku?

„Bude to určitě taková přestávka nepřestávka. Závodit se sice nebude, ale povinnosti a starosti zůstanou. Hlavní náplní pauzy bude sehnat potřebné finance na příští sezonu. Co se týká fyzické přípravy, tak už od doby motokrosového závodění ji nezanedbávám. Snažím se cvičit, plavat, běhat, občas si zajdu zahrát badminton. Sedět doma mě moc nebaví.“

A máš už nějaké plány na sezónu příští?

„Rádi bychom jeli všechny sprinty, abychom mohli bojovat o co nejvyšší celkové umístění. Kdyby se poštěstilo, rád bych se svezl opět na Barumce, nebo některém jiném velkém závodě. Jak jsem ale říkal, vše se bude odvíjet od financí. Snem zůstává startovat jednou s vozem třídy R2 nebo R3.“

Chtěl bys závěrem někomu poděkovat?

„Určitě děkuji všem našim sponzorům, kteří nám umožnili startovat v této sezóně. Ondrovi za skvěle odvedenou práci a pohodou atmosféru, která s ním na závodech panuje. Všem našim soupeřům a soupeřkám, s nimiž je radost být na závodech. Celému týmu LB Trans Racing a hlavně Lubomíru Brtníčkovi za jeho důvěru a podporu, kterou nám prokazuje. Také mé rodině za podporu a fanouškům, kteří nám fandí a je jich stále více. Moc si toho vážíme a doufáme, že v příští sezoně všechny našimi výsledky a průjezdy nezklameme.“

Foto: Robert Balcar, Tomáš Kaňa, Marcel Žák